Odpočivné požitky státních úředníků, soudců, státních učitelů a státních zaměstnanců náležejících do kategorie zřízenců (podúředníků a zřízenců), dále četnických důstojníků, kterým odpočivné požitky nebyly přiznány podle pravidel platných pro vojenské gážisty v hodnostních třídách, mužstva a kancelářských zřízenců u četnictva, jichž činná služba skončila před 1. lednem 1925, jakož i zaopatřovací požitky pozůstalých po takovýchto zaměstnancích upraví se podle pensijních základen vyplývajících z aktivních požitků služebních platných dne 1. ledna 1925.

Odpočivné požitky zaměstnanců jmenovaných v odst. 1., kteří za činné služby nepodléhali ustanovením zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., nebo ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., nebo ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., jakož i zaopatřovací požitky pozůstalých po takovýchto zaměstnancích, upraveny budou podle tohoto zákona jen pod tou podmínkou, že byly jejich základní odpočivné nebo zaopatřovací požitky upraveny podle zákona ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n.

Jestliže by nárok na úpravu těchto požitků podle zákona č. 99/1921 Sb. z. a n. vznikl teprve později, budou místo této úpravy upraveny podle tohoto zákona. Pokud by úprava odpočivných nebo zaopatřovacích požitků podle zákona č. 99/1921 Sb. z․ a n. mohla býti poskytnuta podle volné úvahy, lze místo ní poskytnouti úpravu podle tohoto zákona.

Odpočivné požitky úředníků a podúředníků majících nárok na úpravu podle odst. 2., kteří vzešli z kategorií podúřednických po případě zřízeneckých, jakož i zaopatřovací požitky pozůstalých po takovýchto úřednících a podúřednících upraví se tak, aby u úředníka nebo podúředníka nečinily méně než u podúředníka nebo zřízence se stejným nebo menším posledním aktivním platem, u pozůstalých po takovém podúředníku nebo zřízenci.

U státních zaměstnanců kategorií, jimž byla článkem IV. § 1 a 3 zákona ze dne 19. února 1907, č. 34 ř. z., doba služební snížena ze 40 na 35 let, kteří však zemřeli v činné službě nebo odešli do výslužby před účinností řečeného zákona, a u jejich pozůstalých budiž vzata za základ výměry odpočivných a zaopatřovacích požitků procentní sazba stanovená uvedeným zákonným předpisem. U osob ze stavu četnického mužstva a jich pozůstalých budiž pro výpočet odpočivných a zaopatřovacích požitků přepočtena služební doba podle ustanovení § 2 zákona ze dne 29. ledna 1897, č. 42 ř. z., pokud jejich odpočivné a zaopatřovací požitky nejsou již vyměřeny podle tohoto výhodnějšího způsobu.

Stran pensionovaných civilně-státních zaměstnanců systému uherského, majících nárok na úpravu podle § 1, mění a doplňuje se § 1 dá zák. čl. LXV/1912 takto: a) Ustanovení § 11 zák. čl. LXV/1912 rozšiřují se na odpočivné a zaopatřovací požitky jmenovaných tam úředníků státních, jakož i všech ostatních kategorií státních úředníků, dále na stejné požitky státních učitelů, dozorců u soudních věznic, státních trestnic, státních polepšoven, jakož i pozůstalých po bývalých zaměstnancích těchto kategorií, pokud tyto požitky nebyly již stanoveny podle § 11 zák. čl. LXV/1912 aneb na základě stejného či jinakého ještě příznivějšího počítání služební doby. b) U mužstva uniformované civilní bezpečnostní stráže, státní civilní policejní stráže, státních policejních agentů, dále u četnických gážistů bez hodnostní třídy a u četnického mužstva, jakož i u pozůstalých po takovýchto bývalých zaměstnancích buď přepočítána služební doba tím způsobem, že každý úplný skutečný služební rok ztrávený ve službě právě uvedených kategorií zaměstnaneckých se čítá jako služební doba 16 měsíců. Na zlomky roku se při výhodném počítání služební doby tohoto rázu nehledí. Odpočivné pak samo, jakož i základ pro zaopatřovací požitky buďte stanoveny po 10leté započitatelné službě bez přerušení vykonané 40% a za každý další rok až do 40 celkem započitatelných služebních let 2% započitatelných požitků.

Výhody v odst. 1. a 2. uvedené buďte přiznány jen na písemnou přihlášku oprávněné osoby podanou nejdéle do 6 měsíců ode dne určeného v prováděním nařízení.

Předpisy o přepočítání služební doby u mužstva finanční stráže zůstávají se úpravě vyhrazené v § 7 tohoto zákona.

Dary a přídavky z milosti k odpočivným a zaopatřovacím požitkům povolené započtou se do zvýšení podle tohoto zákona. Toto ustanovení se však netýká darů a přídavků povolených po 1. lednu 1921 za zvláštní zásluhy. O tom, zdali jest tato výjimka dána, rozhoduje ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí.

Přídavky povolené zaměstnancům, kteří odešli do výslužby v roce 1922, s podmínkou, že se sníží v témž poměru, v jakém byly nebo budou následkem zlepšených hospodářských poměrů sníženy celkové požitky aktivních zaměstnanců státních stejné kategorie, nebo všeobecnou úpravou zvýšeny celkové pensijní požitky, dále odpadne-li rodinný příslušník, k němuž se přihlíželo při stanovení tohoto přídavku z milosti, se zrušují. Mají-li tito zaměstnanci vedle toho ještě přídavky uvedené v odst. 1., započtou se tyto přídavky jen potud, pokud zvýšení podle tohoto zákona přesahuje přídavky uvedené v první větě tohoto odstavce.

K odpočivným a zaopatřovacím požitkům vyměřeným podle tohoto zákona náležejí na místě dosavadních drahotních přídavků a mimořádných i nouzových výpomocí jednotné drahotní přídavky a případné přídavky na děti podle ustanovení zákona č. 394/1922 Sb. z. a n.

Poživatelé takto upravených odpočivných a zaopatřovacích požitků, jakož i požitků z jakéhokoliv titulu ze státních prostředků náležejících, které podle tohoto zákona nebudou upraveny, poněvadž přesahují již nejvyšší výměru odpočivných nebo zaopatřovacích požitků státních zaměstnanců nejvyšší hodnostní třídy a jich pozůstalých, jsou povinni platiti ze svého daň z příjmu (§ 13 zákona č. 394/1922 Sb. z. a n.).

Podle zásad tohoto zákona upraví se i odpočivné požitky těch pensionovaných (provisionovaných) zaměstnanců státních úřadů, podniků, ústavů a fondů státních a státem spravovaných a jiných veřejných zaměstnanců placených z fondů státem spravovaných, kteří nespadají pod služební pragmatiku, jakož i pensistů drah sestátněných.

Podmínkou této úpravy jest, že zmínění zaměstnanci náležejí ke kategoriím, jimž základní odpočivné požitky byly upraveny podle obdoby zákona č. 99/1921 Sb. z. a n., že činná služba jejich skončila před 1. lednem 1925 a pokud za činné služby nepodléhali pravidlům upravujícím jejich platy podle obdoby zákona č. 541/1919 Sb. z. a n. nebo zákona č. 394/1922 Sb. z. a n., že jejich odpočivné požitky byly upraveny podle obdoby zákona č. 99/1921 Sb. z. a n.

Jestliže by nárok na úpravu těchto požitků podle obdoby zákona č. 99/1921 Sb. z. a n. vznikl teprve později, budou místo této úpravy upraveny podle tohoto zákona. Pokud by úprava odpočivných nebo zaopatřovacích požitků podle obdoby zákona č. 99/1921 Sb. z. a n. mohla býti poskytnuta podle volné úvahy, lze místo ní poskytnouti úpravu podle tohoto zákona.

To platí i pro zaopatřovací požitky pozůstalých po takovýchto zaměstnancích.

Úprava běžných darů z milosti, zastupujících řádné odpočivné a zaopatřovací platy, i drahotních požitků k nim, kterých požívají bývalí zaměstnanci státních a sestátněných drah, jakož i jejich pozůstalí, vyhrazuje se ministerstvu železnic.

Vláda se zmocňuje, aby osobám, jichž se týkají zákony ze dne 3. července 1924, č. 166 a 167 Sb. z. a n., přiznala na místě jednorázové výpomoci podle § 3 těchto zákonů vyšší jednorázovou výpomoc, a to až do výše rozdílu mezi odpočivnými nebo zaopatřovacími požitky, na které mají nárok podle zákonů býv. státu uherského, a mezi požitky, které by jim příslušely za těchže podmínek podle předpisů, platných pro učitele státních škol nebo pro opatrovatelky státních dětských opatroven.

Samostatným duchovním správcům a pomocným kněžím, pokud podle norem dosud platných mají nárok na pensi uhrazovanou alespoň z části z prostředků státních, přísluší mimo základní pensi a to 3000 Kč pro samostatné duchovní správce a 2500 Kč (resp. v Praze a Brně 2600 Kč) pro kněze pomocné, a mimo odvolatelný jednotný drahotní přídavek 4008 Kč pro všechny stejný, také nárok na služební přídavky, jichž nabyli v aktivní službě až do nejvyšší celkové započitatelné výše 2000 Kč, bez ohledu na to, zda vstoupili do pense před účinností zákonů ze dne 28. března 1918, č. 115 ř. z., ze dne 3. února 1920, č. 84 Sb. z. a n., a č. 394/1922 Sb. z. a n., nebo po některém z těchto termínů.

Při použití čl. IV. posledního odstavce zákona č. 2/1920 Sb. z. a n. a obdobných ustanovení o placení pensijních příspěvků zaměstnanci státními, četníky, jakož i zaměstnanci jmenovanými v §§ 17 a 19 zákona č. 394/1922 Sb. z. a n. se nepřihlíží k době připočtené pro vyměření pensijních požitků z titulu civilní neb vojenské služby za světové války.

Článek IX., odst. 1., písmeno c), a odst. 2. zákona č. 2/1920 Sb. z. a n. zní takto:

Byl-li by odpočivný neb zaopatřovací požitek, ať podle tohoto zákona, ať podle všeobecně pro tu kterou kategorii zaměstnanců platných předpisů o odpočivných a zaopatřovacích požitcích vyměřen neb likvidován nesprávně částkou nižší, přísluší oprávněnému nárok na výplatu tohoto rozdílu pouze po dobu tří let od splatnosti nesprávně vyměřeného neb likvidovaného odpočivného neb zaopatřovacího požitku.

Byl-li by naopak odpočivný neb zaopatřovací požitek přiznán neb likvidován neprávem neb částkou vyšší, smí se od příjemce požadovati vrácení částky, kterou přijal v dobré víře, ale se týče takto vzniklý přeplatek sraziti z požitků nejvýše za uplynulou dobu tří let od splatnosti požitku. Toto ustanovení netýká se však dosavadních pravidel o drahotních požitcích, jakož i zvýšení pensí z doby po 28. říjnu 1918, které nebylo přiznáno úřady neb orgány oprávněnými k tomu podle platných československých předpisů, jež lze tedy požadovati a srážeti bezvýhradně.