(Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4804/2017 ze dne 29. listopadu 2019)

Nejvyšší soud ČR posuzoval, zda k odčinění nemajetkové újmy způsobené podáním neoprávněného insolvenčního návrhu postačuje pouze omluva, nebo je nezbytné i přiměřené zadostiučinění v peněžité formě. Došel k závěru, že omluva zpravidla nepostačí.

Žalobce se domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy způsobené neoprávněným (šikanózním) insolvenčním návrhem podaným žalovanou, a to ve formě omluvy (uveřejněné v celostátním vydání deníku Hospodářské noviny) a dále v penězích (ve výši 200.000,- Kč).

Městský soud v Praze uložil žalované uveřejnit omluvu dle návrhu žalobce, ale zamítl žalobu o zaplacení 200․000, - Kč, přičemž dospěl k závěru, že podáním insolvenčního návrhu, jenž byl odmítnut pro absenci zákonných náležitostí, žalovaná zasáhla do dobré pověsti žalobce. Újma, která vznikla žalobci, spočívá ve snížení jeho vážnosti a solidnosti u zaměstnanců, obchodních partnerů a další veřejnosti. Soud dále zdůraznil, že žalovaná dokonce podala odvolání proti usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu, v jehož důsledku se insolvenční řízení protáhlo téměř na šest měsíců. I tak ale shledal veřejnou omluvu v deníku Hospodářské noviny jako přiměřenou formu zadostiučinění. Stejně tak odvolací soud považoval zadostiučinění v penězích za nadbytečné a neadekvátní, a to i s přihlédnutím k žalobcovým nepochybně velmi dobrým majetkovým poměrům, tak i s přihlédnutím k tomu, že žalobce nepředložil žádný důkaz o tom, že odmítnutý insolvenční návrh žalované měl nějaký významný ekonomický dopad na jeho podnikatelskou činnost, nebo že v důsledku tohoto návrhu přišel o své zákazníky, nebo své obchodní partnery.

Nejvyšši soud ČR již ve svých předchozích rozhodnutích, ze kterých v uvedeném případě vycházel, judikoval, že při určení výše přiměřeného zadostiučinění v penězích soud musí (mimo jiné) vzít v úvahu, že insolvenční návrh zpochybňuje samotnou podstatu dobré pověsti právnické osoby (podnikatele), a to jeho schopnost včas a řádně plnit své závazky. Pro posouzení závažnosti (rozsahu) způsobené imateriální újmy na dobré pověsti právnické osoby je bez právního významu, zda v důsledku insolvenčního návrhu této právnické osobě vznikla (vedle nehmotné újmy) i škoda na majetku. V jiném rozhodnutí Nejvyšší soud ČR vyhodnotil, že je třeba posoudit odpovědnost věřitele (insolvenčního navrhovatele) za škodu nebo jinou újmu vzniklou zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu pro případ, že řízení o insolvenčním návrhu bylo zastaveno nebo insolvenční návrh byl odmítnut jeho „vinou“, jako obecnou občanskoprávní odpovědnost za škodu založenou na presumpci zavinění.

S ohledem na své dřívější závěry Nejvyšší soud ČR rozhodl, že je-li insolvenční návrh odmítnut vinou insolvenčního navrhovatele, pak ve spojení se zjištěním, že insolvenční navrhovatel neměl vůči insolvenčnímu dlužníku tvrzenou pohledávku, nebude pro odškodnění imateriální újmy způsobené zásahem do dobré pověsti údajného dlužníka - právnické osoby (v důsledku zveřejnění údaje o zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku a v obchodním rejstříku) zpravidla dostatečná pouhá omluva insolvenčního navrhovatele. Nejvyšší soud ČR proto rozsudek odvolacího soudu v tomto rozsahu zrušil.