Institut spolupracujícího obviněného byl v § 178a trestního řádu (dále jen TrŘ) vytvořen zákonem č. 41/2009 Sb. Od 1. 1. 2010 mohl státní zástupce v obžalobě označit obviněného za spolupracujícího pouze u zvlášť závažných zločinů. Zákon č. 193/2012 Sb. umožnil označení obviněného za spolupracujícího v řízení o všech zločinech, tedy úmyslných trestných činech s horní hranicí trestní sazby nad pět let odnětí svobody, včetně zvlášť závažných zločinů s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let.² Po další novelizaci institutu spolupracujícího obviněného provedené zákonem č. 333/2020 Sb., byl s účinností od 1. 10. 2020 v § 178a doplněn odstavec 1 a byl vytvořen nový odstavec 4. V tomto článku se zabývám současnou právní úpravou institutu spolupracujícího obviněného, s akcentem na poslední změny z roku 2020 a jejich dopadem na praxi.

V § 178a odst. 1 TrŘ byla od 1. 9. 2020 doplněna pouze slova, která zde zvýrazňuji tučně. Státní zástupce může v řízení o zločinu v obžalobě nebo v dohodě o vině a trestu označit obviněného za spolupracujícího, jestliže obviněný:

a považuje-li státní zástupce takové označení za potřebné vzhledem k povaze trestného činu, k jehož objasnění se obviněný zavázal, a to i s přihlédnutím k trestnému činu uvedenému v doznání obviněného, k osobě obviněného a k okolnostem případu, zejména zda a jakým způsobem se obviněný podílel na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se zavázal, a jaké následky svým jednáním způsobil.

Změnou obsaženou v § 178a odst. 1 TrŘ je možnost, aby státní zástupce označil obviněného za spolupracujícího nejen jako dříve v obžalobě, nýbrž nově také v dohodě o vině a trestu. Přitom musí obviněný splnit všechny podmínky uvedené v § 178a odst. 1 TrŘ. V praxi obviněný věnuje pozornost hlavně oznámení skutečností, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, doznání k činu, pro který je stíhán, a prohlášení o tom, že souhlasí s tím, aby byl označen za spolupracujícího obviněného.

Spolupracující obviněný se však musí dle platného § 178a odst. 1 písm. a) TrŘ také zavázat, že podá jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď. O tom by měl obviněného podrobně informovat obhájce. Podezřelý se stává obviněným až po zahájení trestního stíhání. Vzhledem k tomu se může obviněný zavázat, že podá úplnou a pravdivou výpověď, pouze ve vyšetřování, tedy ve druhé fázi přípravného řízení. Proto by měl být v § 178a odst. 1 písm. a) TrŘ pojem přípravné řízení nahrazen pojmem vyšetřování, neboť obviněný se může zavázat k podání úplné a pravdivé výpovědi až v této druhé fázi přípravného řízení.

De lege ferenda navrhuji novelizaci § 178a odst. 1 písm. a) TrŘ se změnou, kterou zde uvádím tučně: „V řízení o zločinu může státní zástupce v obžalobě nebo v dohodě o vině a trestu označit obviněného za spolupracujícího, jestliže obviněný a) oznámí státnímu zástupci skutečnosti, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, a zaváže se podat jak ve vyšetřování, tak i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech․“

Státní zástupce může v průběhu vyšetřování označit obviněného za spolupracujícího dvěma způsoby. Buď to učiní tak jako dříve v obžalobě, jejímž podáním končí přípravné řízení i vyšetřování, nebo od 1. 10. 2020 také v dohodě o vině a trestu, již uzavře s obviněným, který splní podmínky uvedené v § 178a odst. 1 písm. a), b), c) TrŘ. V tom panuje shoda mezi státními zástupci a obhajobou.

Má-li být obviněný označen státním zástupcem v obžalobě za spolupracujícího, musí splnit podmínku dle § 178a odst. 1 písm. a), tedy zavázat se, že podá ve vyšetřování i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o skutečnostech, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo v její prospěch. Pokud se obviněný dozná k činu, pro který je stíhán, nejsou důvodné pochybnosti o jeho doznání a prohlásí, že souhlasí s tím, aby byl označen za spolupracujícího obviněného, tak splní všechny tři zákonné podmínky [§ 178a odst. 1 písm. a), b), c) TrŘ]. Od 1. 10. 2020 může státní zástupce označit obviněného za spolupracujícího také v dohodě o vině a trestu (§ 175a TrŘ), kterou s ním uzavře podle výsledků vyšetřování.

Obvinění, kteří jsou pachateli trestných činů, z nichž je usvědčují důkazy provedené v průběhu vyšetřování, až na výjimky nemají nadále zájem být označeni za spolupracující obviněné. Obava obviněných ze msty organizované zločinecké skupiny je silnější než zákonem posilovaná motivace ke spolupráci s orgány činnými v trestním řízení. To společně se závazkem mlčenlivosti ve vztahu ke spolupachatelům i v současnosti výrazně komplikuje vyšetřování závažné organizované trestné činnosti, kde se nadále vyskytuje nedostatek důkazů k usvědčení osob organizujících nebo řídících zvlášť závažnou trestnou činnost.

Podle § 178a odst. 2 TrŘ, pokud spolupracující obviněný nespáchal trestný čin, který je závažnější než zločin, k jehož objasnění přispěl, jestliže se nepodílel jako organizátor nebo návodce na spáchání zločinu, k jehož objasnění přispěl, pokud jím⛘nezpůsobil úmyslně těžkou újmu na zdraví nebo smrt a pokud nejsou důvody pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody (§ 59 TrZ), může státní zástupce v obžalobě navrhnout upuštění od potrestání, pokud to považuje za nezbytné s ohledem na všechny okolnosti, zejména vzhledem k povaze trestného činu uvedeného v doznání obviněného v porovnání s trestným činem, k jehož objasnění se obviněný zavázal, k míře, v jaké může spolupracující obviněný přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, k významu jeho výpovědi pro dané trestní řízení s ohledem na shromážděné důkazy, k osobě obviněného a k okolnostem případu, zejména zda a jakým způsobem se obviněný podílel na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se zavázal, a jaké následky svým jednáním způsobil.

S ohledem na změny provedené novelizací TrZ neopravňuje k označení osoby za spolupracujícího obviněného pouhé oznámení skutečností, které mohou zabránit dokonání zločinu (tato podmínka je často jednoduše splnitelná – obviněný může přispět k odvrácení jednoho z útoků, nicméně k odkrytí struktury skupiny tím více nepřispívá). Taková okolnost bude posuzována pouze jako obecná polehčující okolnost. Státní zástupce je rovněž oprávněn za přísnějších podmínek navrhnout v obžalobě pro spolupracujícího obviněného postup podle § 46 TrZ, respektive podle § 48 TrZ.³

Nezřídka trestní stíhání spolupracujícího obviněného skončí příznivým rozhodnutím, například upuštěním od potrestání, dříve než trestní stíhání ostatních obžalovaných. I v současnosti, tedy od 1. 10. 2020, se však stává, že spolupracující obviněný popře své doznání v hlavním líčení konaném proti dalším obžalovaným, tak jak k tomu docházelo od 1. 1. 2010 do 30. 9. 2020. Spolupracující obviněný musí od 1. 10. 2020 setrvat na svém doznání i v trestním řízení proti jiným stíhaným osobám. Pokud trestní stíhání spolupracujícího obviněného skončí dříve než trestní stíhání ostatních osob za zločin, k jehož objasnění se zavázal, vztahují se jeho povinnosti setrvat na svém doznání a dodržet své závazky uvedené v odstavci 1 i na další průběh trestního řízení proti takovým osobám. Porušení tohoto závazku může být důvodem pro povolení obnovy řízení v neprospěch spolupracujícího obviněného (§ 178a odst. 4 TrŘ účinný od 1. 10. 2020).

Takto zákon č. 333/2020 Sb. reagoval na případy, kdy někteří obvinění, které státní zástupce označil za spolupracující, následně porušili své povinnosti podle § 178a odst. 1 TrŘ a nejčastěji v hlavním líčení odvolali či popřeli své doznání a spoléhali na to, že porušení závazků obsažených v § 178a odst. 1 písm. a), b), c) TrŘ pro ně nemůže mít nepříznivé důsledky. To se v § 178a odst. 4 TrŘ změnilo vytvořením možností povolení obnovy řízení v neprospěch spolupracujícího obviněného. Na tyto důsledky popření či odvolání doznání a nedodržení závazků uvedených v § 178a odst. 1 TrŘ musí obhájce upozornit klienta dříve, než začne usilovat o status spolupracujícího obviněného.

Obviněný, který má zájem o získání statutu spolupracujícího obviněného, by se měl dozvědět od svého obhájce, že pokud jej státní zástupce označí za spolupracujícího, neplyne z toho soudu povinnost uložit mu trest pod dolní hranicí trestní sazby ani upustit od jeho potrestání. To je v pravomoci soudu poté, co sám zhodnotí chování spolupracujícího obviněného, a zjistí, jak významně přispěl k dosažení účelu sledovaného tímto institutem. Je na obhájci, aby obviněného informoval, že k tomu může, avšak nemusí dojít, i když jej státní zástupce označí za spolupracujícího obviněného, pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 178a odst. 2 TrŘ.

Spolupracující obviněný musí setrvat na svém doznání i v trestním řízení proti jiným stíhaným osobám. Pokud trestní stíhání spolupracujícího obviněného skončí dříve než trestní stíhání ostatních osob za zločin, k jehož objasnění se zavázal, vztahují se jeho povinnosti setrvat na svém doznání a dodržet své závazky uvedené v odstavci 1 i na další průběh trestního řízení proti takovým osobám. Porušení tohoto závazku může být důvodem pro povolení obnovy řízení v neprospěch spolupracujícího obviněného (§ 178a odst. 4 TrŘ účinný od 1. 10. 2020).

Takto zákon č. 333/2020 Sb. reagoval na případy, kdy někteří obvinění, které státní zástupce označil za spolupracující, následně porušili své povinnosti podle § 178a odst. 1 TrŘ a nejčastěji v hlavním líčení odvolali či popřeli své doznání, které podali v průběhu vyšetřování. Tito spolupracující obvinění spoléhali na to, že porušení závazků obsažených v § 178a odst. 1 písm. a), b), c) TrŘ pro ně nemůže mít nepříznivé důsledky. To se od 1. 10. 2020 v § 178a odst. 4 TrŘ změnilo vytvořením možnosti povolení obnovy řízení v neprospěch spolupracujícího obviněného. Na tyto důsledky popření či odvolání doznání a nedodržení závazků uvedených v § 178a odst. 1 TrŘ musí obhájce upozornit obviněného dříve, než začne usilovat o status spolupracujícího obviněného.

Je možné označit obviněného za spolupracujícího v dohodě o vině a trestu po nařízení hlavního líčení nebo v průběhu? Některé orgány činné v trestním řízení a ojediněle také obhájci očekávají, že novelizovaný § 178a odst. 1 TrŘ umožní státnímu zástupci označit obviněného za spolupracujícího nejen v obžalobě, tak jako dosud, nýbrž nově také v dohodě o vině a trestu uzavřené po nařízení hlavního líčení nebo také i v jeho průběhu. Otázkou je, zda toto očekávání, převzaté od poslanců, kteří navrhli novelizaci § 178a odst. 1 TrŘ bez konání resortního připomínkového řízení, je v souladu se zákonnou úpravou či nikoli.

Některá hlavní líčení začala před novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 333/2020 Sb., jiná až po ní. V obou případech probíhá hlavní líčení, ve kterém se obžalovaný po 1. 10. 2020 od předsedy senátu dozví, že i po přednesení obžaloby může se státním zástupcem sjednat dohodu o vině a trestu (§ 206b TrŘ), a pak jej předseda senátu a obhájce upozorní, že v této dohodě jej může státní zástupce označit za spolupracujícího obviněného (§ 178a TrŘ). Některý obžalovaný pak zvažuje, zda by mohl splnit podmínky uvedené v § 178a odst. 1 TrŘ, a chce se zavázat, že podá v hlavním líčení úplnou a pravdivou výpověď o činnosti organizované skupiny, doznat se k trestnému činu, pro který je stíhán, a prohlásit, že souhlasí s tím, aby byl označen za spolupracujícího obviněného (obžalovaného).⛘

Podle § 178a odst. 1 písm. a) TrŘ se musí spolupracující obžalovaný v dohodě o vině a trestu zavázat podat jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o skutečnostech, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu. Pokud však po podání obžaloby nebyly předsedou senátu shledány důvody k předběžnému projednání obžaloby podle § 186 písm. g) TrŘ a nedošlo k vráceni věci státnímu zástupci k došetření, nemůže obviněný podat již ve vyšetřování, tedy ve druhé fázi přípravného řízení, úplnou a pravdivou výpověď o činnosti organizované skupiny. To může učinit jen po vrácení věci do přípravného řízení. Jen pak je možné, aby ve vyšetřování sjednal státní zástupce s obviněným dohodu o vině a trestu a aby v ní označil obviněného za spolupracujícího. V takovém případě může obviněný splnit všechny podmínky podle § 178a odst. 1 TrŘ a také se dle písmene a) zavázat, že podá jak v přípravném řízení, konkrétně v průběhu vyšetřování, tak i v hlavním líčení před soudem úplnou a pravdivou výpověď.

Po přerušení či odročení hlavního líčení není možné, aby obviněný sjednal dohodu o vině a trestu se státním zástupcem a aby státní zástupce v této dohodě označil obviněného za spolupracujícího. Nevrátí-li soud věc do přípravného řízení, nemůže se obžalovaný zavázat, že podá již v přípravném řízení, konkrétně v průběhu vyšetřování, úplnou a pravdivou výpověď. Takový závazek může dát jen ve vztahu ke své výpovědi, již podá v hlavním líčení. Proto nemůže splnit podmínku podle § 178a odst. 1 písm. a) TrŘ, neboť se bez vrácení věci do přípravného řízení nemůže zavázat, že podá jak v připraném řízení (ve vyšetřování), tak i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď.

V praxi je znám také odlišný názor, který vyslovili někteří předsedové senátu a státní zástupci. Podle nich je podstatné, že doplněný § 178a odst. 1 TrŘ umožňuje, aby v řízení o zločinu označil státní zástupce obviněného za spolupracujícího v dohodě o vině a trestu, a proto pokud k tomu dojde po přerušení či odročení hlavního líčení, nelze po obžalovaném požadovat, aby podal úplnou a pravdivou výpověď o skutečnostech uvedených v § 178a odst. 1 TrŘ již v přípravném řízení, protože takovou výpověď může reálně podat už jen v průběhu hlavního líčení. S tímto názorem nelze souhlasit, protože je v rozporu se zákonnými podmínkami označení obviněného za spolupracujícího, které jsou taxativně stanoveny v § 178a odst. 1 TrŘ. Obviněnému nic nebránilo v tom, aby po vyrozumění o podání obžaloby, nebo poté, co obdrží její opis, navrhl soudu předběžné projednání obžaloby z důvodu uvedeného v § 186 písm. g) TrŘ, pokud se jeví vhodným sjednat dohodu o vině a trestu se státním zástupcem a v ní označit obviněného za spolupracujícího. Stejný návrh mohl podat i státní zástupce.

Již po novelizaci TrŘ provedené zákonem č. 193/2012 Sb. mohl předseda senátu podle § 186 písm. g) TrŘ nařídit předběžné projednání obžaloby, pokud vzhledem k okolnostem případu považoval za vhodné sjednání dohody o vině a trestu, zejména navrhl-li takový postup státní zástupce nebo obviněný. Soud pak mohl dohodu o vině a trestu schválit odsuzujícím rozsudkem podle § 314r odst. 2. Po novelizaci TrŘ provedené zákonem č. 333/2020 Sb., v případech kdy soud podle § 314r odst. 2 dohodu o vině a trestu neschválí, může místo vrácení věci do přípravného řízení oznámit své výhrady státnímu zástupci a obviněnému, kteří pak mohou navrhnout nové znění dohody a v ní může státní zástupce označit obviněného za spolupracujícího. Za tímto účelem soud odročí veřejné zasedání, nelze-li dosáhnout nového znění dohody o vině a trestu ihned. Pokud ve stanovené lhůtě nebude soudu předloženo nové znění dohody o vině a trestu, v níž lze označit obviněného za spolupracujícího, soud původní znění dohody neschválí (§ 314r odst. 3).

Jak má postupovat obhajoba, chce-li se obviněný stát spolupracujícím po podání obžaloby? Chce-li obžalovaný, nejlépe po poradě s obhájcem, splnit podmínky podle § 178a odst. 1 písm. a) TrŘ až po podání obžaloby, měla by obhajoba navrhnout její předběžné projednání podle § 186 písm. g) TrŘ a vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Jinak se nemůže spolupracující obviněný zavázat, že podá úplnou a pravdivou výpověď o činnosti organizované skupiny již ve vyšetřování. To může učinit jen po vrácení věci do přípravného řízení.

Obhájce by měl vysvětlit obviněnému, že ani po splnění zákonných podmínek podle § 178a TrŘ mu nevzniká nárok na získání statusu spolupracujícího obviněného, neboť to záleží na zvážení státního zástupce. Ten označí obviněného za spolupracujícího, pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 178a odst. 2 TrŘ, tedy je-li zločin, který spáchal, méně závažný než zločin, k jehož objasnění může přispět, nepodílel se jako organizátor nebo návodce na spáchání zločinu, k jehož objasnění může přispět, ani jím nezpůsobil úmyslně těžkou újmu na zdraví nebo smrt a nejsou důvody pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody (§ 59 TrZ). Nejsou-li tyto podmínky splněny, měl by obhájce klientovi vysvětlit, že je vyloučeno, aby byl v obžalobě označen státním zástupcem za spolupracujícího obviněného. Podstatné je i to, že státní zástupce o statusu spolupracujícího obviněného nerozhoduje formou usnesení, nýbrž pouze opatřením, a proto nemůže obhajoba jeho rozhodnutí napadnout opravným prostředkem.

Je-li obviněný označen státním zástupcem za spolupracujícího obviněného, potom soud v hlavním líčení upustí od jeho potrestání podle § 46 odst. 2 TrZ, pokud se dozná ke spáchání zločinu, pro který je stíhán on i další spolupachatelé, a to jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem, a svojí úplnou a pravdivou výpovědí významně přispěje k objasnění tohoto zločinu. Po poradě s obhájcem by měl obviněný vědět, že pokud bude označen za spolupracujícího obviněného a splní veškeré podmínky stanovené v § 46 odst. 2 TrZ a v § 178a odst. 1 a 2 TrŘ, tak soud upustí od jeho potrestání poté, co jej v hlavním líčení uzná vinným ze zločinu, jehož se dopustil a k jehož spáchání se doznal jak v přípravném řízení, tak následně i v řízení před soudem.

Nejednou spolupracující obviněný očekává, že státní zástupce navrhne v obžalobě upuštění od jeho potrestání. Úkolem obhájce je vysvětlit mu, že upuštění od potrestání je zcela výjimečné a státní zástupce je navrhne jen v případě, že by bez jeho spolupráce byla trestná činnost velmi obtížně prokazatelná nebo by ji nebylo možné prokázat. Kromě toho nelze pominout rozhodovací pravomoci soudu. Podle § 46 odst. 2 TrZ je soud povinen zvážit veškeré okolnosti významné pro jeho aplikaci samostatně, nezávisle na předchozím názoru státního zástupce (srov. NS 8 Tdo 661/2015). Jsou-li však splněny podmínky uvedené v § 178a TrŘ,⛘pak soud podle § 46 odst. 2 TrZ upustí od potrestání pachatele označeného za spolupracujícího obviněného, a to buď v obžalobě, nebo v dohodě o vině a trestu.

V hlavním líčení má soud omezené možnosti při rozhodování o trestu, neboť v případě, že jsou splněny zákonné podmínky, pak obligatorně od potrestání upustí. Státnímu zástupci je tedy dána významná pravomoc, na jejímž základě je de facto předurčeno rozhodnutí soudu o trestu. Přesto nelze soudu upírat v řízení před soudem jeho rozhodovací pravomoci, i když nelze § 178a TrŘ ve spojení s § 46 odst. 2 TrZ vykládat tak, že soud má povinnost bez dalšího upustit od potrestání, pokud byl v obžalobě obviněný označen za spolupracujícího.

K upuštění od potrestání spolupracujícího obviněného nedojde, pokud by se obviněný doznal ke spáchání zločinu jen v průběhu vyšetřování a v hlavním líčení by své doznání odvolal.

Podle § 58 odst. 3 TrZ soud sníží trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby také pachateli označenému jako spolupracující obviněný, jsou-li splněny podmínky stanovené v § 178a odst. 1 TrŘ (nikoli podle § 178a odst. 2 TrŘ) a podal-li spolupracující obviněný jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď.

Je-li obviněný označen za spolupracujícího a soud neshledá podmínky pro upuštění od jeho potrestání, potom mu sníží trest pod dolní hranici sazby, splní-li podmínky stanovené v § 178a odst. 1 TrŘ, tedy pokud v přípravném řízení i v řízení před soudem podá úplnou a pravdivou výpověď o skutečnostech, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu, pro který je stíhán on i další spolupachatelé. Zároveň v takových případech bude soud zvažovat povahu trestného činu uvedeného v jeho doznání v porovnání se zločinem spáchaným spolupachateli, jakým způsobem se podílel na zločinu, k jehož objasnění se zavázal, a jaké následky svým jednáním způsobil.⁴

Obhájce by měl klientovi vysvětlit, že pokud návrh na využití institutu spolupracujícího obviněného předložil státní zástupce, tak mnohdy jen proto, že v průběhu vyšetřování dospěly orgány činné v přípravném řízení ke zjištění, že proti němu, ani proti dalším členům organizované skupiny nebo zločinecké organizace nemají dostatek důkazů potřebných pro jejich uznání vinnými soudem, někdy ani pro podání obžaloby. Proto si vytipovaly jednoho obviněného, jehož se snaží přimět ke spolupráci tím, že jej chtějí nalákat na možnost upuštění od potrestání spolupracujícího obviněného, nebo na uložení trestu pod dolní hranici sazby.

Je na obhájci, aby vysvětlil klientovi, že pokud orgány činné v přípravném řízení mají usvědčující důkazy proti organizované skupině či zločinecké organizaci, potom nemají důvod navrhovat obviněnému, aby s nimi spolupracoval, protože si usvědčující důkazy obstarají bez jeho pomoci. Teprve v případě, že mnohé důkazy svědčí ve prospěch obviněného, tak se snaží přimět jednoho ze spoluobviněných ke spolupráci. Tak činí v situaci, kdy bez jeho spolupráce a doznání bude objasnění trestné činnosti všech osob stíhaných spolupachatelů velmi obtížné, případně vyloučené.

Obviněný by se měl od obhájce dozvědět o důkazní situaci ve věci, v níž jej může soud zprostit obžaloby, postoupit věc či jinak rozhodnout v jeho prospěch, a proto musí po zvážení všech okolností případu pečlivě zvažovat, zda se má doznat k trestné činnosti, z níž dosud není usvědčován on ani jeho spolupachatelé, a zda se má stát spolupracujícím obviněným.

Obhájce by měl o možnosti využití institutu spolupracujícího obviněného informovat klienta v případě, že je pachatelem trestného činu, z něhož je důkazy spolehlivě usvědčován, takže lze očekávat, že mu soud uloží trest odnětí svobody nad pět let. Potom je žádoucí, aby se obviněný dozvěděl o povinnostech, které by měl splnit podle § 178a odst. 1, a to: a) oznámit státnímu zástupci skutečnosti, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, a zavázat se podat jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech, b) doznat se k činu, pro který je stíhán, aniž by vznikly důvodné pochybnosti o tom, že jeho doznání bylo učiněno svobodně, vážně a určitě, c) prohlásit, že souhlasí s tím, aby byl označen za spolupracujícího obviněného. Teprve po splnění těchto podmínek, a pokud to bude považovat státní zástupce za potřebné vzhledem k povaze trestného činu, k jehož objasnění se obviněný zavázal, a to i s přihlédnutím k trestnému činu uvedenému v doznání obviněného, k osobě obviněného a k okolnostem případu, zejména zda a jakým způsobem se obviněný podílel na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se zavázal, a jaké následky svým jednáním způsobil, označí jej za spolupracujícího obviněného.

V řízení o zločinu může státní zástupce v obžalobě označit obviněného za spolupracujícího, jestliže obviněný splní podmínky podle § 178 odst. 1 písm. a) až c) TrŘ. Podstatné je, aby se obviněný od obhájce dozvěděl, že ani poté, co tyto podmínky splní, nemusí jej státní zástupce označit za spolupracujícího obviněného a potom soud v hlavním líčení zřejmě neupustí od jeho potrestání (§ 46 odst. 2 TrZ) ani mu neuloží trest pod dolní hranici sazby (§ 58 odst. 4 TrZ). Tak je tomu proto, že státní zástupce má volnost uvážení a je pouze na něm, zda konkrétního obviněného označí v obžalobě za spolupracujícího obviněného či nikoli. Nic to však nemění na faktu, že obviněný v průběhu vyšetřování splnil podmínky obsažené v § 178 odst. 1 písm. a) až c) TrŘ, tedy doznal se a podal úplnou a pravdivou výpověď o skutečnostech, které by bez jeho spolupráce nebyly zjištěny. Tím, že obviněný spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, tak se postavil proti organizované skupině nebo zločinecké organizaci při objasňování zločinu a doznal se k jeho spáchání. Kromě toho obviněný souhlasil, že se stane spolupracujícím, a to jen proto, že očekával alespoň uložení trestu pod dolní hranici sazby, pokud nedojde k upuštění od jeho potrestání.⛘

Přestože státní zástupce v obžalobě neoznačí obviněného za spolupracujícího, jsou všichni spoluobvinění informováni o tom, že v průběhu vyšetřování spolupracoval s orgány činnými v přípravném řízení a při výslechu uvedl do protokolu skutečnosti, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny a zavázal se, že nejenom v průběhu vyšetřování, nýbrž i v řízení před soudem podá úplnou a pravdivou výpověď.

Dříve než státní zástupce označí obviněného v obžalobě za spolupracujícího, musí jej osobně vyslechnout, a to zejména k obsahu jeho oznámení podle § 178a odst. 1 písm. a) TrŘ, k jeho doznání a o jeho povinnosti setrvat na pravdivém a úplném vylíčení skutkového děje v další části vyšetřování i v řízení před soudem (§ 178a odst. 3 TrŘ). „Státní zástupce obviněného poučí o jeho právech a o jeho povinnosti setrvat na svých závazcích, tedy především na pravdivém a úplném vylíčení skutkového děje. Pokud by obviněný tyto podmínky nedodržel, ztratil by status spolupracujícího obviněného, a to i v řízení před soudem. Důkazy na základě jeho výpovědi získané, jakož i jeho samotná výpověď, by však přesto byly procesně přípustné.“⁵

Obviněný, jehož státní zástupce v obžalobě neoznačí za spolupracujícího, není spolupracujícím obviněným. To však nic nemění na skutečnosti, že obviněný již s orgány činnými v přípravném řízení spolupracoval. I když obviněný nezíská status spolupracujícího obviněného, tak se již doznal k trestné činnosti a sdělil v průběhu vyšetřování skutečnosti, jimiž významně přispěl k objasnění zločinu spáchaného organizovanou zločineckou skupinou, a souhlasil, aby byl označen za spolupracujícího obviněného. Tyto skutečnosti vědí všichni spoluobvinění z protokolu o jeho výslechu i z dalších částí spisu. Z pohledu organizované zločinecké skupiny je podstatné to, že porušil nepsaný zákon mlčení a spolupracoval s policejním orgánem a státním zástupcem. To, že nezískal status spolupracujícího obviněného, nic nemění na faktu, že více či méně napomohl k objasnění trestné činnosti své i všech spoluobviněných.

Státnímu zástupci je dána významná pravomoc, na jejímž základě lze reálně očekávat rozhodnutí soudu o trestu u spolupracujícího obviněného, jsou-li splněny zákonné podmínky obsažené v § 178a TrŘ, jakož i další podmínky uvedené v § 46 odst. 2 nebo podle § 58 odst. 4 TrZ. Rozhodovací pravomoci v řízení před soudem však má soud, který nezávisle na státním zástupci přezkoumává, zda byly splněny podmínky obsažené v § 178a TrŘ, stejně jako další podmínky uvedené v § 46 odst. 2 nebo podle § 58 odst. 4 TrZ.

I když státní zástupce označí v obžalobě obviněného za spolupracujícího, tak soud není povinen upustit od jeho potrestání ani uložit mu trest pod dolní hranicí trestní sazby. Pokud to obhájce obviněnému nevysvětlí, tak má obviněný mylnou představu o tom, že soud musí upustit od jeho potrestání nebo mu alespoň uloží trest pod dolní hranicí trestní sazby. Soud však upustí od potrestání spolupracujícího obviněného podle § 46 odst. 2 TrZ pouze v případě, že si sám ověří, že byly splněny zákonné podmínky podle § 178a odst. 1 a 2 TrŘ. Soud uloží spolupracujícímu obviněnému trest pod dolní hranicí trestní sazby podle § 58 odst. 4 TrZ jen tehdy, pokud se ztotožní se státním zástupcem v názoru, že byly splněny všechny zákonné podmínky § 178a odst. 1 TrŘ.

Neshledá-li soud splnění zákonných podmínek, pak v hlavním líčení neupustí od potrestání spolupracujícího obviněného (§ 46 odst. 2 TrZ) ani mu neuloží trest pod dolní hranici sazby (§ 58 odst. 4 TrZ). V takovém případě pouze zohlední spolupráci spolupracujícího obviněného s orgány činnými v trestním řízení jako obecnou polehčující okolnost [§ 41 písm. m) TrZ]. To bývá pro obviněného zklamáním a nezřídka lituje, že se stal spolupracujícím obviněným.

V praxi obhájce informuje obviněného, že soud upustí od jeho potrestání, pokud jej státní zástupce označí v obžalobě za spolupracujícího obviněného. Tato informace je však zavádějící, protože soud podle § 46 odst. 2 TrZ nemusí upustit od potrestání spolupracujícího obviněného. Tak tomu je zejména v případě, že obviněný označený státním zástupcem za spolupracujícího, podá úplnou a pravdivou výpověď usvědčující spoluobviněné i jeho samotného v průběhu vyšetřování, avšak popře ji nebo ji zpochybní v hlavním líčení.

V praxi nejen státní zástupce, nýbrž i obhájce informuje obviněného, že mu soud uloží alespoň trest pod dolní hranici sazby, pokud jej státní zástupce označí v obžalobě za spolupracujícího obviněného. Pokud se obviněný rozhodne stát spolupracujícím obviněným, tak usiluje o to, aby byl takto označen v obžalobě, protože nepochybuje o tom, že mu pak soud musí uložit trest pod dolní hranici sazby. K této mylné představě obviněného dochází proto, že jej obhájce neseznámil s celým textem § 58 odst. 4 TrZ, který má toto znění:

„Soud sníží trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby také pachateli označenému jako spolupracující obviněný, jsou-li splněny podmínky stanovené v § 178a odst. 1 TrŘ a podal-li spolupracující obviněný jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o skutečnostech, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny; přitom vezme v úvahu povahu trestného činu uvedeného v jeho doznání v porovnání se zločinem spáchaným členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, k jehož objasnění přispěl, dále význam takového jeho jednání, osobu pachatele a okolnosti případu, zejména zda a jakým způsobem se podílel na takovém zločinu, k jehož objasnění se zavázal, a jaké následky svým jednáním případně způsobil. Omezením stanoveným v odstavci 3 přitom není vázán.“

Proto může dojít k tomu, že soud nesníží trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby pachateli označenému státním zástupcem jako spolupracující obviněný, zjistí-li, že není splněna kterákoli podmínka stanovená v § 178a odst. 1 TrŘ. Tak tomu bude zejména v případě, že obviněný označený státním zástupcem za spolupracujícího nepotvrdí v hlavním líčení usvědčující výpověď, kterou podal v průběhu vyšetřování, a zmaří tak objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny.

Obviněný si po důkladném vysvětlení od obhájce musí být vědom, že pokud spolupracuje s orgány činnými v přípravném⛘řízení, zejména doznává-li se k trestné činnosti, z níž není usvědčován, upřednostňuje zájem na objasnění zločinu před zájmem na vlastní obhajobě. Tak je tomu zejména v případě, že dobrovolně sděluje skutečnosti, jimiž se sám usvědčuje, které by však bez něj policejní orgán konající vyšetřování ani soud nemohl zjistit.

Obviněný by neměl měnit taktiku obhajoby bez porady s obhájcem. Nejednou se obviněný v průběhu vyšetřování dozná ve snaze, aby jej státní zástupce v obžalobě označil za spolupracujícího. Před soudem jako obžalovaný nečekaně změní obhajobu, své doznání odvolá a popře spáchání zločinu. Pak to má dva důsledky. Především tím obžalovaný ztíží, případně zmaří objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny. Kromě toho pak soud neupustí od potrestání obžalovaného ani mu nesníží trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, protože chybí jeho doznání, tedy není splněna podmínka podle § 178a odst. 1 písm. b) TrŘ. Pak nedojde k tomu důsledku, který jej motivoval ke spolupráci s orgány činnými v trestním řízení a k usvědčení všech spolupachatelů včetně sebe.

Výpověď spolupracujícího obviněného se podrobuje velmi přísným kritériím ohledně její věrohodnosti, neboť jeho výpověď s sebou z podstaty věci nese vysoké riziko účelovosti. Proces hodnocení věrohodnosti výpovědi spolupracujícího obviněného musí být mimořádně pečlivý; musí být posouzeny mimo jiné jeho osobnostní rysy, jeho motivace ke spolupráci s orgány činnými v trestním řízení a souladnost jeho výpovědi s ostatními důkazy shromážděnými ve věci (III. ÚS 859/13).

Cílem institutu spolupracujícího obviněného je, aby osoby podílející se na činnosti organizovaných zločineckých skupin a organizovaných skupin byly motivovány ke spolupráci s orgány činnými v trestním řízení, což by ve svém důsledku mělo usnadňovat vyšetřování tohoto druhu trestné činnosti. To však není úkolem obviněného ani jeho obhájce.

Není úkolem obhájce, aby rozhodl o tom, zda má obviněný využít institut spolupracujícího obviněného, pouze může nastínit obviněnému odlišné možnosti taktiky obhajoby v případě využití tohoto institutu a bez něj. První možností je využít takovou taktiku obhajoby, podle níž může obviněný nadále popírat trestnou činnost, z níž není důkazy provedenými orgány činnými v přípravném řízení usvědčován, a usilovat o zproštění obžaloby, překvalifikaci skutku apod. Nebo je možné zvolit po poradě obviněného s obhájcem odlišnou taktiku obhajoby. Pak může obviněný sdělit státnímu zástupci skutečnosti, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu spáchaného jím i dalšími členy organizované skupiny, doznat se ke skutku, i když jeho spáchání mu není prokázáno, a splnit i další zákonné podmínky.

Zvolení taktiky obhajoby není možné bez přihlédnutí ke specifickým okolnostem každého konkrétního případu a k důkazní situaci. Teprve po přihlédnutí k nim by měl obhájce objasnit obviněnému obě možnosti taktiky obhajoby a doporučit využití jedné z nich, a to po pečlivém zvážení jejich důsledků.

Ustanovení § 36b odst. 1 TrŘ umožňuje obviněnému vzdát se obhájce, přestože ve všech případech popsaných v § 36 a 36a TrŘ jde formálně o nutnou obhajobu. Úprava obsažená v § 36b je v rozporu s čl. 40 odst. 3 LPS.⁶

Koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce již v přípravném řízení (§ 36 odst. 3). Proto u obviněných ze zločinů (§ 14 odst. 3 TrZ), jež by mohl státní zástupce označit za spolupracující obviněné, jde vždy o nutnou obhajobu.

Každý případ, kdy obviněný, který se vzdá obhájce, i když jde o nutnou obhajobu, a následně si v řízení před soudem obhájce zvolí nebo požádá o jeho ustanovení, je dokladem toho, že rozhodnutí o vzdání se obhájce bylo nepromyšlené, unáhlené, motivované snahou ušetřit na obhajobě či jinými nepřesvědčivými důvody. V praxi však mohou být důsledky pro obhajobu obviněného naprosto nevratné. Nic na tom nezmění dodatečné tvrzení obviněného, že rozhodnutí o vzdání se obhájce nebyl schopen odpovědně učinit, a proto se nemohl sám hájit tak, jak by to činil za pomoci obhájce.

Využití institutu spolupracujícího obviněného záleží na obhájci obviněného. Ten jej musí informovat, že pokud se dozná k trestné činnosti, bude spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení a splní veškeré podmínky uvedené v § 178a odst. 1 nebo 2 TrŘ, potom záleží na státním zástupci, zda jej v obžalobě označí za spolupracujícího obviněného či nikoli. Tedy i poté, co obviněný splní všechny zákonné podmínky, jej státní zástupce může, avšak také nemusí označit za spolupracujícího obviněného. Obhájce musí klientovi uvést i to, že pokud nebude označen za spolupracujícího obviněného, potom nemůže počítat s tím, že soud upustí od jeho potrestání podle § 46 odst. 2 TrZ nebo že mu uloží trest pod dolní hranici sazby podle § 58 odst. 4 TrZ. Tyto informace musí obhájce klientovi včas poskytnout.⛘