Říditi očkování proti neštovicím přísluší správě státní.

Očkování smějí prováděti jen lékaři, oprávnění provozovati lékařskou praksi v území platnosti tohoto zákona.

Očkování (odd. II. až IV. zák.) nařizují státní úřady zdravotní.

Jest rozeznávati očkování a přeočkování dětí a očkování z nutnosti.

Očkování proti neštovicím jest povinno dítko v kalendářním roce, ve kterém dovrší první rok života. Prvním a druhým přeočkováním jest povinno dítko v kalendářních letech, kdy dovrší 7. a 14. rok života.

K povinnosti této náleží též účastniti se přehlídky výsledku očkování a třeba-li, podrobiti se novému očkování.

Kdyby bylo nutno provésti při této prohlídce opětné očkování, očkující lékař ustanoví, kdy se má dítě dostaviti k opětné přehlídce nebo k očkování.

Nebyla-li povinnost očkovací splněna v určeném věku z omluvných důvodů, vytčených dále v § 9, nastává znova v příštím roce nebo v dalších letech, až by byla splněna, leda že snad trvají důvody omluvné (§ 9), jež dlužno prokázati nařízeným způsobem před každým povinným očkováním.

Rodiče, nebo jejich zástupci, poručníci, jakož i všichni, jimž je svěřena péče o děti (správcové škol, učitelé, majitelé pensionátů, správci ústavů atd․) jsou odpovědni za splnění této povinnosti.

V územích, která jsou nákazou z neštovic ohrožena, nebo kde se neštovice vyskytnou, budiž státními úřady zavedena povinnost, aby se obyvatelé podrobili bez ohledu na věk očkování z nutnosti, jakož i přehlídce výsledku očkování, a třeba-li, novému očkování.

Povinnost tato nastává pro všechny stálé a dočasné obyvatele určitého území, jakmile úřady, jimž jest svěřena veřejná správa zdravotní, prohlásí území toto za ohrožené, nebo zamořené a vybídnou obyvatelstvo veřejnou vyhláškou k účasti na očkování z nutnosti.

V odůvodněných případech může býti tato povinnost uložena jen určitým vrstvám obyvatelstva příslušného území, které se zřetelem k způsobu života, k poměrům bytovým, neb jinakým okolnostem jsou více vydány v nebezpečí nákazy neštoviční.

Jde-li o osoby, nad nimiž dohled, nebo péče přísluší podle zvláštních zákonů neb opatření osobám jiným, jest povinností těchto osob, postarati se o to, aby osoby jim svěřené vyhověly povinnosti očkování z nutnosti.

Osoby, jež svým zaměstnáním jsou zvláště vydány nebezpečí nákazy neštoviční, jsou povinny podrobiti se očkování nebo přeočkování dříve, než nastopují své zaměstnání. Zaměstnání tato budou vytčena nařízením.

Povinnosti očkovací, uvedené v předchozích ustanoveních (odd. II. a III.) jsou sproštěni:

Tím není zrušena ani změněna povinnost podrobiti se očkování v dalších letech podle ustanovení § 4.

Pro osoby uvedené v § 8 platí toliko omluvný důvod uvedený pod a) § 9.

Kdo se nemůže pro svůj zdravotní stav dostaviti k veřejnému očkování a pro koho neplatí omluva ve smyslu § 9 zákona, může býti očkován v místě, kde se zdržuje, neb i ve svém bytě.

Každý jest povinen pustiti lékaře, provádějícího veřejné očkování, i ty, již mu pomáhají neb vedou zápisy, do domu nebo do bytu.

Nemožnost dostaviti se k očkování (odst. 1., § 10) musí býti prokázána vysvědčením lékařským neb aspoň závazným prohlášením obecního starosty nebo jeho zástupce.

Kdo se nedostaví, ač povinen, k očkování nebo přehlídce bez řádné omluvy anebo se nepostará o to, aby se osoby (dítky) jeho péči a dohledu svěřené k očkování dostavily nebo byly předvedeny neb řádně byly omluveny, budiž zvláště vybídnut, aby tak učinil do určité doby, anebo se vykázal řádnými omluvnými důvody; jinak bude proti němu zakročeno prostředky donucovacími (§ 15).

Uživatelé bytů jsou povinni dodati majetníku domu nebo jeho zástupci na vybídnutí seznam veškerých obyvatel bytů stálých i dočasných, nebo jednotlivých členů domácnosti, již mají býti očkováni (§§ 4 a 7 zák.).

Majetníci domů nebo jejich zástupci jsou povinni, na vyzvání obecního úřadu předložiti úplné seznamy osob, povinných očkováním.

Povinnost úřadů, vedoucích matriky narozených, předkládati potřebné výkazy, se tím nemění.

Podrobná ustanovení budou vydána nařízením.

Ustanovení zákona z 30. dubna 1870, č. 68 ř. z., o kompetenci veřejného zdravotnictví a zákona z 14. března 1913, č. 67 ř. z., o zamezování a potlačování nemocí sdělných se tímto zákonem nemění.

Podle toho o všech věcech, které se týkají očkování proti neštovicím, přísluší rozhodovati úřadům, jimž je svěřena veřejná správa zdravotní. V nejvyšší instanci rozhoduje ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

Stížnosti (odvolání) podané do rozhodnutí a opatření, která se stala podle tohoto zákona nebo prováděcích nařízení, nemají odkládacího účinku; výjimka nastává toliko, jde-li o výkon nálezů trestních (§ 15).

V odůvodněných případech, kdyby vznikla straně neodčinitelná škoda, může na stížnost úřad, jenž vydal rozhodnutí, k žádosti strany povoliti odklad až do rozhodnutí vyšší instance.

Politické okresní úřady mohou vykonati domovní prohlídky podle ustanovení §§ 3 a 5 zákona z 27. října 1862, č. 88 ř. z., jsou-li tyto prohlídky nutné z důvodů policejně-zdravotních.

Pokud neplatí všeobecné trestní zákony, trestají se přestupky a opominutí tohoto zákona nebo nařízení, podle něho vydaných, úřady politickými pokutou od 10 do 100 K, nebo vězením od 24 hodin do 8 dnů.

Jde-li o schválné opětné oddalování povinnosti očkovací, může býti vyměřena pokuta až do 200 K, nebo vězení až do 14 dnů.

U osob zřejmě majetných neb u takových, u nichž podle okolností, známých úřadu, nemůže býti peněžitá pokuta pokládána za dostatečný trest, může býti, opakuje-li se přestupek, vyměřen ihned trest vězení, jež nelze změniti v peněžitou pokutu.

Pokuty připadnou obcím, v jejichž obvodu byl trestní čin spáchán, a budiž jich užito ve prospěch veřejného zdravotnictví.

Ze státního fondu se hradí:

Obce mají spolupůsobiti při veřejném očkování (§ 4, lit. d, zákona z 30. dubna 1870, č. 68 ř. z.) a mají nésti náklady na opatření a upravení místností pro očkování, výlohy personálu mimo lékaře očkujícího a výlohy za kancelářské potřeby, nutné pro obecní evidenci očkovanců.

Výroba očkovací látky jest vyhrazena ústavům státním, k tomu cíli zřízeným a schváleným. Dozor na výrobu mají odborné orgány státní.

Pro veřejné očkování smí býti použito jen očkovací látky, vyrobené v ústavech státních.

O obchodu lymfou očkovací budou vydána zvláštní ustanovení.

Lékaře, provádějící veřejné očkování ve smyslu tohoto zákona, jmenují a jejich působnost vymezují úřady, jimž je svěřena veřejná správa zdravotní. Tyto úřady stanoví též počet a místo shromaždišť očkovacích. Pro lékaře očkující budou vydány zvláštní instrukce.

Veřejné očkování (§§ 4, 7 a 8 zák.) jest bezplatné; lékaři, kteří je konají, nesmějí od stran za úkony očkovací ani přijímati ani požadovati odměny.

Přestupky tohoto nařízení se trestají cestou disciplinární.

Vykonávati opatření podle tohoto zákona v obvodu vojenské správy přísluší vojenským úřadům.

O tom se mají dohodnouti vojenské i zdravotní úřady.

Zákon tento nabývá účinnosti dva měsíce po vyhlášení. Pro území Slovenska bude počátek jeho účinnosti vyhlášen zvláštním nařízením.

Ministru veřejného zdravotnictví a tělesn výchovy se ukládá, aby tento zákon provedl ve shodě s účastněnými ministry.