V různých právních řádech existují různá kritéria pro posouzení otázky zneužití práva, resp. zjevného zneužití práva, k němuž dochází podáváním určitého druhu žalob. Logicky k tomu existují různé způsoby obrany proti takovým žalobám.
1. Spojené státy americké
Žaloby, které představují zneužití práva, jsou v USA označovány též jako frivolní žaloby. Slovo frivolní lze v tomto kontextu chápat nikoliv ve smyslu necudný či rozpustilý, ale spíše ve smyslu nesmyslný, lehkovážný či pošetilý.
Četnost těchto žalob v USA souvisí se společenským prostředím, které je náchylnější k sudičství a má v oblibě hromadné žaloby․ Žalobci podávající frivolní žaloby vystupují zpravidla z pozice údajné oběti (society of victims). Americký právní řád (až na výjimky) neobsahuje u nás i jinde uplatňované pravidlo loser pays – tj. povinnost žalobce v případě svého neúspěchu uhradit náklady řízení a výlohy zvítězivší žalované strany. K tomuto stavu přispívá i způsob odměňování advokátů na základě systému tzv. contingency fee (tj. odměna představující vysoké procento z hodnoty sporu); v případě prohry žalobce svým advokátům nic neplatí, v případě výhry se s advokátem podělí třeba i rovným dílem. Žalovaná strana sice může u soudů formálně uspět, avšak zřídka de facto vyhrát – každý, i vyhraný spor ji stojí čas, nervy a nemalé finanční prostředky, neboť, jak uvedeno výše, podlehnuvší strana žalující nemusí hradit náklady žalované strany.
Tvrzení žalobců obsažená v těchto žalobách jsou často zcela absurdní. Jako příklad lze uvést žalobu týkající se dietní verze nápoje Dr. Pepper. Žalobkyně v návrhu na certifikaci hromadné žaloby tvrdila, že výrobci se⛘dopouštějí podvodu tím, že v jejich reklamách vystupují atraktivní modelky, což prý vyvolává dojem, že konzumenti a konzumentky dosáhnou týchž tvarů. Ona prý pije tento nápoj už celých 13 let, ale kýžených tvarů nedosáhla, a tak tedy nedostala to, za co zaplatila. Federální odvolací soud (9th Circuit) jí ale vysvětlil, že přídavné jméno dietní neznamená nic jiného, než že takto označený nápoj má méně kalorií než standardní výrobek, a tedy hromadnou žalobu nepřipustil. V USA se lze setkat s celou řadou podobných žalob obsahujících nejrůznější kuriózní až abstraktní tvrzení. Je logické, že federální zákonodárci i jednotlivé státy unie hledaly a hledají možnosti, jak takové frivolní žaloby omezit. Jednou z cest jsou Federální pravidla pro civilní proces (Federal Rules of Civil Procedure), která v čl. 11 stanoví povinnost právním zástupcům či nezastoupeným účastníkům potvrdit, že podle jejich nejlepšího vědomí nejsou jejich podání prezentována za účelem obtěžování, způsobení průtahů nebo zbytečného zvyšování nákladů řízení. Dále musí prohlásit, že jejich žaloby, obrany proti žalobám a jiná právní tvrzení jsou oprávněná podle existujícího práva a jejich argumenty nejsou nesmyslné (nonfrivolous). Jinými slovy, nesmyslné (frivolní) žaloby podle čl. 11 jsou takové, které jsou podávány s úmyslem zneklidnit, obtěžovat druhou stranu sporu, protahovat soudní řízení, případně zvyšovat bezdůvodně náklady řízení. Rovněž mohou být definovány jako žaloby, kde žalobci musí být zřejmé, že má malou šanci na úspěch v soudním řízení. Nastane-li daný případ, má soud možnost takovou bezvýznamnou žalobu (meritless lawsuits) zamítnout již v počáteční fázi řízení, ještě před zahájením dokazování.
Řada takových žalob je v USA podávána jako hromadné žaloby, zejména v oblasti osobní újmy. Postup podle čl. 11 lze demonstrovat na případu, v němž námitku frivolnosti vznesla žalovaná strana, když tvrdila, že cílem žaloby je pouze finančně poškodit žalovanou, i když se fakticky jednalo o škodu na zdraví u velkého počtu žalobců. Soudce této námitce nevyhověl. Pokud by jí však vyhověl, řízení by tím skončilo. Toto posuzování zneužitelnosti žaloby ovšem probíhá v USA ještě před zahájením dokazování.
Na rozdíl od ČR jen velmi málo států unie má zakotven princip loser pays (např. Texas či Aljaška), tj. princip, kdy podlehnuvší strana musí hradit náklady strany v řízení zvítězivší.
2. Francie
Ve Francii je institut zneužití práva obsažen v čl. 32-1 civilního procesního kodexu, podle něhož tomu, kdo vykonává právo zneužívajícím způsobem, může být uložena pokuta bez újmy na právu protistrany na náhradu škody.
Podle judikatury francouzských soudů může zneužití procesního práva spočívat v neexistenci jakéhokoli základu pro žalobu, ve zlovolné povaze žaloby nebo ve větším množství zahájených soudních řízení. Soudní proces zneužívá i ten, kdo vede řízení pouze proto, aby uspokojil svou neurózu.
Judikaturu vyšších soudů popisuje ročenka Kasačního soudu z r. 2006, která definuje některá kritéria zneužití a uvádí, že ustanovení týkající se odsouzení zdržovacího nebo zneužívajícího jednání představují pouze zvláštní aplikaci práva občanskoprávní odpovědnosti za zavinění. Jejich použití předpokládá, že je dostatečně vymezeno „závadné chování“ odsouzené strany. Kasační soud uvádí, že
„zmírnil svou kontrolu v této oblasti tím, že již nevyžaduje prokázání úmyslu poškodit nebo prokázání zlé víry“, nicméně uvádí, že i nadále „ověřuje, zda odůvodnění napadených rozhodnutí odvolacích soudů dostatečně popisuje pochybení, které přerůstá ve zneužití práva podat žalobu nebo odvolání“.
Ve vztahu k výše cit. rozhodnutí NS sp. zn. 27 Cdo 4444/2017 jsou zajímavá rozhodnutí Kasačního soudu, v nichž se uvádí, že
„žaloba nemůže, s výjimkou zvláštních okolností, které musí odvolací soud specifikovat, představovat zneužití práva, pokud její oprávněnost uznal soud prvního stupně, jehož rozhodnutí bylo zrušeno“.
Podle Kasačního soudu
„je proto nezbytné podrobnější odůvodnění založené na posouzení okolností řízení“.
Jestliže tedy soud první instance neodmítl žalobu z důvodu zneužití práva, mělo by být zneužití práva ve vyšší instanci konstatováno pouze ve zcela výjimečných a přesvědčivě odůvodněných případech.
3. Německo
Základní úprava zákazu vykonávat práva zneužívajícím způsobem je obsažena v § 226 BGB, podle něhož je nepřípustný výkon práva, jestliže má za účel pouze přivodit jinému škodu (tzv. Schickaneverbot). Podle rozhodnutí Spolkového soudního dvora je šikana dána pouze tehdy, když uplatnění práva nemá žádný jiný účel než poškození jiného, když pro výkon práva není dán žádný vlastní zájem hodný ochrany, nebo je-li právo uplatněno za účelem dosažení nedovoleného nebo mimosmluvního cíle.
Německé soudy se zabývaly otázkou zneužití práva na podání žaloby v různých případech. Předmětem posouzení např. bylo, zda požívá právní ochrany návrh na zahájení vykonávacího řízení, jehož hodnota činila pouze 0,03 EUR. Správní soud v Neustadtu v daném kontextu nezjistil žádný zájem hodný ochrany a konstatoval,⛘že navrhovateli nešlo o prosazení jeho hospodářského zájmu, ale pouze o princip (Prinzip des Rechthabens), a návrh zamítl s odůvodněním, že jde o zneužití práva. V r. 2012 řešil německý Finanční soud v Kasselu případ i u nás známého radikálního hnutí Reichsbürger (volně přeloženo jako Občané říše, resp. Říšští občané), které popírá legitimitu Spolkové republiky Německo a vyzývá ke svržení spolkových institucí. Členové hnutí se u finančního soudu domáhali zrušení daňového rozhodnutí, neboť podle nich jsou zákony SRN neplatné a pro členy hnutí je příslušná Německá říše, resp. její orgány. Žaloba byla krátkou cestou odmítnuta z důvodu nedostatku nutnosti právní ochrany. Jiné německé soudy však podobné žaloby Občanů říše připustily, žaloby projednaly a zamítly.