PETR BAUDYŠ, Český úřad zeměměřický a katastrální v Praze

V Právním zpravodaji č. 5/2003 byl publikován článek Ireny Pelikánové a Roberta Pelikána „K právnímu postavení příspěvkových organizací ÚSC“. V uvedeném článku jsou vyslovovány pochybnosti o tom, zda příspěvkové organizace krajů a obcí mohou mít majetek ve svém vlastnictví nebo zda tento majetek mají pouze ve správě.

Autoři v článku připouštějí, že vůlí zákonodárce bylo konstruovat tyto příspěvkové organizace po vzoru státních příspěvkových organizací jako právnické osoby, které nemají majetek ve vlastnictví, ale pouze ve správě, když vlastníkem uvedeného majetku je zřizovatel, tedy obec nebo kraj. Přitom však plédují pro to, aby se zákon, který upravuje status těchto organizací, uvedeným způsobem nevykládal, a argumentují pro výklad právě opačný.

K tomu si dovoluji uvést názor, že při výkladu zákona se má především hledat skutečná vůle zákonodárce, pokud se tato vůle dá zjistit z textu zákona a okolností, za kterých byl přijat․ V daném případě lze považovat tuto vůli za nepochybnou. Zákonodárce ji vyjádřil v § 27 odst. 2 písm. e) zákona č. 250/2000 Sb., kde hovoří o majetku zřizovatele předanému příspěvkové organizaci do správy (nikoli do vlastnictví), a v § 27 odst. 2 písm. f) zákona č. 250/2000 Sb., kde hovoří o tom, že svěřený majetek, včetně majetku získaného vlastní činností, tato organizace spravuje (nikoli vlastní).

Uvedená ustanovení považuje v tomto smyslu za zcela jasná také důvodová zpráva k citovanému ustanovení, která uvádí: „Návrh přejímá dosavadní osvědčená pravidla hospodaření příspěvkových organizací, ale zpřesňuje je v řadě hledisek tak, aby se zvýraznila skutečnost, že příspěvková organizace je sice právnickou osobou, ale není subjektem vlastnického práva k majetku, který je vlastnictvím jejího zřizovatele a má tudíž k němu jen tolik práv, kolik jí její zřizovatel svěří.“ Z projednávání zákona v Parlamentu přitom vyplývá, že zákonodárce citovaná ustanovení, včetně jejich odůvodnění, plně akceptoval. Ostatně o tom, že příspěvkové organizace mají pouze jeden typ majetku, a to takový, který mají ve správě a který je ve vlastnictví zřizovatele, svědčí celá konstrukce zákona č. 250/2000 Sb., v němž je řešen status příspěvkových organizací krajů a obcí.

Uvedená konstrukce nikde nepočítá s tím, že by příspěvkové organizace měly dvojí typ majetku, a to takový, který mají ve správě, a vedle toho takový, který mají ve vlastnictví. Jinak by samozřejmě muselo být řešeno, kdy majetku ve správě lze použít na správu majetku ve vlastnictví a kdy majetek ve vlastnictví lze použít na správu majetku ve správě. Musela by být nařízena oddělená evidence obou typů majetků. Rovněž by muselo být řešeno, kdy na každý z uvedených typů majetku lze využít příspěvky od zřizovatele. S ničím takovým citovaný zákon ani náznakem nepočítá. Vůle zákonodárce tedy není patrná jen z jednoho ustanovení a důvodové zprávy k němu, ale z celé konstrukce zákona, který status příspěvkových organizací krajů a obcí řeší.

Přijde mi záměrným překrucováním vůle zákonodárce vnucovat příspěvkovým organizacím krajů a obcí jiný status, než jak ho stanoví zákon č. 250/2000 Sb., ve kterém je tento status upraven. Podle mne toho nelze dosáhnout ani odkazem na ustanovení § 19a odst. 1 ObčZ, které zní: „Způsobilost právnické osoby nabývat práva a povinnosti může být omezena jen zákonem.“ Proti argumentaci tímto ustanovením lze samozřejmě postavit argumentaci ustanovením § 1 odst. 2 ObčZ, které zní:„ Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony.“ Zde je status příspěvkových organizací krajů a obcí upraven jiným zákonem, a to zákonem č. 250/2000 Sb. Ustanovení § 19a odst. 1 ObčZ se tedy na danou otázku neuplatní.

Pokud je proti zjevné vůli zákonodárce argumentováno tím, že příspěvkové organizace krajů a obcí se nebudou moci důvěryhodně zavazovat, protože proti jejich závazkům nebude stát žádný majetek ve vlastnictví těchto organizací, chtěl bych upozornit na to, že právní praxe si s vymahatelností práva proti právnickým osobám, které nemají svůj majetek ve vlastnictví, ale mají k němu jiné od vlastnictví odvozené právo (např. státní podniky), již dávno poradila. Pokud je přisouzena pohledávka proti státnímu podniku a je exekučně vymáhána, vede soud exekuci proti majetku, který je sice ve vlastnictví státu, ale státní podnik je s tímto majetkem příslušný hospodařit. V praxi proběhly rovněž stovky konkurzů zejména proti zkrachovalým státním statkům, které byly rovněž státními podniky a neměly žádný majetek ve vlastnictví. Do konkurzní podstaty byl v těchto případech sepisován majetek ve vlastnictví státu, ke kterému tyto státní statky měly právo hospodaření. Není mi známo, že by to někoho v praxi udivilo.

Vzhledem k tomu, že právní praxe našla pro podobné případy jednoduchá a srozumitelná řešení, věřím, že najde obdobné řešení i v případě příspěvkových organizací krajů a obcí. Nepopírám přitom, že některé otázky, na které poukazují autoři v citovaném článku, by bylo vhodné dořešit novelou zákona č. 250/2000 Sb.