Zraněným, kteří při provozování podniku, ležícího v nynějším území republiky Československé a podléhajícího úrazovému pojištění, před 1. červencem 1917 utrpěli úraz, jímž ztratili alespoň 42 % výdělečné schopnosti, a kteří podle zákonův o úrazovém pojištění požívají důchodu, odpovídajícího této ztrátě, náleží pro mimořádné drahotní poměry poválečné příplatek k důchodu. Zraněným, kteří utrpěli takový úraz při provozování podniku státních drah rakouských anebo uherských, výhr. priv. Buštěhradské železnice, priv. Ústecko-teplické dráhy, nebo priv. Košicko-bohumínské železnice, přísluší příplatek k důchodu, byli-li v době úrazu služebně přidělení u služebního místa neb úřadu, jehož působnost se vztahovala na nynější území Československé republiky.

Příplatek důchodový vyměřuje se podle ztráty schopnosti výdělečné takto:

Pozůstalým po zraněných, uvedených v § 1, přísluší rovněž příplatek k základnímu důchodu, a to vdovám a rodičům 50 %, sirotkům 30 %, sirotkům oboustranně osiřelým 50 % z důchodu, jehož požívají.

Příplatek k důchodu náleží jen osobám bydlícím v území republiky Československé, a to proti příslušné územní úrazové pojišťovně dělnické; pokud pak se úraz stal při provozování podniku, jehož zřízenci byli podle § 4 zákona z 28. prosince 1887, č. 1 ř. z. na rok 1888, ve znění stanoveném článkem III. zákona z 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., zproštěni pojistné povinnosti, proti správě tohoto podniku. Pokud jde o poživatele důchodu z Odborové úrazové pojišťovny rakouských železnic a z Úrazové pojišťovny hornické ve Vídni, náleží příplatek pouze, podá-li poživatel důchodu u územní úrazové pojišťovny dělnické, neb u správy podniku, příslušné podle předešlého odstavce, do 6 měsícův ode dne, kdy nárok na příplatek vznikne, žádost za přiznání příplatku, opatřenou doklady, prokazujícími nárok.

Příplatek náleží pouze, pokud důchod sám anebo důchod i s příplatkem nepřesahuje ročně u zraněného 1800 K, u pozůstalých úhrnem 900 K. Pokud jde o důchody z úrazův utrpěných při provozování podniků železničních, započítávají se do částky uvedené v odstavci prvním též výslužné, běžný dar z milosti, drahotní přídavky (výpomoci a pod.) k výslužnému a běžným darům z milosti, z řádného výslužného však pouze 75 %.

Utrpěl-li někdo v době, v § 1 určené, dva nebo více úrazů, z nichž požívá důchodů, je pro vyměření příplatku drahotního rozhodna celková ztráta schopnosti výdělečné a úhrn důchodkový jí odpovídající. Požívá-li vdova nebo jiná osoba vedle důchodu, který jí náleží jako pozůstalé, také důchod jako zraněná, budiž jí přiznán příplatek, pro ni výhodnější.

Zhorší-li se následky úrazové tak, že zraněnému náleží podle § 2 tohoto zákona příplatek vyšší, jest vyměřiti tento vyšší příplatek zároveň se zvýšením důchodovým. Naopak, klesne-li zlepšením následkův úrazových důchod tak, že zraněnému přísluší příplatek nižší, jest vyměřiti tento nižší příplatek rovněž spolu se snížením důchodovým, nebo jest příplatek vůbec zastaviti, klesne-li ztráta schopnosti výdělečné pod 42 % a důchod úrazový pod úroveň odpovídající této ztrátě. Zvýší-li se, nebo sníží-li se důchod pozůstalých, zvýší se, nebo sníží se poměrně i drahotní příplatek. Do odbytného vdovám, provdaným opět (§ 7, odst. 4 zákona úrazového), a při kapitalisaci podle §§ 41 a 42 zákona úrazového, drahotní příplatek se nezapočítává.

O přiznání a vyměření příplatku rozhoduje představenstvo Úrazové pojišťovny dělnické, nebo správa podniku, proti němuž nárok na příplatek podle § 4 náleží. Opravných prostředků do tohoto rozhodnutí není.

Peníze, nutné k úhradě příplatků, opatří se rozvrhem na podnikatele, jejichž závody podléhají povinnému pojištění; částka na jednotlivého podnikatele připadající, musí býti úměrna výši pojistného. Příplatky, jež vyplatí Úrazová pojišťovna poživatelům důchodu, kteří utrpěli úraz v podniku, vyňatém z pojistné povinnosti podle § 57 úrazového zákona, nahradí podnikatel Úrazové pojišťovně.

Zákon tento nabude účinnosti 1. října 1919 a pozbude jí 30. září 1921.

Ministru sociální péče se ukládá, aby jej provedl v dohodě se zúčastněnými ministry.