Každá ze smluvních stran může v souladu s touto úmluvou zřizovat se souhlasem druhé smluvní strany na jejím území konzulární úřady.

Sídlo a klasifikace konzulárního úřadu a jeho konzulární obvod budou pro každý jednotlivý případ stanoveny dohodou mezi vysílajícím a přijímacím státem․

Každá změna, týkající se konzulárního úřadu a jeho klasifikace, stejně jako konzulárního obvodu, bude uskutečněna na základě dohody mezi vysílajícím a přijímací státem.

Před jmenováním vedoucího konzulárního úřadu musí vysílající stát diplomatickou cestou obdržet souhlas přijímajícího státu s jeho osobou.

Vysílající stát předá ministerstvu zahraničních věcí přijímacího státu diplomatickou cestou konzulský patent.

V konzulském patentu budou uvedena jména a příjmení vedoucího konzulárního úřadu, jeho třída; sídlo konzulárního úřadu a konzulární obvod.

Vedoucí konzulárního úřadu se může ujmout výkonu konzulárních funkcí poté, co mu přijímající stát udělí exeguatur. Přijímací stát však může umožnit vedoucímu konzulárního úřadu prozatimní výkon konzulárních funkcí již před udělením exeguatur. V tomto případě se na něj plně vztahují ustanovení této úmluvy.

Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu vykonávat své funkce nebo je-li místo vedoucího uprázdněno, mohou být tyto funkce dočasně vykonávány konzulárním úředníkem tohoto nebo jiného konzulárního úřadu vysílajícího státu nebo členem diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího státu ve státě přijímajícím. Jména a příjmení osoby, dočasně pověřené výkonem funkcí vedoucího konzulárního úřadu, budou předem sdělena ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.

Osoba, pověřená dočasným vedením konzulárního úřadu, požívá v souladu s odstavcem 1 tohoto článku všech výhod, výsad a imunit, které náležejí podle této úmluvy vedoucímu konzulárního úřadu.

Jména a příjmení a třída konzulárních úředníků, kteří nejsou vedoucími konzulárních úředníků, stejně jako jména a příjmení konzulárních zaměstnanců musí být sdělena neprodleně po jejich příjezdu nebo jmenování ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.

Konzulární úředníci mohou být pouze občany vysílajícího státu, kteří nemají trvalé bydliště na území přijímajícího státu.

Konzulární zaměstnanci mohou být občany vysílajícího státu nebo přijímajícího státu.

Smluvní strany nebudou ve svých konzulárních stycích používat honorárních konzulárních úředníků.

Účelem výkonu konzulárních funkcí je:

Ustanovení této úmluvy, týkající se občanů vysílajícího státu, se přiměřeným způsobem vztahují i na právnické osoby, které mají státní příslušnost tohoto státu v souladu s jeho právními předpisy.

Konzulární funkce vykonávají konzulární úředníci vysílajícího státu.

Konzulární funkce jsou vykonávány v hranicích konzulárního obvodu. Mimo jeho hranice je lze vykonávat pouze s předchozím souhlasem přijímajícího státu.

Konzulární funkce rovněž mohou vykonávat členové diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího státu v přijímajícím státě. V tomto případě budou nadále požívat výhod, výsad a imunit, které jim jsou poskytovány na základě jejich diplomatického statusu. Jména a příjmení členů diplomatického personálu diplomatické mise, kteří vykonávají konzulární funkce, budou sdělena ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu. 4. Výkon konzulárních funkcí, uvedených v této úmluvě, stejně jako výkon dalších funkcí, kterými mohou být konzulární úřady pověřeny dohodou mezi vysílajícím a přijímajícím státem, bude provádět tak, aby nebyl v rozporu s právními předpisy přijímajícího státu.

Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právními předpisy přijímajícího státu poskytnout pomoc a učinit opatření k zajištění zastoupení občanů vysílajícího státu před orgány přijímajícího státu, jsou-li nepřítomni nebo nemohou-li z jakéhokoliv jiného důvodu včas hájit svá práva a své zájmy.

Konzulární úředník může v souladu s právními předpisy vysílajícího státu činit opatření k právní ochraně zájmů nezletilých a osob, které nemají plnou právní způsobilost a které jsou občany vysílajícího státu, zvláště je-li nutné učinit opatření ke zřízení poručnictví nebo opatrovnictví.

registrovat občany vysílajícího státu, kteří mají bydliště nebo sídlo v jejich konzulárním obvodu; to nezprošťuje občany vysílajícího státu povinnosti dodržovat právní předpisy přijímajícího státu o evidenci cizinců;

vydávat cestovní pasy nebo jiné cestovní doklady občanům vysílajícího státu, prodlužovat jejich platnost, provádět změny, případně je odnímat nebo zadržet;

vydávat víza osobám, které si přejí cestovat do vysílajícího státu.

Konzulární úředník může v souladu s právními předpisy přijímajícího státu vykonávat na konzulárních úřadech, ve svém sídle nebo v bytě občanů vysílajícího státu, jakož i na palubě lodí a letadel, které nesou vlajku vysílajícího státu, tyto úkony:

Listiny uvedené v odstavcích 1 a) a 1 e) tohoto článku mají v přijímacím státě stejnou právní průkazní platnost jako ověřené nebo legalizované doklady nebo ty doklady, jež jsou potvrzeny příslušnými orgány nebo justičními orgány tohoto státu.

Konzulární úředníci mají právo registrovat narození ,občanství ,sňatky a úmrtí občanů vysílajícího státu v souladu a jeho právními předpisy stejně jako zasílat příslušná potvrzení o těchto skutečnostech.

Registrace, jíž se týká odstavec 1 tohoto článku, nezbavuje dotyčné osoby povinnosti činit prohlášení, vyžadovaná právními předpisy přijímacího státu.

Příslušné místní úřady přijímacího státu neprodleně informují konzulární úřad o úmrtí občana vysílajícího státu.

V případě úmrtí občana vysílajícího státu na území státu přijímajícího oznámení příslušné úřady tohoto státu neprodleně konzulárnímu úřadu vysílajícího státu všechny informace a dědictví po zesnulém, jež má k dispozici.

Příslušné úřady přijímajícího státu jsou povinny neodkladně informovat konzulární úřad vysílajícího státu, existuje-li domněnka, že občan vysílajícího státu má nárok na dědictví, nacházející se na území přijímajícího státu.

Příslušné orgány přijímajícího státu, na jehož území se nachází dědictví po občanu vysílajícího státu, podniknou opatření k zajištění pozůstalosti v souladu s právními předpisy přijímajícího státu a sdělení konzulárnímu úřadu, jaká opatření byla učiněna.

Konzulární úředník může být přítomen při inventarizaci a zajišťování majetku, uvedeného v odstavci 3 tohoto článku, jakož i účastnit se při uplatňování dědických práv občanů vysílajícího státu. Konzulární úředník rovněž může požádat orgány přijímajícího státu, aby uvedená opatření byla učiněna.

Zemře-li občan vysílajícího státu během přechodného pobytu na území přijímajícího státu, jeho osobní potřeby a jeho peněžní částky budou bez jakýchkoliv formalit předány konzulárnímu úřadu vysílajícího státu s výjimkou všeho, co bylo získáno v přijímajícím státě a co podléhá zákazu vývozu v době úmrtí.

Občané vysílajícího státu mají v přijímajícím státě při uplatňování dědických práv stejná práva jako občané tohoto státu.

Konzulární úředník může poskytovat pomoc a podporu lodím vysílajícího státu, které se nacházejí v přístavech jeho konzulárního obvodu. Orgány přijímajícího státu s ním budou na jeho žádost spolupracovat.

Poté, kdy je lodi vysílajícího státu povolen volný styk s pobřežím, konzulární úředník ji může navštěvovat, ověřovat lodní doklady, jakož i doklady týkající se nákladu, účelu plavby a dokumenty o událostech na palubě lodi. S výhradou pravomoci orgánů přijímajícího státu a v souladu s předpisy vysílajícího státu má rovněž právo činit opatření, potřebná k zajištění pořádku a kázně na lodi.

Konzulární úředník může, v rozsahu, v němž to umožňují právní předpisy přijímajícího státu, doprovázet členy posádky při styku s orgány tohoto státu, poskytovat jim pomoc a působit jako tlumočník.

V případě havárie, najetí na mělčinu nebo ztroskotání lodi vysílajícího státu ve vnitřních nebo pobřežních vodách přijímajícího státu, příslušné orgány přijímajícího státu o tom neodkladně uvědomí konzulární úřad, který je nejblíže místu nehody a budou informovat o opatřeních, přijatých k záchraně a zajištění lodi, posádky, cestujících, nákladů, zásob a jiného majetku. Tyto orgány také poskytnou konzulárním úředníkům nezbytnou podporu při činění opatření, nutných v důsledku havárie, najetí na mělčinu nebo ztroskotání. Jestliže to není v rozporu s právními předpisy přijímajícího státu, pozvou příslušné orgány přijímajícího státu konzulárního úředníka k účasti na vyšetřování příčin havárie, najetí na mělčinu nebo ztroskotání. Konzulární úředníci mohou požádat orgány přijímajícího státu, aby učinily opatření k záchraně a zajištění lodi, posádky, cestujících, nákladu, zásob a jiného majetku.

Jestliže vlastník nebo provozovatel havarované lodi nebo lodi, která najela na mělčinu nebo ztroskotala, nebo jakákoli jiná osoba, oprávněná jednat jeho jménem, nemůže učinit nutná opatření týkající se lodi, nákladu, jejich zásob nebo jiného majetku, konzulární úředník může učinit tato opatření jménem vlastníka, provozovatele nebo oprávněné osoby. Konzulární úředník může taktéž učinit opatření, týkající se jakýchkoliv předmětů, náležejících občanu vysílajícího státu, které pocházejí z nákladu nebo zásob, dopravených do přístavu nebo nalezených na pobřeží, v blízkosti pobřeží nebo nalézajících se na ztroskotané lodi. Za tuto loď nebo náklad nebo její zásoby nebude vybírán žádný celní poplatek kromě případů, kdy byly dány ke spotřebování nebo využity v přijímajícím státě.

Ustanovení odstavce 4 a 5 tohoto článku se použijí rovněž v případě majetku občana vysílajícího státu, nalézajícího se na lodi třetího státu.

V případě, kdy orgány přijímajícího státu zamýšlejí ve své pravomoci učinit na lodi vysílajícího státu opatření, týkající se jejich trestně právní jurisdikce, uvědomí o tom předem konzulární úřad, aby konzulární úředník mohl být přítomen provádění těchto opatření anebo trestního stíhání. Jestliže v naléhavých případech nebylo předběžné informování konzulárního úřadu možné a konzulární úředník nebyl při provádění těchto opatření přítomen, budou orgány přijímajícího státu neprodleně informovat konzulární úřad o přijatých opatřeních. Konzulární úřad bude informován i v případě, kdy členové posádky lodi budou vyšetřováni orgány přijímajícího státu. Ustanovení tohoto článku se nevztahují na celní, zdravotnickou a pasovou kontrolu.

Konzulární úředník má právo v souladu s právními předpisy vysílajícího státu přijímat jakákoliv prohlášení a vystavovat jakékoliv dokumenty, týkající se:

Ustanovení tohoto článku se nevztahují na válečné lodi.

Na sídle konzulárního úřadu může být umístněn státní znak vysílajícího státu a označení konzulárního úřadu v jazyce vysílajícího i přijímajícího státu.

Na sídle konzulárního úřadu může být vyvěšena vlajka vysílajícího státu. Vlajka tohoto státu může být též používána na dopravních prostředcích, užívaných vedoucím konzulárního úřadu při výkonu jeho úředních funkcí.

Konzulární místnosti a rezidence vedoucího konzulárního úřadu jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu do nich nemohou vstoupit bez předchozího souhlasu vedoucího konzulárního úřadu nebo vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu.

Přijímající stát je povinnen podniknout veškerá nutná opatření, aby zabránil násilnému vniknutí do konzulárních místností nebo do rezidence vedoucího konzulárního úřadu a zabránil jejich poškození, narušování činnosti konzulárního úřadu nebo snižování jeho důstojnosti.

Dopravní prostředky a veškerý majetek, určený výlučně k výkonu konzulárních funkcí, i když není ve vlastnictví vysílajícího státu, nemůže být zabaven, zajištěn ani podroben exekučnímu řízení. Dopravní prostředky , které se nacházejí mimo konzulární místnosti, rovněž nemohou být podrobeny prohlídce bez předběžného souhlasu vedoucího konzulárního úřadu nebo vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu.

Nemovitosti, které jsou vlastnictvím vysílajícího státu nebo jeho jménem najaty, určené pro výkon konzulárních funkcí nebo sloužící jako byty konzulárních úředníků a zaměstnanců, jsou osvobozeny od daní a všech poplatků s výjimkou poplatků za poskytnuté služby.

Daňové osvobození, uvedené v odstavci 1 tohoto článku, se nevztahuje na tyto daně a poplatky, jestliže podle právního řádu přijímajícího státu mají být placeny osobou, která vstoupila do smluvního poměru s vysílajícím státem, nebo osobou, jednající jeho jménem.

Přijímající stát povolí a usnadní konzulárním úřadům vysílajícího státu svobodu spojení s jejich vládou, jakož i s diplomatickými misemi a jinými konzulárními úřady tohoto státu, kdekoli se nacházejí. Za tím účelem mohou konzulární úřady využívat všech veřejných spojovacích prostředků, diplomatických nebo konzulárních kurýrů, diplomatických nebo konzulárních zavazadel a kódovaných nebo šifrovaných zpráv. Konzulární úřad může zřídit a používat rádiovou vysílací stanici jen po předchozím výslovném souhlasu přijímajícího státu.

Úřední korespondence konzulárního úřadu je nedotknutelná.

Konzulární zavazadlo nesmí být otevřeno ani zadrženo.

Konzulární zavazadlo a části, které je tvoří, musí být zapečetěny a opatřeny vnějším viditelným označením jejich povahy a mohou obsahovat pouze úřední korespondenci nebo dokumenty a předměty, týkající se výlučně činnosti konzulárního úřadu.

Konzulární kurýr musí být vybaven úřední listinou, označující jeho postavení a počet zásilek, tvořících konzulární zavazadlo. Konzulárním kurýrem mŮže být pouze občan vysílajícího státu. Při výkonu svých funkcí je konzulární kurýr pod ochranou přijímajícího státu. Požívá osobní nedotknutelnosti a nesmí být zadržen, vzat do vazby nebo podroben jakýmkoliv jiným opatřením, omezujícím jeho osobní svobodu.

Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánu lodi nebo letadla. Kapitán musí být vybaven úřední listinou s uvedením počtu zásilek, tvořících konzulární zavazadlo, avšak nebude považován za konzulárního kurýra. Konzulární úředník může konzulární zavazadlo od kapitána lodi nebo letadla přímo a volně převzít a může mu takové zavazadlo volně předat.

Konzulární úředníci jsou oprávněni ve svém konzulárním obvodu navázat spojení s občany vysílajícího státu, navštěvovat je a poskytovat jim pomoc a podporu. Občané vysílajícího státu mají rovněž právo na spojení s konzulárními úředníky a přístup k nim.

V případě jakéhokoliv omezení osobní svobody občana vysílajícího státu bude konzulární úřad neprodleně informován příslušnými orgány přijímajícího státu.

Konzulární úředník může navštěvovat občana vysílajícího státu, jehož osobní svoboda byla jakýmkoliv způsobem omezena, a být s ním ve styku za podmínek, stanovených právními předpisy přijímajícího státu.

Konzulární úředník je vyňat jurisdikce přijímajícího státu. Je rovněž vyňat z jeho civilně právní a správní jurisdikce s výjimkou:

Vůči konzulárnímu úředníku nelze použít žádných donucovacích opatření s výjimkou případů, uvedených pod písmeny a), b), c) a d) odst 1 tohoto článku a za předpokladu, že je lze uskutečnit, aniž by byla porušena nedotknutelnost jeho osoby nebo obydlí.

Konzulární úředník nemá povinnost vypovídat jako svědek před soudními nebo jinými příslušnými orgány přijímajícího státu.

Zaměstnanci konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby vypovídali jako svědci před soudními nebo jinými příslušnými orgány přijímajícího státu. Mohou odmítnout podat svědectví a skutečnostech, týkajících se jejich úřední činnosti a předkládat úřední dokumenty nebo úřední korespondenci, vztahující se k jejich úřední činnosti.

Ustanovení tohoto článku se vztahují odpovídajícím způsobem i na rodinné příslušníky členů konzulárního úřadu.

Přijímající stát ve shodě se svými právními předpisy a nařízeními povolí dovoz a poskytne osvobození od celních dávek a všech ostatních obdobných povinností pokud jde o předměty, určené pro:

Konzulární zaměstnanci budou požívat výsad a osvobození, uvedených v odst. 1 písm. b) tohoto článku pokud jde o předměty, dovezené při jejich počátečním zařízení.

Osobní zavazadla konzulárních úředníků a jejich rodinných příslušníků jsou osvobozena od celní kontroly. Mohou být kontrolována jen tehdy, existují-li závažné důvody vedoucí k domněnce, že obsahují jiné předměty než ty, které jsou uvedeny v odst. 1 písm. b) tohoto článku, nebo předměty, které právní předpisy přijímajícího státu zakazují vyvážet nebo dovážet nebo podléhají karanténě. V těchto případech se musí kontrola provést za přítomnosti dotyčného konzulárního úředníka nebo rodinného příslušníka.

Konzulární úředníci a zaměstnanci konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci jsou osvobozeni od všech daní a poplatků osobních a věcných, celostátních, oblastních a místních s výjimkou:

Členové konzulárního úřadu, kteří zaměstnávají osoby, jejichž platy nejsou v přijímajícím státě osvobozeny od daně z příjmu, musí plnit povinnost, vyplývající z právních předpisů tohoto státu, pokud jde o placení daně z příjmu.

povolí vývoz movitého majetku zesnulého s výjimkou majetku, jehož nabyl v přijímajícím státě a na který se v době úmrtí vztahuje zákaz vývozu:

osvobodí jej od daní a dávek a do všech jiných podobných poplatků za podmínky, že tento majetek byl na území přijímajícího státu pouze v souvislosti s pobytem zesnulého v tomto státě jakožto člena konzulárního úřadu.

Vysílající stát se může zříci imunit a výsad, uvedených v článcích 26, 27, 28, 29, 30 a 31 pro členy konzulárního úřadu.

Vzdání se výsad a imunit musí být ve všech případech, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 3 tohoto článku, výslovné a musí být sděleno přijímajícímu státu písemně.

Jestliže člen konzulárního úřadu zahájí řízení ve věci, v níž by používal vynětí z jurisdikce podle článku 27 odst. 1 a článku 28, nemůže se odvolávat na vynětí z jurisdikce, týkající se jakékoliv protižaloby, související se žalobou hlavní.

Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věci civilní nebo správní neznamená vzdát se tím i imunity pokud jde o exekuční výkon rozsudku, pro který je třeba zříci se imunity zvlášť.

Členové konzulárního úřadu požívají výsad a imunit, uvedených v této úmluvě, od doby překročení hranic přijímajícího státu za účelem převzetí svého úřadu, nebo, pokud se již nacházejí na jeho území, od doby, kdy se ujmou funkce na konzulárním úřadě

Rodinní příslušníci členů konzulárního úřadu používají výsad, uvedených v této úmluvě:

Když skončí činnost člena konzulárního úřadu, přestává požívat i svých výsad a imunit a výsady a imunity jeho rodinných příslušníků končí v době, kdy tato osoba opustí území přijímajícího státu nebo po uplynutí přiměřené lhůty k tomu určené. Výsady a imunity konzulárních zaměstnanců, kteří jsou občany přijímajícího státu, kteří mají trvalé bydliště v přijímajícím státě, končí v době, kdy tato osoba přestane být zaměstnancem konzulárního úřadu.

Výsady, poskytované rodinným příslušníkům, končí také v době, kdy přestali být rodinnými příslušníky člena konzulárního úřadu.

V případě úmrtí člena konzulárního úřadu jeho rodinní příslušníci i nadále požívají výsad a imunit, poskytovaných jim touto úmluvou, až do doby, kdy opustí území přijímajícího státu nebo do uplynutí přiměřené lhůty, která by byla k tomu účelu určena.

Pokud jde o úkony, provedené členy konzulárního úřadu při výkonu jejich úředních funkcí, potrvá jejich vynětí z jurisdikce přijímajícího státu bez časového omezení.

Bez újmy na jejich imunitách a výsadách, uvedených v této úmluvě, je povinností všech osob, které těchto výsad a imunit požívají, dbát právních předpisů přijímajícího státu.

Konzulární místnosti nebudou používány způsobem, který je neslučitelný s výkonem konzulárních funkcí.

Tato Úmluva podléhá ratifikaci. Nabývá platnosti třicátého dne po dni výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Praze.

Tato Úmluva zůstane v platnosti až do uplynutí šesti měsíců počítáno ode dne , kdy jedna ze smluvních stran písemně sdělí druhé smluvní straně výpověď Úmluvy.

Na důkaz toho zmocněnci obou smluvních stran tuto Úmluvu podepsali a opatřili pečetěmi.

Dáno v Havaně dne 7. dubna 1973 ve dvou vyhotoveních, každé v českém a španělském jazyce, přičemž obě znění mají stejnou platnost.