Cenné papíry cizozemské a domácí jakéhokoliv druhu (obligace, dluhopisy, priority, akcie, losy, dílčí úpisy, požitkové a výherní listy a pod.), jakož i splatné kupony těchto papírů (oddělené i neoddělené), buďtež - mimo dluhopisy válečných půjček rakouských a uherských a pokladniční poukázky Rakousko-uherské banky - sepsány a označeny.

Za cizozemské pokládají se všechny cenné papíry, jichž kapitál neb úrok je splatný mimo území Československé republiky, tedy takové, jichž vydatel má sídlo mimo toto území.

K vůli zjednodušení budou jmenovány v tomto nařízení cenné papíry vydané bývalým státem rakouským neb uherským nebo společným rakousko-uherským „rakouskými státními papíry“, jiné cizozemské papíry cenné krátce „cizími papíry“, ostatní papíry „domácími papíry“, všechny tři skupiny „cennými papíry“.

Soupisem jest povinna bez rozdílu státní příslušnosti každá fysická osoba nebo právní osoba (země, okresy, obce, banky, záložny, spořitelny a jiné peněžní ústavy, společnosti, společenstva, firmy, nadace, samostatné fondy atd.) nalézající se v době soupisu na území Československé republiky,

Seznam podá přednosta domácnosti též za členy své rodiny žijící s ním ve společné domácnosti, čeleď a služebnictvo samy za sebe resp. svoje rodiny.

Za nezletilé osoby a osoby pod kuratelou podá seznam zákonný jejich zástupce, za neodevzdané pozůstalosti osoby, které vedou správu pozůstalosti.

Ohledně peněžních ústavů uvedených v § 11 jakož i státních pokladen, v jichž uschování se nacházejí cenné papíry, jako kauce, sirotčí vklady a pod. jsou obsaženy zvláštní předpisy v § 11, pokud se týče v § 13.

Spoluvlastníci jsou povinni vyznačiti v soupisu svůj podíl na společných cenných papírech a zároveň uvésti, kde papír jest uložen; nalézá-li se u některého vlastníka, uvede tento svůj podíl v rubrikách pro vlastní papíry, podíly ostatních spoluvlastníků v rubrikách určených pro papíry patřící jiným osobám.

Za označení cenných papírů (i vylosovaných nebo splatných) platí se půlprocentní evidenční poplatek z jejich úhrnné jmenovité hodnoty, nejméně však 10 h.

Znějí-li papíry na jinou než korunovou měnu, přepočítá se cizí měna dle tabulky A a úhrnný obnos zarovná se dolů na číslo dělitelné 10 korunami.

Výherní listy tažených losů a požitkové listy čítají se jednou pětinou jmenovité ceny příslušného papíru.

Propadlé cenné papíry a takové, které zánikem (konkursem atd.) ústavu emisního staly se bezcennými, podléhají sice soupisu, nikoli však poplatku; byl-li zapraven, může strana zažádati o jeho vrácení u okresního finančního ředitelství, v jehož obvodu bydlí nebo nalézá se příslušné depositní místo. O rekursu rozhoduje konečně (zemské) finanční ředitelství.

Soupis bude proveden v době od 20. března až do 10. května 1919 u úřadů neb ústavů v příloze B.

Pro Slovensko ustanoví generální finanční ředitelství v Bratislavě (Prešpurku) úřady, které provedením soupisu jsou pověřeny. Toto ředitelství je též oprávněno přizpůsobiti nařízení toto slovenským poměrům a uvésti je ve známost zvláštní vyhláškou.

Soupisový seznam, který možno obdržeti u obecních úřadů nebo magistrátů, mimo to v Praze, Brně a Opavě u hospodářského úřadu (ekonomátu) při finančním (zemském) ředitelství, budiž dle přiložených vzorců a poučení dvojmo řádně a svědomitě vyplněn.

Vyplněný seznam budiž odevzdán zároveň s cennými papíry, jež nalézají se u podavatele a mají býti označeny, tomu soupisovému úřadu, v jehož okresu strana má své řádné bydliště. Osoby meškající v době soupisu mimo své řádné bydliště nebo v cizině, mohou cenné papíry, jež v té době právě ve svém držení mají, sepsati a dáti označiti u nejbližšího tuzemského soupisového úřadu.

Soupisový seznam podává se zvlášť ohledně papírů domácích a státních rakouských a zvlášť ohledně ostatních papírů (cizích). Nestačí-li pro to soupisový seznam, může býti použito zvláštního archu specifikačního.

Seznam budiž s udáním přesné adresy čitelně podepsán a výslovně stvrzeno, že strana je ochotna jeho správnost přísahou potvrditi. Při podání seznamu musí se podavatel legitimovati (křestním, domovským neb konskripčním listem, úředním dekretem, výplatním listem o vyživovacím příspěvku, výkazem k odběru potravin atd.).

Má-li strana seznam podávající vedle vlastních papírů též papíry patřící jiným osobám, třeba předložiti zvláštní seznam ohledně každého deponenta (bez použití formuláře).

Osoby, jichž vlastní cenné papíry nalézají se u osob jiných a které také nemají u sebe žádných cenných papírů, patřících jiným osobám, podají pouze vyplněný seznam.

Držitelé zajištěných schránek (safesů) v bankách a jiných peněžních ústavech mají sami cenné papíry si vyzvednouti a předložiti k označení; mohou tak učiniti též u úřadu neb ústavu, v jehož okresu schránky se nalézají.

Peněžním ústavům naznačeným v § 11 jest však dovoleno ve všeobecné soupisové lhůtě přijímati do úschovy i neokolkované cenné papíry; avšak i v tomto případě podléhá deponent všeobecné ohlašovací povinnosti dle § 3, lit b), a peněžní ústav je povinen tyto papíry pojati do soupisu a označení.

Nejsou-li majitel resp. jeho zákonnému zástupci známa všechna data potřebná ku soupisu cenných papírů uložených u některé státní pokladny, neb u jiného depositního místa, uvede v seznamu, pokud se týče v jeho specifikaci toto depositní místo, po případě i další data jemu známá.

Příslušníci Československé republiky meškající v tuzemsku, jakož i osoby bydlící na tomto území nejméně jeden rok (v době do 1. března 1919) musí v příslušných rubrikách oznámiti též cenné papíry uložené v cizině, rovněž i depositní místo jejich a připojiti ohledně jich zvláštní seznam (bez formuláře). Cizozemci meškající v tuzemsku kratší dobu než jeden rok, doložte tuto okolnost v seznamu soupisovém průkazem o své státní příslušnosti.

Nalézá-li se plášť a kuponový arch (po případě talon) u různých osob, jsou obě soupisem povinny a zavázány přesně udati, u koho se kuponový arch, pokud se týče plášť, nalézá. Poplatek evidenční zaplatí se jen jednou, a to z pláště; z kuponového archu (talonu) pouze tenkráte, nalézá-li se plášť mimo obvod republiky Československé. Přenese-li se plášť, pokud se týče kuponový arch dodatečně do tuzemska, třeba jej v zákonné lhůtě předložiti dodatečně k označení (kolkování) a předložením kolkovaného archu, po případě pláště, podati důkaz, že soupisové a okolkovací povinnosti dle tohoto nařízení řádně bylo vyhověno.

Za označení (kolkování) volných (detachovaných) kuponů neplatí se žádný evidenční poplatek.

U zemských ústavů, akciových bank a jejich filiálek, dále u Městské spořitelny Pražské, u České spořitelny a První Moravské spořitelny v Brně (ústavy ty jsou vůbec jmenovány bankou) provede se soupis v místnostech bankovních bankovními úředníky za dozoru státního úředníka, který pak provede okolkování.

Banka oznámí hned počátkem soupisu bankovní úředníky soupisem pověřené soupisovému úřadu ustanovenému pro sídlo banky, v hlavních městech (zemskému) finančnímu ředitelství. Úřad státní zaváže bankovní tyto úředníky přísahou, že věrně a svědomitě provedou soupis jim svěřený, zároveň pak sdělí bance jméno státního úředníka pověřeného dozorem a označením u banky. Změní-li se během soupisu úředníci provádějící soupis, vyznačí se změna ta v rejstříku hlavním před příslušnými dalšími položkami.

Bankovní úředníci sestaví za účelem označení seznam cenných papírů uložených u banky v otevřených individuelních depositech na předepsaných formulářích (specifikacích), a to zvlášť ohledně papírů domácích a rakouských státních, a zvlášť ohledně papírů cizích. Tyto papíry registrují se ve specifikacích dle jednotlivých druhů s udáním počtu kusů a úhrnné nominální ceny. Do hlavního rejstříku přenesou se celková data odděleně ohledně papírů domácích, rakouských státních a cizích, takže 3 řádky hlavního rejstříku znázorňují zpravidla jedno individuelní depot rozepsané ve třech specifikacích.

Deponenti, o nichž je schovacímu místu známo, že jsou příslušníky cizího státu, buďtež pojati ve zvláštní seznam, rovněž i ti, jichž příslušnost bance známa není.

Vlastní cenné papíry banky registrují se týmž způsobem a s tím rozdílem, že se ve specifikaci uvede banka sama jako vlastník cenných papírů.

Při kumulativním depotu budiž veden zvlášť osobní a zvlášť věcný rejstřík.

V osobním buďtež uvedeni jednotliví deponenti ve 3 skupinách (příslušníci domácí, cizí a osoby neznámé příslušnosti) s označením obnosu (v nom. ceně podle druhů papírů), kterým súčastněni jsou jednotlivci na společném depotu.

Věcný rejstřík obsahovati musí:

Deponenti mající vedle podílů na kumulativním depotu zároveň depot individuelní (na př. při losech), buďtež uvedeni v obou depotech. Zvláštní seznam dlužno sestaviti i pro event. cenné papíry dosud nevydané (§ 2, lit. b, odst. 2.).

Příslušné tiskopisy pořídí si každý ústav sám a vypočítá také celkový poplatek.

Ukončení registrování oznámí banka příslušnému úřadu, který vyšle v bance úředníka, pověřeného označením a opatřeného okolkovacím razítkem.

Neshledá-li úředník ten žádných nesrovnalostí (tyto dlužno ihned odstraniti), porovná jednotlivé cenné papíry, které mu banka za tím účelem připraví, se zápisy příslušných rejstříků, okolkuje cenné papíry a kupony, a pod razítko připojí svůj podpis, dále na rejstřících a specifikacích stvrdí jejich správnost, jakož i správnost vypočteného evidenčního poplatku. Detachované kupony se sepíší na zvláštním archu.

Za účelem zkoumání správnosti zápisů rejstříkových má státní úředník právo nahlédnouti v bankovních úředních hodinách do všech deníků a zápisů bankovních, obsahujících data ku přezkoumání tomu potřebná, a to nejen v době označení, nýbrž i dříve po celou dobu sepisování rejstříků. Stejné právo přísluší také zemskému finančnímu ředitelství a finančnímu ministerstvu, které mohou vládním komisařem i jinými úředníky i později přesvědčiti se o správnosti soupisu a označení.

Pokud by během zapisování do rejstříků před početím označení bylo třeba označiti jednotlivé cenné papíry uložené u banky, může se tak státi dřívějším zápisem do příslušných formulářů po dohodě s příslušným státním úřadem, resp. úředníkem pověřeným označením, který od případu k případu označí příslušné cenné papíry dle zásad svrchu uvedených a stvrdí to v rejstříku, resp. v jeho přílohách svým podpisem a připojením okolkovacího razítka, jakož i data, kdy označení provedl.

Pro provedení soupisu a označení, pro něž stanovena je lhůta do konce května 1919, podepíší bankovní úředníci rejstřík a jeho specifikace, které na stvrzenku převezme státní úředník pověřený označením, a odevzdá svému soupisovému úřadu; výši evidenčního poplatku oznámí přípisem příslušné (zemské) finanční pokladně, které banka poplatek ten má zaslati do 8 dnů po ukončení označení.

Pro nesprávné vedení rejstříku neb jiná porušení soupisových předpisů podléhají dotyční úředníci bankovní peněžité pokutě do 2000 K nebo vězení do 3 měsíců, jež nelze změniti na pokutu; banka ručí pak státu za škodu způsobenou jejími úředníky, a pokud by volení funkcionáři neb ustanovení ředitelé zanedbávali své povinnosti dozírací, budou trestáni pokutou do 2000 K neb vězením do 3 měsíců.

U jiných peněžních ústavů může politický úřad příslušný dle sídla jejich (v Praze, v Brně a v jejich předměstích zemské finanční ředitelství a v Opavě finanční ředitelství) povoliti na zvláštní žádost, aby se soupis provedl zvláštním státním úředníkem za tím účelem tam vyslaným, a to v místnostech ústavu ve všeobecných dnech soupisových. Lhůta tato může býti v nutných případech po kostým úřadem přiměřeně prodloužena.

Svolení k tomuto způsobu označení udělí se jen v tom případě, nalézá-li se u ústavu tohoto tak veliký počet cenných papírů podrobených okolkování, že by přenášení jich jinam působilo nepoměrné potíže.

Státní pokladny, u nichž uloženy jsou cenné papíry, provedou soupis a označení jich svými vlastními orgány dle zvláštních předpisů, které o tom budou vydány.

Státní orgány jsou oprávněny, dožádati všecky orgány státní, okresní a obecní, farní úřady, učitelstvo jakož i soukromé osoby fysické a právní o služby a podpory k účelu soupisu.

Osoby, které nejsou státními úředníky, mají za tím účelem složiti slib příslušnému soupisovému úřadu. Dožádaný orgán, pokud se týče osoba, jsou povinny pod pořádkovou pokutou do 500 K vyhověti bez průtahu této žádosti.

Osoby, jmenované v odst. 2. jsou povinny i po době soupisu podati státním orgánům vysvětlení a doklady o údajích obsažených v podaných seznamech. Nevyhoví-li této povinnosti, může jim býti uložena pořádková pokuta do 1000 K, případně vězení do 1 měsíce.

Jakýkoliv obchod (převod, zástava, uschování atd.) neoznačenými cennými papíry je zakázán, právní jednání odporující tomuto zákazu jsou neplatná. Ze zákazu toho je vyňato přejímání papírů do depotu dle § 7, odst. 4. a zástava cenných papírů deponovaných v tuzemských peněžních ústavech.

Vydateli cenných papírů splatných v území Československé republiky zakazuje se dále jakákoliv výplata na neoznačené cenné papíry a na neoznačené kupony. Nemá-li některý druh cenného papíru žádných kuponů, nutno pro výplatu úroků či dividend vykázati se okolkovaným talonem a není-li ani toho, okolkovaným pláštěm.

Na cenné papíry dle § 2, lit. b) č. 1 pouze sepsané jest dovoleno konati výplaty jen v tom případě, že byly dodatečně označeny dle § 10.

Na takové tuzemské cenné papíry, jež nepodléhají soupisu proto, že dnem 12. března 1919 nenáležely osobám naznačeným v § 2 lit. b) tohoto nařízení a nacházely se mimo území Československé republiky, je dovoleno konati výplaty jen tenkráte, jestliže osoba je předkládající tyto předpoklady prokáže potvrzením svého finančního úřadu nebo, bydlí-li mimo vlast, potvrzením svého konsulátu a dále řádného zastoupení Československé republiky úřadujícího v tom státě, ve které se papíry dnem 12. března 1919 nalézaly.

Další podmínkou jest, aby stát, kde se tyto papíry dne 12. března 1919 nalézaly, nezkráceně vyplácel cenné papíry splatné v jeho území, pokud byly dle tohoto nařízení v Československé republice označeny.

Osobám povinným soupisem cenných papírů dle tohoto nařízení vydají zdejší úřady obdobné potvrzení ohledně jejich papírů v cizině splatných (affidavit), jen potud, pokud tyto papíry byly skutečně k soupisu přihlášeny, pokud se týče označeny.

Podání, protokoly a osvědčení v záležitostech nařízeného soupisu a označení jsou prosta kolku.

Nesprávné údaje seznamu se trestají pokutou do 5000 K nebo vězením do tří měsíců.

Kdo by neučinil zadost své soupisové povinnosti dle § 1. tohoto nařízení a měl po uplynutí lhůty stanovené pro označení ve vlastnictví nebo vědomě cizím jménem držel neoznačené cenné papíry, dopouští se těžkého přestupku důchodkového a propadá peněžité pokutě ve výši jedné pětiny nominální ceny příslušného papíru, nejméně však 50 K.

Ústavy, které neoznačené cenné papíry vědomě přijmou do svého uschování a držení, dopouštějí se těžkého přestupku důchodkového a podléhají pokutě do výše dvou pětin nominální hodnoty příslušného papíru, nejméně však 1000 K. Výjimku tvoří ustanovení § 7, odst. 4 nařízení.

Kdo jakýmkoliv způsobem obchoduje nebo sprostředkuje obchod neoznačenými papíry řečených druhů jménem svým nebo cizím, dále, kdo vědomě ruší výkon soupisu jakýmkoliv způsobem aneb okolkovací značku padělá, dopouští se těžkého přestupku důchodkového a bude pokutován obnosem do 2000 K po případě trestán vězením do šesti měsíců nehledě ku následkům dle všeobecného trestního zákona.

O řízení platí obdobně ustanovení § 5 cís. nařízení ze dne 16. března 1917, z. ř. č. 124.

Přestupky a tresty uvedené v paragrafu tomto, jakož i v paragrafu 11 a 14, promlčují se ve třech letech.

Správných údajů při soupisu cenných papírů nesmí býti použito ku trestnímu stíhání ohledně dosavadních nesprávných neb neúplných udání učiněných při vyměření všeobecné nebo zvláštní daně výdělkové, daně z příjmu, důchodové, válečné a vojenské taxy, opraví-li poplatník do 31. května 1919 svoje přiznání.

Rovněž odpadá vyměření dodatečných daní pro dobu před rokem 1914.

Nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení a výkon ukládá se ministru financí.