V současné době jsme svědky velkého množství probíhajících insolvencí, byť počet insolvenčních návrhů mírně klesá. Není tedy raritní situace, kdy zhotovitel či prodávající nemůže dostát svým povinnostem odstranit vady v průběhu záruční doby, resp. nemůže garantovat odstraňování vad po celou dobu záruční doby, a to pro svůj insolventní stav. Za této situace bývá zahajováno insolvenční řízení, přičemž zásadním okamžikem je prohlášení konkursu. Účinky prohlášení konkursu nastávají ve smyslu § 245 InsZ okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku. Pro účely tohoto článku je klíčový § 250 InsZ, podle kterého nesplatné pohledávky proti dlužníku se prohlášením konkursu považují za splatné, nestanoví-li zákon jinak. Jedná se o právní fikci, jež představuje speciální pravidlo oproti § 1958 ObčZ, a to se týká i pohledávek, které nebyly prozatím přihlášeny do insolvenčního řízení. Pokud bude konkurs následně zrušen, účinek zesplatnění pohledávek věřitelů pomine. Výše uvedené účinky nastávají pouze v případě konkursu, pro jiné způsoby řešení úpadku se § 250 InsZ neuplatní.
V aplikační praxi přirozeně vyvstala otázka, jaký vliv má aplikace § 250 InsZ na zádržné. Dochází tak prohlášením konkursu ke zesplatnění práva na úhradu zádržného? Před vlastní analýzou platnosti insolvenční doložky je potřeba identifikovat jednotlivé protichůdné zájmy smluvních stran.
1. Zájmy prodávajícího či zhotovitele
Prodávající či zhotovitelé a zejména pak insolvenční správci mohou namítat, že se tímto uměle snižuje majetková podstata, která by byla způsobilá uspokojit věřitele ve vyšší míře. Uvedený argument rozhodně může podpořit skutečnost, kdy k prohlášení konkursu dojde např. jeden měsíc před uplynutím záruční doby. V takovém případě může být racionálně namítáno, že účel záruční doby byl takřka splněn, přičemž by měl dlužník obdržet alespoň alikvotní část zádržného. Argument sílí zvláště v případě, kdy je postaveno na jisto, že předmět plnění žádné vady nemá. Právě z těchto důvodů napadají insolvenční správci (vyjma toho, že nesprávně poukazují na § 250 InsZ; viz níže) kupujícího či objednatele, že se na úkor zhotovitele či prodávajícího bezdůvodně obohacují.
2. Zájmy kupujícího či objednatele
Na druhou stranu lze argumentovat ve prospěch insolvenčních doložek, že představují právní prostředek, jímž může objednatel či kupující eliminovat (nebo alespoň zmírnit) negativní důsledky spojené s případnou ztrátou nároků z poskytnuté záruky za jakost či práv z vadného plnění. Objednatel či kupující by v opačném případě nedisponoval žádnou pohledávkou, kterou by bylo možné přihlásit do insolvenčního řízení (srov. a contrario § 173 odst. 3 InsZ).
Byť může být v určitých situacích nespravedlivé zadržovat část ceny, když je postaveno na jisto, že předmět plnění je prostý vad, jsem přesvědčen, že insolvenční doložka nijak neodporuje zásadám insolvenčního řízení ve smyslu § 5 InsZ či pravidlům o platnosti právního jednání dle § 580 ObčZ. Jak už bylo výše uvedeno, insolvenční doložka představuje platné ujednání, jímž se stanoví způsob vypořádání nevyčerpané záruky pro případ zhotovitelova úpadku či úpadku prodávajícího.
3. Vznik práva na úhradu zádržného či odsunutí splatnosti zádržného
Podstatou zádržného je to, že dokud není splněna povinnost jím zajištěná, nevzniká právo na zaplacení zadržované části ceny. Je potřeba odmítnout argument NS, který tvrdí, že dokud není splněna zajištěná povinnost, není zadržená část ceny díla dosud splatná. Stejně tak tomu není v případě zákonného zádržného dle § 2108 ObčZ. Samotná splatnost je totiž podmíněna vznikem práva na zaplacení určité části ceny, nutně tedy musí následovat potom, co již právo na úhradu zádržného vzniklo. Typicky splatnost zádržného nastává až po výzvě prodávajícího, resp. zhotovitele. Mám za to, že v tomto ohledu nemůže obstát ani názor, že principem zadržení je započtení nároků na slevu z ceny proti nároku zhotovitele na doplacení ceny. Ke kompenzaci je totiž nutné, aby pohledávka druhé smluvní strany existovala ve smyslu formální likvidity (byť není splatná). Dosud neexistující pasivně započítávaná pohledávka je nekompenzabilní. Není tudíž pravdou tvrzení D. Ondrejové:
„Zhotovitel (prodávající) je tak motivován dodat bezvadné zboží (dílo) či případné vady v určité době odstranit. Pokud k tomu nedojde, nestane se pozastávka (zádržné) splatnou a naopak objednatel může dané prostředky využít pro nápravu vad.“
S ohledem na výše uvedené nejsou doktrinálně správná ujednání smluvních stran, která zadržovanou část ceny díla považují za dosud nesplatnou, a to až do té doby, kdy bude zajištěná povinnost splněna. Ve skutečnosti jde o to, že dokud není splněna zajištěná povinnost, nevznikne soukromé subjektivní právo na zaplacení zadržené části původně sjednané ceny. Tato právní argumentace je zcela klíčová pro analýzu platnosti insolvenčních doložek, které jsou předmětem tohoto článku.
Můj závěr může podpořit přiléhavé rozhodnutí NS:
„Ujednání o pozastávce ceny díla může představovat v konkrétním případě vznik práva na zaplacení (části) ceny díla (jako ujednání o právu na zaplacení zbývající ceny díla vázané na dokončení díla bez vad) a nikoliv splatnosti.“
Rovněž lze citovat závěr nedávného rozhodnutí NS, podle kterého
„pohledávka zhotovitele na zaplacení ‚zadržené‘ části ceny díla (pozastávky) vznikne (může vzniknout) jen tehdy, budou-li splněny předpoklady určené smlouvou o dílo. Mezi ně typicky patří (a jinak tomu nebylo – se zřetelem k obsahu obou uzavřených smluv o dílo – ani v poměrech nyní projednávané věci) dokončení díla bez vad a nedodělků, uplynutí sjednané záruční doby, eventuálně (bylo-li plnění zhotovitele vadné) také vypořádání nároků objednatele vyplývajících z odpovědnosti zhotovitele za vady díla.“
Přiléhavé je též následující rozhodnutí:
„Uvedené ujednání o pozastávce upravuje ve stanoveném rozsahu vznik práva na zaplacení (části) ceny díla, a nikoli vznik splatnosti, jak nesprávně dovodil odvolací soud. Za použití pravidel výkladu, upravených v § 266 ObchZ, zejména též výkladu gramatického a logického, k jinému závěru dospět nelze. Je třeba rozlišovat vznik práva na zaplacení a splatnost tohoto práva (nároku).“
Stejně tak lze můj závěr opřít o výslovné znění § 2610 odst. 1 ObčZ, podle kterého právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla. Smluvní strany se v mezích tohoto ustanovení odchýlily, když si v podstatě ujednaly, že právo na zaplacení části ceny díla vzniká až po předání díla, resp. nastane-li jiná smluvená okolnost.
Pokud jde o problematiku promlčení práva kupujícího či objednatele na odstranění vady, tato skutečnost neznamená, že je potřeba zadržovanou část uhradit druhé smluvní straně, neboť – jak už bylo výše řečeno – dokud nejsou splněny podmínky pro úhradu zadržované části ceny, tak pohledávka neexistuje.
Na základě výše uvedeného rozboru lze dojít k závěru, že věřitelé dlužníka se nemohou poměrně uspokojit ze zádržného, neboť tato pohledávka dlužníka k okamžiku prohlášení konkursu ještě nevznikla. Fikce v podobě § 250 InsZ se tak na zádržné nemůže uplatnit, což potvrdil i NS ve svém nedávném rozhodnutí:
„Obdobnou povahu pak má také ujednání smluvních stran o snížení ceny díla o částku odpovídající dohodnuté pozastávce (popř. o určenou hodnotu záruky) pro případ nevyčerpání poskytnuté záruky v důsledku úpadku zhotovitele (popř. jiné ve smlouvě označené okolnosti). I takové ujednání v konečném důsledku (ve stanoveném rozsahu) upravuje vznik práva na zaplacení (části) ceny díla s tím, že její výši činí závislou na tom, zda za trvání smluvního vtahu účastníků (dříve než zhotoviteli vznikne právo na doplacení zbývající ‚zadržené‘ části ceny díla) nastane ve smlouvě konkretizovaná okolnost.“
Důsledkem aplikace insolvenční doložky je tak umělé snížení původně sjednané částky (nikoliv sleva z ceny, byť je následek obsahově obdobný).
4. Úpadek toho, kdo zádržné zadržuje
Nezřídka dochází také k tomu, že se v úpadku nachází přímo kupující či objednatel. V praxi daná skutečnost nečiní mnoho problémů a řešení je v zásadě jednoduché. V případě úpadku objednatele či kupujícího je nutné, aby se zhotovitel či prodávající v zákonné lhůtě přihlásil do insolvenčního řízení, přičemž pohledávka na zádržném má povahu pohledávky nepodřízené, peněžité, nesplatné a vázané na odkládací podmínku (srov. § 253 InsZ ohledně režimu nesplněných smluv o vzájemném plnění).