Stát (vojenská správa) jest oprávněn požadovati podle tohoto zákona dopravní prostředky uvedené v odstavci 2 pro účely vojenské za branné pohotovosti státu, jakož i za mimořádného povolání zálohy a náhradní zálohy v míru podle § 27 branného zákona (br. zák.) ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., v úpravě provedené pozdějšími zákony, a při povolání k zvláštnímu (výjimečnému) cvičení podle § 22, odst. 4 téhož zákona; za předpokladů dále uvedených může býti kromě toho nařízeno v míru odevzdání dopravních prostředků vojenské správě k používání na mobilisační cvičení na zkoušku.

Dopravními prostředky, jež lze podle tohoto zákona požadovati, jest rozuměti koně, muly, mezky, osly a jiná tažná zvířata, vozidla (pro zvířecí potah), postroje, motorová vozidla, letadla a plavební prostředky všech druhů (vše i s příslušenstvím).

Rozsah požadování dopravních prostředků k účelům uvedeným v § 1 stanoví ministr národní obrany.

Podle toho stanoví pak ministr národní obrany v dohodě s ministrem vnitra po slyšení zúčastněných ministrů (§ 14, odst. 2, § 28 a § 34, odst. 2) potřebné směrnice, podle nichž jest rozvrhnouti rozsah požadovaných předmětů na jednotlivé územní oblasti; při tom jest míti náležité zření nejen na vojenské zájmy, nýbrž i na hospodářské poměry jednotlivých územních oblastí.

Každý držitel dopravního prostředku, pokud není podle tohoto zákona osvobozen, jest povinen podle dále uvedených ustanovení svoje dopravní prostředky s příslušenstvím přihlásiti k soupisu, podrobiti je klasifikačnímu řízení a na nařízené povolání dopravních prostředků odevzdati je vojenské správě do vlastnictví nebo k používání; další závazky držitelů dopravních prostředků uvedeny jsou na příslušných místech tohoto zákona.

Závazek držitelů dopravních prostředků odevzdati je vojenské správě (do vlastnictví nebo k používání) trvá po jejich povolání (§ 5) tak dlouho, pokud není provedena úplná demobilisace, po případě pokud nejsou - při mimořádném povolání zálohy a náhradní zálohy v míru podle § 27 br. zák. a při povolání k zvláštnímu (výjimečnému) cvičení podle § 22, odst. 4 téhož zákona - povolané ročníky zálohy a náhradní zálohy propuštěny z činné služby; při povolání dopravních prostředků na zkoušku trvá závazek potud, dokud není cvičení skončeno.

Držitelem při provádění tohoto zákona jest rozuměti vlastníka věci, a není-li věc u něho, osobu, která ji má ve své moci.

Pokud zákon nestanoví jinak, podléhají povinnostem v něm uvedeným i držitelé cizí státní příslušnosti.

Podle tohoto zákona nemohou býti požadovány:

dopravní prostředky, jež jsou určeny k osobnímu používání

osob požívajících exteritoriality podle mezinárodního práva,

v republice Československé pověřených přednostů konsulárních úřadů z povolání, jakož i u těchto úřadů přidělených konceptních úředníků z povolání cizích mocností, jsou-li cizozemci, za předpokladu, že vzájemnost jest zabezpečena;

dopravní prostředky, patřící zastupitelským úřadům cizích mocností na území republiky Československé zřízeným nebo mezinárodním komisím požívajícím exteritoriality a určené k jejich úřední potřebě. Osvobození dopravních prostředků patřících konsulátům cizích mocností nastává jen tehdy, je-li vzájemnost zabezpečena.

Dopravní prostředky uvedené v odstavci 1 nepodléhají ani soupisu podle tohoto zákona.

Kromě toho stanoví příslušná ustanovení dalších částí tohoto zákona, které z dopravních prostředků jsou osvobozeny od povinného odevzdání.

Povolání dopravních prostředků - mimo povolání jich na zkoušku podle dále uvedených ustanovení - může býti nařízeno pouze za branné pohotovosti státu, jakož i za mimořádného povolání zálohy a náhradní zálohy v míru podle § 27 br. zák. a při povolání k zvláštnímu (výjimečnému) cvičení podle § 22, odst. 4 téhož zákona.

Povolání dopravních prostředků za branné pohotovosti státu, za mimořádného povolání zálohy a náhradní zálohy v míru podle § 27 br. zák. a při povolání k zvláštnímu (výjimečnému) cvičení podle § 22, odst. 4 téhož zákona nařizuje politický úřad ihned, jakmile jest k tomu ministerstvem národní obrany vyzván.

Vojenská správa je povinna poskytnouti za dopravní prostředky odevzdané do používání náhradu podle dále uvedených ustanovení, a to ve výši, již určí vládní nařízení.

Za dopravní prostředky převzaté vojenskou správou do vlastnictví, pokud se týče za dopravní prostředky, jež podle dalších ustanovení přejdou po jisté době používání do vlastnictví vojenské správy, je tato povinna zaplatiti, pokud zákon nestanoví jinak, jejich obecnou cenu určenou buď při klasifikaci těchto dopravních prostředků nebo - nebyla-li při klasifikaci cena určena - obecnou cenu stanovenou při jejich převzetí podle dalších ustanovení․

Převezme-li vojenská správa dopravní prostředky původně do používání a teprve později do vlastnictví, po případě přejdou-li dopravní prostředky po jisté době používání podle dalších ustanovení po zákonu do vlastnictví vojenské správy, jest tato povinna za ně zaplatiti obecnou cenu určenou buď při klasifikaci těchto dopravních prostředků nebo - nebyla-li při klasifikaci cena určena - obecnou cenu stanovenou při jejich převzetí do používání podle dalších ustanovení, při čemž se započítají do této ceny částky, jež byly zaplaceny za používání dotčeného dopravního prostředku.

Dopravní prostředky, jež převzala vojenská správa jen do používání, jest oprávněna po dobu, pokud závazek držitelův podle § 3, odst. 2 trvá a pokud nepřevezme těchto předmětů podle dále uvedených ustanovení dodatečně do vlastnictví, po případě pokud tyto předměty nepřejdou po jisté době používání po zákonu do jejího vlastnictví, kdykoli vrátiti; jest povinna tak učiniti nejpozději posledním dnem demobilisačním, pokud se týče dnem, jímž budou úplně propuštěny z činné služby ročníky zálohy a náhradní zálohy povolané mimořádně podle § 27 br. zák., a v případě použití dopravních prostředků na mobilisační cvičení na zkoušku anebo při povolání k zvláštnímu (výjimečnému) cvičení podle § 22, odst. 4 br. zák. po skončení cvičení.

Vrácení děje se komisionálně, a to v oblasti okresního úřadu, v níž byl dopravní prostředek vojenské správě k používání odevzdán. Předsedou komise pro vrácení dopravních prostředků jest zástupce okresního úřadu a členy jsou zástupce vojenské správy a zástupce finanční správy. Kromě toho jest při komisionálním jednání přítomen zástupce obce, v níž komise úřaduje. Odborné zájemnické kruhy a obce, z nichž byly dopravní prostředky odevzdány, mohou vyslati ke komisi svého zástupce. Zástupci obce, pokud se týče odborných zájemnických kruhů, nejsou oprávněni jakkoli do úředního jednání komise zasahovati; úkolem jejich jest pečovati o zájmy držitelů ke komisi se nedostavivších, a sice tak, že péče tato přísluší především zástupci odborných zájemnických kruhů, a není-li ho, zástupci obce, z níž byl dopravní prostředek odevzdán; není-li ani posléz uvedený zástupce přítomen, přechází vzpomenutá péče na zástupce obce, v níž komise úřaduje. Podrobnosti o vysílání zástupců odborných zájemnických kruhů stanoví vládní nařízení.

Vrácení dopravních prostředků spolu i s výzvou, aby jich držitelé se o ně u komise přihlásili, budiž vyhlášeno způsobem v místě obvyklým. Za držitele, jemuž se má dopravní prostředek vrátiti, jest považovati osobu, jež předloží průkaz vydaný přejímací komisí o převzetí dotčeného dopravního prostředku vojenskou správou, leč by byly před vrácením dopravního prostředku učiněny proti osobě průkaz předkládající námitky.

Vojenská správa jest povinna nahraditi držiteli škodu způsobenou na vrácených dopravních prostředcích; za opotřebení dopravních prostředků vzniklé obyčejným používáním věci, jakož i za poškození zaviněné držitelem nebo jeho lidmi se však náhrada neposkytuje. Vojenská správa jest oprávněna svým zástupcem v komisi převzíti dopravní prostředek do vlastnictví za náhradu podle ustanovení § 6, odst. 3.

O náhradu škody podle ustanovení předchozího odstavce má držitel, po případě osoba, jíž přísluší péče o jeho zájmy, nedostaví-li se ke komisionálnímu jednání, požádati před převzetím vráceného dopravního prostředku u komise, za jejíž součinnosti se tento dopravní prostředek vrací (odstavec 2). Před vrácením dopravního prostředku lze na žádost provésti jeho potřebné odborné přezkoušení.

Nebylo-li možno o vadách dopravního prostředku přesvědčiti se při jeho odborném přezkoušení, anebo jde-li o vady skryté, lze uplatniti nárok na náhradu škody i po převzetí dopravního prostředku, a sice nejpozději do čtyř neděl ode dne převzetí pod podmínkou, že dotčená vada byla úředně zjištěna nejpozději do patnácti dnů ode dne převzetí. Náhradu škody lze v tomto případě poskytnouti jen tehdy, prokáže-li se nesporně, že škoda povstala před vrácením dopravního prostředku v době, kdy byl v používání vojenské správy, a že na ní nelze ani držiteli ani jeho lidem přičítati žádné viny.

O nárocích na náhradu škody, jež byly podle ustanovení tohoto paragrafu ohlášeny, vykoná komise uvedená v odstavci 2 - a to podle potřeby za účasti znalců - potřebné šetření, jehož účelem jest zjistiti všechny okolnosti nutné k posouzení oprávněnosti ohlášeného nároku. Šetření vykonané touto komisí přísluší přezkoumati komisi zřízené u zemského úřadu, v jehož oblasti působila komise I. stolice; komise u zemského úřadu jest složena ze zástupce tohoto úřadu jakožto předsedy, ze zástupce vojenské správy a finanční správy. O ohlášených nárocích na náhradu škody rozhoduje s konečnou platností meziministerská komise, složená ze zástupce ministerstva národní obrany, jenž komisi předsedá, zástupce ministerstva vnitra a ministerstva financí; komise tato přibere v jednotlivých případech podle potřeby jako členy zástupce ostatních zúčastněných ministerstev. Vládním nařízením mohou býti komise zřízené u okresního úřadu, pokud se týče u zemského úřadu, zmocněny, aby o ohlášených nárocích rozhodovaly za předpokladů v nařízení tom uvedených až do jisté výše samy; bližší ustanovení o opravných prostředcích proti takovýmto rozhodnutím budou obsažena rovněž ve vzpomenutém vládním nařízení.

Komise uvedené v předcházejícím odstavci rozhodují o tom, zdali jest tu povinnost vojenské správy k náhradě škody, většinou hlasů; o výši náhrady, již jest za škodu poskytnouti, rozhoduje, nejsou-li všichni členové komise souhlasného mínění, průměr částek, jež byly jednotlivými členy komise naznačeny.

Nebyl-li dopravní prostředek držitelem při komisi podle ustanovení předchozích odstavců převzat, budiž ponechán prozatím v uschování vojenské správy na náklad a nebezpečí držitele. Vojenská správa prodá takové dopravní prostředky veřejnou dražbou, pakliže se jich držitel o jich vydání do osmi dnů po doručení písemného vyzvání okresního úřadu nepřihlásí.

Tam, kde podle tohoto zákona rozhodují (opatření činí) politické a vojenské úřady (velitelství) ve vzájemné dohodě, rozhodují o věci (opatření činí), nedojde-li k dohodě mezi okresním úřadem a příslušným vojenským úřadem (velitelstvím), zemský úřad v dohodě s velitelstvím sboru; nedojde-li k dohodě mezi zemským úřadem a velitelstvím sboru, rozhoduje ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.

Proti rozhodnutím (opatřením) politických úřadů vydaným v dohodě s příslušným vojenským úřadem (velitelstvím) lze podati odvolání podle všeobecných zásad platných v řízení správním. Nedošlo-li mezi zemským úřadem a velitelstvím sboru k dohodě o vyřízení odvolání, rozhodne o něm ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.

Odvolání nemají odkladného účinku; úřady, proti jichž rozhodnutím odvolání směřuje, mohou však ve vzájemné dohodě v případech zřetele hodných přiznati odvoláním účinek odkladný.

Obce jsou povinny vésti výkazy potřebné k přípravě klasifikace a povolání dopravních prostředků a působiti také při jednáních souvisících s provedením tohoto zákona; podrobnosti stanoví vládní nařízení.

Úkoly uložené tímto zákonem obecním úřadům provede v zemích Slovenské a Podkarpatoruské příslušný obecní (obvodní) notář (městský notářský úřad); u něho jest činiti hlášení, jež se v zemích České a Moravskoslezské činí u obecních (městských) úřadů.

K účelům uvedeným v § 1 mohou býti požadováni všichni koně, pokud nejsou podle § 13 osvobozeni; koně požadované podle této části zákona jsou povinni držitelé přenechati státu (vojenské správě) podle ustanovení dále uvedených za náhradu do vlastnictví nebo k používání. Vládním nařízením může býti stanoveno, že koně převzatí jen k používání přecházejí po uplynutí doby stanovené tímto nařízením po zákonu do vlastnictví vojenské správy. *)

To, co platí o koních, vztahuje se též na muly, mezky a osly.

Od povinného odevzdání jsou osvobozeni - kromě případů uvedených v § 4, odst. 1 - koně:

Kromě případů uvedených v předchozím odstavci může ministerstvo národní obrany po slyšení příslušného odborného ministerstva osvoboditi od povinného odevzdání koně, jichž jest nezbytně zapotřebí pro podniky sloužící válečným účelům.

Držitelé koní uvedených v předchozích odstavcích, vyjímajíc § 4, odst. 1 a § 11, nejsou vyňati z povinnosti přihlásiti koně k soupisu podle dále uvedených ustanovení; při tom jest jejich věcí uplatniti nárok na osvobození a prokázati důvod osvobozovací.

Důvody osvobozovací, jež splněny byly již před klasifikací, nelze uplatňovati teprve po klasifikaci. Po klasifikaci lze uplatňovati u koní s evidenčním listem pouze ty důvody osvobozovací, jež vznikly teprve po klasifikaci.

O osvobození podle odstavce 1 rozhoduje okresní úřad místa pobytu držitelova; v poslední stolici přísluší rozhodování ministerstvu národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.

Úhrnnou potřebu koní stanoví ministr národní obrany (§ 2).

Podle toho vydá ministr národní obrany v dohodě s ministrem vnitra po slyšení ministra zemědělství potřebné směrnice pro velitelství sborů a zemské úřady, podle nichž tyto úřady ve vzájemné dohodě provedou rozvržení potřeby koní na jednotlivé územní oblasti s náležitým zřením na vojenské zájmy a na hospodářskou vydatnost těchto okresů; vydatnost tato se určuje podle přihlášky, soupisu a klasifikace koní. Jednotlivé územní oblasti, na něž se rozvržení potřeby koní provede, se jmenují odvodní okresy.

Potřeba koní k účelům uvedeným v § 1 buď hrazena požadováním koní pro všechna vojsková tělesa (útvary) pokud možno v těch oblastech, v nichž se provádí doplňování těchto těles (útvarů) na válečný stav; schodky jednotlivých oblastí se doplňují z přebytků oblastí druhých podle ustanovení příslušných velitelství sborů, po případě ministerstva národní obrany.

Hranice odvodních okresů shodují se s hranicemi okresních úřadů; města s vlastním statutem (a se zřízeným magistrátem) tvoří vždy jeden odvodní okres.

Na výzvu okresních úřadů, kterou jest vyhlásiti způsobem v místě obvyklým, jest každý držitel koní - vyjma případy uvedené v § 4, odst. 1 a § 11 - povinen ohlásiti obecnímu (městskému) úřadu místa svého pobytu v době ve vyhlášce stanovené počet a druh koní, jež má. Je-li u těchto koní splněn některý z důvodů osvobozovacích uvedených v § 13 a chce-li držitel uplatniti nárok na osvobození koní, jest povinen uvésti to v přihlášce a předložiti potřebné doklady.

Podle těchto přihlášek se provede soupis (sčítání) koní.

Ke zjištění způsobilosti k vojenské službě se provádí klasifikace koní.

Klasifikace koní provádí se zpravidla každým druhým rokem; místo a čas klasifikace určí zemský úřad v dohodě s příslušným velitelstvím sboru podle potřeby, s náležitým zřením ke klimatickým a hospodářským poměrům příslušných oblastí. Provádění klasifikace jest ve všech obcích způsobem v místě obvyklým vyhlásiti.

Každý držitel koně jest povinen jej buď sám předvésti anebo dáti předvésti ke klasifikační komisi (§ 17) a podrobiti předepsanému klasifikačnímu řízení, pokud není o koni učiněno podle § 13, odst. 2 a 5 rozhodnutí, že jest od povinného odevzdání osvobozen. Koně uvedení v § 13, odst. 1, písm. i), k), l) nebuďte ke klasifikaci předváděni, i když nebylo do doby, kdy se klasifikace provádí, o jejich osvobození rozhodnuto, držitel jest však povinen v tom směru učiniti potřebné oznámení klasifikační komisi a předložiti potvrzení úředního zvěrolékaře o některé z okolností uvedených v § 13, odst. 1, písm. i), k), l).

Držitel hradí náklady spojené s dopravou a stravováním koní za jejich klasifikace ze svého.

Vojenská správa neručí za škody způsobené na koních cestou ke klasifikační komisi a zpět aneb na místě klasifikačního řízení.

Klasifikace koní se provádí před klasifikační komisí.

Členy této komise jsou:

zástupce okresního úřadu jako předseda určený tímto úřadem,

zástupce vojenské správy (velitel evidence koňstva neb jeho zástupce),

zvěrolékař, a to zásadně důstojník veterinář určený vojenskou správou, ve výjimečných případech pak státní zvěrolékař, kterého určí okresní úřad,

člen obecního zastupitelstva obce, ze které jsou koně předváděni.

Ke komisi buď dále přibrán jeden odhadce, jehož určí a do přísahy (slibu) vezme okresní úřad. Odhadci buďte jmenováni bezúhonní odborníci, pokud možno členové hospodářských nebo chovných družstev; odhadcům přísluší přiměřená odměna, jejíž výši určí ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvy vnitra a financí.

Při klasifikaci se roztřiďují předvedení koně podle své způsobilosti k vojenské službě.

O způsobilosti k vojenské službě rozhoduje zástupce vojenské správy, který koně klasifikuje buď:

způsobilý neb

zatím nezpůsobilý neb

úplně nezpůsobilý.

Proti klasifikačnímu rozhodnutí není opravného prostředku.

Z koní, kteří byli klasifikováni jako způsobilí, vybere zástupce vojenské správy podle druhu potřebný počet.

Každý držitel vybraného koně jest oprávněn před vydáním evidenčního listu nabídnouti místo vybraného koně jiného svého koně, který byl rovněž jako způsobilý klasifikován, avšak nebyl zástupcem vojenské správy vybrán; zástupce vojenské správy jest povinen nabídku tuto přijmouti, byl-li nabídnut způsobilý kůň téhož druhu, jako byl kůň vybraný.

Klasifikační rozhodnutí platí až do nejblíže příští klasifikace, jíž podléhají, pokud nejsou podle § 13 osvobozeni, jak koně, kteří byli již podrobeni dřívějšímu klasifikačnímu řízení, tak i koně, kteří dřívějšímu klasifikačnímu řízení podrobeni nebyli.

Pro každý druh koní se uveřejní směrné ceny ve vyhlášce, kterou se nařizuje klasifikace koní. Tyto ceny mohou býti nejvýše o 10% vyšší nežli běžné remontní ceny mírové toho kterého druhu koní.

Nesouhlasí-li držitel vybraného koně nebo koně, jenž byl nabídnut a přijat podle § 18, odst. 5 na místo vybraného koně, se směrnou cenou vyhlášenou podle předchozího odstavce, buď zjištěna obecná cena koně odhadem s náležitým zřením k jeho vojenskému určení, a to zástupcem vojenské správy, zvěrolékařem a určeným přísežným odhadcem. Nejsou-li tito tři činitelé jednotného názoru, rozhoduje většina hlasů; jsou-li všichni tři rozdílného názoru, platí průměr cen, jež byly každým jednotlivým činitelem naznačeny. Cena takto stanovená platí jako obecná cena tříděného koně, převyšuje-li nejvýše o 25% směrnou cenu stanovenou ve vyhlášce; převyšuje-li tuto směrnou cenu o více než 25%, platí jako obecná cena tříděného koně směrná cena stanovená ve vyhlášce, zvýšená o 25%.

Proti ceně stanovené podle předchozího odstavce není opravného prostředku.

Pro každého koně, jenž byl zástupcem vojenské správy při klasifikačním řízení podle § 18, odst. 4 vybrán anebo na základě nabídky podle § 18, odst. 5 přijat, jakož i pro každého koně, který se stane evidenčním podle ustanovení § 20 a), vydá se držiteli koně evidenční list. Evidenční list vydává - mimo případy, kdy je evidenční list vydáván vojenskou správou podle ustanovení § 20 a) - klasifikační komise.

Přijetí evidenčního listu, jakož i nařízené navrácení jeho podle odstavce 5 nesmí býti držitelem odepřeno.

Evidenční list obsahuje popis koně, jméno a bydliště držitelovo, cenu, jakož i ostatní potřebná data; krom toho musí býti uvedeny v evidenčním listě povinnosti držitele koně poděleného evidenčním listem (evidenčního koně), obzvláště pak povinnost předvésti evidenční koně nebo je dáti předvésti na přejímací místo, určené ve vyhlášce o povolání evidenčních koní, v hromadném povolávacím rozkaze doručeném obecnímu (městskému) úřadu, v povolávacím lístku anebo přímo v evidenčním listě.

Přijetím evidenčního listu podléhá držitel evidenčního koně všem povinnostem, jež tento zákon ukládá držitelům evidenčních koní. Právo volně nakládati evidenčním koněm není však tím nijak omezeno až do doby povolání koní, pokud zákon nestanoví jinak.

Držitel evidenčního koně jest povinen evidenční list pečlivě uschovati a ke všem úředním jednáním týkajícím se evidenčních koní jej s sebou přinésti; jest povinen též při pozdější klasifikaci koní evidenční list klasifikační komisi vrátiti. Evidenční list může býti vojenskou správou kdykoliv vyměněn, doplněn anebo zrušen.

Veškeré změny s evidenčními koňmi uvedené v tomto paragrafu nutno oznámiti, není-li v něm jinak stanoveno, do osmi dnů obecnímu (městskému) úřadu místa stálého pobytu držitele koně.

Zcepení-li evidenční kůň aneb je-li zjevně a trvale nezpůsobilý ke každé službě vojenské, ztratí-li se nebo je-li teprve po provedené klasifikaci o něm rozhodnuto, že jest od povinného odevzdání osvobozen, buď to držitelem oznámeno obecnímu (městskému) úřadu; k hlášení buď připojen evidenční list. Stejně jest postupovati, jestliže nastane některý z důvodů osvobozovacích uvedených v § 13, odst. 1 u evidenčního koně teprve po klasifikaci; důvod osvobozovací jest v tomto případě přiměřeně prokázati.

Opustí-li evidenční kůň přechodně, avšak na dobu delší než jeden týden místo trvalého stanoviště, je jeho držitel povinen ohlásiti to do dvou dnů ode dne, kdy evidenční kůň místo trvalého stanoviště opustí, obecnímu (městskému) úřadu v místě trvalého stanoviště a vzíti s sebou evidenční list, po případě tento list jinému průvodci koně odevzdati, aby v případě potřeby mohl býti dotčený evidenční kůň předveden z místa přechodného stanoviště přímo na přejímací místo. Změní-li se trvalé stanoviště evidenčního koně, musí držitel koně tuto změnu ohlásiti jak obecnímu (městskému) úřadu místa původního trvalého stanoviště, tak i obecnímu (městskému) úřadu místa trvalého stanoviště nového.

Přejde-li evidenční kůň v držení jiného držitele, musí mu býti zároveň odevzdán evidenční list, čímž přecházejí na nového držitele všechny povinnosti vyplývající z tohoto zákona. Dřívější i nový držitel musí odevzdání a převzetí evidenčního koně oznámiti; jméno a bydliště nového držitele musí býti oznámeno jak tímto tak i dřívějším držitelem. Hlášením podle tohoto paragrafu jest nový držitel povinen i tehdy, když z odevzdaného dobytčího pasu je zřejmo, že kůň jest evidenční.

Okolnost, že kůň jest evidenční, jest vyznačiti v dobytčím pasu při jeho vyhotovení. Úřad povolaný k vyhotovení dobytčího pasu jest povinen, jakmile uplyne platnost pasu, se přesvědčiti, byl-li evidenční kůň prodán, a oznámiti ihned případnou změnu vojenským úřadům prostřednictvím okresního úřadu.

Evidenční koně se odevzdávají vojenské správě, jakmile bylo nařízeno povolání koní (§ 5, odst. 2).

K odevzdání evidenčních koní určí velitelství sboru v dohodě se zemským úřadem pro každý odvodní okres podle počtu evidenčních koní jedno nebo více přejímacích míst, a to s náležitým zřením k vojenským zájmům, jakož i k tomu, aby bylo umožněno každému držiteli odevzdati koně v nejkratší době bez dlouhých cest.

Na nařízené povolání koní jest každý držitel povinen předvésti a odevzdati nebo dáti předvésti a odevzdati své evidenční koně v stanovenou dobu na místo přejímací, a to řádně okované a opatřené dobrou ohlávkou a ohlávkovým provazem; kromě toho jest držitel povinen odevzdati na místě odevzdacím krmivo ve výměře stanovené evidenčním listem. Není-li možno držiteli evidenčního koně předvésti jej osobně nebo zástupcem, jest povinen to ihned ohlásiti obecnímu (městskému) úřadu místa pobytu; obecní starosta místa pobytu určí z osob, jež nejsou povinny nastoupiti do činné služby vojenské, vhodnou osobu, jež úkon obstará; osoba ta je povinna, nemá-li důvodů, jež by ji podle § 68 zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb. z. a n., o obraně státu, osvobozovaly od osobních úkonů, rozkazu vyhověti.

Držitel evidenčního koně hradí náklady spojené s dopravou a stravováním koně až do místa odevzdání ze svého; totéž platí o zpětné dopravě koní nepřevzatých.

Evidenční koně přejímají se vojenskou správou v přejímacím místě komisionálně. Přejímací komise jsou složeny ze zástupce vojenské správy jako předsedy, ze zvěrolékaře, jenž však může býti v nutných případech při nedostatku zvěrolékařů nahrazen osobou znalou koní, určenou vojenskou správou nebo okresním úřadem, ze člena obecního zastupitelstva obce, ze které jsou koně předváděni, a ze člena obecního zastupitelstva obce, ve které se evidenční koně přejímají (místa přejímacího). Vojenský zástupce převezme ihned v odevzdacím místě předvedené koně evidenční podle válečné potřeby. Evidenční koně nepřevzatí zůstanou, pokud nebyli uznáni nezpůsobilými, v moci držitelově, až budou převzati vojenskou správou podle tohoto zákona.

Evidenční koně přejímá vojenská správa buď do vlastnictví nebo do používání. Náhradu za používání koní evidenčních stanoví vládní nařízení. Za evidenční koně, které vojenská správa převezme do vlastnictví ihned, nebo později, jakož i za evidenční koně, kteří přejdou do vlastnictví vojenské správy po zákonu po uplynutí doby stanovené vládním nařízením, vydaným k provedení § 12, odst. 1, zaplatí vojenská správa obecnou cenu stanovenou podle § 19, při čemž v posledních dvou případech se započítají do této ceny částky, jež byly zaplaceny jako náhrada za používání (§ 6, odst. 3).

Držitelům evidenčních koní náleží za krmivo, jež s sebou přinesli a vojenské správě odevzdali, přiměřená náhrada, jejíž výši stanoví vládní nařízení.

Držitelům koní se odeberou při převzetí koní prvopisy evidenčních listů a vydá se jim potvrzení o převzetí koní, v němž se uvede i částka příslušející za koně a krmivo.

O výplatě částek příslušejících za koně a krmivo platí obdobně ustanovení § 147 zák. č. 131/1936 Sb. z. a n.

Vojenská správa neručí až do převzetí koní jejich držitelům za škody vzniklé na koních cestou k přejímacímu místu a zpět nebo na něm.

Má-li býti za branné pohotovosti státu provedena klasifikace koní dosud neklasifikovaných, platí pro ni ustanovení §§ 16 až 19; rovněž pro vydání evidenčních listů platí tatáž ustanovení jako v míru (§ 20).

Obecné ceny při klasifikaci prováděné za branné pohotovosti státu určí se odhadem podle zásad uvedených v § 19, odst. 2; směrné ceny v tomto případě stanoví se zřetelem k průměrným obecným cenám koní, platným v době klasifikace, ministerstvo národní obrany po slyšení ministerstva zemědělství a ministerstva financí.

Je-li toho zapotřebí, lze s klasifikací koní za branné pohotovosti státu provésti zároveň ihned povolání a odevzdání (převzetí) koní. V tomto případě jest určiti v jednom odvodním okresu podle potřeby i více klasifikačních (zároveň odevzdacích) míst, aby každý držitel mohl předvésti a odevzdati koně v nejkratší době a bez dlouhých cest.

Vývoz evidenčních koní do ciziny bez souhlasu ministerstva národní obrany jest zakázán.

Vládním nařízením mohou býti zakázány přesuny evidenčních koní z jejich odvodních okresů, je-li toho z vojenských důvodů zapotřebí; tento zákaz jest ihned zrušiti pro všechny neb jednotlivé okresy, jakmile to vojenské zájmy dovolí.

Po čas klasifikace koní v odvodním okrese jest přesun koní z jedné obce do druhé zakázán.

V jednotlivých odvodních okresech může býti v míru nařízeno s náležitým zřením k hospodářským poměrům a zájmům držitelů koní výjimečné povolání evidenčních koní na mobilisační cvičení na zkoušku. O povolání tomto rozhoduje ministerstvo národní obrany po dohodě s ministerstvem financí, ministerstvem vnitra a ministerstvem zemědělství; povolání samo pak provede vojenská správa doručením příslušného povolávacího lístku.

Je-li nařízeno toto výjimečné povolání evidenčních koní na mobilisační cvičení na zkoušku, jest držitel evidenčního koně povinen předvésti jej na přejímací místo uvedené v povolávacím lístku, který mu dodá vojenská správa.

Na přejímacím místě se vrátí evidenční koně po prohlédnutí vojenským zástupcem buď ihned držitelům anebo se podrží k mobilisačním cvičením, která se však mohou týkati, pokud jde o doplnění stavu koní, jen jednotlivých vojenských útvarů, jež určí velitelství sboru.

Za koně k mobilisačním cvičením podržené dostane se držitelům přiměřené náhrady. Výši této náhrady stanoví vládní nařízení.

K účelům uvedeným v § 1 mohou býti požadována všechna vozidla pro zvířecí potah, dále koně (§ 12, odst. 2), pokud nejsou koňmi evidenčními, jakož i ostatní tažná zvířata s příslušnými postroji, jezdeckým anebo soumarským výstrojem (po případě i tyto postroje a výstroje samy), pokud nejsou tyto předměty podle zákona osvobozeny (§ 27); předměty tyto se nazývají v této části zkrátka "dopravní prostředky".

Držitelé požadovaných předmětů uvedených v předchozím odstavci jsou povinni za náhradu požadované předměty buď dáti k používání nebo přenechati do vlastnictví státu (vojenské správě), jakmile je nařízeno politickým úřadem povolání dopravních prostředků (§ 5, odst. 2).

Požadování jest omeziti na nejnutnější míru.

Kromě koní osvobozených podle § 13 a kromě dopravních prostředků uvedených v § 4, odst. 1 jsou dále od povinného odevzdání osvobozena:

vozidla, jichž jest nezbytně zapotřebí k dopravě pošty,

vozidla, jichž nezbytně potřebují duchovní, lékaři a zvěrolékaři k výkonu svého povolání na venkově, ale ne více než po jednom vozidlu,

vozidla nezbytně nutná pro policii, zdravotní službu a stálé hasičstvo,

nezbytně potřebná vozidla státních úřadů a ústavů,

všechna tažná zvířata, u nichž jsou splněny podmínky § 13, za kterých jsou osvobozeni koně od povinného odevzdání.

O osvobození dopravních prostředků uvedených v předchozím odstavci rozhodují úřady uvedené v § 13, odst. 5.

Kromě případů uvedených v odstavci 1 může ministerstvo národní obrany po slyšení příslušného odborného ministerstva osvoboditi od povinného odevzdání dopravní prostředky, jichž jest nezbytně zapotřebí pro podniky sloužící válečným účelům.

Nárok na osvobození podle odstavce 1 třeba uplatniti v přihlášce k soupisu (§ 29, odst. 1). O osvobození podle odstavce 3 třeba podati žádost do 15 dní poté, kdy vznikl důvod osvobození v odstavci 3 uvedený. Důvod osvobození třeba vždy prokázati.

Dopravní prostředky se přihlašují v době stanovené v § 15. Držitelé jejich jsou povinni - vyjímajíc případy uvedené v § 4, odst. 1 a § 11 - ohlásiti obecnímu (městskému) úřadu místa svého pobytu počet a druh svých dopravních prostředků. Chce-li držitel uplatňovati některý z osvobozovacích důvodů, jest povinen to v přihlášce uvésti a potřebné doklady předložiti.

Na základě těchto přihlášek provede se soupis (sčítání) těchto dopravních prostředků.

Vojenská správa jest oprávněna dáti prohlédnouti svým zástupcem přihlášené dopravní prostředky; chce-li tak učiniti, musí o tom zpraviti zavčas obecní (městský) úřad dotčené obce, aby mohl býti vyslán zástupce této obce k prohlídce. Držitel dopravních prostředků jest povinen, jakmile ho obecní (městský) úřad o prohlídce zpraví, učiniti všechna potřebná opatření, aby prohlídka mohla býti nerušeně provedena.

Vojenská správa je dále oprávněna po každé klasifikaci koní v potřebném počtu dopravní prostředky (selskou vozbu) pro vojenské účely zajistiti komisionálním řízením, provedeným podle zásad uvedených v § 31, odst. 5 a 6. Dopravní prostředky takto zajištěné převezmou vojenské útvary při povolání dopravních prostředků, aniž jest třeba prováděti jejich komisionální převzetí podle § 31, odst. 5. Podrobnosti stanoví vládní nařízení.

Podle provedeného soupisu dopravních prostředků a s náležitým zřením k hospodářským poměrům a stejnoměrnému zatížení všech držitelů dopravních prostředků rozvrhne okresní úřad počet dopravních prostředků, jež z okresu mají býti odevzdány, na jednotlivé obce, načež obecní starosta, přihlížeje k týmž okolnostem, určí držitele dopravních prostředků, kteří jsou na nařízené povolání dopravních prostředků - prováděné, třeba-li, hromadně skrze příslušný obecní (městský) úřad - povinni své dopravní prostředky předvésti na přejímací místo, jež může býti oznámeno buď jim aneb obecnímu (městskému) úřadu již v míru, a budou-li uznány za způsobilé, je odevzdati vojenské správě.

Držitelé dopravních prostředků uvedení v předchozím odstavci jsou povinni na nařízené povolání dopravních prostředků (odstavec 1) tyto neprodleně předvésti nebo dáti předvésti v stavu způsobilém k vojenské službě do přejímacích míst s příslušným výstrojem, a je-li to požadováno, též s krmivem v předepsaném množství. Není-li držiteli možno předvésti dopravní prostředek osobně nebo zástupcem, dlužno postupovati podle ustanovení § 22, odst. 1.

Náklady spojené s dopravou a zásobováním až do přejímacího místa hradí držitel dopravního prostředku ze svého; ustanovení § 22, odst. 8 platí obdobně i pro tyto dopravní prostředky.

Místa k přejímání dopravních prostředků určí velitelství sboru v dohodě se zemským úřadem podle ustanovení § 21, odst. 2.

Na přejímacím místě převezme vojenská správa komisionálně po provedeném ocenění ty dopravní prostředky, které uzná za způsobilé. Složení přejímací komise jest obdobné jako složení komise klasifikační (§ 17, odst. 2) s tou změnou, že zástupcem okresního úřadu může býti tímto úřadem určena důvěryhodná osoba i z osob mimo vlastní úřad (na př. ze státních úředníků jiného resortu), že místo zvěrolékaře může býti vojenskou správou nebo okresním úřadem určena osoba znalá koní a že čtvrtým členem jest člen obecního zastupitelstva obce, ve které se dopravní prostředky přejímají; odhadce určí a do přísahy (slibu) vezme okresní úřad. O způsobilosti dopravních prostředků k vojenské službě rozhoduje zástupce vojenské správy.

Směrné ceny pro dopravní prostředky převzaté vojenskou správou do vlastnictví určí pro každý druh se zřetelem k průměrným obecným cenám ministerstvo národní obrany po slyšení ministerstva financí a ministerstva zemědělství; ceny tyto jest oznámiti před počátkem úřadování. Nesouhlasí-li držitel dopravního prostředku s touto cenou, zjistí se jeho obecná cena odhadem podle zásad uvedených v § 19, odst. 2. Proti stanovení této ceny není opravných prostředků.

Náhradu za dopravní prostředky převzaté vojenskou správou jen do používání stanoví vládní nařízení. Převezme-li vojenská správa dopravní prostředek původně pouze do používání převzatý dodatečně do vlastnictví, jest povinna zaplatiti za něj obecnou cenu, podle ustanovení předchozího odstavce zjištěnou, již měl tento dopravní prostředek při převzetí do používání, při čemž jest však započísti náhradu za používání dopravního prostředku do celkové částky podle ustanovení § 6, odst. 3.

Za přinesené krmivo se poskytne držitelům dopravních prostředků náhrada podle § 22, odst. 5.

Držitelé dopravních prostředků dostanou při odevzdání stvrzenku o převzetí dopravního prostředku vojenskou správou, v níž jest uvedena též částka, jež jim za převzatý předmět přísluší.

O zaplacení příslušných částek platí ustanovení § 22, odst. 7.

O povolání dopravních prostředků na mobilisační cvičení na zkoušku platí obdobně ustanovení § 25; před převzetím dopravních prostředků jest stanoviti jejich cenu obdobně podle ustanovení § 19.

K účelům uvedeným v § 1 mohou býti požadovány všechny osobní i nákladní automobily, motorové vlaky, motorová kola a všechny druhy vozidel uváděných do pohybu motorickou silou - nepohybují-li se po kolejnicích - jakož i vlečné vozy (a to u všech druhů vozidel s karoserií i pouhé chassis), pokud nejsou podle § 33 osvobozeny; pro tyto předměty používá tento zákon hromadného označení "motorová vozidla". Vedle motorových vozidel mohou býti od jich držitelů požadovány výstroj a pohonné hmoty v množství uvedeném v § 40, odst. 4.

Držitelé předmětů uvedených v předchozím odstavci jsou povinni za náhradu požadované předměty buď dáti k používání nebo přenechati do vlastnictví státu (vojenské správě), jakmile je nařízeno politickým úřadem povolání motorových vozidel (§ 5, odst. 2).

Mimo případy uvedené v § 4, odst. 1 budou za podmínek dále stanovených od povinného odevzdání podle tohoto zákona osvobozena motorová vozidla:

jichž se používá k osobní potřebě presidenta republiky neb jeho náměstka, předsedů sněmoven, členů vlády a předsedy nejvyššího účetního kontrolního úřadu,

jichž jest nezbytně zapotřebí k dopravě pošty,

jichž jest nezbytně zapotřebí pro zdravotní službu a pro stálé hasičstvo.

Kromě případů uvedených v předchozím odstavci může ministerstvo národní obrany po slyšení příslušného odborného ministerstva osvoboditi od povinného odevzdání motorová vozidla, jichž ponechání v původním určení jest z jiných závažných veřejných důvodů (bez újmy potřeb vojenské správy) nezbytně zapotřebí.

Nárok na osvobození motorového vozidla podle odstavce 1 musí jeho držitel uplatniti přihláškou, podanou do 15 dní poté, kdy vozidlo se dostalo do jeho držení. Chce-li držitel dosíci osvobození motorového vozidla podle ustanovení odstavce 2, musí podati žádost do 15 dní poté, kdy důvod osvobození vznikl, po případě kdy se vozidlo dostalo do jeho držení. Důvod osvobození třeba vždy prokázati.

O osvobození podle odstavce 1 rozhoduje okresní úřad stanoviště motorového vozidla a v druhé stolici zemský úřad v dohodě s velitelstvím sboru.

Na nově vyrobená motorová vozidla uložená ve skladech továrních nebo zastupitelských se ustanovení této části nevztahují. O tom, jak se vedou tato vozidla v patrnosti a jak se pro vojenské účely za branné pohotovosti státu požadují, obsahuje bližší ustanovení vládní nařízení.

Úhrnnou potřebu motorových vozidel stanoví ministr národní obrany (§ 2).

O rozvržení této potřeby platí obdobně ustanovení § 14, odst. 2 a 3 s tou odchylkou, že rozvržení potřeby motorových vozidel na jednotlivé územní oblasti provedou velitelství sborů po slyšení zemských úřadů; směrnice pro velitelství sborů a zemské úřady vydá ministr národní obrany v dohodě s ministrem vnitra po slyšení ministra veřejných prací. Územní oblasti, na něž se provádí rozvržení potřeby motorových vozidel, se shodují se sborovými oblastmi (oblastmi evidencí motorových vozidel).

Evidenci motorových vozidel pro účely tohoto zákona provádí vojenská správa zpravidla podle rejstříku motorových vozidel, vedeného podle předpisů o jízdě motorovými vozidly. Okresní (státní policejní) úřady jsou povinny za tím účelem dodati vojenské správě opis (průpis) potřebných listů (stránek) rejstříku a oznamovati doplňky a změny v rejstříku provedené.

Vyžadují-li toho vojenské zájmy, může býti nařízen ministerstvem národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra soupis (sčítání) motorových vozidel, který se provede podle přihlášek motorových vozidel.

Přihlášku k soupisu (sčítání) podle odstavce 2 jsou povinni učiniti držitelé motorových vozidel - vyjma případy uvedené v § 4, odst. 1 a § 11 - u okresního úřadu místa stanoviště vozidla. Přihláška musí obsahovati oznámení o počtu a druhu motorových vozidel. Okresní úřad stanoví vyhláškou, jakým způsobem a ve které lhůtě má býti přihláška podána.

Za způsobilá k vojenské službě se již ze zákona pokládají všechna nová motorová vozidla, jakmile přejdou do používání, aniž bylo třeba jejich způsobilost k této službě zvláštním řízením zjišťovati.

Ukáže-li se toho potřeba, může býti ministerstvem národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra nařízena ke zjištění způsobilosti k vojenské službě klasifikace motorových vozidel. Místo a čas klasifikace určí zemský úřad v dohodě s příslušným velitelstvím sboru podle potřeby, s náležitým zřením ke klimatickým a hospodářským poměrům příslušných oblastí; klasifikace tato bude se prováděti zpravidla v oblasti jednoho okresního úřadu pro několik okresních úřadů. Provádění klasifikace jest ve všech obcích způsobem v místě obvyklým vyhlásiti.

Každý držitel motorového vozidla jest povinen sám anebo svým zástupcem motorové vozidlo předvésti ke klasifikační komisi (§ 37), předložiti při tom příslušné úřední vysvědčení o typu (certifikát) a podrobiti vozidlo předepsanému klasifikačnímu řízení, pokud není podle § 33, odst. 2 a 4 pravoplatně osvobozeno; je-li předvedení některého motorového vozidla naprosto nemožné, buďte o tom příslušné doklady předloženy okresnímu úřadu místa stanoviště motorového vozidla před klasifikací; tento úřad rozhodne v dohodě s příslušným vojenským útvarem o tom, zda má býti vozidlo předvedeno ke klasifikaci dodatečné. Nebylo-li toto vozidlo předvedeno ani ke klasifikaci dodatečné, provede se klasifikace smíšenou komisí na útraty držitelovy na místě samém. Totéž platí v případech, kdy motorové vozidlo nebylo předvedeno k řádné klasifikaci a nebyly jeho držitelem předloženy doklady o tom, že předvedení bylo nemožné. O povinnosti držitele motorových vozidel hraditi útraty spojené s prováděním klasifikace smíšenou komisí, jakož i o výši těchto útrat rozhodne okresní úřad místa stanoviště motorového vozidla v dohodě s příslušným vojenským útvarem. Má-li býti provedena klasifikace motorového vozidla na místě samém, jest držitel povinen, jakmile je o tom zpraven, zaříditi vše potřebné, aby v určený den mohla býti prohlídka nerušeně provedena. O složení smíšené komise uvedené v tomto odstavci platí tytéž předpisy jako o složení komise klasifikační (§ 37).

Držitel hradí náklady spojené s předvedením motorového vozidla ze svého.

Vojenská správa neručí za škody způsobené na motorových vozidlech cestou ke klasifikační komisi a zpět nebo na místě klasifikačního řízení.

Klasifikace motorových vozidel se provádí před klasifikační komisí.

Členy této komise jsou:

zástupce okresního úřadu jako předseda,

zástupce vojenské správy.

Při klasifikaci se roztřiďují předvedená motorová vozidla podle své způsobilosti k vojenské službě.

O způsobilosti k vojenské službě rozhoduje zástupce vojenské správy, který klasifikuje motorová vozidla takto:

způsobilé pro polní službu,

způsobilé pro službu v zápolí,

zatím nezpůsobilé a

úplně nezpůsobilé.

Proti klasifikačnímu rozhodnutí není opravného prostředku.

Klasifikační rozhodnutí platí až do nejblíže příští klasifikace, nebyl-li evidenční list vojenskou správou zrušen podle ustanovení § 39, odst. 3 (§ 20, odst. 5) již předtím.

Pro nová motorová vozidla (§ 36, odst. 1) vydá vojenská správa držitelům evidenční listy v rozsahu přiměřeném úhrnné potřebě motorových vozidel. Evidenční list se vydá též pro každé motorové vozidlo, jehož způsobilost k vojenské službě byla zjištěna klasifikačním řízením; v tomto případě vydá však evidenční list držiteli klasifikační komise. Vydá-li evidenční list vojenská správa, uvědomí o tom příslušný okresní úřad.

V evidenčním listu jest vedle popisu a stanoviště vozidla, jména a bydliště držitele a jiných potřebných dat vyznačiti též výstroj přináležející k vozidlu.

O evidenčních listech vydaných držiteli motorového vozidla, jakož i o povinnostech, jež má držitel evidenčního motorového vozidla, platí obdobně ustanovení § 20, odst. 2, 4 až 6, odst. 7, prvé věty, odst. 8 a 9, pokud zákon nestanoví jinak; oznámení, o nichž se zmiňuje § 20, je držitel motorového vozidla povinen činiti u okresního úřadu stanoviště vozidla.

Evidenční motorová vozidla se odevzdávají vojenské správě, jakmile bylo nařízeno povolání motorových vozidel, v rozsahu a pořadí stanoveném vyhláškou nebo jiným způsobem.

O určení přejímacích míst platí ustanovení § 21, odst. 2 s tou odchylkou, že přejímání motorových vozidel se provádí v jednom nebo podle potřeby na více přejímacích místech z oblasti celého sboru.

Držitelé evidenčních motorových vozidel jsou povinni podle ustanovení vyhlášky nebo povolávacího lístku svoje evidenční motorová vozidla ve stanovenou dobu předvésti buď sami anebo svými zástupci na přejímací místo s příslušným výstrojem. Není-li držiteli možno motorové vozidlo osobně nebo zástupcem předvésti, jest povinen učiniti o tom ihned hlášení okresnímu úřadu místa stanoviště motorového vozidla, jenž o tom zpraví příslušný vojenský úřad (velitelství) za účelem dalšího opatření. K dopravě motorových vozidel z přejímacího místa k vojenským útvarům může vojenská správa použíti také osob, které motorová vozidla předvedly nebo jiných vhodných osob určených okresním úřadem; stane se tak za podmínek uvedených ve vládním nařízení.

Spolu s evidenčními motorovými vozidly jsou jejich držitelé povinni odevzdati vojenské správě na místě přejímacím výstroj v množství uvedeném v evidenčním listu, jakož i pohonné hmoty v množství potřebném na jízdu 300 km. Nemá-li držitel motorového vozidla v době odevzdání potřebného množství výstroje a pohonných hmot, jest povinen si je opatřiti, aby je mohl vojenské správě na místě přejímacím odevzdati.

Na přejímacím místě se prohlédnou komisionálně předvedená motorová vozidla; u těch pak, jež zástupce vojenské správy neodmítne jako nezpůsobilá, zjistí se komisionálně obecná cena motorového vozidla s výstrojem. Přejímací komise je složena ze zástupce okresního úřadu jako předsedy, jednoho zástupce vojenské správy, jednoho zástupce finanční správy a jednoho odhadce, ustanoveného zemským úřadem z výrobců motorových vozidel nebo z kruhů automobilních odborníků; odhadce vezme do přísahy (slibu) okresní úřad, v jehož obvodu přejímací komise úřaduje. Nejsou-li členové přejímací komise o ceně jednotni, rozhoduje především většina hlasů; jsou-li všichni členové rozdílného názoru, platí průměr cen naznačený jednotlivými členy komise. Obecná cena odhadem stanovená nesmí převyšovati směrné ceny, jež pro jednotlivé typy motorových vozidel s výstrojem se zřetelem na dobu používání stanoví ministerstvo národní obrany po slyšení ministerstva veřejných prací a ministerstva financí. Tyto směrné ceny lze přestoupiti jen tehdy, když má vozidlo zvláštní zařízení, po případě vybavení; v tomto případě jest přihlížeti při celkovém odhadu na toto zařízení (vybavení) se zřetelem k jeho obecné hodnotě. Proti stanovení ceny není opravného prostředku.

Motorová vozidla se přejímají za náhradu k používání nebo do vlastnictví; náhradu za jich používání stanoví vládní nařízení. Vládním nařízením může býti též stanoveno, že motorová vozidla převzatá jen k používání přecházejí po uplynutí doby stanovené tímto nařízením po zákonu do vlastnictví vojenské správy. Evidenční vozidla, jež nebyla vojenskou správou převzata, zůstanou, pokud nebyla uznána nezpůsobilými, v moci držitelově, až budou převzata vojenskou správou podle tohoto zákona.

Převezme-li vojenská správa motorové vozidlo ihned do vlastnictví, jest povinna zaplatiti za ně cenu stanovenou podle odstavce 5. Převezme-li motorové vozidlo do vlastnictví teprve dodatečně, jest povinna zaplatiti za ně rovněž cenu stanovenou podle odstavce 5, při čemž jest však náhradu za používání motorového vozidla započísti do celkové částky podle ustanovení § 6, odst. 3.

Za převzaté pohonné hmoty a součástky výstroje, jež převyšují vybavení vozidla, stanovené předpisy vydanými podle zákona ze dne 26. března 1935, č. 81 Sb. z. a n., o jízdě motorovými vozidly, zaplatí vojenská správa náhradu stanovenou obdobně podle týchž zásad, podle nichž se stanoví náhrada za motorová vozidla (odstavec 5).

O zaplacení příslušných peněžitých částek platí ustanovení § 22, odst. 7.

Vojenská správa neručí až do převzetí motorových vozidel jejich držitelům za škody způsobené na motorových vozidlech cestou k místu přejímacímu a zpět nebo na místě tomto, leč by bylo výjimečně předvedení provedeno vzhledem k odstavci 3 orgány vojenské správy.

Vládním nařízením může býti, je-li toho z vojenských důvodů zapotřebí, zakázáno, aby motorová vozidla a jich součástky byly vyváženy do ciziny. Zákaz tento může býti vydán pro oblast celého státu neb jen některé územní oblasti a buď ihned odvolán, jakmile to vojenské zájmy dovolí.

Po vyhlášení mobilisace jest vývoz motorových vozidel a jich součástek do ciziny bez svolení ministerstva národní obrany zakázán.

V jednotlivých územních oblastech může býti v míru nařízeno s náležitým zřením k hospodářským poměrům a zájmům držitelů motorových vozidel výjimečné povolání motorových vozidel na mobilisační cvičení na zkoušku. O povolání tomto rozhoduje ministerstvo národní obrany po dohodě s ministerstvem financí, ministerstvem vnitra a ministerstvem veřejných prací; povolání samo pak provede vojenská správa doručením příslušného povolávacího lístku.

Je-li takovéto výjimečné povolání motorových vozidel nařízeno, jest držitel povinen předvésti motorová vozidla na přejímací místo uvedené v povolávacím lístku; jinak platí obdobně ustanovení § 25.

Před převzetím motorového vozidla jest zjistiti jeho obecnou cenu obdobně podle ustanovení § 40, odst. 5.

Za přenechání motorového vozidla na mobilisační cvičení dostane se držiteli přiměřené náhrady, jejíž výši stanoví vládní nařízení.

K účelům uvedeným v § 1 mohou býti - vyjímajíc případy uvedené v § 4, odst. 1 - za přiměřenou náhradu požadována všechna letadla a letecký i provozní materiál k nim potřebný (letecké motory, motory záložní, náhradní součásti motorů i draků, radiotelegrafická zařízení letadlová, nářadí, benzin, oleje, tuky), a to buď do vlastnictví vojenské správy neb jen k používání. Požadována mohou býti nejen letadla, jichž domovský přístav jest v oblasti Československé republiky, nýbrž i letadla, jež v době mobilisace jsou na státním území, aniž by tu měla domovského přístavu, jakož i letadla uložená v továrních a zastupitelských skladech.

Držitelé letadel, kteří obdrží koncesi k živnostenskému provádění vzdušné dopravy, jakož i držitelé ostatních soukromých letadel jsou povinni - s výjimkou uvedenou v § 4, odst. 1 a v § 11 - předkládati každého čtvrt roku ve lhůtách, jež stanoví vládní nařízení, seznam leteckého a provozního materiálu uvedeného v odstavci 1, jakož i seznam používaných hangarů, letišť a dílen s uvedením množství a stavu.

O tom, jak se vedou v patrnosti nově vyrobená letadla uložená ve skladech továrních neb zastupitelských, stanoví vládní nařízení.

Za podmínek uvedených v § 42 mohou býti podle ustanovení tam uvedených povolána na mobilisační cvičení na zkoušku též letadla.

Vojenská správa jest oprávněna provésti prohlídku letadel a ostatního leteckého materiálu uvedeného v předchozím paragrafu. Den prohlídky přihlášených letadel (materiálu) v domovském přístavu stanoví na žádost vojenské správy okresní úřad, v jehož oblasti je domovský přístav letadla. Politický úřad zpraví o prohlídce držitele letadla, jenž jest povinen zaříditi vše potřebné, aby v určený den mohla býti nařízená prohlídka nerušeně provedena.

Prohlídku provádí komise složená ze zástupce okresního úřadu jako předsedy a zástupce vojenské správy; o způsobilosti letadla k vojenské službě rozhoduje zástupce vojenské správy. Podrobnosti určuje vládní nařízení.

Aby mohla býti provedena prohlídka letadel, jež jsou v době mobilisace na státním území, aniž by tu měla domovského přístavu, jest jejich držitel povinen učiniti neprodleně ministerstvu národní obrany hlášení o tom, kde jsou tato letadla uložena.

Držitelé letadel, jež byla klasifikována jako způsobilá k vojenské službě, dostanou evidenční list, o němž platí obdobně ustanovení uvedená v § 39; rovněž o povinnostech držitele evidenčního letadla platí obdobně ustanovení uvedeného paragrafu. S prohlídkou letadel provedenou podle odstavce 3 může býti spojeno jich převzetí podle § 45.

Letadla, která byla uznána nezpůsobilými ke službě vojenské, obdrží o tom obdobné osvědčení, jaké předpisuje pro motorová vozidla ustanovení § 39, odst. 3.

Držitelé letadel podělených evidenčním listem jsou povinni míti je ihned po povolání letadel pohotově připravená k odevzdání vojenské správě na místě, které je uvedeno v evidenčním listě; nemůže-li držitel letadlo z jakýchkoliv důvodů dopraviti na místo uvedené v evidenčním listě, oznámí to neprodleně vojenské správě.

Spolu s plně vystrojeným letadlem jest jeho držitel povinen odevzdati vojenské správě pohonné hmoty nejméně v množství potřebném k jedné náplni. Nemá-li držitel letadla v době odevzdání uvedeného množství pohonných hmot, jest povinen si je opatřiti, aby je mohl vojenské správě zároveň s letadlem odevzdati.

Letadla i ostatní letecký materiál převezme na místě komise složená podle ustanovení § 44, odst. 2 a rozšířená o jednoho zástupce finanční správy a jednoho odhadce jmenovaného zemským úřadem. Dopravu (přelet) převzatého letadla (leteckých hmot) provede vojenská správa na svůj náklad. Jinak platí o převzetí letadel a jejich ocenění obdobně ustanovení § 40, pokud zákon nestanoví jinak.

Za letadlo převzaté pouze do používání platí se náhrada stanovená vládním nařízením, a sice teprve ode dne, kdy bylo toto letadlo do používání vojenské správy převzato. Za pohonné hmoty, jež držitel letadla dodá, náleží mu náhrada, jejíž výši stanoví vládní nařízení.

O výplatě příslušných peněžitých částek platí ustanovení § 22, odst. 7.

Vládním nařízením může býti, je-li toho z vojenských důvodů potřebí, zakázáno, aby letadla, motory a jejich součástky byly vyváženy do ciziny.

Po vyhlášení mobilisace jest vývoz letadel, motorů a jejich součástek do ciziny bez svolení ministerstva národní obrany zakázán.

Je-li toho z vojenských důvodů zapotřebí, může býti používání letadel vládním nařízením omezeno, po případě vůbec zakázáno. Po vydání zákazu letů nesmí držitel letadla používati ani letadla ani leteckého a provozního materiálu uvedeného v § 43, odst. 1, ani s ním nějak nakládati bez povolení ministerstva národní obrany.

Po vyhlášeném povolání letadel nejsou lety soukromých dopravních podniků a jiných soukromníků dovoleny; pokud jsou výjimečně možné se svolením ministerstva národní obrany, stanoví vládní nařízení.

Za zastavení letecké dopravy nelze požadovati žádné náhrady.

Ministerstvo národní obrany může naříditi, je-li toho v zájmu obrany státu třeba, aby letadla, jež podle tohoto zákona nepřevezme do používání nebo do vlastnictví, byla odevzdána do úřední úschovy na místo jím stanovené; za odevzdání letadla do úřední úschovy nepřísluší náhrada.

Kdo proti zákazu dopraví do ciziny evidenční koně, motorová vozidla, letadla, plavební prostředky nebo součástky některých z těchto dopravních prostředků [§ 24, odst. 1, §§ 41, 46 a § 47a), odst. 5], kdo neoprávněně podnikne lety nebo plavbu [§ 47 a § 47a), odst. 5], trestá se za přečin vězením od jednoho měsíce do jednoho roku.

Kdo uvede dopravní prostředek do stavu nezpůsobilého k vojenské službě v úmyslu, aby tím zmařil jeho požadování, trestá se za přečin vězením od čtrnácti dnů do šesti měsíců.

Kdo po nařízeném povolání neodevzdá dopravního prostředku pro vojenské účely [§§ 22, 31, 40, 45 a § 47a), odst. 5], trestá se za přečin vězením od osmi dnů do tří měsíců.

Za přečiny uvedené v předcházejících odstavcích lze vedle trestu na svobodě uznati také na trest peněžitý od 200 Kč do 50.000 Kč.

Pokus přečinu jest trestný.

Ustanovení tohoto paragrafu platí jen potud, pokud nejde o čin přísněji trestný.

Kdo nepředvede (osobně nebo zástupcem) dopravního prostředku ke klasifikaci (§ 16, odst. 3 a § 36, odst. 3), nebo při povolání na zkoušku [§ 25, odst. 2, § 31, odst. 11, § 42, odst. 2, § 43, odst. 5 a § 47a), odst. 5], kdo neodevzdá s motorovým vozidlem výstroj a pohonné hmoty v předepsaném množství (§ 40, odst. 4), kdo neodevzdá s letadlem pohonné hmoty v předepsaném množství (§ 45, odst. 2), kdo neodevzdá s plavidlem příslušný výstroj a pohonné hmoty (zejména též pohonné hmoty v předepsaném množství) [§ 47a), odst. 7], kdo neučiní potřebných opatření, aby prohlídka dopravního prostředku mohla býti provedena na místě samém [§ 30, § 36, odst. 3, § 44, odst. 1 a § 47a), odst. 5], trestá se za přestupek pokutou do 10.000 Kč nebo vězením (uzamčením) do tří měsíců nebo obojím trestem.

Kdo opomine hlásiti počet a druh dopravních prostředků k soupisu [§§ 15, 29, 35, 43, § 44, odst. 3 a § 47a), odst. 5], trestá se za přestupek pokutou u motorových vozidel, letadel a plavebních prostředků do 10.000 Kč, u ostatních dopravních prostředků do 1.000 Kč nebo vězením (uzamčením) do tří měsíců nebo obojím trestem.

Kdo opomine hlásiti změny evidenčních dopravních prostředků, trvalý jejich převoz do jiné obce neb jejich převod na nového držitele [§ 20, odst. 6 a 7, § 39, odst. 3, § 44, odst. 4 a § 47a), odst. 2 a 5], kdo opomine hlásiti, že mu není možno dopravní prostředek předvésti na přejímací místo (§ 22, odst. 1, § 31, odst. 2, § 40, odst. 3), kdo opomine hlásiti, že jeho letadlo nebo plavební prostředek jest v jiném přístavě než domovském [§ 45, odst. 1 a § 47a), odst. 5], trestá se za přestupek pokutou u motorových vozidel, letadel a plavebních prostředků do 5.000 Kč, u ostatních dopravních prostředků do 500 Kč nebo vězením (uzamčením) do jednoho měsíce.

Kdo v předepsaném hlášení učiní nesprávné údaje, trestá se podle ustanovení odstavce 2 nebo 3 stejně jako ten, kdo opomine hlášení.

Kdo bez omluvného důvodu nevyhoví rozkazu obecního starosty, předvésti za držitele dopravní prostředek na přejímací místo (§ 22, odst. 1, § 31, odst. 2), trestá se za přestupek pokutou do 3.000 Kč nebo vězením (uzamčením) do jednoho měsíce.

Kdo nevyhoví povinnostem, jež mu ukládají ustanovení uvedená v §§ 20, 39, 44 a § 47a), odst. 5 ve příčině evidenčních listů, kdo proti zákazu dopraví koně z odvodního okresu neb obce (§ 24, odst. 2 a 3), kdo neodevzdá krmivo v předepsaném množství (§ 22, odst. 1 a § 31, odst. 2), kdo nevyhoví povinnostem, jež mu ukládají ustanovení § 22, odst. 1 a § 31, odst. 2 ve příčině řádného okování koně, jeho opatření ohlávkou neb ohlávkovým provazem, nebo opatření dopravního prostředku příslušným výstrojem, trestá se za přestupek pokutou do 500 Kč.

Tresty peněžité a pokuty uložené podle tohoto zákona připadají státu.

Za nedobytný trest peněžitý jest vyměřiti náhradní trest vězení; jeho doba budiž stanovena podle zavinění a nepřevyšuj dohromady s hlavním trestem meze zákonné sazby.

Za nedobytné pokuty (§ 49) budiž uložen trest vězení (uzamčení), a to za každých 50 Kč nebo zlomek této částky jeden den vězení (uzamčení). Byl-li vedle pokuty uložen trest vězení (uzamčení) jako trest vedlejší, nesmí náhradní trest dohromady s uloženým vedlejším trestem vězení (uzamčení) přesahovati meze jeho zákonné sazby.

Trestní řízení pro přečiny uvedené v § 48 náleží soudům.

Trestati přestupky uvedené v § 49 přísluší, pokud vinník nepodléhá vojenské soudní pravomoci, politickým úřadům. Pokud má býti rozhodováno o odvoláních proti trestním nálezům v III. stolici, přísluší rozhodnutí ministerstvu národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra. Odvolání mají účinek odkládací.

Tento zákon nabývá účinnosti v úpravě obsažené v této vyhlášce dnem vyhlášení.

Tímto zákonem se zrušují všechny zákony a ustanovení, jež jsou s ním v odporu, tak zejména zákon ze dne 21. prosince 1912, č. 235 ř. z., o odvodu koní a povozů, zák. čl. LXIX/1912, o odvodu koní a povozů, a císařské nařízení ze dne 9. února 1916, č. 34 ř. z., jímž se mění zákon č. 235/1912 ř. z. *)