Pro úřad soudce nebo státního zástupce v obvodu celého území bývalého království uherského, které vláda Československé republiky vezme do své správy, jsou způsobilí také soudcovští úředníci a úředníci státního zastupitelství, kteří vyhověli podmínkám § 4 zák․ o soud. org. ze dne 27. listopadu 1896, z. ř. č. 217, a zkoušku soudcovskou neb advokátní vykonali před některou zkušební komisí v obvodu, ve kterém tento zákon platil, do 28. října 1918 a po tomto dnu před zkušební komisí u vrchního zemského soudu v Praze nebo v Brně.

Ministr spravedlnosti může nařízením přechodně v době tří let zkrátiti dobu přípravné služby soudcovské pro celý obvod Československé republiky, nebo pro obvod některého vrchního zemského soudu, a to až na dvě léta. Kandidáti soudcovští, kteří po této zkrácené přípravné službě budou k soudcovské zkoušce připuštěni, jsou sproštěni povinnosti, by podali písemnou vědeckou práci.

Vláda se zmocňuje, aby vyhlásila nařízením, zda a pokud přípravná služba a zkouška soudcovská, vykonané v bývalém území Bosny a Hercegoviny, pro soudcovský úřad nahrazuje přípravnou službu a zkoušku podle § 4. zák. o soud. org. a uh. čl. zák. VII.: 1912 a LIII.: 1913.

Pro organisaci může ministr spravedlnosti do dvou let po vyhlášení tohoto zákona soudce, pro obvod v § 1. naznačený jmenované, přeložiti nebo dáti na odpočinek.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr spravedlnosti.

Tento zákon nabude účinnosti dnem prohlášení.