PETR BAUDYŠ, Český úřad zeměměřický a katastrální

Právní úprava zástavního práva jako obvyklý postup předpokládá, že v případě zajištění pohledávky vyplývající z úvěrového obchodu bude zajištěná pohledávka poskytnuta na základě úvěrové smlouvy.

V zástavní smlouvě, která slouží k zajištění splacení poskytnutého úvěru, musí být takto zajištěná pohledávka popsána zcela určitým způsobem, a to zpravidla uvedením právního důvodu vzniku zajištěné pohledávky a uvedením velikosti jistiny. Pokud je sjednáno zástavní právo k zajištění takto popsané pohledávky, je jím zajištěna nejen pohledávka samotná. Jak vyplývá z ust. § 155 odst. 1 ObčZ, zástavní právo se vztahuje i na příslušenství zajištěné pohledávky, aniž by to v zástavní smlouvě bylo nezbytné výslovně uvádět․ V § 121 odst. 3 ObčZ je taxativně uvedeno, co tvoří příslušenství zajištěné pohledávky a co je tedy spolu s touto pohledávkou zajištěno: „Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.“ Z ust. § 155 odst. 5 ObčZ potom vyplývá, že: „Zástavní právo se vztahuje i na nároky zástavního věřitele z odstoupení od smlouvy, podle které vznikla zajištěná pohledávka, nebylo-li v zástavní smlouvě dohodnuto něco jiného.“

V poslední době je naprosto běžným jevem, že se banky a stavební spořitelny v souvislosti s úvěrovým případem nespokojí se zajištěním pohledávky s příslušenstvím a s nároky vyplývajícími z případného odstoupení od úvěrové smlouvy. V zástavních smlouvách uvádějí, že nad tento rámec zajišťují i další pohledávky, které mohou v souvislosti s úvěrovým obchodem vzniknout. Typicky v zástavních smlouvách zajišťují i veškeré smluvní pokuty, ostatní nároky zástavního věřitele, které vyplynou z úvěrových smluv, nároky zástavního věřitele, které mohou vyplynout ze zákona, nárok na případnou náhradu škody vzniklý v souvislosti s úvěrovým obchodem, nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklý v souvislosti s úvěrovým obchodem, veškeré sjednané náklady vzniklé zástavnímu věřiteli v souvislosti s úvěrovým obchodem, k jejichž uhrazení se dlužník zavázal v úvěrové smlouvě, atd. Z uvedeného obvyklého výčtu toho, co má být v souvislosti s úvěrovým obchodem zajištěno zástavním právem, vidíme, že se jedná o předem neurčitý počet pohledávek, které mohou v souvislosti s úvěrovým obchodem vzniknout, a to jak co do počtu zajištěných pohledávek, tak co do jejich výše. Všem takto zajišťovaným pohledávkám je přitom společné, že se jedná o pohledávky určitého druhu. Vymezení druhu takto zajištěných pohledávek je dáno vztahem těchto pohledávek k úvěrovému obchodu.

Často bývá předmětem pochybností, zda takto pouze podle druhu popsané pohledávky mohou být zajištěny zástavním právem a zda uvedený popis těchto pohledávek nečiní zástavní smlouvu neurčitou. Jednoznačná odpověď je obsažena v ust. § 155 odst. 4 ObčZ, které zní: „Zástavním právem mohou být do sjednané výše zajištěny i pohledávky určitého druhu, které zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi budou vznikat v určité době.“ Z toho je zřejmé, že zástavním právem lze podle platné právní úpravy zajistit veškeré pohledávky, kterého mohou v souvislosti s úvěrovým obchodem vzniknout, i když není předem znám jejich počet ani výše. Podstatnou náležitostí zástavní smlouvy, kterou se takové zajištění sjednává, musí být uvedení doby, do které tyto pohledávky mohou vznikat, aby se na ně vztahovalo sjednané zajištění. Nezbytně musí být uveden také finanční limit, do kterého jsou ve svém souhrnu pohledávky zástavním právem zajištěny.

Nahlédnutím do disponibilních vzorů zástavních smluv zjistíme, že na tyto podstatné náležitosti zástavní smlouvy bývá v praxi obvykle zapomínáno. Pokud si banky a stavební spořitelny nechtějí přidělávat zbytečné problémy při sjednávání zajištění úvěrových obchodů, měly by uvedené zákonné požadavky na tento typ zástavních smluv vzít na vědomí.