PAVEL MATES

docent na Vysoké škole ekonomické v Praze a na Právnické fakultě ZČU v Plzni^*

Tomu zrcadlově odpovídají i aktivity adresátů, které mohou mít vedle iniciativy k zahájení správního řízení v užším slova smyslu podobu žádostí o poskytnutí osvědčení, informace, sdělení apod., ale také podávání hlášení, sdělení a jiných podkladů nezbytných pro činnost správních orgánů.²

Správní řád stanoví vesměs přesně jak obsahové, tak formální náležitosti komunikace pokud jde o správní řízení, naproti tomu u ostatních forem činnosti bývá režim volnější.

Tam, kde je adresátům uloženo plnit vůči orgánům veřejné správy informační povinnost, určují právní předpisy obsah informace, která má být podána a termín, do kdy se tak má stát, případně i blíže předepisují strukturu, rozsah a způsob, jímž se tak má dít․ Někdy se autor normy rozhodl, ve snaze zjednodušit pozici jak správního orgánu tak povinného subjektu a předejít komplikacím, že informace bude podávána na předepsaném formuláři. Zatím spíše ojediněle dává možnost, aby tak činil také elektronicky, případně jen tímto způsobem. Obdobně jen někdy umožňuje adresátům se touto formou obracet na správní orgány.

Konstatování, že jde o formu perspektivní zřejmě nikdo nebude zpochybňovat, nicméně mnozí budou shledávat argumenty, proč je třeba s jejím zavedením nespěchat, vyčkávat a omezovat její uplatnění. Důvody těchto postojů mohou spočívat v obavách nebo přímo odporu k reformám, ve strachu zaměstnanců z jejich důsledků, nezájmu učit se něčemu novému, neochotě přeměňovat veřejnou správu z tradičního mocenského činitele ve službu společnosti, neochotě po jejím otevření sociální kontrole, kterou elektronická komunikace obvykle přináší a řadě dalších důvodů.

Přitom výhody elektronické komunikace jsou patrné na první pohled. Budeme-li hovořit pouze o jediném aspektu tzv. Good Governance,³ jímž je efektivnost a úspornost, je zřejmé, kolik může tento způsob komunikace mezi orgány veřejné správy a adresáty přinést. Poněkud obtížněji bude možno přesně spočítat obecný přínos ekologický, spočívající v tom, že nebudou používány klasické papírové dokumenty nebo efekt, spočívající ve zrychlení vyřízení záležitosti anebo v tom, o co dříve bude informace správnímu orgánu či adresátovi k dispozici. Relativně snadno lze však naproti tomu zjistit konkrétní úsporu na poštovném, nákladech na papíry, místnosti pro archivaci dokumentů a další kvantifikovatelné veličiny.⁴

Jak bylo zmíněno, není v našem právním řádu prozatím možnost elektronické komunikace mezi vykonavatelem a adresáty veřejné správy příliš rozšířená. Nepočítáme-li podání v elektronické formě, kterou upravuje dosud platný správní řád (§ 19) a zevrubněji i správní řád nový (§ 37), která se však v praxi zatím příliš nerozšířila, pak se nejčastěji objevuje tam, kde právní předpisy dávají možnost či přímo ukládají povinnost, aby adresáti předkládali hlášení, resp. podávali informace v elektronické formě nebo umožňuje, aby tak činili alespoň alternativně (např. vedle formy písemné a telegrafické).

Tak je tomu např. podle předpisů týkajících se trhu s mléčnými výrobky v rámci Evropských společenství (nařízení vlády č. 225/2004 Sb. a vyhláška č. 244/2004 Sb.), které ukládají výrobcům, odběratelům a producentům oznamovat v listinné formě i elektronicky Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu údaje např. o množství těchto produktů. Písemně telegraficky nebo elektronicky lze činit oznámení podle vyhlášky č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně, listinnou nebo elektronickou formou může být plněna oznamovací povinnost podle zákona o návykových látkách (zák. č. 167/1998 Sb.). Písemně či elektronicky mohou povinné subjekty předkládat příslušnému správnímu úřadu údaje z evidence o hospodaření v rybníkářství podle vyhlášky č. 197/2004 Sb., kterou se provádí zákon o rybářství.

Výhradně elektronická podoba je předepsána spíše jen výjimečně. Takto se např. ohlašují údaje týkající se tzv. registrovaných látek podle zákona o integrované prevenci (zák. č. 76/2002 Sb.) nebo předávají vybrané údaje z majetkové evidence příslušnému vodoprávnímu úřadu pro účely evidence podle vyhlášky č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích.

Některé předpisy přímo ukládají, aby taková sdělení byla opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Tato zásada ovšem platí i tam, kde tak výslovně stanoveno není a to vzhledem k tomu, že se jedná o činnosti v oblasti orgánů veřejné moci.⁵

Specifickou informační povinnost upravuje zák. č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Ten ukládá tzv. povinným osobám (§ 1a odst. 7 zákona), aby Finančně analytickému útvaru Ministerstva financí oznamovaly podezřelých obchodů. Podle prováděcí vyhlášky č. 344/2004 Sb. ji mají realizovat písemně nebo ústně do protokolu, přičemž za písemné se považuje i oznámení učiněné elektronicky takovými technickými prostředky, které zajišťují zvláštní ochranu přenášených údajů. Hrozí-li však nebezpečí z prodlení, může být zpráva zaslána i elektronickou poštou bez dalšího.

Na druhé straně mohou elektronicky podávat v určitých případech žádosti a činit jiné úkony adresáti veřejné správy. Touto formou lze podávat přihlášku ochranné známky (vyhláška č. 97/2004 Sb.), žádost o registraci výrobců, dovozců a dalších osob nakládajících s lihem nebo sdělení celnímu úřadu, že si registrovaný subjekt ponechá kontrolní pásky k označení lihu podle zák. č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu či žádost o zapsání geneticky modifikovaného organismu a produktu do Seznamu geneticky modifikovaných organismů a genetických produktů (zák. č. 78/2004 Sb.). Elektronicky je možno činit nejen podání, ale veškeré úkony ve věcech sociálního zabezpečení a pojistného na sociální zabezpečení (zák. č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení).

V elektronické podobě mají možnost požadovat poskytnutí údajů o svojí osobě účastníci stavebního spoření podle zák. č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření.

Progresivní je v tomto směru úprava získávání informací z Rejstříku trestů a to jak výpisu, tak nahlédnutí do opisu. Žádost lze podat elektronicky a na jejím základě obdrží dotyčný výpis v listinné podobě a pokud o to požádá, také výpis v elektronické podobě, který však má pouze informativní hodnotu. Informativní význam má také opis, který Rejstřík trestů dotyčnému k jeho žádosti zasílá. Stejně lze charakterizovat i možnost podávání žádostí elektronickým způsobem o vydání nového občanského průkazu z důvodu skončení platnosti stávajícího, podle zákona o občanských průkazech (zák. č. 328/1999 Sb.).⁶

Ve všech uvedených případech je třeba takový úkon opatřit zaručeným elektronickým podpisem, opět bez ohledu na to, zda to příslušný právní předpis výslovně požaduje.

Zvláštní režim naproti tomu platí pro žádosti o informace ať již podle obecné úpravy zák. č. 106/1999 Sb. nebo informace o životním prostředí podle zák. č. 123/1998 Sb., pokud jsou podávané elektronickou formou. Zde totiž z povahy věci plyne, že žádost není třeba opatřit zaručeným elektronickým podpisem.

Druhou stranou mince je, že prostor, který právní řád pro elektronickou komunikaci se správními úřady poskytuje, není adresáty příliš využíván, mezi jinými i proto, že se přes řadu kampaní zatím příliš nepodařilo rozšířit zaručený elektronický podpis. Je též zřejmé, že zákonodárné a jiné normotvorné orgány nejsou nijak systematické v úpravě této možnosti a mnohem spíše platí, že se tak děje spíše nahodile. Změnu tohoto stavu snad přinese nová úprava správního řádu, která vytváří široké možnosti využívání elektronické komunikace nejen pro správní řízení, ale i jiné formy činnosti veřejné správy a ukládá k tomu vytvořit i příslušné organizační předpoklady.