Trvale ustanovení a plně zaměstnaní výpomocní sluhové nebo provisorně přijatí výpomocní sluhové a jim na roveň postavení zřízenci státních úřadů, ústavů a podniků, jejichž nepřetržitá služební doba začala se před 1. lednem 1914, jmenují se definitivními úředními sluhy nebo zřízenci, jestliže splnili všeobecné podmínky stanovené zákonem ze dne 25. ledna 1914, z. ř. č. 15.

Smluvní poměr výpomocných berních vykonavatelů se účinkem 1․ odstavce za stejných podmínek ruší. Přísežní berní vykonavatelé budou za podmínek uvedených v odstavci 1. jmenováni podúředníky finanční správy.

Služební doba, ztrávená pro válku ve vojště, nebo nastoupení aktivní služby vojenské (vyjma povinnou presenční službu) nepokládá se za přerušení služební doby.

Podle tohoto zákona jmenovaní definitivní úřední sluhové a zřízenci zařaďují se do onoho stupně (platové stupnice), který vyplyne ze započítání služebních let, a to: do 12. služebního roku včetně polovinou, při další době přes 12 let služebních plnou ve výpomocné službě státní ztrávenou a do výslužby započítatelnou dobou, jakož i ze započtení poloviny oné, v aktivní službě vojenské (četnické) ztrávené doby, jež převyšuje 3 roky.

Do pense započítá se plný počet ve výpomocné službě ztrávených let.

Působnost tohoto zákona vztahuje se i na ony státní zaměstnance, kteří neslouží pod titulem výpomocných sluhů, pro něž však platí ustanovení nařízení veškerého ministerstva z 15. října 1902, z. ř. č. 200.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. února 1919.

Veškerému ministerstvu se ukládá, aby zákon tento provedlo.