Pracovní smlouvu, dle které zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci (domovníku, vrátnému, topiči, kočímu atd.) na místo mzdy nebo její části bezplatný byt, může zaměstnavatel vypověděti jen z důležitých důvodů se svolením okresního soudu, v jehož obvodu se byt nalézá.

Výpověď dáti lze jen v termínech stěhovacích v místě obvyklých na dobu pro výpovědi nájemních smluv ustanovenou nebo v místě obvyklou.

Svolení k výpovědi dá soud zaměstnavateli k písemnému nebo protokolárnímu návrhu, v němž budiž uveden důvod výpovědi a nabídnuto jeho osvědčení․

Soud rozhodne v řízení nesporném po výslechu odpůrce a po provedení potřebného šetření usnesením, které doručí se stranám jen k jich žádosti nebo straně při vyhlášení usnesení nepřítomné.

Do usnesení lze si stěžovati do osmi dnů od prohlášení nebo doručení jeho; další opravný prostředek jest vyloučen.

Řízení provede soudce, kterému náleží rozhodování ve sporech občanských.

Zaměstnavateli jest volno domáhati se sporem dle § 1162 obč. zák. okamžitého zrušení pracovního poměru a vyklizení bytu i mimo období v § 2 ustanovené, jsou-li tu podstatné důvody, které z viny zaměstnancovy další trvání námezdního poměru vylučují.

Protokoly a podání v řízení soudním dle § 3 podléhají poplatkům pro řízení sporné ustanoveným; z usnesení zaplatí navrhovatel poplatek rovnající se polovičnímu rozsudečnému, které by dle hodnoty předmětu bylo zaplatiti.

Ustanovení tohoto nařízení nevztahují se na železniční zaměstnance, pro něž platí zvláštní ustanovení, jakož i na osoby zaměstnané v zemědělských podnicích všeho druhu pracemi zemědělskými.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení, platí i na případy, kde výpovědní lhůta ještě neuplynula, a pozbude platnosti dnem 31. prosince 1919.

Provedení jeho náleží ministrům spravedlnosti a sociální péče.