95/1973 Sb. znění účinné od 21. 3. 1973 do 2. 10. 1990

VYHLÁŠKA

ministra zahraničních věcí

ze dne 14. června 1973

o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou

a Německou demokratickou republikou

Dne 22. června 1972 byla v Praze podepsána Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou

S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a president republiky ji ratifikoval.

Podle svého článku 43 vstoupila Úmluva v platnost dnem 21. března 1973.

České znění Úmluvy se vyhlašuje současně.

První náměstek ministra:

Krajčír v. r.

KONZULÁRNÍ ÚMLUVA

mezi Československou socialistickou republikou

a Německou demokratickou republikou (čl. 1-43)

President Československé socialistické republiky a předseda Státní rady Německé demokratické republiky, vedeni přáním dále rozvíjet přátelské vztahy v souladu se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou, podepsanou dne 17. března 1967 v Praze, a s přihlédnutím k tomu, že konzulární vztahy mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou vyžadují nové smluvní úpravy,

rozhodli se uzavřít tuto konzulární úmluvu a jmenovali za tímto účelem svými zmocněnci:

president Československé socialistické republiky

Jiřího Götze,

náměstka ministra zahraničních věcí

Československé socialistické republiky,

předseda Státní rady Německé demokratické republiky

Oskara Fischera,

náměstka ministra zahraničních věcí

Německé demokratické republiky,

kteří po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě, se dohodli na tomto:

H L A V A I

DEFINICE (čl. 1)

Č l á n e k 1

Ve smyslu této Úmluvy dále uvedené pojmy mají tento význam:

1.	"Konzulární úřad" je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát a konzulární jednatelství.
2.	"Konzulární obvod" je území, na kterém je konzulární úředník oprávněn vykonávat konzulární funkce.
3.	"Vedoucí konzulárního úřadu" je osoba pověřená vysílajícím státem výkonem této funkce.
4.	"Konzulární předník" je osoba, včetně vedoucího konzulárního úřadu, pověřená výkonem konzulárních funkcí. Pojem "konzulární úředník" zahrnuje i osobu vyslanou na konzulární úřad na praxi.
5.	"Konzulární zaměstnanec" je osoba, která není konzulárním úředníkem a která vykonává na konzulárním úřadu administrativní nebo technické funkce. Pojem "konzulární zaměstnanec" zahrnuje i osobu, která pracuje jako řidič, člen domácího personálu, zahradník nebo plní jiné úkoly spojené s péčí o konzulární úřad.
6.	Pojem "občan vysílajícího státu" zahrnuje i právnické osoby.
7.	"Konzulární místnosti" jsou budovy nebo části budov včetně rezidence vedoucího konzulárního úřadu, jakož i pozemků, které patří k těmto budovám nebo částem budov a které jsou používány výlučně ke konzulárním účelům, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem.
8.	"Konzulární archív" zahrnuje všechnu úřední korespondenci, šifry, dokumenty, knihy, filmy, zvukové pásky a jiné technické pracovní prostředky, jakož i zařízení určená k jejich uložení a ochraně.
9.	"Loď je každé plavidlo plující oprávněně pod vlajkou vysílajícího státu․
10.	"Letadlo" je každé letadlo, které oprávněně nese označení státní příslušnosti a registrace vysílajícího státu.

H L A V A I I

ZŘIZOVÁNÍ KONZULÁRNÍCH ÚřADŮ, JMENOVÁNÍ KONZULÁRNÍCH ÚŘEDNÍKŮ (čl. 2-6)

Č l á n e k 2

1.	Konzulární úřad může být zřízen v přijímajícím státě jen s jeho souhlasem.
2.	Sídlo konzulárního úřadu, jeho klasifikace a konzulární obvod se stanoví po vzájemném souhlasu vysílajícího a přijímajícího státu.

Č l á n e k 3

1.	Vysílající stát si před jmenováním vedoucího konzulárního úřadu vyžádá diplomatickou cestou souhlas přijímajícího státu s jeho osobou.
2.	Vysílající stát předá diplomatickou cestou přijímajícímu státu konzulský patent nebo jiný dokument o jmenování vedoucího konzulárního úřadu, jeho třídě a konzulárním obvodu, ve kterém bude vykonávat své funkce, a dále o místě, ve kterém má konzulární úřad své sídlo.
3.	Po předložení konzulského patentu nebo jiného dokumentu o jmenování vedoucího konzulárního úřadu udělí přijímající stát tomuto vedoucímu v co nejkratší době exequatur nebo jiné povolení.
4.	Vedoucí konzulárního úřadu se ujme výkonu svých funkcí po udělení exequatur nebo jiného povolení přijímajícím státem.
5.	Přijímající stát může povolit vedoucímu konzulárního úřadu před udělením exequatur nebo jiného povolení, aby vykonával své funkce prozatímně.
6.	Přijímající stát učiní po udělení exequatur nebo jiného povolení nezbytná opatření, aby vedoucí konzulárního úřadu mohl vykonávat své funkce.

Č l á n e k 4

Vysílající stát sdělí přijímajícímu státu diplomatickou cestou jméno a příjmení, jakož i třídu každého konzulárního úředníka, který vykonává jinou funkci než funkci vedoucího konzulárního úřadu.

Č l á n e k 5

Konzulárním úředníkem může být jenom občan vysílajícího státu.

Č l á n e k 6

Přijímající stát může kdykoliv oznámit vysílajícímu státu, že exequatur nebo jiné povolení vedoucího konzulárního úřadu bylo odvoláno nebo že konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec je osobou nežádoucí. V takových případech vysílající stát odvolá tohoto konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance.

H L A V A I I I

VÝHODY, VÝSADY A IMUNITY (čl. 7-26)

Č l á n e k 7

Přijímající stát poskytne konzulárním úředníkům a konzulárním zaměstnancům potřebnou ochranu a učiní nutná opatření, aby mohli vykonávat své funkce a uplatňovat svá práva, výhody, výsady a imunity přiznané jim touto Úmluvou a právními předpisy přijímajícího státu. Rovněž zajistí ochranu konzulárního úřadu a obydlí konzulárních úředníků.

Č l á n e k 8

1.	Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu z nějakého důvodu vykonávat své funkce nebo je-li místo vedoucího dočasně neobsazeno, může vysílající stát pověřit konzulárního úředníka tohoto nebo jiného konzulárního úřadu v přijímajícím státě nebo člena diplomatického personálu své diplomatické mise v přijímajícím státě výkonem funkce vedoucího. Přijímající stát musí být o tom předem zpraven vysílajícím státem diplomatickou cestou.
2.	Osoba pověřená dočasným vedením konzulárního úřadu požívá stejných práv, výhod, výsad a imunit, jaké přísluší vedoucímu konzulárního úřadu podle této Úmluvy.
3.	Přidělení člena diplomatického personálu diplomatické mise na konzulární úřad podle odstavce 1 se nedotýká jeho výsad a imunit, které jsou mu poskytovány na základě jeho diplomatického statusu.

Č l á n e k 9

1.	Práva a povinnosti konzulárních úředníků uvedená v této Úmluvě se vztahují stejnou měrou na členy diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího státu pověřené konzulárními funkcemi.
2.	Výkon konzulárních funkcí osobami zmíněnými v odstavci 1 se nedotýká výsad a imunit, jež jim náleží na základě jejich diplomatického statusu.

Č l á n e k 1 0

Vysílající stát může ve shodě s právními předpisy přijímajícího státu získávat do vlastnictví nebo najímat pozemky, budovy nebo části budov pro konzulární úřad nebo pro byty konzulárních úředníků nebo konzulárních zaměstnanců, pokud jsou občany vysílajícího státu a nemají v přijímajícím státě trvalé bydliště. Přijímající stát přitom poskytne vysílajícímu státu, pokud to bude nutné, veškerou pomoc a podporu.

Č l á n e k 1 1

1.	Na budově konzulárního úřadu může být umístěn státní znak a označení konzulárního úřadu v jazyce vysílajícího státu i přijímajícího státu.
2.	Na budově konzulárního úřadu a na rezidenci vedoucího konzulárního úřadu může být vyvěšena vlajka vysílajícího státu.
3.	Vedoucí konzulárního úřadu může používat na svých dopravních prostředcích vlajky vysílajícího státu.

Č l á n e k 1 2

1.	Budovy a části budov, které jsou používány výhradně pro účely konzulárního úřadu, jakož i pozemky, které k nim náleží, jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu do nich nesmějí vstoupit bez povolení vedoucího konzulárního úřadu, vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu nebo jimi zmocněné osoby.
2.	Ustanovení odstavce 1 se vztahuje i na obydlí konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců, pokud nejsou občany přijímajícího státu nebo nemají v přijímajícím státě trvalé bydliště.

Č l á n e k 1 3

Archívy konzulárního úřadu jsou vždy a bez ohledu na to, kde se nalézají, nedotknutelné.

Č l á n e k 1 4

1.	Konzulární úřad má právo na spojení se svou vládou nebo s diplomatickými misemi a jinými konzulárními úřady vysílajícího státu nezávisle na tom, kde se nacházejí. Konzulární úřad může za tímto účelem používat všech obvyklých spojovacích prostředků, šifer, kurýrů i kurýrních zavazadel. Zřízení a provoz rádiové stanice se může dít jen se souhlasem přijímajícího státu. Při používání obvyklých spojovacích prostředků platí pro konzulární úřad stejné sazby jako pro diplomatickou misi.
2.	Úřední pošta a kurýrní zavazadlo, je-li na nich jejich úřední povaha zřetelně vyznačena, jsou nedotknutelné a nesmějí být orgány přijímajícího státu ani kontrolovány, ani zadržovány, a to bez ohledu na použité spojovací prostředky.
3.	Osobám dopravujícím konzulární zavazadlo (konzulárním kurýrům) se poskytují stejná práva, výsady a imunity jako diplomatickým kurýrům vysílajícího státu.
4.	Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánovi letadla nebo lodi, který obdrží úřední listinu, v níž je uveden počet zavazadel. Není však považován za konzulárního kurýra. Konzulární úředník je oprávněn přímo a bez překážek převzít toto zavazadlo od kapitána letadla nebo lodi nebo jim je předat.

Č l á n e k 1 5

Osoba konzulárního úředníka je nedotknutelná. Osoba konzulárního zaměstnance, pokud nejde o občana přijímajícího státu nebo o osobu, která má v tomto státě trvalé bydliště, je rovněž nedotknutelná. Tyto osoby nesmějí být ani zadrženy, ani vzaty do vazby. Přijímající stát je povinen jednat s nimi s náležitou úctou a musí učinit opatření potřebná k zabezpečení ochrany jejich osoby, svobody a důstojnosti.

Č l á n e k 1 6

Konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec, pokud nejde o občana přijímajícího státu nebo o osobu, která má v tomto státě trvalé bydliště, je vyňat z jurisdikce a nepodléhá donucovacím opatřením přijímajícího státu s výjimkou

a)	žalob souvisících s osobním nemovitým majetkem nalézajícím se v přijímajícím státě, pokud jej nemá v držení jménem vysílajícího státu ke konzulárním účelům;
b)	žalob v pozůstalostním řízení, v němž konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec vystupuje soukromě a nikoliv jménem vysílajícího státu jako vykonavatel závěti, správce pozůstalosti, dědic nebo odkazovník;
c)	žalob souvisících se svobodným povoláním nebo soukromou výdělečnou činností, které konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec provozuje v přijímajícím státě vedle svých úředních funkcí.

Proti konzulárnímu úředníkovi nebo proti konzulárnímu zaměstnanci, pokud nejde o občana přijímajícího státu nebo o osobu, která má v tomto státě trvalé bydliště, může být vedeno vykonávací řízení jen v případech uvedených v odstavci 1 písmeno a), b), c) a za předpokladu, že se dá provést, aniž by byla porušena nedotknutelnost jeho osoby nebo jeho obydlí.

Rodinní příslušníci konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance, kteří s ním žijí ve společné domácnosti a nejsou občany přijímajícího státu nebo nemají v tomto státě trvalé bydliště, jsou rovněž vyňati z jurisdikce a požívají osobní nedotknutelnosti jako konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec, který není občanem přijímajícího státu nebo nemá v tomto státě trvalé bydliště. Za stejných předpokladů nepodléhají tito rodinní příslušníci rovněž donucovacím opatřením přijímajícího státu.

Vysílající stát se může vzdát imunity konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců, jakož i jejich rodinných příslušníků. Vzdání se musí být v každém případě oznámeno písemnou formou. Vzdání se vynětí z jurisdice v civilních a správních věcech neznamená vzdání se imunity co do výkonu rozhodnutí, kterého je zapotřebí vzdát se zvlášť.

Podá-li žalobu osoba, která podle tohoto článku je vyňata z jurisdikce, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce co do protižaloby, která je v přímé souvislosti s hlavní žalobou.

Č l á n e k 1 7

1.	Konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec, pokud nejde o občana přijímajícího státu nebo o osobu, která má v tomto státě trvalé bydliště, není povinen vypovídat jako svědek.
2.	Souhlasí-li vysílající stát s tím, aby konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec, který je občanem vysílajícího státu a nemá v přijímajícím státě trvalé bydliště, vypovídal jako svědek, může na požádání vypovídat.
3.	Není přípustné donucovat konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance, který není občanem přijímajícího státu nebo nemá v tomto státě trvalé bydliště, aby vypovídal jako svědek, aby se za tímto účelem dostavil k soudu nebo aby byl v případě odmítnutí výpovědi při nedostavení se před soud volán k odpovědnosti.
4.	Konzulární zaměstnanec, který je občanem přijímajícího státu nebo který má v tomto státě trvalé bydliště, může odmítnout svědeckou výpověď o úředních záležitostech.
5.	Při použití ustanovení odstavce 2 se učiní potřebná opatření, aby se zamezilo narušení činnosti konzulárního úřadu. Pokud je to možné, lze učinit ústní nebo písemné svědecké výpovědi na konzulárním úřadě nebo v bytě příslušného konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance.
6.	Ustanovení tohoto článku se vztahují na všechna řízení a jednání před soudy a jinými státními orgány.
7.	Ustanovení tohoto článku budou uplatňována obdobně vůči rodinným příslušníkům konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance, pokud tyto osoby s nimi žijí ve společné domácnosti, nejsou občany přijímajícího státu a nemají v tomto státě trvalé bydliště.

Č l á n e k 1 8

Konzulární úředník je v přijímajícím státě osvobozen od všech státem vynutitelných povinností. Stejně tak jsou osvobozeni konzulární zaměstnanci a rodinní příslušníci konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců žijící s nimi ve společné domácnosti, pokud nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalé bydliště.

Č l á n e k 1 9

Konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec, jakož i jeho rodinní příslušníci žíjící s ním ve společné domácnosti, kteří jsou občany vysílajícího státu a nemají v přijímajícím státě trvalé bydliště, nepodléhají povinnostem, které vyplývají z právních předpisů přijímajícího státu o ohlašovací povinnosti cizinců a získání povolení k pobytu.

Č l á n e k 2 0

Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen od všech daní a jiných poplatků

a)	z pozemků, budov, částí budov, které jsou používány výhradně ke konzulárním účelům, včetně obydlí konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců, jsou-li ve vlastnictví vysílajícího státu nebo jeho jménem najaty;
b)	ze smluv a listin, které se týkají nabytí zmíněných nemovitostí, pokud je vysílající stát získává výhradně ke konzulárním účelům.

Ustanovení odstavce 1 se nevztahují na uhrazování služeb.

Č l á n e k 2 1

Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen od všech daní a podobných poplatků za movitý majetek, který je vlastnictvím vysílajícího státu nebo se nachází v jeho držení nebo používání a je užíván ke konzulárním účelům. To platí i pro získávání takového movitého majetku, za který by vysílající stát musel v každém jiném případě tyto daně a poplatky zaplatit.

Č l á n e k 2 2

Konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec, pokud nejde o občana přijímajícího státu nebo o osobu, která má v tomto státě trvalé bydliště, není povinen platit přijímajícímu státu daně a poplatky ze svých služebních příjmů.

Č l á n e k 2 3

Konzulární úředník a konzulární zaměstnanec, jakož i jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti, pokud nejde o občany přijímajícího státu nebo o osoby, které mají v tomto státě trvalé bydliště, jsou osvobozeni od všech státních, oblastních a místních daní a poplatků včetně daní a poplatků z movitého majetku, který jim náleží.

Osvobození uvedené v odstavci 1 se nevztahuje na

a)	nepřímé daně, které jsou zpravidla obsaženy v ceně zboží nebo služeb;
b)	poplatky a daně ze soukromého nemovitého majetku nacházejícího se na území přijímajícího státu, pokud již není osvobozen podle článku 20;
c)	dědické daně nebo daně za převod majetku, které vybírá přijímající stát;
d)	daně a poplatky ze soukromých příjmů, jejichž zdroje jsou v přijímajícím státě;
e)	soudní, hypoteční a správní poplatky, pokud osvobození již není poskytnuto podle článku 20;
f)	poplatky, které jsou vybírány za skutečně prokázané služby.

Č l á n e k 2 4

Všechny předměty včetně motorových vozidel, které jsou dovezeny pro úřední potřebu konzulárního úřadu, jsou v souladu s právními předpisy přijímajícího státu osvobozeny od celních poplatků a daní, které se vybírají v souvislosti nebo na základě dovozu, stejně tak jako předměty dovezené pro úřední potřebu diplomatické mise.

Konzulární úředník a jeho rodinní příslušníci jsou osvobozeni od celní kontroly.

Konzulární úředník a konzulární zaměstnanec, jakož i jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti, pokud nejde o občany přijímajícího státu nebo osoby, které mají v tomto státě trvalé bydliště, jsou, pokud jde o jejich zavazadla a jiné předměty, jež jsou určeny pro jejich osobní potřebu, osvobozeni od celních poplatků a daní vybíraných v souvislosti nebo na základě dovozu stejně tak jako odpovídající kategorie personálu diplomatické mise.

Č l á n e k 2 5

Všechny osoby požívající podle této Úmluvy výhod, výsad a imunit jsou povinny bez újmy na těchto výhodách, výsadách a imunitách dodržovat právní předpisy přijímajícího státu včetně dopravních a pojišťovacích předpisů pro motorová vozidla.

Č l á n e k 2 6

Přijímající stát poskytne konzulárnímu úředníkovi a konzulárnímu zaměstnanci k výkonu jejich úředních povinností volnost pohybu a cestování uvnitř konzulárního obvodu, pokud to neodporuje jeho právním předpisům o pobytu v oblastech, do kterých je vstup a pobyt z důvodů bezpečnosti státu zakázán nebo omezen.

H L A V A I V

KONZULÁRNÍ FUNKCE (čl. 27-42)

Č l á n e k 2 7

Konzulární úředník usiluje o upevňování přátelských vztahů mezi smluvními stranami a přispívá k všestrannému rozvoji a prohlubování bratrské spolupráce v politické, hospodářské, vědecké, kulturní, právní, turistické a dalších oblastech.

Č l á n e k 2 8

1.	Konzulární úředník má právo vykonávat v konzulárním obvodu funkce, které jsou zakotveny v této hlavě. Konzulární úředník může mimo to vykonávat i jiné konzulární funkce, pokud nejsou v rozporu s právními předpisy přijímajícího státu.
2.	Konzulární úředník má právo zastupovat v konzulárním obvodu práva a zájmy vysílajícího státu a jeho občanů.
3.	Konzulární úředník se může při výkonu svých konzulárních funkcí obracet přímo jak písemně, tak i ústně na příslušné místní orgány konzulárního obvodu, jakož i na příslušné ústřední orgány přijímajícího státu.
4.	Konzulární úředník může se souhlasem přijímajícího státu vykonávat funkce i mimo konzulární obvod.
5.	Konzulární úředník je oprávněn vybírat konzulární poplatky v souladu s právními předpisy vysílajícího státu.

Č l á n e k 2 9

Konzulární úředník je oprávněn ve svém konzulárním obvodu:

a)	registrovat občany vysílajícího státu;
b)	přijímat žádosti ve věcech státního občanství a vydávat příslušné doklady, které jsou vyžadovány právními předpisy vysílajícího státu;
c)	v souladu s právními předpisy vysílajícího státu přijímat prohlášení o uzavření manželství za předpokladu, že jde o občany vysílajícího státu;
d)	registrovat narození a úmrtí občanů vysílajícího státu;
e)	v souladu s právními předpisy vysílajícího státu přijímat prohlášení týkající se rodinných poměrů občanů vysílajícího státu.

Konzulární úředník informuje příslušné orgány přijímajícího státu o provádění úkonů stanovených v odstavci 1 písmeno c), d), jestliže to vyžadují právní předpisy přijímajícího státu.

Ustanovení odstavce 1 písmeno c) a d) tohoto článku nezbavují občany vysílajícího státu povinnosti dodržovat příslušné právní předpisy přijímajícího státu.

Č l á n e k 3 0

Konzulární úředník je oprávněn

a)	vydávat, prodlužovat, měnit a rušit cestovní doklady občanů vysílajícího státu;
b)	vydávat odpovídající víza osobám, které cestují do vysílajícího státu.

Č l á n e k 3 1

Konzulární úředník má právo v souladu s právními předpisy vysílajícího státu a se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o právních stycích v občanských, rodinných a trestních věcech učinit opatření potřebná pro zahájení řízení o osvojení a ustanovení opatrovníka.

Č l á n e k 3 2

Konzulární úředník má právo v souladu s právními předpisy vysílajícího a přijímajícího státu provádět v konzulárním obvodu notářské úkony

a)	pro občany nezávisle na jejich státním občanství, jestliže jde o uplatnění ve vysílajícím státě;
b)	pro občany vysílajícího státu k uplatnění v cizině.

Konzulární úředník má právo provádět překlady listin nebo ověřovat správnost překladu, jakož i ověřovat listiny.

Č l á n e k 3 3

Listiny vyhotovené, přeložené nebo ověřené konzulárním úředníkem ve shodě s článkem 32 jsou v přijímajícím státě považovány za doklady mající stejnou právní účinnost a průkaznost jako doklady vyhotovené, přeložené nebo ověřené příslušnými orgány nebo institucemi přijímajícího státu.

Č l á n e k 3 4

1.	Konzulární úředník má právo přijímat do úschovy pro občany vysílajícího státu dokumenty, peníze, cennosti a jiné jim náležející předměty.
2.	Tyto věci vzaté do úschovy mohou být vyvezeny z přijímajícího státu jen v souladu s jeho právními předpisy.

Č l á n e k 3 5

1.	Příslušnost a úkoly konzulárního úředníka při projednávání dědictví se řídí Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o právních stycích v občanských, rodinných a trestních věcech.
2.	Příslušné orgány přijímajícího státu informují konzulárního úředníka také o zahájení pozůstalostního řízení ve prospěch občana vysílajícího státu na území třetího státu, dozvědí-li se o tom.

Č l á n e k 3 6

Konzulární úředník má v souladu s právními předpisy přijímajícího státu právo zastupovat v konzulárním obvodu občany vysílajícího státu před orgány přijímajícího státu, nemohou-li pro nepřítomnost nebo z jiných vážných důvodů zavčas uplatňovat svoje práva a zájmy. Zastupování trvá tak dlouho, dokud zastupovaní neustanoví své zmocněnce nebo sami nepřevezmou hájení svých práv a zájmů.

Č l á n e k 3 7

1.	Konzulární úředník má právo v konzulárním obvodě navázat a udržovat styk s každým občanem vysílajícího státu, radit mu a poskytnout mu veškerou pomoc a v nutných případech učinit opatření k zajištění právní pomoci. Přijímající stát žádným způsobem neomezuje právo občana vysílajícího státu spojit se s konzulárním úřadem nebo konzulární úřad navštívit.
2.	Příslušné orgány přijímajícího státu uvědomí neprodleně konzulárního úředníka o zadržení nebo vzetí do vazby občana vysílajícího státu.
3.	Konzulární úředník má právo co nejdříve navštívit občana vysílajícího státu, který byl zadržen, vzat do vazby anebo odpykává trest odnětí svobody, a udržovat s ním styk. Tato práva jsou uskutečňována v souladu s právními předpisy přijímajícího státu za podmínky, že tyto právní předpisy je neruší.

Č l á n e k 3 8

1.	Konzulární úředník má právo poskytnout v konzulárním obvodě veškerou podporu a pomoc lodi vysílajícího státu v přístavu, v teritoriálních a vnitřních vodách přijímajícího státu.
2.	Konzulární úředník může vstoupit na palubu lodi, jakmile je lodi povolen volný styk s pobřežím. Kapitán a členové posádky mohou s konzulárním úředníkem navázat spojení.
3.	Konzulární úředník může při výkonu svých funkcí požádat ve všech otázkách týkajících se lodi vysílajícího státu, kapitána, členů posádky a cestujících na této lodi o pomoc příslušného orgánu přijímajícího státu.

Č l á n e k 3 9

Konzulární úředník má v konzulárním obvodu právo

a)	bez újmy na právech orgánů přijímajícího státu vyšetřovat všechny události, k nimž došlo při cestě lodi, vyslechnout kapitána a členy posádky, kontrolovat lodní doklady, přijmout prohlášení o cestě a směru lodi, jakož i usnadňovat vjezd, výjezd nebo postoj lodi v přístavu;
b)	bez újmy na právech orgánů přijímajícího státu řešit sporné otázky mezi kapitánem a členy posádky včetně sporných otázek týkajících se mzdy a pracovní smlouvy, pokud je to stanoveno právními předpisy vysílajícího státu;
c)	učinit opatření k lékařskému ošetření kapitána, člena posádky nebo cestujícího, nebo k jejich návratu do vysílajícího státu;
d)	přijmout, vystavit nebo ověřit prohlášení nebo doklady, které stanoví právní předpisy vysílajícího státu ve vztahu k lodi.

Č l á n e k 4 0

1.	Zamýšlejí-li příslušné orgány přijímajícího státu provést donucovací opatření na palubě lodi vysílajícího státu nebo provést vyšetřování, je nutné prostřednictvím příslušných orgánů přijímajícího státu o tom předem uvědomit konzulárního úředníka, aby tento úředník nebo jeho zástupce mohl být přítomen při provádění tohoto úkonu s výjimkou toho, že naléhavost věci nepřipouští předchozí vyrozumění. Nebyl-li konzulární úředník nebo jeho zástupce přítomen, předají mu příslušné orgány přijímajícího státu úplnou informaci o událostech.
2.	Ustanovení odstavce 1 se použije i tehdy, jestliže kapitán nebo členové posádky mají být vyslechnuti o událostech na lodi místními orgány na pevnině.
3.	Ustanovení tohoto článku se nepoužije při celní, pasové nebo hygienické kontrole, jakož i při všech ostatních úkonech prováděných na žádost nebo se souhlasem kapitána lodi.

Č l á n e k 4 1

1.	Ztroskotá-li loď vysílajícího státu, narazí-li na břeh nebo utrpí jinou havárii v přijímajícím státě, nebo je-li nějaký předmět patřící k nákladu havarované lodi vysílajícího, přijímajícího nebo třetího státu vlastnictvím občana vysílajícího státu a nalezne se na pobřeží nebo ve vnitřních nebo teritoriálních vodách přijímajícího státu jako předmět vyvržený na břeh, nebo je dopraven do přístavu tohoto státu, uvědomí o tom orgány přijímajícího státu ihned konzulárního úředníka. Informují konzulárního úředníka i o opatřeních učiněných pro záchranu lodí, lodi, nákladu a dalšího zboží, jakož i částí lodi a částí nákladu, které se odpoutaly od lodi.
2.	Konzulární úředník může takové lodi, jejím cestujícím a členům posádky poskytnout veškerou pomoc. Za tím účelem se může obrátit na příslušné orgány přijímajícího státu. Konzulární úředník může činit opatření vyplývající z odstavce 1 včetně opatření za účelem opravy lodi. Může požádat příslušné orgány přijímajícího státu, aby učinily taková opatření nebo v nich pokračovaly.
3.	Jestliže byly havarovaná loď nebo předmět patřící k takové lodi nalezeny na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu nebo dopraveny do přístavu tohoto státu a ani kapitán lodi, ani majitel, jeho zástupce nebo příslušný pojišťovatel nemohou učinit opatření k zajištění nebo k nakládání s takovou lodí či s takovým předmětem, je konzulární úředník zmocněn učinit jménem vlastníka lodi opatření, která by mohl učinit vlastník sám. Ustanovení tohoto odstavce se týkají i každého předmětu, který je částí lodního nákladu a majetkem občana vysílajícího státu.
4.	Je-li předmět, který patří k nákladu havarované lodi třetího státu a je majetkem občana vysílajícího státu, nalezen na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu nebo je dopraven do přístavu tohoto státu a ani kapitán, ani vlastník předmětu, jeho zástupce nebo pojišťovatel nemohou učinit opatření k zajištění nebo k nakládání s takovým předmětem, pak je konzulární úředník zmocněn, aby jménem vlastníka učinil taková opatření, která by mohl vlastník učinit sám.

Č l á n e k 4 2

Články 38-41 se přiměřeně vztahují i na letadla.

H L A V A V

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (čl. 43)

Č l á n e k 4 3

Tato Úmluva podléhá ratifikaci. Nabývá platnosti třicátého dne po výměně ratifikačních listin, která bude provedena v Berlíně.

Tato Úmluva zůstane v platnosti až do uplynutí šesti měsíců, počítáno ode dne, kdy jedna z vysokých smluvních stran sdělí druhé vysoké smluvní straně výpověď Úmluvy.

Vstupem v platnost této Úmluvy pozbývá platnosti Konzulární úmluva mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou uzavřená dne 24. května 1957 v Berlíně.

Na důkaz toho zmocněnci obou vysokých smluvních stran tuto Úmluvu podepsali a opatřili pečetěmi.

Dáno v Praze dne 22. června 1972 ve dvou vyhotoveních, každé v českém a německém jazyce, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Jménem presidenta

Československé socialistické republiky:

Jiří Götz v. r.

Jménem předsedy Státní rady

Německé demokratické republiky:

Oskar Fischer v. r.

PROTOKOL

ke Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou

republikou a Německou demokratickou republikou

Při dnešním podpisu Konzulární úmluvy mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou (v dalším textu označována jako "Úmluva") se zmocněnci vysokých smluvních stran dohodli na tomto:

Vyrozumění konzulárního úředníka podle článku 37 odst. 2 Úmluvy se uskuteční nejpozději do sedmi dnů po zadržení nebo vzetí do vazby občana vysílajícího státu.

Právo konzulárního úředníka navštívit občana vysílajícího státu nebo s ním vejít ve styk tak, jak je uvedeno v článku 37 odst. Úmluvy, bude poskytnuto v průběhu sedmi dnů po jeho zadržení nebo vzetí do vazby.

Právo konzulárního úředníka uvedené v článku 37 odst. 3 Úmluvy navštívit občana vysílajícího státu a vejít s ním ve styk v době, kdy se nachází ve vazbě nebo ve výkonu trestu, bude poskytováno periodicky.

Protokol je neoddělitelnou součástí Úmluvy. Na důkaz toho zmocněnci obou vysokých smluvních stran podepsali tento protokol a opatřili jej pečetěmi.