Vojenská přísaha je slavnostním závazkem k plnění povinností při obraně státu, vyplývajících pro vojáky zejména z ústavy, zákonů, vojenských řádů a rozkazů.

Vojáci jsou povinni vykonat přísahu:

„Já, občan Československé socialistické republiky, vědom si své čestné vlastenecké povinnosti, přísahám před bojovou zástavou věrnost pracujícímu lidu vedenému Komunistickou stranou Československa.

Slibuji, že budu vojákem statečným a ukázněným, že budu důsledně a iniciativně plnit ustanovení vojenských řádů, rozkazy velitelů a zachovávat vojenské tajemství. Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně, svěřené mi pracujícím lidem, a připravovat se pro boj, abych mohl na rozkaz prezidenta a vlády Československé socialistické republiky co nejlépe bránit svou rodnou vlast a její socialistický řád proti každému nepříteli.

Pro obranu socialismu jsem vždy připraven stát pevně v řadách ozbrojených sil Československé socialistické republiky po boku Sovětské armády i armád ostatních socialistických zemí v boji proti jeho nepřátelům a nasadit i svůj život k dosažení vítězství.

Tak přísahám!“.

Vojenská hodnost (dále jen „hodnost“) je výrazem politických kvalit, vojenských znalostí, zkušeností a schopností velet vojskům nebo vykonávat funkce ve štábech a zařízeních ozbrojených sil.

Hodnosti se udělují vojákům s přihlédnutím k jejich morálně politickým a odborným kvalitám, výsledkům služební činnosti, zásluhám, funkčnímu zařazení a délce vojenské služby.

mužstva: vojín,

poddůstojníků: svobodník, desátník, četař,

praporčíků: rotný, rotmistr, nadrotmistr, podpraporčík, praporčík, nadpraporčík,

důstojníků: podporučík, poručík, nadporučík, kapitán, major, podplukovník, plukovník,

generálů: generálmajor, generálporučík, generálplukovník, armádní generál.

Vojákům v činné službě a v záloze, kteří nebyli jmenováni nebo povýšeni do vyšších hodností, příslušní hodnost vojína․

Do vyšších hodností mohou být jmenováni nebo povýšeni jen vojáci bezvýhradně oddaní pracujícímu lidu a socialistickému zřízení, s potřebnou tělesnou zdatností, kteří splňují morálně politické a odborné požadavky stanovené prováděcími předpisy.

Do hodnosti generálů jmenuje a povyšuje na návrh vlády Československé socialistické republiky prezident Československé socialistické republiky. Do hodností důstojníků, praporčíků a poddůstojníků jmenují a povyšují ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky nebo orgány jimi k tomu zmocněné.

Vyšší hodnost

Vojákům, jimž byla vyšší hodnost odňata, přísluší hodnost vojína.

Odnětí hodnosti navrhují komise zřízené ministrem národní obrany Československé socialistické republiky a ministrem vnitra Československé socialistické republiky.

Generálům odnímá hodnost prezident Československé socialistické republiky na návrh vlády Československé socialistické republiky. Ostatním vojákům odnímají hodnost ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky, praporčíkům a poddůstojníkům též orgány jimi k tomu zmocněné.

Ustanovení trestního zákona o ztrátě vojenské hodnosti zůstávají nedotčena.

Vojákům lze propůjčit vyšší hodnost, než kterou skutečně mají, na dobu, po kterou toho vyžaduje funkce nebo služební úkol, jimiž byli pověřeni.

Propůjčením hodnosti se nemění branný poměr.

Vojákům, jimž byla hodnost propůjčena, příslušejí práva a povinnosti, spojené s touto hodností; propůjčení hodnosti však nezakládá nárok na úpravu služebních příjmů nebo dávek nemocenské péče a důchodového zabezpečení.

Hodnost propůjčují orgány, které jsou oprávněny do ní jmenovat.

Vojáci v činné službě jsou povinni nosit vojenský stejnokroj, odznaky, jakož i jinou předepsanou výstroj, pokud ministr národní obrany Československé socialistické republiky nebo ministr vnitra Československé socialistické republiky nestanoví jinak.

Vojáci z povolání mohou nosit mimo dobu zaměstnání občanský oděv.

Předpisy o vojenském stejnokroji, odznacích a jiné výstroji vydají ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky, kteří stanoví též zásady pro nošení vojenského stejnokroje vojáky mimo činnou službu a určí přitom jejich práva a povinnosti.

Vojáci jsou vybíráni a ustanovováni do funkcí v souladu s potřebami ozbrojených sil podle politických a odborných kvalit, velitelských a organizačních schopností a se zřetelem k osobním vlastnostem, zpravidla po získání odpovídajícího vzdělání a praxe.

Vojáky ustanovují do funkcí a odvolávají z nich ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky nebo orgány jimi k tomu zmocněné. Toto ustanovení se netýká funkcí, do kterých ustanovuje prezident Československé socialistické republiky nebo do kterých se ustanovuje podle zvláštních předpisů.

Vojáci mohou být v případech, které nestrpí odkladu, zproštěni výkonu funkce nadřízenými nejméně o dva stupně vyššími.

Podrobnosti stanoví ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky.

Nezbytnou podmínkou úspěšné obrany vlasti je stálá bojová pohotovost ozbrojených sil. Zajišťování stálé bojové pohotovosti nedovoluje, aby se na vojáky v činné službě vztahovaly obecné předpisy o úpravě pracovních podmínek pracovníků; zejména se na ně nevztahují předpisy a práci přesčas, o práci noční a o práci ve dnech pracovního klidu.

Rozdělení a délka doby zaměstnání se stanoví služebními předpisy a rozkazy podle konkrétních služebních úkolů.

Nadřízení jsou povinni umožnit svým podřízeným politický, odborný a kulturní růst, plnění ostatních občanských povinností a odpočinek úměrný délce doby zaměstnání a obtížnosti výkonu služby.

Vojáci v základní službě mají nárok na řádnou dovolenou ve výměře deseti dnů v každém roce základní služby. Tato výměra dovolené může být prodloužena se zřetelem k náročnosti výkonu služby až o pět dní orgánem zmocněným k tomu příslušným ministrem.

Vojáci z povolání a vojáci v další službě mají nárok na řádnou dovolenou ve výměře třiceti dnů v jednom kalendářním roce. Nelze-li z mimořádných důvodů udělit řádnou dovolenou během kalendářního roku, poskytne se v prvním čtvrtletí následujícího kalendářního roku.

Ze závažných důvodů může být vojákům udělena dovolená bez nároku na peněžní náležitosti nebo krátká (zvláštní) dovolená za podmínek a v rozsahu stanoveném ministrem národní obrany Československé socialistické republiky a ministrem vnitra Československé socialistické republiky.

Podrobnosti stanoví ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky.

Každý voják je povinen zachovávat vojenskou kázeň a upevňovat ji.

Velitelé jsou povinni vychovávat své podřízené k uvědomělé vojenské kázni. K tomu se jim svěřuje právo udělovat kázeňské odměny a ukládat kázeňské tresty. Tato vojenská kázeňská pravomoc slouží k udržování a upevňování vojenského pořádku a kázně.

vojáci v činné službě,

osoby, které se povoláním k zvláštní službě staly příslušníky ozbrojených sil,

osoby povolané k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil,

vojáci mimo činnou službu pro kázeňské přestupky spáchané ve vojenském stejnokroji,

osoby, které měly nastoupit vojenskou činnou službu, pro nenastoupení této služby, pokud nejde o trestní čin,

váleční zajatci.

Kázeňské odměny jsou udělovány za záslužné činy nebo za příkladné plnění vojenských povinností.

Kázeňskými odměnami jsou zejména: pochvala, peněžité nebo věcné dary, udělení čestného odznaku a mimořádné povýšení.

Kázeňskými tresty jsou: důtka, pořádkové tresty, tresty odnětí svobody, trest snížení hodnosti o jeden stupeň a u poddůstojníků též trest odnětí hodnosti.

Kázeňskými tresty odnětí svobody jsou: vězení po službě, vězení a domácí vězení.

Nejvyšší výměra kázeňského trestu odnětí svobody se stanoví na 21 dnů.

Kázeňský trest lze uložit za kázeňský přestupek podřízenému, nepostačují-li k jeho nápravě a obnovení kázně jiné mírnější výchovné prostředky (domluva, napomenutí apod.).

Druh a výše trestu musí být úměrné povaze přestupku a jeho následkům, míře zavinění, okolnostem, za kterých byl spáchán, dřívějšímu chování provinilého, předvídanému účinku trestu na provinilého a na morální stav jednotky.

Velitel odpovídá za řádné vyšetření případu a za vyslechnutí obviněného před uložením trestu.

Potrestaný se může odvolat do dvou dnů proti uloženému kázeňskému trestu, má-li za to, že se kázeňského přestupku nedopustil, nebo překročil-li velitel svou kázeňskou pravomoc.

U trestů odnětí svobody může se potrestaný odvolat i proti výši uloženého trestu, má-li za to, že velitel porušil při uložení trestu ustanovení § 18 odst. 2.

Odvolání má u trestů odnětí svobody odkladný účinek.

Potrestaný může podat odvolání s odůvodněním nejbližšímu nadřízenému toho, kdo trest uložil. Nadřízený může uložený trest zrušit, zmírnit nebo ponechat v platnosti. Z rozhodnutí nadřízeného o odvolání se nelze dále odvolat.

Kázeňský přestupek se promlčuje uplynutím jednoho roku ode dne, kdy byl spáchán.

Kázeňský trest je možno zahladit.

Vojáci z povolání jsou praporčíci, důstojníci a generálové, kteří vykonávají vojenskou službu jako své povolání ve služebním poměru, do něhož byli přijati na vlastní žádost po vykonání základní (náhradní) služby.

Jestliže byl do služebního poměru vojáka z povolání přijat voják, který je podle branného zákona povinen další službou, plní svoji povinnost k další službě ve služebním poměru vojáka z povolání.

Ze služebního poměru vojáka z povolání se propustí vojáci,

Ze služebního poměru vojáka z povolání lze propustit vojáky,

Vojáci z povolání, kteří dosáhli věkové hranice stanovené pro setrvání ve vojenské činné službě, mohou být se svým souhlasem ponecháni podle potřeb ozbrojených sil ve služebním poměru nad stanovenou věkovou hranici na základě rozhodnutí ministra národní obrany Československé socialistické republiky nebo ministra vnitra Československé socialistické republiky anebo orgánů jimi k tomu zmocněných. Ze služebního poměru se podle odstavce 2 písm. a) propustí vojáci, kteří s ponecháním v něm nad stanovenou věkovou hranici nesouhlasí.

O propuštění vojáka z povolání podle odstavce 2 písm. e) nebo f) může být rozhodnuto pouze do dvou měsíců ode dne, kdy byl důvod propuštění zjištěn, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.

Návrhy na propuštění vojáků z povolání podle odstavce 2 písm. e) a f) posuzují komise zřízené ministrem národní obrany Československé socialistické republiky a ministrem vnitra Československé socialistické republiky.

Voják z povolání, který má být propuštěn ze služebního poměru, musí být o propuštění vyrozuměn nejméně tři měsíce předem, není-li oboustrannou dohodou stanoveno jinak.

O přijetí do služebního poměru a propuštění z něho rozhodují u vojáků z povolání v oboru své působnosti ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky; u praporčíků z povolání orgány příslušnými ministry k tomu zmocněné.

O propuštění podle § 26 odst. 2 písm. d) rozhodují v oboru své působnosti ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky.

Vojáci z povolání jsou povinni vykonávat službu v místě a ve funkci podle potřeb ozbrojených sil, plnit iniciativně a svědomitě služební povinnosti a soustavně zvyšovat své politické a odborné znalosti i tělesnou zdatnost.

Přemístění vyžadované vojákem z povolání ze závažných důvodů lze uskutečnit, dovoluje-li to zájem služby.

Vojákům z povolání je zabezpečován orgány federálního ministerstva národní obrany nebo federálního ministerstva vnitra byt v místě jejich služebního zařazení. Ustanovení zákona o hospodaření s byty zůstávají nedotčena.

Vojákům z povolání není dovoleno uzavřít vedlejší pracovní poměr; konat výdělečné práce mohou jen se svolením příslušných orgánů ozbrojených sil.

Vojáci z povolání mohou studovat na školách mimo ozbrojené síly jen se svolením příslušných orgánů ozbrojených sil.

Vojáci z povolání mohou být přiděleni k civilním orgánům a organizacím k plnění úkolů obranného charakteru a jiných speciálních úkolů s ponecháním ve vojenské činné službě.

Plánovaný počet funkcí u těchto orgánů a organizací schvaluje Rada obrany státu na základě návrhů předložených po projednání s ministrem národní obrany Československé socialistické republiky nebo ministrem vnitra Československé socialistické republiky.

Podrobnosti o přidělování vojáků z povolání k civilním orgánům a organizacím stanoví vláda Československé socialistické republiky.

Vojákům z povolání, propuštěným ze služebního poměru před vznikem nároku na starobní důchod, je vláda Československé socialistické republiky, jestliže o to požádají, povinna prostřednictvím vojenské správy a ve spolupráci se zúčastněnými orgány státní správy zabezpečit umístění v občanském povolání přiměřené jejich vzdělání, praktickým zkušenostem a schopnostem a umožnit přípravu pro zvolené občanské povolání péčí státu.

K vydání podrobnějších předpisů o úkolech orgánů republik při umístění vojáků z povolání podle odstavce 1 se zmocňují vlády České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky.

Vojákům z povolání propuštěným ze služebního poměru podle § 26 odst. 1 písm. a) nebo odst. 2 písm. c), kteří nemají nárok na příspěvek za službu nebo na důchod ze sociálního zabezpečení, se poskytuje nejdéle po dobu dvou let od propuštění, nejdříve však od nástupu občanského povolání, popřípadě od počátku přípravy na toto povolání, platové vyrovnání, jestliže jejich služební poměr trval alespoň 10 let.

Vojákům z povolání propuštěným ze služebního poměru se poskytuje odchodné podle délky služby v ozbrojených silách až do výše šestinásobku měsíčního hrubého služebního příjmu podle zásad, které stanoví ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky.

Vojákům z povolání propuštěným ze služebního poměru podle § 26 odst. 1 písm. a) nebo b) anebo odst. 2 písm. a) nebo c), kteří nemají nárok na příspěvek za službu, platové vyrovnání nebo důchod ze sociálního zabezpečení, se poskytuje po dobu jednoho roku ode dne propuštění hodnostní plat odpovídající hodnosti dosažené ke dni propuštění.

Zanikne-li služební poměr vojáka z povolání úmrtím, náleží pozůstalým úmrtné. Výši úmrtného a okruh pozůstalých, kterým náleží úmrtné, stanoví v oboru své působnosti ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky. Nároky pozůstalých podle předpisů o odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání zůstávají nedotčeny.¹

Ustanovení odstavců 3 až 5 se vztahují i na vojáky, kteří jsou po dobu vojenské činné služby hmotně zabezpečeni jako vojáci z povolání; ustanovení odstavce 6 se vztahuje též na pozůstalé po těchto vojácích.

Podrobnosti k ustanovením tohoto dílu zákona, pokud nejsou vyhrazeny vládě Československé socialistické republiky, stanoví ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky.

Ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky mohou v oboru své působnosti odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění ustanovení § 31 odst. 3.

Federální ministerstvo národní obrany a federální ministerstvo vnitra stanoví podrobnosti o organizaci, řízení a o dávkách podle § 31 odst. 3 až 7; dále upraví podrobnosti o zápočtu dob a o příjmech, z nichž se vypočítávají dávky.

Příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží vojákům z povolání propuštěným ze služebního poměru podle § 26 odst. 1 nebo odst. 2 písm. a) až e), kteří konali službu v ozbrojených silách po dobu nejméně 20 roků a při propuštění dosáhli věku alespoň 40 let. Ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky mohou vojákům propuštěným podle § 26 odst. 2 písm. f) nebo vojákům, jejichž služební poměr zanikl odnětím vojenské hodnosti nebo vyslovením její ztráty, přiznat příspěvek, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele.

Základem pro výpočet příspěvku (dále jen „základ“) je úhrn hrubého funkčního a hodnostního platu vojáka z povolání za poslední měsíc před propuštěním ze služebního poměru nebo měsíční průměr těchto příjmů za posledních pět ukončených kalendářních roků před rokem propuštění ze služebního poměru anebo u výkonných letců a vojáků jim na roveň postavených též před rokem, v němž došlo k ukončení letecké nebo jí na roveň postavené služby, podle toho, co je pro oprávněného výhodnější.

Základní výměra příspěvku za 20 roků služby v ozbrojených silách činí 30 % základu. K základní výměře se přičítají za 21. a každý další rok služby 2 % základu. Nejvyšší procentní výměra příspěvku činí 55 % základu. Nejvyšší výměra příspěvku nemůže však překročit pevné částky, které stanoví vláda Československé socialistické republiky v rozmezí 1400 až 2150 Kčs měsíčně podle hodnosti dosažené vojákem z povolání ke dni propuštění ze služebního poměru; přitom ke dni vzniku nároku na starobní důchod nesmí příspěvek překročit maximální výši částečného invalidního důchodu účastníků odboje.

Služba výkonného letce a výsadkáře a výkon funkcí zvláštní povahy a stupně nebezpečnosti se započítávají ve zvýšeném rozsahu stanoveném služebními předpisy; doba účasti na národním boji za osvobození se započítává v rozsahu stanoveném zákonem o sociálním zabezpečení.

Účastníkům odboje se k příspěvku přičítají podle skupin stanovených zákonem o sociálním zabezpečení za každý započatý rok odbojové činnosti tyto částky.

Příspěvek se vyplácí jako záloha; po uplynutí každého kalendářního roku, po zániku výdělku nebo zániku nároku na příspěvek se vyplacené zálohy zúčtují.

při souběhu příspěvku s výdělkem se krátí příspěvek o částku, o kterou úhrn příspěvku a hrubého výdělku přesahuje úhrn hrubého funkčního a hodnostního platu a přídavku za výsluhu let² náležející oprávněnému za období rozhodné pro stanovení základu podle odstavce 2.

Při souběhu nároku na příspěvek a na starobní, invalidní (částečný invalidní) důchod nebo na důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let) podle předpisů o sociálním zabezpečení náleží oprávněnému podle jeho volby buď důchod nebo příspěvek; nárok na příspěvek trvá až do dosažení věku 60 let.

Ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky mohou příspěvek odejmout vojákům, jimž byla odňata vojenská hodnost nebo vyslovena její ztráta.

Federální ministerstvo národní obrany a federální ministerstvo vnitra stanoví podrobnosti o organizaci, řízení a rozhodování o dávkách, o zápočtu dob, o příjmech, z nichž se vypočítává příspěvek, o krácení příspěvku při souběhu s výdělkem, o způsobu výplaty dávek a o povinnostech oprávněných osob.

Ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky mohou odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění ustanovení tohoto dílu zákona.

Vláda Československé socialistické republiky může se zřetelem k vývoji životních nákladů stanovit k příspěvku zvláštní přídavek, popřípadě upravit způsob krácení příspěvku výhodněji.

Služební poměr poddůstojníků z povolání podle zákona č. 44/1949 Sb. zaniká dnem 30. září 1960.

Poddůstojníci z povolání, pokud splňují podmínky pro přijetí za vojáky z povolání podle § 23 tohoto zákona, budou na svou žádost podanou do 10. června 1960 přijati ode dne 1. října 1960 za praporčíky z povolání.

Poddůstojníci z povolání, kteří nepožádají o přijetí za praporčíky z povolání nebo kteří podmínky pro přijetí nesplňují, jsou povinni splnit svůj závazek k další službě.

Podrobnosti stanoví ministr národní obrany Československé socialistické republiky a ministr vnitra Československé socialistické republiky.

s účinností od 1. května 1960

s účinností od 1. října 1960

ledna 1971 a zákon č. 65/1978 Sb. ze dne 21. června 1978, kterým se mění a doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů, nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1979.