45. | Alternativní návrh na vstup nového účastníka |
§ 42 odst. 4, § 107a OSŘ
§ 36 odst. 3 až 5, § 52 odst. 1 EŘ
Návrh oprávněného podle § 107a odst. 1 OSŘ učiněný alternativně není dostatečně určitý a na jeho základě nelze rozhodnout o vstupu nového účastníka řízení na místo oprávněného.
Usnesení NS z 15. 2. 2022, sp. zn. 20 Cdo 3529/2021
K věci: Soudní exekutor rozhodl usnesením z 27. 5. 2021, že namísto dosavadní oprávněné vstupuje do řízení jiný účastník. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že v průběhu exekuce oprávněná doručila soudnímu exekutorovi návrh na změnu účastníka řízení na straně oprávněné podle § 107a odst. 1 OSŘ. V tomto návrhu oprávněná uvedla, že jí bylo doručeno usnesení trestního senátu VS v Praze z 8. 3. 2021, jímž bylo zrušeno zajištění pohledávek, jejichž správou byla oprávněná pověřena na základě opatření Vrchního státního zastupitelství v Praze ze 4. 8. 2017. V důsledku toho oprávněná pozbyla oprávnění vykonávat práva a povinnosti spojená s pohledávkami zajištěnými usnesením trestního senátu VS v Praze ze 16. 2. 2017 (§ 79e odst. 1 TrŘ). Proto oprávněná navrhla, aby soudní exekutor rozhodl o vstupu nového účastníka do řízení na místo oprávněné, s tím, že soud má ze dvou možných subjektů uvedených v návrhu zvolit toho, na něhož oprávnění vést exekuci skutečně přešlo. Exekutor rozhodl o změně v účastnících na straně oprávněné tak, že jeden z kandidátů nahrazuje dosavadní oprávněnou.
MS v Praze k odvolání povinného usnesením z 26. 8. 2021 rozhodnutí soudního exekutora změnil tak, že návrh oprávněné se zamítá. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil zejména tím, že má-li být rozhodnuto o procesním nástupnictví, musí zde být návrh, v němž je jednoznačně určen ten, kdo vstupuje do práv a povinností oprávněného, přičemž v řešené věci tomu tak není. Oprávněná totiž explicitně odmítla relevantní subjekt jednoznačně označit a tuto otázku nabídla soudnímu exekutorovi k posouzení, když v návrhu označila dva různé subjekty.
Toto rozhodnutí napadla dovoláním osoba, která podle usnesení OS vstoupila do řízení na místo oprávněné. NS dovolání zamítl.
Z odůvodnění: V procesním návrhu musí oprávněný (vedle obecných náležitostí uvedených v § 42 odst. 4 OSŘ) zejména označit právni skutečnost, která podle jeho názoru měla za následek převod nebo přechod práva nebo povinnosti, uvést, kdy k ní došlo, a označit toho, kdo má nastoupit na jeho místo (srov. Kůrka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde, 2004, s. 273).
K podání návrhu na vstup do řízení na místo oprávněného je legitimován výlučně oprávněný jako účastník exekučního řízení. Bez takového návrhu není soud (resp. soudní exekutor) oprávněn o vstupu nového účastníka do řízení rozhodnout, a to ani v případě, že by právní skutečnost zakládající právní nástupnictví vyplynula z provedeného dokazování.
Návrh oprávněného, kdo má vstoupit do řízení na jeho místo, musí být dostatečně určitý. Nelze tak učinit ani eventuálně, ani alternativně, jak tomu bylo v nyní řešené věci. Není totiž věcí exekučního soudu ani soudního exekutora, aby konkrétního právního nástupce oprávněné sám vybíral ze dvou v úvahu připadajících subjektů, které oprávněná označila.
Návrh podle § 107a odst. 1 OSŘ učiněný alternativně není dostatečně určitý a na jeho základě nelze rozhodnout o vstupu nového účastníka řízení na místo oprávněné. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné.
Komentář: Pravidlo, že alternativně učiněný návrh na vstup nového účastníka do řízení na místo původního účastníka není dostatečně určitý, se uplatní nejen v exekuci, ale v jakémkoliv civilním soudním řízení.
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D., Brno