274/1924 Sb. znění účinné od 1. 1. 1925 do 31. 12. 1925
274
Vládní nařízení
ze dne 18. prosince 1924
o přerušení sporů o splnění peněžních závazků ve starých korunách v poměru k republice Rakouské.
Vláda republiky Československé nařizuje podle § 6 zákona ze dne 30. června 1922, č. 207 Sb. z. a n., o způsobu vyrovnání pohledávek a závazků vzniklých v korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a cizími, a podle zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., kterým se vláda zmocňuje činiti opatření k úpravě mimořádných poměrů způsobených válkou:
§ 1. (1) Peněžní závazky na rakousko-uherské koruny:
a) mezi Československou republikou a Rakouskou republikou nebo
b) mezi jedním z těchto států a fysickými nebo právnickými osobami, které 26․ února 1919 měly řádné bydliště (sídlo) na území druhého státu, nebo
c) mezi fysickými nebo právnickými osobami, z nichž jedna měla 26. února 1919 řádné bydliště (sídlo) na území jednoho a druhá řádné bydliště (sídlo) na území státu druhého,
nemohou býti po dobu účinnosti tohoto nařízení soudně vymáhány, pokud závazky tyto vznikly před 26. únorem 1919 anebo plynou ze smluv nebo jiných právních jednání z doby před 26. únorem 1919 a po uprostřed jest sporna měna, ve které jest tyto závazky plniti.
(2) Při pohledávkách a dluzích filiálek bank, úvěrních ústavů a ústavů pojišťovacích jest rozhodno sídlo jejich a nikoliv sídlo hlavního závodu. Ustanovení tohoto nařízení se však nevztahují na právní poměry mezi filiálkami s jedné strany a hlavním závodem se strany druhé.
(3) Za závazky filiálek ústavů pojišťovacích mohou býti pokládány závazky z listin pojišťovacích (pojistek) nebo jinakých listin, které vydány byly hlavními ústavy pojišťoven jen potud, pokud to z obsahu takových pojistek nebo listin nebo z jiných písemných ujednání smluvních stran nepochybně jde najevo.
§ 2. Ustanovení § 1 platí i pro pohledávky po 26. únoru 1919 postoupené, pokud nebyly převedeny na československý peněžní ústav, na nějž se vztahuje § 11, bod c), vládního nařízení ze dne 13. září 1920, č. 532 Sb. z. a n., kterým se stanoví, pokud mohou cizozemské akciové společnosti peněžní býti připuštěny k provozování obchodu v tuzemsku.
§ 3. Soudní řízení, kterým se nároky v §§ 1 a 2 uvedené vymáhají, budiž z úřední moci nebo na návrh přerušeno.
§ 4. (1) Exekuce a prozatímní (zajišťovací) opatření pro pohledávky v §§ 1 a 2 uvedené jsou nepřípustny.
(2) Exekuce v den účinnosti tohoto nařízení již zahájené buďtež z úřední moci nebo na návrh odloženy.
§ 5. Doba, po kterou pohledávky podle tohoto nařízení nemohou býti soudně vymáhány nebo exekucí dobývány, nezapočítává se do lhůt promlčecích ani do lhůt ustanovených ku podání žaloby, ani do jiných lhůt, jejichž zmeškání má po zákonu v zápětí právní újmu.
§ 6. (1) Toto nařízení nabývá účinnosti 1. ledna 1925 a platí do 31. prosince 1925, nebude-li vzhledem k tomu, že úmluva s republikou Rakouskou o úpravě peněžitých závazků v rakousko-uherských korunách nabyla účinnosti, dříve vyhláškou ministra spravedlnosti a financí ustanoveno, že toto vládní nařízení účinnosti pozbývá.
(2) Výkon tohoto nařízení náleží ministrům spravedlnosti, financí a věcí zahraničních v dohodě se zúčastněnými ministry.
Švehla v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Šrámek v. r.
Stříbrný v. r.
Udržal v. r.
Dr. Kállay v. r.
Dr. Beneš v. r.
Malypetr v. r.
Srba v. r.
Habrman v. r.
Bečka v. r.
Novák v. r.
Dr. Hodža v. r.
Dr. Franke v. r.
Dr. Markovič v. r.
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck