5
ZÁKON
Předsednictvo federálního shromáždění
vyhlašuje
úplné znění zákona ze dne 4. června 1964 č. 101 Sb., o sociálním
zabezpečení, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených zákonem ze dne
27. června 1968 č. 89 Sb., zákonem ze dne 19. prosince 1968 č. 161
Sb., zákonem ze dne 8. července 1970 č. 71 Sb. a zákonem ze dne 8.
října 1971 č. 106 Sb. a dále z úprav provedených ústavními zákony ze
dne 27. října 1968 č. 143 Sb., ze dne 20. prosince 1970 č. 125 Sb. a
č. 126 Sb. a zákony ze dne 25. dubna 1968 č. 53 Sb., ze dne 28.
prosince 1968 č. 207 Sb., ze dne 8. ledna 1969 č. 2 Sb. a ze dne 20.
prosince 1970 č. 133 Sb.:
ZÁKON
o sociálním zabezpečení
Ústava Československé socialistické republiky zaručuje všem pracujícím právo na hmotné zabezpečení ve stáří a při neschopnosti k práci.
Toto právo je zajišťováno soustavou sociálního zabezpečení, které se rozvíjí v souladu s možnostmi a potřebami celého národního hospodářství.
Socialistická společnost vytváří na základě neustálého rozvoje výrobních sil a zdokonalování výrobních vztahů stále příznivější předpoklady k zlepšování životních a pracovních podmínek a k všestrannému uspokojování hmotných a kulturních potřeb pracujících. Tyto zlepšující se pracovní a životní podmínky a neustálé prohlubování zdravotní a sociální péče se již dne projevují nejen ve zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva, ale i v prodlužování pracovní aktivity. Vývoj v tomto směru bude dále urychlován postupným odstraňováním těžkých a zdraví škodlivých prací, zaváděním nové techniky, zejména komplexní mechanizací a automatizací výroby, postupným zkracováním pracovní doby a dalším prohlubováním a zlepšováním léčebně preventivní péče.
Tomuto vývoji napomáhá i systém sociálního zabezpečení, který má podporovat uvědomělé prodlužování pracovní aktivity a přispívat k tomu, aby také pracující, kteří získají právo na odchod do důchodu, podle svých schopností pomáhali k dalšímu rozvoji socialistické společnosti.
Systém sociálního zabezpečení musí zajišťovat, aby všech materiálních a finančních prostředků věnovaných naší společností na sociální potřeby bylo co nejúčelněji využíváno v souladu se zájmy a potřebami dalšího rozvoje našeho národního hospodářství a aby při rozdělování těchto prostředků byly zabezpečeny především oprávněné potřeby těch pracujících, kteří pro stáří nebo invaliditu nemohou uspokojovat své potřeby vlastní prací. Tato zásada vyžaduje, aby v soustavě důchodového zabezpečení byla více uplatněna hlediska sociální, zejména zmenšením rozpětí mezi vyššími a nižšími důchody, čehož bude dosaženo zdaněním vyšších důchodů a zvyšováním nízkých důchodů vyššími částkami při další práci.
Důchodové zabezpečení příslušníku ozbrojených sil z povolání a příslušníků bezpečnostních sborů se přizpůsobuje důchodovému zabezpečení ostatních pracujících.
Nároky z důchodového zabezpečení se zajišťují všem pracujícím na základě práce. Z důchodového zabezpečení se proto odstraňují pozůstatky dřívějších sociálně pojišťovacích kapitalistických systémů.
Společenský význam péče o děti vyžaduje výhodnější úpravu nároků pracujících matek, zejména snížením věkové hranice pro právo na starobní důchod u žen s více dětmi a zhodnocením péče o děti pro nároky z důchodového zabezpečení.
Dávky a služby sociálního zabezpečení poskytuje stát.
Na provádění sociálního zabezpečení se účastní pracující v nejširší míře prostřednictvím národních výborů a svých společenských organizací.
K provedení těchto zásad, stanovených XII. sjezdem Komunistické strany Československa, Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně: