Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

217/1919 Sb. znění účinné od 28. 4. 1919 do 31. 12. 2023

217

 

Nařízení

vlády republiky Československé

ze dne 23. dubna 1919

o sestavení likvidační bilance.

 

Na základě zmocňovacího zákona ze dne 25. února 1919, čís. 84 Sb. z. a n., nařizuje se toto:

Článek 1.

Účelem likvidační bilance (účtu rozvážného bez účtu zisku a ztráty) jest, aby se zjistil správný stav čistého jmění právních subjektů ku sestavení bilance té po smyslu § 10 zákona ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n., povinných k 1. březnu 1919.

Článek 2.

K sestavení likvidační bilance jsou povinny:

1.

Všechny podniky veřejnému účtování podrobené, tuzemské i cizozemské, podléhající zásadně dani výdělkové dle II. hlavy zákona ze dne 25. října 1896, z. ř. č. 220, a to i když jsou osvobozeny od této podkladně nebo požívají berních výhod.

2.

Tuzemské i cizozemské společnosti s r. o. podle zákona ze dne 6. března 1906, z. ř. č. 58, bez ohledu na výši kapitálu zakládajícího, tuzemské subjekty v příčině veškerého majetku, cizozemské v příčině majetku v tuzemsku mimo knihovně nezajištěné krátkodobé pohledávky vyplývající z normálního spojení obchodního.

3.

Ostatní právnické osoby, tu- i cizozemské, na př.: korporace soukromého i veřejného práva, spolky, veřejné fondy, nadace, církve, řády, kongregace, beneficia, náboženské obce, pravovárečná měšťanstva, které v území republiky sídlo aneb alespoň jakékoliv jmění mají, v témže rozsahu jako pod č. 1.

Veřejné i komanditní společnosti, jedni neodevzdaná dědictví nečítají se v tomto případě za osobu právnickou.

Článek 3.

Od sestavení likvidační bilance jsou osvobozeny: stát v příčině veškerého jmění, ostatní osoby právnické v příčině majetků a zařízení věnovaných výhradně účelům veřejným, humanním, dobročinným, vzdělávacím, kulturním a osvětovým.

Vyjmuty jsou též budovy a movité věci určené a skutečně užívané bezprostředně k účelům bohoslužebným.

Článek 4.

Ocenění v likvidační bilanci staniž se podle stavu a hodnoty majetku dne 1. března 1919, tedy bez ohledu na ocenění v bilanci poslední. V zájmu rovnoměrnosti buďtež vedle jednotlivých majetků (hotovosti, pohledávek, cenných papírů a pod.) bilančně ve měně znehodnocené vyjádřených také ostatní majetky (pozemky, budovy, zásoby a pod.) podle téhož měřítka oceněny.

Článek 5.

Pro oceňování v likvidační bilanci jest vodítkem představa prodeje závodu jako celku se zřetelem k tomu, že se tento dosavadním způsobem dále provozuje. S výhradou tohoto ustanovení dlužno při oceňování postupovati podle těchto zásad:

a)

Valuty, devise a šeky na cizinu, kupony, pohledávky a dluhy na cizí měnu, drahokovy včetně mincí domácích dlužno bilancovati podle odhadových hodnot uvedených v příloze A.

b)

Cenné papíry na burse znamenané i cenné papíry neznamenané uvedou se za odhadní hodnoty podle přílohy B. Cenné papíry, které se v této příloze B nenalézají, dlužno bilancovati kursem přiměřeným odhadním kursům podobných hodnot.

c)

Pro ocenění kuksů a podílů na společnostech s ručením obmezeným, společenstvech a pod., platí hodnota prodejní; dle potřeby vypočítá se hodnota podílů dle celkového jmění společnosti.

d)

Pohledávky dobytné bilancovány buďtež plnou hodnotou, dubiosní pravděpodobnou, nedobytné evidenční částkou K 1,-. Každá z těchto skupin uvede se samostatnou položkou. Pohledávky pochybné a nedobytné, které dlužno specifikovati, vyznačí se v předkoloně sumou plnou, od ní odpočte se částka, kterou se odhaduje ztráta, a zbytek, vyjadřující přítomné hodnocení, uvede se v koloně hlavní. Pohledávky v posledních 5 letech odepsané dlužno znovu uvésti.

e)

Zboží mající cenu tržní nebo bursovní inventuje se v této ceně, jinaké zboží v ceně prodejní. Je-li cena svéstojná, resp. nabývací vyšší než cena prodejní, provede se k vůli evidenci srovnání obou hodnot v předkoloně. Výjimečně zboží koupené v roce 1919 zapíše se do inventury za cenu nákupní, pokud jest tato vyšší než cena prodejní. Suroviny, pomocné a spotřební hmoty mají se bilancovati za cenu nákupnou, pokud se zpracují ve výrobě vlastní, jinak za cenu prodejní. Pro hodnotu polotovarů jsoucích v pokročilém stadiu výrobním jest východiskem prodejní cena tovarů, od které se odpočtou ony náklady výrobní, které dohotovením výrobku ještě vzejdou. Polotovary v počátečním období zpracování započtou se za cenu výrobní. Do této patří přímé náklady výrobní s patřičným podílem na všeobecných nákladech výrobních včetně amortisace ze zařízení k výrobě trvale věnovaného.

f)

Pozemky, budovy, stroje, zařízení provozovací a pomocné započítají se dle ceny prodejní (odstavec 1. tohoto článku).

Obytné budovy daní činžovní podléhající nesmí však započítány býti nižším než 33násobným obnosem zdanitelného výnosu činžovního ve smyslu § 6, odst. 2. zákona ze dne 9. února 1882, z. ř. č. 17 (po srážce daní a přirážek dle posledního předpisu) s připočtením hodnoty daňového osvobození neb daňové výhody dle platných zákonů dosud stávající.

Investice a meliorace všeho druhu za války provedené dlužno specifikovati a uvésti odděleně ony, které podniku trvale slouží a ony, které se pro změnu válečné výroby částečně neb zcela stanou nepotřebnými.

Byly-li pozemky a budovy nabyty v letech válečných, počínaje 1. srpnem 1914, dlužno uvésti je dle útrat nabývacích (včetně patrných zlepšení a po srážce opotřebení), je-li nynější hodnota prodejní nižší.

g)

Ostatní předměty jakéhokoliv druhu, které k provozování vlastního podniku nenáležejí nebo k uložení kapitálu slouží, buďtež bez ohledu, zda výnos poskytují čili nic, uvedeny jen tehdy za cenu prodejní, převyšuje-li tato cenu nákupnou.

h)

Hodnoty ideálné (patenty, autorská a provozovací práva, vzorky, známky, renomé, zavedenost firmy, výrobní tajemství, hodnota účasti, vynálezy a pod.) dlužno inventovati, když byly v době válečné včetně do 1. března 1919 získány odkupem, za všech okolností, jinak jen potud, pokud v poslední bilanci se nalézaly nebo přímý důchod skýtají.

i)

Služebnosti, důchody, podíly na zisku a jiné běžné nároky uvedou se přiměřenou hodnotou zkapitalisovanou.

k)

V základě likvidačního rázu bilance nepojmou se v tuto položky oceňovací, jednotlivé aktivum (případně pasivum) opravující, jako: fond amortisační, obnovovací, náhradní, delkredere, disagio a j., dále fondy určité aktivum pro budoucnost snižující, jako fond pro očekávané ztráty na pohledávkách, z eskontu, ztráty na kursu a pod.

Fondy invalidní, starobní, pensijní a podpůrné zkracují čisté jmění potud, pokud se skládají z přídělů dle II. hlavy zákona ze dne 25. října 1896, z. ř. č. 220, započítatelných. Jinak fondy takové, jakož i fondy svépojišťovací náležejí k ryzímu jmění.

Fondy zaručovací a zajišťovací, reservy pro budoucí vývoje investiční, reservy pro ztrátu výhod časově obmezených a jiné reservy podobného rázu dlužno též za čisté jmění považovati.

Speciálné reservy pro ztráty přesně vytčené, které stávající majetek celkový pro budoucnost zřejmě zatěžují, na př. neodpočítaná, ale již vzniklá režie v cizině, opravy nutné při přechodu do mírového hospodářství, propustí se výjimečně, jsou-li v přítomnosti zjistitelny a číselně stanovitelny a podá-li se o nich spolehlivý doklad. Nepropouštějí se však reservy pro risika z dodávkových a konsorciálních smluv, kartelů a různých závazků právních.

U pojišťoven nepatří do čistého jmění prémiové reservy po srážce podílů zajišťovacích. U pojišťoven cizozemských uvede se v předkoloně na straně aktiv součet brutoprémií, přijatých v pětiletí 1914 - 1918.

Článek 6.

Pro ocenění dluhů a břemen platí tytéž zásady jako pro ocenění aktiv.

Do bilance nelze zařaditi dluhy a břemena, která s přiznanými aktivy hospodářsky nesouvisejí.

Článek 7.

V bilanci doplní se strana pasiv jměním základním, pravými fondy (reservní fondy řádné a mimořádné, agiová reserva a pod.), dále specielními fondy ztrátovými, pokud jsou ve smyslu článku 5., bodu k) přípustny a zbytek uzavře se jako likvidační rozdíl. V základě toho čisté jmění, tvoříc rozdíl mezi aktivy a pasivy včetně specielních fondů ztrátových, bude míti tyto složky:

1.

Základní kapitál,

2.

pravé fondy bilančně vykázané včetně převodu ziskového,

3.

likvidační rozdíl.

Likvidační rozdíl dlužno však za šetření zásady v čl. 5., odst. 1., uvedené případně upraviti vyšším obnosem, jestliže vykázané čisté jmění prodejnou hodnotu závodu jako celku nevystihuje.

Podniky cizozemské předloží vedle bilance specielní ještě opis poslední bilance generální, jakož i účet ztráty a zisku.

Článek 8.

Bilance má býti sestavena jasně, jak s ohledem na složení jmění, tak i s ohledem na likviditu. Nepřipouští se ani zamlžování bilance, ani stahování, kompensování, přesunování a nepravdivé označování položek, ani vynechávání jakéhokoliv majetku, ani ne takového, který již ze závodu vyplynul a jest spravován zvlášť činiteli, jsoucími v blízké spojitosti se závodem. Přechodné položky buďtež podrobně rozvedeny. Majetek cizí, nalézající se v úschově nebo správě podniku, budiž uveden v bilanci buď průběžně neb v předkoloně. Pokud to podniku jeho bilanční technika dovoluje, doporučuje se k sestavení bilance vzor dle příloh C a D.

Článek 9.

Likvidační bilance budiž předložena dvojmo do 30. června 1919, a to u vyměřovacího úřadu berního I. stolice (berní správy), v jehož obvodu právní subjekt k sestavení bilance povinný (článek 2.) má své sídlo aneb (jedná-li se o právní subjekt cizozemský), kde se nalézá tuzemská representace, správa jmění aneb jmění samotné. Bilanci budiž přiložen exemplář stanov, jednacího řádu neb společenské smlouvy, jež platí v den 1. března 1919, zřizovací listiny a pod. v prvopisu neb opisu.

Článek 10.

Prodloužení lhůty ve čl. 9. stanovené může jen ve zvláště výjimečných případech povoliti ministerstvo financí, a to na řádný průkaz, že straně nebylo lze dostáti své povinnosti. Sestavil-li kdo vědomě nebo zanedbav povinnou péči bilanci těmto předpisům neodpovídající, trestá se pokutou do 50.000 K, v případě falešných udání pokutou až do 500.000 K nebo vězením do 6 měsíců. O řízení platí obdobně ustanovení čl. III., § 5 cís. nař. ze dne 16. března 1917, z. ř. č. 124. Trest vězení nelze změniti na pokutu. Za pokuty uložené orgánům ručí právní subjekty (článek 3.).

Provinění a tresty dle tohoto nařízení promlčují se ve 3 letech.

Podání likvidační bilance může býti vynuceno opětnými stupňovanými peněžními pokutami až do 100.000 K.

Pokuty ty uloží příslušný vyměřovací berní úřad I. stolice. O rekursech rozhoduje s konečnou platností zemský úřad finanční.

Článek 11.

Správných údajů v likvidační bilanci nesmí býti použito ku trestnímu stíhání dosavadních nesprávných anebo neúplných údajů učiněných k vyměřování všeobecné nebo zvláštní daně výdělkové. daně z příjmu, daně důchodkové a daně válečné. Rovněž odpadá v tomto případě i vyměření dodatečných daní za dobu před 1. lednem 1914, pokud patrně nešlo o úmysl dani se vyhnouti.

Článek 12.

Ohledně porušení mlčelivosti úředníků, jakož i ostatních orgánů platí obdobně ustanovení § 246 zákona ze dne 25. října 1896, z. ř. č. 220.

Článek 13.

Pro Slovensko stanoví generální finanční ředitelství v Bratislavě (Prešpurku) úřady, u kterých se likvidační bilance předkládají a jimž bude vésti dohled, aby strany ku podání bilancí povinné dostály této své povinnosti. Toto ředitelství je též oprávněno přizpůsobiti nařízení toto slovenským poměrům a právním předpisům na Slovensku platícím, jakož i uvésti je ve známost zvláštní vyhláškou.

Článek 14.

Ustanoveními tohoto nařízení nepředbíhá se zásadám, jež stanoveny budou o povinnosti a rozsahu daňovém zákonem o dávce ze jmění.

Článek 15.

Výkonem tohoto nařízení pověřuje se ministr financí.

Článek 16.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Švehla v. r.,

 

v zastoupení min. předsedy.

 

Dr. Stránský v. r.

 

Dr. Zahradník v. r.

 

Prášek v. r.

 

Dr. Winter v. r.

 

Klofáč v. r.

 

Habrman v. r.

 

Dr. Rašín v. r.

 

Staněk v. r.

 

Dr. Soukup v. r.

 

Dr. Vrbenský v. r.

 

Stříbrný v. r.