Kdokoli na území republiky Československé má své sídlo nebo se zde jeden rok zdržuje, jest povinen do 14 dnův ode dne účinnosti tohoto zákona, nebo do 14 dnů po vzniku pohledávky nabídnouti své pohledávky z doby válečné i předválečné, jež znějí na cizí měnu, mimo ruble a ostatní měnu bývalé ruské říše, a mimo koruny států, vzniklých z bývalé říše rakousko-uherské, Československé devisové ústředně za kurs, který tato ústředna určí.

Nabídnuty musí být i pohledávky, které měly být ohlášeny podle čl. 3. odst. 2. zákona ze dne 20. března 1919, čís. 143 Sb. z. a nař.

Bylo-li této povinnosti vyhověno, netrestá se opomenutí vyhlášky podle čl. 3. odst. 3. cit. zák.

Pohledávky, uvedené v § 1, mohou býti zapůjčeny Československé republice podle zákona ze dne 26. února 1919, čís. 88 Sb. z. a n.; v tomto případě jsou od nabídky osvobozeny.

Má-li nabízející věřitel současně závazek, splatný ve měně, podléhající nabídce podle § 1., jest oprávněn tuto okolnost při své nabídce ohlásiti devisové ústředně. Tato jest povinna převzít oznámený závazek, bude-li prokázáno, že závazek ten skutečně po právu trvá.

Nabízející nesmí do 15 dnů od podání nabídky devisové ústředně disponovati touto pohledávkou.

Kdo nesplní povinnosti podle § 1 a 2, bude potrestán pokutou do 50.000 K, anebo vězením do 1 roku, senáty, zřízenými podle čl. III., § 5 cís. nař. ze dne 16. března 1917, z. ř. č. 124. Oba tyto tresty jsou být uloženy vedle sebe. Byla-li by pokuta nedobytnou, uloží senát na místo této pokuty trest na svobodě. Tento trest spolu s již uloženým trestem na svobodě nesmí přesahovati dobu 2 let. Kromě těchto trestů mohou býti pohledávky prohlášeny za propadlé státu.

Ministru financí se ukládá, by tento zákon provedl.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.