Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

42/1918 Sb. znění účinné od 15. 1. 1919 do 6. 9. 1920

Dle § 2 zákona č. 276/2023 Sb. se toto nařízení považuje za výslovně zrušené.

změněnos účinností odpoznámka

nařízením č. 21/1919 Sb.

15.1.1919

42

 

Nařízení

úřadu pro zásobování lidu

ze dne 22. listopadu 1918

o všeobecné úpravě spotřeby obilí a mlýnských výrobků

 

Na základě zákona ze dne 24. července 1917, z. ř. č. 307, nařizuje se toto:

Článek I.

(§ 1-3)

Nařízení úřadu pro výživu obyvatelstva ze dne 16. ledna 1918, z. ř. č. 16, o "Všeobecné úpravě spotřeby obilí a mlýnských výrobků" se zrušuje a na jeho místo nastupuje dále uvedené ustanovení:

§ 1

Spotřební dávka pro samozásobitele.

Pro podnikatele zemědělských podniků k vlastní jich výživě, dále k výživě ve společné domácnosti s nimi bydlících rodinných příslušníků jakož i k výživě příslušníků jich domácností (hospodářství), pokud tyto osoby jsou činny při zpracování půdy, jako zemědělští dělníci nebo stálí dozorčí orgánové, počítaje v to i dělníky a osoby k výměnku oprávněné, i zřízenci, jimž za výměnek nebo mzdu přísluší volná strava, mlýnské výrobky neb obilí na chléb, stanoví se bez rozdílu spotřební dávka 16 kg obilí měsíčně․

§ 2

Spotřební dávka pro nesamozásobitele.

Pro ostatní obyvatele (nesamozásobitele) stanoví se vzhledem k změněným předpisům vymílacím přípustná spotřební dávka počínajíc dnem 26. ledna 1919 pro osobu takto:

a)

všeobecně 1950 g mouky týdně, z toho 1200 g mouky na chléb a 750 g moučných výrobků;

b)

pro těžce pracující 2800 g mouky týdně, z toho 1800 g mouky na chléb a 1000 g moučných výrobků.

Odebéře-li se chléb, počítá se za 5 g mouky 7 g chleba. Jak při všeobecné dávce (sub a), tak i při dávce těžce pracujících (sub b), budiž dle možnosti na dávku moučných výrobků vydáváno po 500 g na osobu v mouce vařivé (pšeničné, ječné), zbytek (250 g resp. 500 g) v jiných mlýnských výrobcích, jako v kroupách, krupici, ovesné rýži, pravé rýži, ovesných vločkách.

Dávka těžce pracujících přiznává se těhotným ženám od 3. měsíce těhotenství, jakož i činnému vojsku, požívajícímu erárního stravování.

Pro děti až do dovršení 3. roku věku lze k žádosti přednosty domácnosti, matky neb osoby, jíž náleží o děti pečovati, odebrati příslušné množství zcela nebo z části v krupici, ovesných vločkách neb ovesné krupici.

§ 3

Zemské politické správy určí modality, za jakých možno přiznati v předchozím paragrafu uvedené výhody těhotným a dětem do dovršeného 3. roku, dáti pak modality a předpoklady, za jakých lze poskytnouti těžce nemocným výhod při odběru mlýnských výrobků.

Zemské politické správy vydají dále bližší předpisy o výrobě, prodeji a ceně chleba, při čemž budiž vzata za základ normální jednotná váha bochníku chleba vyrobeného z 1200 g chlebové mouky, t. j. 1680 g chleba, jehož cena nesmí při ceně chlebové mouky 80 h za 1 kg převyšovati 1,56 K (1 kg chleba 92 h), resp. v místech s potravní daní 1,60 K (chleba za 94 h 1 kg), jakož i předpisy o úpravě a používání úředních výkazních lístků o spotřebě chleba a mouky.

Článek II.

Od 8. prosince 1918 budiž vydávání úředních výkazních lístků o spotřebě chleba a mouky (chlebenek) pro všechny spotřebitele zastaveno a buďtež chlebenky vydávány od té doby jen osobám, které předloží písemné, přednostou domácnosti podepsané prohlášení, že nemají ve své domácnosti více jak 7 kg mouky na osobu. Osobám, jež prohlásí, že mají toliko mouku chlebovou v množství přesahujícím 7 kg na osobu, buďtež nadále vydávány výkazní lístky pouze na vařivou mouku, které se utvoří přistřihnutím ústřižků znějících na chléb, osobám pak, jež prohlásí, že mají pouze zásoby vařivé mouky přesahující 7 kg na osobu, buďte nadále vydávány výkazní lístky znějící na chléb, t. j. bez ústřižků znějících na mouku. Politické zemské správy se zmocňují, povoliti výdej mlecích výkazů v případech zvláštního zřetele hodných osobám, nabyvším obilí i po 31. prosinci 1918, vzdají-li se moučenek, případně chlebenek, na dobu, po kterou mají vystačiti s množstvím získaných mlýnských výrobků dle přípustné spotřební dávky, stanovené v § 2 tohoto nařízení, nejvýše však do 31. července 1919. Zásoby obilí nad tuto dobu nutno odvésti příslušnému komisionáři Zemského obilního ústavu za náhradu platné přejímací ceny.

Článek III.

Toto nařízení nabývá ihned účinnosti.

Ministr:

Dr. Vrbenský v. r.