V celém obvodu Československé republiky mohou až do konce roku 1920 připuštěni býti k soudcovské zkoušce (§§ 4, 12, 13. zák. o soud. org., min. nař. z 1. listopadu 1900, z. ř. č. 182) nebo ku praktické zkoušce pro soudce a advokáty (zák. čl. VII: 1912 a LIII: 1913) kandidáti po přípravné službě na dvě léta zkrácené.

Po této zkrácené přípravné službě smějí jen řádní a pilní kandidáti ze zkoušce býti připuštěni, o nichž lze podle vysvědčení o státní zkouškách a o zaměstnání po dobu přípravné služby předpokládati, že ve všech oborech soudcovské služby, jakož i služby u státního zastupitelství jsou dokonale vycvičeni.

Kandidátům, kteří takto ke zkoušce budou připuštěni, promíjí se podati domácí písemní práci z právní vědy. Jinak musí vyhověti při soudcovské (soudcovské a advokátní) zkoušce všem požadavkům, jako dle předpisů v § 1 uvedených.

Nesmí se nikterak při zkoušce a posudku o jejím výsledku na to hleděti, že jest zapotřebí žadatelů pro uprázdněná místa.

Toto nařízení vztahuje se i na soudcovské kandidáty, kteří nyní již v přípravné službě jsou.

Přípravná služba a soudcovská zkouška, vykonané dle nařízení zemské vlády pro Bosnu a Hercegovinu ze dne 14. dubna 1886, č. 34 "Sborníku" a pozdějších nařízení, nahrazují přípravnou službu a soudcovskou zkoušku dle § 4 zák. o soud. org. a uher. zák. čl. VII: 1912 a LIII: 1913 požadované. O převzetí a započtení dosavadní služby do služebních let převzatého rozhodne v jednotlivém případě ministr spravedlnosti.

Toto nařízení nabývá účinnosti vyhlášením.