Dani podle hlavy první tohoto zákona podrobeny jsou úplatné tuzemské převody (dodávky) statků určených v § 2, jež se dějí k splnění smlouvy zcizovací, smlouvy o dílo a obchodů komisionářských, a úplatné výkony tuzemské vytčené v § 3.

Nezáleží na tom, děje-li se dodávka nebo výkon dobrovolně, anebo na základě zákonného nařízení, pokud se týče po úředním příkazu, byly-li dodávka nebo výkon opravdu uskutečněny anebo platí-li podle zákona za uskutečněny, byla-li skutečně převedena fysická držba, anebo stal-li se převod bez skutečného odevzdání fysické držby. Skutečným převodem fysické držby jest též nabytí držby zástupcem. Dani podléhají i převody na základě dražeb.

Při obchodech komisionářských se předpokládá vždy zvláštní převod statků mezi komitentem a komisionářem a mezi komisionářem a osobou třetí; obojí převod se zdaňuje samostatně. Při dodávkách vzájemných (na př. při naturální směně) předpokládají se vždy dva samostatně zdanitelné převody.

Dani jsou podrobeny bez ohledu na úplatnost dodávky mezi různými závody téhož podniku (§ 6) a dodávky mezi souvislými podniky a závody téhož majitele. Ministerstvo financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem zemědělství a ministerstvem průmyslu, obchodu a živností vymezilo pro jednotlivá odvětví výroby rozsah této daňové povinnosti.

Dani konečně jest podrobeno, vezmou-li se bez úplaty předměty z vlastního podniku pro domácnost neb jiné nevýdělečné upotřebení. Do domácnosti se při tom počítají též osoby služebné a čeleď.

Dani podrobeny jsou převody (dodávky) těchto statků:

Dani podrobeny jsou výkony, jež jsou předmětem samostatného podnikání (§ 6), tak zvláště řemeslné a průmyslové zpracování dodaných hmot (surovin, polotovarů, tovarů), doprava všeho druhu, povoznictví, výkony živností stavebních instalačních, výkony samostatně provozovaných svobodných povolání (advokátů, notářů, lékařů, civilních inženýrů, škol hudebních, jazykových a j., ústavů vychovávacích, pensionátů a pod.), výkony živností hotelových, včetně živnostenského pronajímání bytů, prostředkování práce, výkony kanceláří informačních, holičů, masérů atd.

Dani nejsou podrobeny:

Daň platiti jsou povinni:

Podnikatelé ve smyslu tohoto zákona jsou fysické nebo právnické osoby, které provozují samostatnou výdělečnou činnost v jakémkoli povolání, tedy právě tak ve výrobě prvotní jako v průmyslu, obchodu, dopravě nebo v jiném povolání. Okolnost, že společenský podnik obmezuje výkony nebo dodávky na členstvo, neruší jeho povahy podnikatelské. Úmysl zisku není podmínkou.

Za samostatný závod v rámci podniku ve smyslu § 1, odst. 4., a § 4, bod 13., se považuje takový oddíl podniku, který jest technicky (uzavřeným pracovním pochodem) jednotným celkem, jehož činnost bývá též předmětem samostatných podniků, a jehož pracovní výsledek jest předmětem trhu. V případech sporných rozhoduje ministr financí po slyšení příslušné obchodní a živnostenské komory, po případě zemědělské rady.

Od daně jsou osvobozeny:

Prodá-li se podnik, ručí nabyvatel za daň, připadající na běžné daňové období, nerozdílnou rukou s bývalým majitelem podniku.

Stíhá-li daň korporaci neb společnost, ručí za daň osoby odpovědné za správu rukou nerozdílnou.

Zástupci cizozemských podnikatelů ručí s nimi za daň rukou nerozdílnou (§ 14, odst. 2.).

Postihuje-li platební povinnost více osob, ručí vždy všechny rukou nerozdílnou.

Při mimosoudních dražbách může ten, kdo dražbu provádí, žádati náhradu od osoby, v jejímž jméně dražba se koná. Osoba tato též za daň ručí a jest povinna k žádosti osoby dražbu provádějící složiti přiměřenou zálohu.

Daň se vyměřuje z úplaty za dodávku, pokud se týče za zdanitelný výkon. Úplatou jest vše, co nabyvatel vynaložiti musil k nabytí dodaného předmětu nebo výkonu. Z úplaty se nesmí vyloučiti, co zaplatil nabyvatel na clo, daň spotřební a v případě posečkání kupní ceny na úroky započítané do kupní ceny. Povolí-li se při placení do určité lhůty srážka (skonto), tvoří vyměřovací základ cena skutečně placená.

Výlohy zasílací a pojišťovací vylučují se jen tehdy, hradí-li je zvlášť nabyvatel dodavateli.

Výlohy obalu lze vyloučiti jen tehdy, když se obal prokazatelně toliko zapůjčuje. Jinak tvoří součást úplaty, i když se nabyvatel zavázal, že obal za určitou úplatu vrátí.

Je-li cena smluvena v cizí měně, přepočítá se dle kursu, stanoveného čas od času nařízením ministerstva financí.

Kde nemůže býti základem pro vyměření daně úplata smluvená (na příklad v případech § 1, odst. 4. a 5.), tvoří vyměřovací základ cena úřední nebo v místě obvyklá. Způsob zjištění vyměřovacího základu v takových případech stanoví se nařízením ministerstva financí.

Daň obnáší 1 % úplaty zdanitelných dodávek a výkonů (§§ 9 a 13).

Při úplatných dodávkách vzniká nárok státu na daň v době placení. Placením se rozumí nejen placení hotovými penězi, nýbrž i dobropisem, směnkou nebo šekem. Při dodávkách, při nichž zákon úplatnost předpokládá (na př. § 1, odst. 4. a 5.), vzniká nárok státu na daň v době dodávky.

Podnikatel jako platitel daně není oprávněn zvláště súčtovati daň osobě mající nárok na dodávku nebo výkon dani podléhající. Odběratel dodávky není oprávněn daň, připadající na další zcizení, sraziti s úplaty, účtované jeho dodavatelem. Na ujednání, tomuto ustanovení odporující, nemůže se platitel daně, pokud se týče v posledním případě odběratel odvolávati.

Při dodávkách a pracovních výkonech smluvených před 1. lednem 1920, avšak prováděných po 1. lednu 1920, jest platitel daně oprávněn daň zvláště súčtovati a smluvenou cenu o daň zvýšiti.

Osoby, které nejsou podnikateli, jsou v případě příležitostné dodávky povinny pod následky vyznačenými v § 42, do 14 dnů vydati nabyvateli potvrzení obsahující jména obou smluvních stran, předmět smlouvy, kupní cenu, den uzavření smlouvy, jakož i potvrzení o tom, zda a co z úplaty obdržely.

Listiny tyto podléhají kolku dle stupnice III. podle saz. pol. 65/95 zákona ze dne 13. prosince 1862, č. 89 ř. z. Poplatek do 50 K platí se v kolcích, které se znehodnotí podle ustanovení poplatkových; vyšší poplatek odvede se přímo u finančního úřadu. Listinný poplatek platí za daň podle tohoto zákona.

Není-li v zákoně něco jiného výslovně ustanoveno, platí ohledně odvádění poplatku z listinného osvědčení pravidla poplatkového zákona.

Nároku na vrácení poplatku v případě vrácení kupní ceny není. (§ 18).

Vyhotovil-li dodavatel listinné osvědčení, kolkové povinnosti však nedostál, může příjemce, aby se vyhnul trestním následkům, listinu okolkovati a kolek dáti úředně znehodnotiti.

Nezašle-li dodavatel nabyvateli vůbec žádného listinného osvědčení včas, musí nabyvatel do měsíce po uzavření obchodu učiniti o tom oznámení bernímu úřadu, v jehož obvodu bydlí, anebo v době placení daně se zdržuje. Oznámení toto kolku prosté musí obsahovati všechny údaje v odstavci 1. tohoto paragrafu uvedené. V případě žaloby na zaplacení úplaty za příležitostnou dodávku nepodnikatelů lze namítati, že smluvená úplata byla již zaplacena, jen tehdy, prokáže-li žalovaný, že daň byla zaplacena, anebo, že byla dodávka daně prosta.

Zápověď obsažená v § 12 o súčtování daně netýká se příležitostných dodávek nepodnikatelů.

Podnikatel jako platitel daně jest povinen ohlásiti svůj podnik finančnímu úřadu během lhůty nařízením stanovené. Nařízením určí se též, kdy ohlášky této není zapotřebí. Podobně musí podnikatel ohlásiti zánik podniku.

Obchodníci a živnostníci, kteří mají své bydliště anebo sídlo v cizozemsku, udržují však v tuzemsku pobočku, provozovnu nebo kancelář, jsou povinni na žádost finančního úřadu během stanovené lhůty jmenovati zástupce bydlícího v tuzemsku. Na zástupce podniků těchto bydlící nebo zdržující se v tuzemsku platí veškerá ustanovení týkající se tuzemských podnikatelů.

Daň se vyměřuje ze souhrnu úplat, které podnik během kalendářního roku za dodávky a výkony dani podrobené přijal.

Podnikatelé jako platitelé daně jsou povinni za účelem zjištění úplat dani podléhajících vésti záznamy podle ustanovení, která vydá ministerstvo financí.

Záznamy tyto, dopisy, obchodní knihy a listiny, do kterých má finanční úřad právo za účelem daňové kontroly kdykoliv nahlédnouti, jest povinen podnikatel po 5 let uschovávati. Lhůta tato se počítá od konce kalendářního roku, ve kterém se daň stala splatnou.

Kromě toho jsou podnikatelé povinni finančnímu úřadu podati všechna vysvětlení, jichž potřebuje k vyměření daně a ku provedení tohoto zákona.

Podnikatel jako platitel daně jest povinen do konce ledna každého roku podati za minulý rok přiznání daňové, obsahující souhrn platů přijatých během daňového období. V přiznání tom musí býti řečeno, že se děje podle nejlepšího vědomí a svědomí.

V přiznání daňovém musí se uvésti též suma daně zaplacené během roku podle II. hlavy tohoto zákona. Zruší-li se podnik během daňového období, podá se přiznání do čtyř neděl po zrušení. Platy později došlé přihlásí se dodatečně.

Prodá-li se závod v celku a nepodal-li prodavatel přiznání včas, musí je podati nabyvatel po uplynutí daňového období také pro dobu až do odevzdání podniku.

Lhůty svrchu uvedené mohou býti finančním úřadem prodlouženy po případě na zvláštní záruku.

Platiteli daně může býti dovoleno, aby na místě platů přijatých během období daňového přiznal ceny za dodané úkony a dodávky účtované, bez ohledu na to, byly-li zaplaceny čili nic. Dovolení toto může se dáti jen tehdy, když podnikatel vede knihy podle kupeckých zásad a nejde-li o drobný prodej. Podmínky přechodu od jednoho způsobu placení daně k druhému určí nařízení.

Forma přiznání bude upravena nařízením.

Vrátí-li se úplata, dani podléhající, zcela nebo z části během daňového období, na př. následkem dodatečného zrušení obchodu anebo povolení slevy, může částka ta v přiznání daňovém býti odpočtena. To se může státi i tehdy, vrátí-li se úplata teprve v příštím daňovém období. Podnikatel jako platitel daně musí však v tomto případě připojiti k daňovému přiznání přesný seznam jednotlivých srážek.

Má-li finanční úřad přiznání za nesprávné a odepře-li platitel daně podati dostatečné vysvětlení, anebo nepodá-li přiznání vůbec, může finanční správa provésti odhad celkové sumy úplat, podrobených dani, je-li potřeba po slyšení znalců. Platitel daně jest v tomto případě povinen podati žádaná vysvětlení a předložiti obchodní záznamy a korespondenci potřebnou pro odhad. Výsledek odhadu, řádně odůvodněný, budiž podnikateli oznámen, aby se vyjádřil.

Útraty odhadu platí podnikatel, neudal-li, byv k tomu vyzván, souhrn platů dani podrobených, nebo přesahuje-li suma při odhadu vyšetřená částku udanou podnikatelem o více nežli třetinu.

Při podnicích menšího rozsahu a při dodávkách podniku pro domácnost podnikatelovu, kde by přesné zjištění základu zdaňovacího bylo spojeno s obtížemi a nepoměrnými výlohami, může se daňový základ určiti dohodou.

Úřad k vyměření daně, ustanovený nařízením, vyměří daň a vydá platiteli daně výměr daňový. Daň dlužno zpraviti do 30 dnů po doručení výměru. Úřad vyměřovací může k žádosti platitele daně tuto lhůtu prodloužiti.

Tento úřad může též povoliti, že se má platiti daň ve lhůtách pololetních nebo čtvrtletních.

Přesahuje-li daň za předešlý rok 10.000 Kč musí podnikatel platiti v příštím roce splátky na daň ve výši předepsané daně za minulý rok ve čtvrtletních lhůtách pozpátku. Splátky tyto se od předepsané daně odečtou. Přeplacená částka se vrátí s 5%ními úroky nahražovacími, jež se počítají od doby oné splátky, kterou už byla nová daň překročena.

Nebyla-li daň zaplacena včas, nutno z ní zaplatiti zákonné úroky z prodlení.

V prvém daňovém období (roku 1920) jsou podnikatelé, jichž tržba za první čtvrtletí tohoto období (1. ledna až 31. března 1920) za zdanitelné výkony a dodávky podle první hlavy tohoto zákona dosáhne výše 100.000 K, povinni, do jednoho měsíce po uplynutí každého čtvrtletí odvésti bez daňového příkazu daň, připadající na jejich tržbu (§ 15) pod následky prodlení.

O způsobu vyměřování daně při dražbách se vydají pravidla nařízením.

Rozhodovati o otázce, zda se má platiti daň a v jaké výši, jsou povolány toliko úřady finanční. O opravných prostředcích platí ustanovení zákona ze dne 19. března 1876, č. 28 ř. z. Pořad instanční končí v II. stolici.

Vrátí-li se zaplacená daň následkem stížnosti zcela neb z části, platí o ní obdobné ustanovení o nahražovacích úrocích (§ 28 zákona z 8. března 1876, č. 26 ř. z., ve znění článku II. zákona z 23. ledna 1892, č. 26 ř. z.).

Byla-li nevymřená daň omylem zaplacena, může ten, kdo ji zaplatil, žádati její vrácení. Prokáže-li podnikatel, že bylo zdaněné zboží dodatečně vyvezeno do ciziny, může rovněž žádati za vrácení daně.

Nárok na vrácení daně pomine, nebyla-li žádost podána během roku po uplynutí onoho kalendářního roku, ve kterém byla daň zaplacena. Podrobnější podmínky vrácení daně upraví se nařízením ministerstva financí.

Nedoplatky daně se vymáhají právě tak jako poplatky. Totéž platí o úrocích z prodlení, trestech daňových a pořádkových pokutách.