Základním cílem navrhované novely je dosáhnout vyváženého postavení dotčených obcí a dalších právnických a fyzických osob v některých řízeních vedených podle atomového zákona a tím současně posílit garance uplatnění jejich právem chráněných zájmů při přípravě a provozu jaderných zařízení.
Zákon č. 18/1997 Sb. nabyl účinnosti dne 1․ 7. 1997 a do současnosti byl již sedmkrát novelizován. Tato speciální právní norma kodexového typu komplexně upravuje způsob využívání jaderné energie a ionizujícího záření a podmínky vykonávání činností souvisejících s využíváním, jaderné energie a činností vedoucích k ozáření. Jde zejména o vymezení systému ochrany osob a životního prostředí před nežádoucími účinky ionizujícího záření, povinností při přípravě a provádění zásahů vedoucích ke snížení přírodního ozáření a ozáření v důsledku radiačních nehod, zvláštních požadavků pro zajištění občanskoprávní odpovědnosti za škody v případě jaderných škod a podmínek zajištění bezpečného nakládání s radioaktivními odpady.
Navržená novela především aktuálně reaguje na opakované připomínky obcí, které jsou na základě platné právní úpravy zcela vyloučeny z účasti na některých rozhodovacích procesech nebo v nich nemají potřebné kompetence, byť se jich významně dotýkají. Navrhované rozšíření okruhu účastníků řízení o obce je zdůvodňováno právem obce na samosprávu, které vyplývá z čl.18 Ústavy České republiky a je dále konkretizováno zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích. Podle tohoto zákona obce v samostatné působnosti jednají v zájmu svých občanů, dbají o územní rozvoj a pečují o životní prostředí. Ve smyslu tohoto principu je tedy navrhováno, aby vydání povolení a zahájení přípravy jaderného zařízení nebo jaderného úložiště bylo podmíněno souhlasem dotčených obcí. Novela dále rozšiřuje okruh účastníků řízení podle atomového zákona o ty, pro něž mohou prováděná řízení a vydaná povolení znamenat závažné dopady do sféry osobních zájmů.
Novela nově zavádí možnost kompenzovat rizika plynoucí z umístění jaderných elektráren a úložišť radioaktivních odpadů obci, na jejímž území stavba leží, a to ve formě finančního příspěvku z jaderného účtu. Uvedená kompenzace by měla náležet i obcím sousedním a obcím v zóně havarijního plánování. Tato území jsou totiž v době přípravy a provozu zařízení významně omezena zejména ve svém dalším využití a zamýšleném rozvoji.
Zákonná předloha dále prolamuje dosavadní horní hranice limitu pro náhradu způsobené škody každou jednotlivou jadernou událostí a koncipuje odpovědnost držitele povolení za tuto událost jako neomezenou. Zavádí tak obdobný princip platný pro všechny ostatní odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku.
V souvislosti s neomezením výše náhrady škody se 6-ti násobně navyšuje minimální částka pojištění odpovědnosti za jadernou škodu (z dosavadních 1,5 mld. Kč resp. 200 mil. Kč na 6 mld. Kč resp. 1,5 mld. Kč). Novela současně dvojnásobně zvyšuje i záruku poskytnutou státem na uspokojení přiznaných nároků na náhradu jaderné škody, pokud nejsou uhrazeny z povinného pojištění nebo jiného stanoveného finančního zajištění. Vychází se přitom z názoru, že pokud orgány státu rozhodly o vybudování jaderného zařízení, u jehož provozu nelze vyloučit závažná rizika, pak by měl stát za toto rozhodnutí nést zvýšenou odpovědnost odpovídající možným reálným dopadům.
Novela rovněž reaguje na připravovanou změnu Pařížské úmluvy o občanskoprávní odpovědnosti v oblasti jaderné energie a prodlužuje původní tříletou subjektivní promlčecí lhůtu práva na náhradu za jadernou škodu na deset let, a objektivní lhůtu z deseti na třicet let od jaderné události. Důvodem je skutečnost, že např. dávky ozáření obyvatel po případné jaderné havárii mohou způsobit dlouhodobé zdravotní problémy nebo se jejich negativní účinky mohou projevit až s delším zpožděním.
Podle platné právní úpravy je jediným účastníkem řízení podle atomového zákona žadatel o vydání povolení. Ze správního řízení jsou tak vyloučeny subjekty, které mohou být rozhodnutím dotčeny na svých právech. Novela proto navrhuje rozšíření okruhu účastníků v těchto správních řízeních:
| – | o povolení k umístění jaderného zařízení nebo úložiště radioaktivních odpadů § 9 odst. 1 písm. a) zákona; |
| – | o povolení výstavby jaderného zařízení nebo pracoviště IV. kategorie § 9 odst. 1 písm. b) zákona; |
| – | o povolení k provedení rekonstrukce nebo jiných změn ovlivňujících jadernou bezpečnost, radiační ochranu, fyzickou ochranu a havarijní připravenost jaderného zařízení nebo pracoviště III. nebo IV. kategorie § 9 odst. 1 písm. f) zákona; |
| – | o povolení k jednotlivým etapám vyřazování z provozu jaderného zařízení nebo pracoviště III. nebo IV. kategorie § 9 odst. 1 písm. g) zákona. |
Nejedná se tedy o všechna řízení podle atomového zákona, ale jen o ta, která mohou mít obzvlášť závažné dopady do sféry zájmů jiných osob než žadatele.
Předložený návrh zákona tak rozšiřuje okruh účastníků uvedených správních řízení o dotčené obce a jiné osoby, kterým toto postavení obecně přiznává zvláštní zákon. Tímto zákonem je možno rozumět např. zák. č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), který právo účastenství i v následných správních řízeních přiznává těm občanským sdružením, která se aktivně podílela na procesu EIA.
V řízení o povolení k umístění jaderného zařízení nebo úložiště radioaktivních odpadů navíc návrh zakládá obcím právo „veta“ znamenající, že bez jejich souhlasného stanoviska nelze tato povolení vydat. V zájmu posílení pozice obcí se rovněž ukládá Správě úložišť radioaktivních odpadů (dále jen „Správa“) postupovat při své činnosti v úzké součinnosti s nimi, přičemž u přípravy úložišť jaderných odpadů, včetně provádění průzkumných prací je vyžadováno předchozí souhlasné stanovisko dotčených obcí, bez něhož nelze tyto činnosti zahájit.
Dotčené obce se tak stávají partnery ve vyjednávání o podmínkách umístění jaderného zařízení nebo úložiště s právem zásadním způsobem ovlivnit umístění úložiště radioaktivních odpadů na svém území již ve fázi vyhledávání nejvhodnější lokality. Jestliže totiž obec s umístěním úložiště na svém území zásadním způsobem nesouhlasí, je zbytečné a nehospodárné nechat ji tento nesouhlas vyjádřit až ve fázi správního řízení podle atomového zákona, kdy již byly investovány značné finanční prostředky do průzkumů a přípravy projektu.
Již platná právní úprava umožňuje kompenzovat rizika plynoucí z umístění úložiště radioaktivních odpadů obci, na jejímž území stavba leží. Tato úprava se však nevztahuje na další jaderná zařízení, zejména jaderné elektrárny. Navíc nezahrnuje sousední obce, které nesou stejné dopady, neboť jaderné zařízení leží obvykle v hraniční oblasti katastrálních území několika obcí. V případě jaderné elektrárny a hlubinného úložiště radioaktivních odpadů jsou potenciální dopady plynoucí nejen z rizika nehody, ale zejména zásahu do „atraktivity“ života a rozvoje obce stejně rozsáhlé.
Návrh proto rozšiřuje stávající kompenzaci rizika plynoucího z umístění úložiště radioaktivních odpadů ve formě finančního příspěvku z jaderného účtu tak, že ji
| a) | vztahuje i na další jaderná zařízení, |
| b) | přiznává již ve fázi probíhající přípravy lokality pro umístění jaderného zařízení, |
| c) | přiznává i sousedním obcím a obcím, na jejichž území zasahuje zóna havarijního plánování jaderného zařízení. |
Příspěvek je koncipován jako roční (ve výši 10 hal. nebo 20 hal. za m2 území dotčené obce) a nárok na něj je časově vázán na rok schválení plánu činnosti a rozpočtu Správy zahrnující přípravu lokality nebo rok vydání povolení jaderného zařízení nebo stanovení zóny havarijního plánování.
Zpracovatelé z důvodů naléhavosti řešené problematiky navrhují, aby zákon nabyl účinnosti neprodleně po jeho schválení, tedy vyhlášením ve Sbírce zákonů.
Pojednávání předmětné novely atomového zákona Senát na své 14. schůzi (v březnu) odročil na jeden rok. Shledal otevření diskuse o daném problému za potřebné, ale poukázal na nutnost některé pasáže návrhu dopracovat a vyčkat definitivního znění v současnosti připravovaných právních předpisů ES v této oblasti.
V případě, že Senát návrh následně schválí bude postoupen k dalšímu ústavnímu projednání Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, v rámci něhož se k němu vyjádří i vláda České republiky.
