NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD: Zavádějící léčebné tvrzení a hledisko průměrného spotřebitele
čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1169/2011
čl. 7 odst. 3 nařízení č. 1169/2011
§ 2 odst. 1 LéčivZ
§ 30 LéčivZ
Obecným cílem potravinového práva je poskytovat spotřebitelům povědomí, které jim umožní informovaně vybírat potraviny, jež konzumují, a zabránit jakýmkoliv praktikám, které je mohou uvést v omyl. Léčebná tvrzení jsou obecně zakázána, neboť typově představují nejrizikovější skupinu tvrzení. Nicméně ani tak nelze opomenout, že ve výjimečných případech může být i léčebné tvrzení zcela nezpůsobilé uvést spotřebitele v omyl, například pokud je potravina zjevně nezaměnitelná s lékem a uvedené tvrzení je neuvěřitelné v takové míře, že se jím žádný spotřebitel nemůže nechat zmýlit. Také logo, pokud je součástí označení produktů, musí vyhovět požadavkům příslušných právních předpisů, což znamená, že ani logo nesmí být zavádějící, jde-li o složení označeného produktu, jakož ani nesmí po materiální stránce obsahovat léčebné tvrzení. Logo tedy v celkovém kontextu nesmí vyvolat dojem léčebných účinků jím označeného výrobku.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2023, č. j. 8 As 212/2021-53
K věci: Státní zemědělská a potravinářská inspekce (dále pouze „SZPI“) provedla kontrolu v provozovně obchodní společnosti TCM POINT s. r. o. (žalobkyně), jakož i kontrolu jejích internetových stránek www.mycomedica.cz, z níž byly v době prováděné kontroly uváděny na trh potraviny komunikačními prostředky na dálku. Podle kontrolních zjištění zachycených v protokolu o kontrole měla žalobkyně nabízet 49 druhů potravin. Ve spojení s nabízenými houbami byla použita informace „medicinální houby“, která byla umístěna na etiketě. SZPI konstatovala, že uvedením této informace v přímé souvislosti s nabízenými potravinami měly být těmto potravinám připisovány vlastnosti umožňující léčit určitou lidskou nemoc, respektive zabránit, zmírnit nebo vyléčit určitou lidskou nemoc, či na tyto vlastnosti mělo být takto minimálně odkazováno. Tím ovšem mohlo být ovlivněno nákupní rozhodnutí průměrného spotřebitele ve prospěch uskutečnění nákupu takové potraviny, neboť použité označení „medicinální“ bylo vyhodnoceno jako tzv. léčebné tvrzení. Žalobkyně popsaným jednáním nedodržela čl. 7 odst. 3 nařízení č. 1169/2011, podle něhož informace o potravině nesmějí připisovat jakékoliv potravině vlastnosti umožňující zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo ji vyléčit a ani na tyto vlastnosti odkazovat. Dále u sedmi potravin, které žádné houby, jejich části, popřípadě extrakt neobsahovaly, byla uvedena informace „medicinální houby“ na etiketách v hlavním zorném poli i na grafickém znázornění těchto potravin při jejich uvádění na trh komunikačními prostředky na dálku. Informace o potravinách však nesmějí být zavádějící, zejména pokud jde o charakteristiky potraviny, a zvláště o její povahu, totožnost, vlastnosti, složení, množství, trvanlivost, zemi původu nebo místo provenience, způsob výroby nebo získání. Žalobkyně tak tím, že označila potraviny na etiketě informací „medicinální houby“, mohla v konečném spotřebiteli vzbudit dojem, že dané potraviny ve svém složení obsahují houby či jejich složky. Informace tedy byla zavádějící z hlediska vlastností a složení potravin a současně zde byl pojem „medicinální“ zavádějící informací dle čl. 7 odst. 3 nařízení č. 1169/2011. Proto inspektorka SZPI opatřením uložila žalobkyni povinnost odstranit zjištěné nedostatky u jednotlivých potravin spočívající především v přeznačení kontrolovaných výrobků tak, aby jejich označení neobsahovalo zavádějící informaci „medicinální houby“, a to jak na etiketě, tak na internetových stránkách.
Proti opatření inspektorky SZPI podala žalobkyně odvolání. V něm hlavně namítala, že žádné zavádějící informace a žádná léčebná tvrzení neuvedla a průměrný spotřebitel nemohl být popsaným způsobem ovlivněn. V případě dotčených potravin šlo o doplňky stravy a průměrný spotřebitel v celkovém kontextu věci nemohl nabýt dojmu, že zakoupí léčiva. Navíc je pojem „medicinální houby“ běžný v odborné literatuře, respektive je v podobě „medicinal fungi“ užíván v anglicky psaných odborných pracích. Žalobkyně tak jen užila nejbližší český překlad. V anglické podobě jde o celosvětově známé a uznávané označení hub s vyšším poměrem bioaktivních látek. SZPI se však věcně ztotožnila se závěry opatření inspektorky.
Proto žalobkyně následně podala proti tomuto rozhodnutí správní žalobu. Rozvedla, že pojem „medicinální“ nelze s ohledem na okolnosti věci pojímat jako „zdravotní tvrzení“, protože jde o přenesení tradiční čínské medicíny a účinků hub do současnosti, přičemž povědomí a očekávání průměrného spotřebitele je dostatečným korektivem. Průměrný spotřebitel ví, že si nekupuje léčiva. Žalobkyně zopakovala, že jde o odborný termín, podobně jako u některých léčivých rostlin a jejich druhových označení jako heřmánek lékařský, kozlík lékařský atp. Pokud šlo o sedm potravin, které neobsahují žádné houby, ani zde nemohl být průměrný spotřebitel uveden v omyl, neboť sousloví „medicinální houby“ je pouze okrajovou částí loga MycoMedica a je mimo hlavní zorné pole․ Hlavní informací na výrobku je jeho obchodní označení a vyobrazení výrobku, včetně informace o jeho složení. Žádný průměrný spotřebitel nemůže zaměnit tyto výrobky za výrobky s podílem hub, čímž žalobkyně nemohla porušit čl. 7 odst. 1 písm. a) ani odst. 3 nařízení č. 1169/2011.
Krajský soud žalobě vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil SZPI k dalšímu řízení, protože dospěl k závěru, že průměrný spotřebitel je způsobilý rozpoznat, že u sedmi dotčených výrobků není jejich obsah tvořen houbami, byť etiketa nese nápis „medicinální houby“. Na přední straně etikety výrobku byl totiž zřetelně uveden název produktu a pod tímto názvem byla vyobrazena rostlina, popřípadě jiná složka, z níž byl přípravek vyroben. Daný pojem navíc tvořil pouze okrajovou část loga MycoMedica a složení výrobku bylo uvedeno na jeho zadní straně. Obdobné platí i pro produkty prodávané na internetových stránkách. Pominout nebylo ve věci možné⛘ani to, že pojem „medicinální houby“ je součástí ochranné známky. Podle správního soudu také pojem „medicinální houby“ nepředstavuje informaci o obsahu prodávaného produktu. Je totiž součástí ochranné známky a společně s nápisem MycoMedica vytváří v jednom rámečku ucelený pojem. Že se jedná pouze o pojem související s ochrannou známkou, dokládá symbol ® umístěný vpravo nahoře tohoto názvu. Tato skutečnost je patrná též z databáze Úřadu průmyslového vlastnictví, z níž plyne, že ochranná známka ve znění MycoMedica medicinální houby byla zapsána pod č. 555054. Žalobkyně pomocí ochranné známky dávala najevo svůj podnikatelský záměr, a to šíření přípravků východní medicíny, tedy tradiční čínské medicíny, na trhu. Zmíněný název zanesla i do označení své obchodní firmy. Průměrný spotřebitel byl tedy při posuzování nabízených produktů informován prostřednictvím nápisů na jejich přední straně o názvu výrobku, který je doplněn o symbolický obrázek. Současně se na čelní straně tohoto výrobku nachází shora zmiňované logo ochranné známky. Průměrný spotřebitel je tak dostatečně vypovídajícím způsobem informován o názvu výrobku a dále prostřednictvím uvedené ochranné známky umístěné vpravo dole získává informaci, že se s největší pravděpodobností jedná o přípravek tradiční čínské medicíny. Krajský soud vyjádřil názor, že pokud má spotřebitel zájem o podrobnější informaci o produktu, najde ji na zadní straně obalu i na internetových stránkách. Správní soud konstatoval, že vycházel z definice pojmu „medicinální“, jak ji prezentovala SZPI, když tento pojem zahrnuje nejen význam „léčivý“, ale i „léčebný“, „zdravotní“ a „lékárnický“. Pod tímto označením tedy nelze hledat pouze lékařské přípravky umožňující vyléčit určitou nemoc, nýbrž se pod ním skrývá i pojem „léčebný“, který je ve zdravotnictví taktéž užíván, nicméně nelze pod ním hledat postup slibující vyléčení – jako například léčebný lázeňský pobyt. Umístěním ochranné známky na jednotlivých výrobcích za použití názvu „medicinální houby“ žalobkyně neporušila čl. 7 odst. 1 písm. a) ani odst. 3 nařízení č. 1169/2011, neboť tento pojem nebyl součástí názvu výrobku. Navíc pojem „medicinální houby“ lze považovat za ustálený pojem úzce spjatý s tradiční čínskou medicínou. Podle krajského soudu by stejně tak žalobkyni nemohlo být vytýkáno, kdyby na obalu svého výrobku uvedla u loga ochranné známky například pojem „smetanka lékařská“. Šlo by o užití botanického názvu byliny, a nebylo by možné vytržením z kontextu vytýkat žalobkyni užití pojmu „lékařská“ jakožto pojmu, který připisuje danému výrobku vlastnosti umožňující zabránit určité lidské nemoci.
Proti rozsudku krajského soudu podala SZPI kasační stížnost. V první řadě v ní uvedla, že v případě argumentace ochrannou známkou krajský soud porušil § 75 odst. 1 SŘS, dle něhož soud při přezkoumávání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Zmiňovaná ochranná známka ovšem v době vydání napadeného rozhodnutí ještě neexistovala. Ve vztahu k ní dokonce ani nebyla podána přihláška a ve spojení s touto „ochrannou známkou“ tak nebyla ani oprávněna používat symbol ®. SZPI dále trvala na tom, že označení „medicinální houby“ bylo zavádějící v tom smyslu, jak uvedla v napadeném rozhodnutí. Informace obsažená v hlavním zorném poli produktu měla potenciál zákazníka zmást. Nebylo se možné ztotožnit ani s názorem správního soudu, že průměrný spotřebitel si pod zkratkou tradiční čínskou medicínou představí tradiční čínskou medicínu. Tato zkratka je spojována i s jinými názvy, a proto je pojem „medicinální“ také třeba hodnotit v jeho celkovém kontextu. Rovněž není jasné, na základě čeho dospěl krajský soud k závěru, že pojem „medicinální houby“ lze považovat za pojem úzce spjatý s tradiční čínskou medicínou. Z judikatury zároveň plyne, že na tuto i jiné formy alternativní medicíny dopadají stejná pravidla a omezení, která se uplatní také u odlišných doplňků stravy. Neobstojí tak ani závěr krajského soudu o tom, že i některé rostliny mají ve svém vědeckém názvu například termín „lékařský“ a jsou takto zcela legálně uváděny na trh, což by mělo analogicky platit také u „medicinálních hub“. Podle názoru SZPI pojem „medicinální“ v sobě obsahuje tzv. léčebné tvrzení, je tedy způsobilé vyvolat u spotřebitele očekávání léčebného účinku. Nepřípadný je v této souvislosti odkaz krajského soudu na pojem „lázeňský léčebný pobyt“, který představuje jednu z forem zdravotních služeb hrazených ze zdravotního pojištění. Konečně správní soud zvolil nesprávné kritérium náhledu na věc. Místo pohledem průměrného spotřebitele měl případ posuzovat optikou tzv. zranitelného spotřebitele, přičemž se však SZPI domnívala, že i průměrný spotřebitel mohl být označením výrobků nepřípustným způsobem ovlivněn.
Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že označení výrobků, která jí byla vytýkána, nemohla spotřebitele zmást, neboť ten ví, že si nekupuje léčivo, ale doplněk stravy. Spotřebitel, jemuž jsou produkty určeny, byl dokonce velmi dobře informován a orientován nejen podle složení, ale i podle výrobce. Pojem „medicinální houby“ je také ochrannou známkou. Žalobkyně zároveň poukázala na to, že se jednalo o překlad z angličtiny, který je i v českém prostředí zcela běžně užíván všemi výrobci a prodejci doplňků stravy. Znovu zmínila, že některé běžně distribuované rostliny mají ve svém názvu termín „lékařský“. Sousloví „medicinální houby“ se také nenacházelo v hlavním zorném poli etikety, když tvořilo jen okrajovou součást loga. Podobně se tomu mělo i s prezentací výrobků na internetových stránkách. Z celkového kontextu tak bylo zřejmé, že průměrný spotřebitel nemohl být uveden v omyl. To se týkalo jak složení výrobků, tak jejich funkce. Sám pojem „medicinální houby“ nepředstavoval ani informaci o obsahu výrobku, když šlo o termín tvořící součást ochranné známky a v rámečku vytvářel ucelené označení, což dokládal i použitý symbol ®. Průměrný spotřebitel tak obdržel informaci, že se jedná s největší pravděpodobností o přípravek tradiční čínské medicíny, a podrobnější informace o složení získal ze zadní strany výrobku a také v rámci e-shopu. SZPI prý také nesprávně interpretovala napadený rozsudek v tom směru, jak pojímá otázku ochranné známky. Ta sice v podobě MycoMedica medicinální houby v době vydání napadeného rozhodnutí ještě neexistovala, ale nezpochybnitelně se jednalo o obchodní označení žalobkyně, které požívá soukromoprávní ochrany podle předpisů o nekalé soutěži či o autorském právu (ochrana loga). I kdyby pojem „medicinální houby“ nebyl součástí ochranné⛘známky, nebyla tato skutečnost pro věc relevantní. Samo označení MycoMedica, opatřené symbolem ®, bylo známkoprávně chráněno. Podle žalobkyně bylo také zřejmé, že samotná značka MycoMedica odkazovala k houbám. Je přitom zcela běžné, že „značky“ postupně rozšiřují svůj sortiment i mimo původně vymezenou oblast. Například pod značkou Kostelecké uzeniny se na trh běžně uvádějí výrobky, které svou povahou nejsou uzeninou. Bylo by absurdní se v takovém případě domnívat, že by průměrný spotřebitel mohl být takto uveden v omyl. Navíc výrobky žalobkyně kupuje specifická skupina informovaných spotřebitelů, jež je schopna všechny informace uvedené na výrobku rozlišit a správně vyhodnotit. Zároveň SZPI dezinterpretovala i vyznění rozsudku ve vztahu ke zkratce TČM jakožto označení tradiční čínské medicíny. K porušení čl. 7 odst. 3 nařízení č. 1169/2011 nemohlo dojít ani proto, že toto ustanovení hovoří o vlastnostech působících na „určitou“ lidskou nemoc. Nadto si lze představit i jiné významy pojmů „léčivý“, „zdravotnický“ apod., které SZPI prezentovala jako ekvivalent pojmu „medicinální“ a které nebyly vyhrazeny toliko pro veřejnoprávní kategorii léčivých přípravků. Termín „medicinální“ může mít i jiný význam než „slibující vyléčení“, jak dokládají některé jiné produkty a služby, například „medicinální pedikúra“, „medicinální plyn“ apod. Navíc dle definice léčebných přípravků obsažené v § 2 odst. 1 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů (dále pouze „LéčivZ“), postačí schopnost látky vhodně ovlivňovat fyziologické funkce. Široce užívaný pojem „medicinální houby“ tak nelze považovat za informaci slibující spotřebiteli vyléčení. Průměrný spotřebitel proto nemohl být uveden v omyl ohledně účinků daných potravinových doplňků, když tento pojem byl jen nepovinnou informací potravinového doplňku, jehož užití nemůže být v rozporu s příslušnou legislativou. Na věc bylo třeba navíc nahlížet optikou průměrného, nikoliv tzv. zranitelného spotřebitele. Je zjevné, že průměrný spotřebitel dokáže rozpoznat, že v konkrétních výrobcích nejsou obsaženy houby.
V následně podané replice SZPI především upozornila na znění čl. 7 odst. 3 nařízení č. 1169/2011, které obsahuje absolutní zákaz léčebných tvrzení a je třeba je vykládat přísně. Zároveň je pojem „označení“ výrobku nutné chápat široce, stejně jako „léčebné tvrzení“, což zabraňuje použití v takových případech, jako je ten žalobkynin. SZPI v ní také rozvedla své úvahy o problematice zranitelného spotřebitele a připomněla v souvislosti s produkty, které houby neobsahovaly, že sama žalobkyně v odvolání uvedla, že „spotřebitel ví, že si kupuje potravinový doplněk vyrobený z hub“. Tomu také nasvědčovala podoba hlavního zorného pole, které představuje rozhodující faktor.
Odůvodnění: Kasační stížnost SZPI shledal Nejvyšší správní soud důvodnou, a proto napadený rozsudek správního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V první řadě proto, že značná část odůvodnění napadeného rozsudku stála na premise, že pojem „medicinální houby“ byl součástí ochranné známky žalobkyně, potažmo že šlo o pojem související s ochrannou známkou. Namítala-li tedy SZPI, že krajský soud porušil § 75 odst. 1 SŘS, dle kterého při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, Nejvyšší správní soud se těmito námitkami nezabýval, protože soud přezkoumává napadené výroky rozhodnutí jen v mezích žalobních bodů. Krajský soud tedy postupoval v rozporu se zásadou koncentrace, jestliže napadené rozhodnutí k opožděně uplatněné námitce žalobce zrušil, aniž současně shledal důvody pro takový přezkum z úřední povinnosti. V žalobě totiž žalobkyně nijak neargumentovala odkazem na ochrannou známku. Bylo tedy zřejmé, že krajský soud jako jeden z nosných důvodů pro své rozhodnutí použil žalobní bod, jenž nebyl uplatněn včas, čímž zatížil řízení jinou vadou, což byl sám o sobě důvod pro zrušení napadeného rozsudku.
Co se týkalo otázky posouzení léčebných tvrzení, kasační soud uvedl, že již podle bodu 4 preambule nařízení č. 1169/2011 je obecným cílem potravinového práva poskytovat spotřebitelům povědomí, které jim umožní informovaně vybírat potraviny, jež konzumují, a zabránit jakýmkoliv praktikám, které je mohou uvést v omyl. Smyslem tohoto nařízení, od něhož nelze odhlédnout ani při výkladu zákazu léčebných tvrzení, bylo tedy nepochybně chránit spotřebitele před tím, aby své úsudky o potravinách zakládali na nepravdivých a zavádějících informacích. Léčebná tvrzení jsou obecně zakázána, neboť typově představují nejrizikovější skupinu tvrzení. Nicméně ani tak nelze opomenout, že ve výjimečných případech může být i léčebné tvrzení zcela nezpůsobilé uvést spotřebitele v omyl, například pokud je potravina zjevně nezaměnitelná s lékem a uvedené tvrzení je neuvěřitelné v takové míře, že se jím žádný spotřebitel nemůže nechat zmýlit.
Jestliže krajský soud v napadeném rozsudku argumentoval tím, že pojem „medicinální“ skrývá i pojem „léčebný“, který je ve zdravotnictví taktéž užíván, a jako jediný konkrétní příklad uvedl léčebný lázeňský pobyt, pak tato argumentace nemohla na straně kasačního přezkumu obstát. Právě institut léčebného lázeňského pobytu, či přesněji řečeno lázeňské léčebně rehabilitační péče, jejíž součástí jsou jednotlivé formy léčebných pobytů, je upraven v § 33 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a je hrazenou službou léčebně rehabilitační péče, poskytovanou jako nezbytná součást léčebného procesu, jejíž poskytnutí doporučil ošetřující lékař a potvrdil revizní lékař. Zjevně se tedy jedná o proces směřující k léčení nemocí.
Pokud se v komentované věci jednalo o posouzení, že medicinální houby mají být vědeckým pojmem, kasační soud konstatoval, že tato otázka neměla pro souzenou věc zásadní význam. Nelze totiž zcela jednoznačně klást rovnítko mezi případný prodej například smetanky lékařské a tzv. medicinálních hub. U bylin daného typu jde o obecně užívaný botanický název. Podpůrně lze poukázat i na to, že mnohé z těchto bylin patří mezi tzv. tradiční rostlinné léčivé přípravky, a jsou tudíž léčivým přípravkem dle § 30 LéčivZ. Přitom je třeba zohlednit, že doplňky stravy nesoucí označení „medicinální houby“ byly uváděny na trh jako potraviny, a nikoliv jako tradiční rostlinné léčivé přípravky. Uvedení botanických názvů rostlin⛘na potravinách také v tomto smyslu nelze považovat za léčebné tvrzení dle čl. 7 odst. 3 nařízení č. 1169/2011. Jedná se totiž o deklaraci obsahu daného botanického druhu v potravině. Naopak pojem „medicinální houby“ je již nepovinnou informací a pohlíží se na něj jako na tvrzení, které se musí řídit příslušnou právní úpravou. Na rozdíl od doplňků stravy procházejí léčivé přípravky před svým uvedením na trh registračním řízením, v jehož rámci je hodnocena jakost, bezpečnost a účinnost přípravku ve vymezených léčebných či preventivních indikacích. U doplňků stravy není posuzována jejich účinnost, pokud uváděné účinky výrobku nejsou v rozporu s právními předpisy pro označování potravin a je umožněno jejich uvádění na obalech. Doplňky stravy však nemohou deklarovat vlastnosti prevence, léčby nebo vyléčení lidských nemocí nebo na tyto vlastnosti odkazovat. Navíc určité označování vybraného jevu v odborných pracích bez toho, aby se jednalo o notorietu, nelze ztotožňovat s problematikou označování potravin uváděných na trh.
Za správnou Nejvyšši správní soud neoznačil ani argumentaci, že vytýkané označení produktů nemohlo být zavádějící, neboť bylo součástí loga, respektive tvořilo pouze okrajovou část loga, a dominantní sdělení o složení a povaze produktu bylo jiné. Také logo, pokud je součástí označení produktů, musí vyhovět požadavkům příslušných právních předpisů. V rozhodované věci to znamenalo, že ani logo nesmí být zavádějící, jde-li o složení označeného produktu, jakož nesmí ani po materiální stránce obsahovat léčebné tvrzení. Logo tedy v celkovém kontextu nesmí vyvolat dojem léčebných účinků jím označeného výrobku. Při posouzení takto nastolené otázky je třeba zvolit výchozí hledisko, jímž je pohled průměrného spotřebitele, přičemž SZPI v napadeném rozhodnutí poukázala i na koncept tzv. zranitelného spotřebitele. V projednávaném případě Nejvyšší správní soud nepovažoval za tak klíčové, zda bylo potřebné zvolit hledisko průměrného, nebo zranitelného spotřebitele. Pro koncept zranitelného spotřebitele by totiž podle něj hovořilo to, že žalobkyně zejména pojmem „medicinální“ označovala doplňky stravy, u nichž lze předpokládat, že se o ně budou zajímat spíše osoby, které již nějakým zdravotním neduhem trpí, nebo se mu přinejmenším snaží preventivně vyhnout, na druhou stranu však žalobkyně nezmiňovala žádnou konkrétní chorobu, k jejímuž řešení by mělo užívání jejích produktů přispět. To by zase „vracelo do hry“ spíše hledisko průměrného spotřebitele. S ohledem na okolnosti věci však Nejvyšší správní soud uzavřel, že označení užité žalobkyní mohlo uvést v omyl i průměrného spotřebitele. Kasační soud se také ztotožnil se SZPI v tom, že při rozhodování o nákupu potravin jsou pro průměrného spotřebitele určující informace uvedené v hlavním zorném poli výrobku, jímž je přední strana balení, na níž bylo obsaženo sdělení „medicinální houby“. Průměrný spotřebitel tedy mohl na první pohled nabýt dojmu, že alespoň určitý podíl hub je i ve výrobcích, v nichž ve skutečnosti žádné houby nejsou. Na tom nic neměnilo ani vyobrazení příslušné plodiny na obalu. Nelze tak říci, že nápis „medicinální houby“ neměl potenciál něco sdělovat o obsahu balení. Informace „medicinální houby“ byla na balení bez problémů viditelná a nejednalo se toliko o okrajovou část etikety, natož pak mimo hlavní zorné pole. Podobné závěry se týkají i výrobků, které houby obsahují. U nich nepostačuje k negaci dojmu o možných léčivých účincích ani nápis „doplněk stravy“. Spotřebitel, jenž se bude zajímat o zlepšení či udržení svého zdravotního stavu, může být na základě informace „medicinální houby“ ovlivněn, neboť si pod tím může představit houby s léčebnými (léčivými, zdravotnickými či lékárnickými) účinky. Využívání uvedeného termínu ve spojení s dalším uváděním produktů žalobkyní na trh tak může vyvolat dojem, že pokud budou spotřebitelé konzumovat tyto doplňky stravy, může mít tato skutečnost pozitivní vliv na jejich zdraví či průběh nemoci. Daná informace mohla dát vzniknout pocitu, že jde o léčebný přípravek, jehož užívání vyřeší zdravotní problémy nebo jim může předcházet. Naopak tvrzení žalobkyně, že takový dojem nevznikne, neboť o její výrobky se zajímají zejména osoby dostatečně předem informované, není skutkově nijak podloženo.
Důvodnost kasační stížnosti nemohl zvrátit ani gramatický výklad žalobkyně, dle kterého čl. 7 odst. 3 nařízení č. 1169/2011 hovoří o „určité“ lidské nemoci. Žalobkyni lze přisvědčit, že informacemi na výrobcích a na internetových stránkách neuváděla léčebné tvrzení v souvislosti s konkrétní nemocí. Takto úzce však věc pojímat nelze. Daleko více jde o to, zda informace vzbudí dojem, že jde v jednotlivém případě obecně o „léčivo“, tedy produkt mající obecně „léčebné vlastnosti“. Přívlastek „určité“ nelze v tomto kontextu přeceňovat. To plyne i ze srovnání s jinými jazykovými verzemi nařízení č. 1169/2011 (food information shall not attribute to any food the property of preventing, treating or curing a human disease; les informations sur les denrées alimentaires n’attribuent pas à celles-ci des propriétés de prévention, de traitement ou de guérison d’une maladie humaine, ni n’évoquent de telles propriétés; dürfen Informationen über ein Lebensmittel diesem keine Eigenschaften der Vorbeugung, Behandlung oder Heilung einer menschlichen Krankheit zuschreiben oder den Eindruck dieser Eigenschaften entstehen lassen). Ty vesměs obsahují neurčité formulace, tedy jazykové formulace pomocí neurčitých členů.
Za rozhodnou Nejvyšší správní soud nepovažoval ani argumentaci žalobkyně, že pod svou značkou rozšířila sortiment také o výrobky, které houby neobsahují. Žalobkyní uváděná značka Kostelecké uzeniny představovala ovšem ochrannou známku. Kasační soud dále dodal, že relevantní neshledával ani argumentaci žalobkyně týkající se toho, že se lze setkat i s jinými produkty, které nesou přízvisko „medicinální“. Podle Nejvyššího správního soudu však v posuzovaném případě může léčebné tvrzení implikovat i případný význam „zdravotnický“, převedeno na souzenou věc „zdravotnické houby“. Nadto sama žalobkyně uznává, že v případě uváděných příkladů se zpravidla opravdu jednalo o registrované léčivé přípravky. Na věci pak nic neměnilo ani to, že by se „medicinální houby“ měly vyznačovat zvýšeným obsahem bioaktivních látek s fyziologickým účinkem. K tomu Nejvyšší správní soud uzavřel, že v obecné rovině nemá v úmyslu zpochybňovat potenciálně pozitivní vliv doplňků stravy na lidské zdraví, nicméně z ustálené judikatury plyne, že doplňky stravy nesmějí být spojovány s léčebnými tvrzeními.⛘
Komentář: Nejvyšší správní soud se v komentovaném rozsudku zabýval otázkou označování doplňků stravy, především se pak věnoval tomu, nakolik lze označení „medicinální houby“ považovat ve vztahu k jednotlivým výrobkům za tzv. léčebné tvrzení, potažmo také za zavádějící označení. Kasační soud v tomto případě intenzivně zkritizoval přístup krajského soudu reflektovaný v argumentaci použité v napadeném rozsudku a v zásadních momentech ji odmítl. Krajský soud tak naprosto nesprávně a nepodloženě vyšel například z toho, že pojem „medicinální houby“ byl spojen s tradiční čínskou medicínou a že užití botanického termínu nepředstavovalo porušení zákazu uvádění léčebných tvrzení v souvislosti s potravinou, respektive s doplňkem stravy.
Podle Nejvyššího správního soudu obsahuje čl. 7 odst. 3 nařízení č. 1169/2011 formulaci, která vyjadřuje jinak nedefinovaný pojem léčebného tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2020, č. j. 5 As 219/2019-49, bod 22). V tomto směru přiměřeně odkázal již na svůj rozsudek ze dne 25. 9. 2008, č. j. 7 As 48/2008-72, byť se týkal regulace reklamy, dle něhož „(d)oplněk stravy je v souladu s platnou právní úpravou potravinou, a proto nelze akceptovat reklamní sdělení, které tuto potravinu způsobem prezentace a charakteristikou přiblíží léčivům, až dokonce vyvolá dojem, že v podstatě jedná o léčivo.“ Tento názor kasační soud zopakoval také v rozsudku ze dne 14. 7. 2017, č. j. 2 As 5/2017-62, bodu 23. Při posuzování existence léčebného tvrzení přitom roli hraje celkové vyznění prezentace výrobku, respektive celkový dojem, který takto u spotřebitele vznikne (přiměřeně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2014, č. j. 4 As 98/2013-88, bod 31). Podle kasačního soudu také dle bodu 20 preambule nařízení č. 1169/2011 platí, že právní předpisy mají zakázat používání informací, které by uváděly spotřebitele v omyl, zejména pokud jde o charakteristiky potravin, jejich účinky nebo vlastnosti, nebo které potravinám připisují léčebné vlastnosti. Absolutní zákaz léčebných tvrzení u potravin potvrzuje i judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. rozsudky ze dne 15. 7. 2004, C-239/02, Douwe Egberts, bod 36, ze dne 23. 1. 2003, C-221/00, Komise v. Rakousko, bod 35, a ze dne 23. 1. 2003, C-421/00, C-426/00 a C-16/01, Sterbenz, bod 28). Ta se sice vztahuje k již neplatným unijním předpisům, ale nařízení č. 1169/2011 na ně navazuje bez relevantní změny v řešené otázce, a proto byly její závěry použitelné i na komentovanou věc. Nejvyšší správní soud v tomto směru podotknul, že zákonodárce nemůže upravit všechny myslitelné situace, a je proto úkolem soudů, aby právo aplikovaly s přihlédnutím k jedinečným okolnostem každého případu; je tudíž přípustné, aby soud zvolil výklad, který z ustanovení předpisu prima facie nevyplývá, je-li to v zájmu zachování jeho smyslu a účelu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 219/2019-49, bod 37).
Pojetí průměrného a zranitelného spotřebitele je definováno či vyplývá ze směrnice o nekalých obchodních praktikách. Zranitelní spotřebitelé přitom musejí být podle závěrů Nejvyššího správního soudu chráněni ve zvýšené míře. Jimi jsou ve smyslu čl. 5 odst. 3 směrnice o nekalých obchodních praktikách ti spotřebitelé, kteří jsou zvlášť zranitelní určitou praktikou nebo produktem z důvodu duševní nebo fyzické slabosti, věku nebo důvěřivosti. Podle bodu 38 rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 98/2013-88 „skupina osob nemocných určitou chorobou je obzvláště zranitelná jako cílová skupina reklamy na produkt slibující vyléčení, resp. odstranění příznaků této choroby. Průměrný spotřebitel nemocný určitou chorobou je totiž nepochybně více náchylný uvěřit určitému tvrzení ohledně vyléčení jeho choroby než průměrný zcela zdravý spotřebitel. I tento argument hovoří pro to, aby byla předmětná reklama hodnocena relativně přísněji“ (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 5/2017-62, body 25 a 28).
Nejvyšší správní soud se v komentovaném rozhodnutí obiter dictum neztotožnil ani s argumenty ohledně spojitosti „medicínských hub“ s tradiční čínskou medicínou a s jakýmkoliv vědeckým označením. Podle jeho hodnocení vůbec nebylo zřejmé, na základě čeho dospěl správní soud k závěru, že pojem „medicinální houby“ je ustálený pojem úzce spjatý s tradiční čínskou medicínou, když nebylo provedeno žádné dokazování. Spojení pojmu „medicinální houby“ s tradiční čínskou medicínou přitom nelze dle Nejvyššího správního soudu považovat za obecně známou skutečnost, tzv. notorietu. Krajský soud toto tvrzení sice za notorietu výslovně neoznačil, avšak zacházel s ním tak. I kdyby totiž byla řádně dovozena vazba termínu „medicinální houby“ na tradiční čínskou medicínu, nebyla by dostatečným důvodem pro vyhovění žalobě. V tomto směru Nejvyšší správní soud odkázal na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 8. 2018, č. j. 51 A 70/2017-32, v němž se uvádí, že „pro tradiční čínskou medicínu neexistují žádné výjimky z platné legislativy, a proto je zapotřebí aplikovat i v případě tradiční čínské medicíny nařízení č. 1169/2011 a nařízení č. 1924/2006 bezvýhradně“ a že obdobně „současná právní úprava neposkytuje výjimky pro tradiční čínskou medicínu ani jinou alternativní medicínu, a proto je nezbytné pohlížet na tyto případy bez výjimek a aplikovat na předmětné produkty tatáž omezení, jaká musí být dodržována i u jiných doplňků stravy“. Co se týče notoriet jako takových, Nejvyšší správní soud v komentovaném rozsudku odkázal na právní doktrínu, když „(s)kutečnosti, které nejsou notorietami, je v zásadě nutné dokazovat, případně odkázat na skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci. …Chybné označení určité skutečnosti za notorietu však může mít podstatný vliv na zákonnost rozhodnutí a bývá relativně častým důvodem jeho zrušení“ (srov. Vomáčka, V. Judikatura NSS: Notoriety. Soudní rozhledy, 2021, č. 1, s. 2).
JUDr. PhDr. VRATISLAV KOŠŤÁL, Ph.D., Praha⛘