Diplomatickým a konsulárním zastupitelstvům Československého státu v cizině se ukládá, aby provedla soupis válečných poškozenců (§ 1 zákona ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n.), kteří jsou státními příslušníky Československé republiky a bydlí v obvodu jejich úředního okrsku.

Českoslovenští váleční invalidé bydlící v cizině (§ 1, lit․ a) zákona ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n.) - vyjímajíc gážisty a déle sloužící mužstvo - budou k poukazu diplomatických a konsulárních zastupitelstev prohlédnuti příslušnými úředními (vyslaneckými, konsulárními) lékaři československého státu neb lékaři cizozemské veřejné služby zdravotní, aby zjednán byl podklad pro zjištění stupně snížení výdělečné jejich schopnosti.

Lékařské posudky (§ 2) jest předložiti sociálně-lékařské zemské komisi v Praze, zřízené podle nařízení ze dne 23. dubna 1919, č. 224 Sb. z. a n.

Zemská komise v Praze bude v těchto případech rozhodovati o stupni neschopnosti válečného invalidy k výdělku v procentech přímo s konečnou platností, vyžádavší si po případě odborný lékařský posudek.

Nález komise bude doručen válečnému invalidovi prostřednictvím příslušného diplomatického neb konsulárního zastupitelstva československého státu.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedením jeho pověřuje se ministr sociální péče a ministr zahraničních věcí.