Dle čl. II. fin. zákona pro r. 1924 smí býti úvěrů povolených tímto zákonem použito jen k potřebám naznačeným v příslušných kapitolách, titulech, paragrafech a pododděleních státního rozpočtu, který jest připojen jako příloha k finančnímu zákonu a zároveň s ním ústavně schválen.

Předpis tento se nevztahuje na podrobnější položky uvedené v rozpočtových sešitech jednotlivých kapitol, připojených k vládnímu návrhu finančního zákona,

Prostředky povolené státním rozpočtem mohou býti požadovány jen dle skutečné potřeby. Každý poukazovací úřad jest povinen dbáti při tomto požadování největší úspornosti a pamatovati, že rozpočtové položky nejsou určeny k tomu, aby vždy byly vyčerpány, nýbrž že tvoří nejkrajnější hranici, až po kterou mohou býti učiněny výdaje v rozpočtovém roce na nezbytně nutné resortní potřeby.

Nezbytně nutné potřeby resortní jsou ony, které jsou odůvodněny jednak zákony, vládními nařízeními neb právními tituly, jednak ony, které vyžaduje nerušený chod správního odvětví.

V případech odst. 2. čl. II. fin. zákona budiž odůvodněno v příslušném spise, že výdaj odpovídá skutečné potřebě a že nepřesahuje 1/12 povoleného celoročního úvěru.

V případech odst. 3. čl. II. fin. zákona budiž rovněž odůvodněno, že výdaj odpovídá skutečné potřebě. Převyšuje-li potřeba v jednotlivém případě ve správním roce 1924 peníz 50.000 Kč, budiž vždy vyžádán souhlas ministerstva financí již k prejudicielnímu činu této potřeby.

Byl-li již dán k celkové potřebě souhlas ministerstvem financí, není k výplatě případných částek schválené potřeby zapotřebí dalšího souhlasu ministerstva financí.

Bylo-li třeba vyžádati si předchozího souhlasu ministerstva financí, buďtež poznamenány den příslušného rozhodnutí tohoto ústředního úřadu a číslo jednací ve spise.

Aprobanti spisu jsou osobně zodpovědni za to, aby bylo vyhověno nařízení předcházejícího paragrafu.

Správnost uvedených údajů přezkouší orgán obstarávající službu účetní neb finanční, dbaje při tom přísně platných účetních instrukcí pro zkoušení platebních poukazů, případně referát rozpočtový; jsou-li údaje správné a možno-li tudíž použíti dle finančního zákona v daném případě rozpočtového úvěru, provede se poukaz.

V opačném případě uvede orgán obstarávající službu účetní neb finanční podle platné účetní instrukce ve spise příslušné námitky a vrátí jej poukazovacímu, po případě rozpočtovému referentu k dalšímu jednání.

Nesouhlasí-li poukazovací, po případě rozpočtový referent s námitkami orgánu obstarávajícího službu účetní nebo finanční, jest přednosta podřízeného úřadu poukazovacího, po případě poukazovací referent (u ministerstva) povinen předložiti věc s odůvodněným vyjádřením svému nadřízenému ministerstvu, případně ministrovi k rozhodnutí.

Jednotlivým ministerstvům a nejvyšším ústředním úřadům jest vyhrazeno, aby vydaly v dohodě s ministerstvem financí podrobnější předpisy v rámci tohoto nařízení, pokud toho jejich organisace vyžaduje.

Řádnými výdaji splatnými v delších než měsíčních lhůtách dle 2. odst. čl. II. rozumějí se takové platy, které jsou splatny dle své povahy ve čtvrtletních, pololetních neb i ročních lhůtách, jako na př. nájemné neb pachtovné, umořovací splátky stavebních nákladů, úroky a splátky státního dluhu a pod.

Tyto výdaje mohou se požadovati celou částkou splatnou v určité lhůtě.

Nepoukáže-li se v některém měsíci celá 1/12 řádného ročního úvěru, může býti použito zbytku v příštích měsících, jestliže jest to nutno ku hrazení řádných výdajů.

Naopak bylo-li výjimečně v jednom měsíci poukázáno za souhlasu ministerstva financí více než 1/12, má býti vyrovnána v některém pozdějším měsíci ona částka, o kterou bylo poukázáno více; nejpozději se tak státi musí v posledním měsíci rozpočtového roku.

Je-li potřebí sjednati dle finančního zákona předchozí souhlas ministerstva financí, budiž tomuto zaslána dvojmo stručná informace o každém jednotlivém případu; v této informaci buď odůvodněna nutnost a neodkladnost navrženého opatření.

Ministerstvo financí vyžádavši si případně dalších objasnění, vyznačí na obou stejnopisech své rozhodnutí, podrží jeden stejnopis jako koncept, druhý vrátí.

Opatření dle čl. III. jest zcela výjimečné. Souhlas k tomuto opatření může býti dán jen v mezích ustanovení tohoto článku a jen je-li odůvodněna náležitě nutnost navrženého opatření (§ 2, odst. 2.).

Úvěrů, stanovených v nejnižších pododděleních státního rozpočtu připojeného k finančnímu zákonu, může býti především použito dle jejich určení a výše, jak uvedeno v podrobných sešitech příslušných kapitol. Rozdělení v sešitech kapitol má pouze interní význam a může býti v případu nezbytné potřeby v mezích připuštěných odst. 1. čl. II. finančního zákona, t. j. v mezích příslušné kapitoly, titulu a paragrafu, resp. pododdělení býti použito úspor té které položky k úhradě většího výdaje jiné položky téže kapitoly, titulu a paragrafu, resp. pododdělení.

Řízení dle § 7 zákona z 20. března 1919, čís. 175 Sb. z. a n., buď zavedeno dříve, než se založí právní titul požadované potřeby, a ne teprve, když se má již hotové právní jednání likvidovati placením.

Toto řízení budiž provedeno i v těch případech, když v témže pododdělení státního rozpočtu má býti použito úspor docílených na výdajích mimořádných k úhradě výdajů řádných a naopak.

Důsledkem ustanovení čl. III. jest, že souhrn úvěrů schválených ústavně finančním zákonem, jest nejkrajnější mezí, až ke které vláda při svolení ku překročení jednotlivých rozpočtových položek smí jíti, při čemž ovšem jest vždy nezbytným požadavkem, aby příslušné opatření bylo pro resortní účely nutným.

Není-li pro jakýkoliv požadavek rozpočtem povolených prostředků a není-li také možná úhrada tohoto požadavku úsporami u jiných položek schváleného rozpočtu, nelze povoliti prostředků k hrazení takovýchto výdajů ani řízením dle § 7 zákona z 20. března 1919, čís. 175 Sb. z. a n.. V těchto případech musí býti vyžádáno svolení zákonodárných sborů, po případě Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny, při čemž též bude zajištěna úhrada těchto výdajů.

Jestliže byly hrazeny některé výdaje přesunem (virementem) podle odst. 1. čl. III. fin. zákona úsporami z úvěrů jiných rozpočtových položek, buďtež tyto úspory zaznamenány jako trvalá zkrácení oněch položek.

K článku VIII. fin. zákona se ustanovuje, že úvěr rozpočtového roku lze zatížiti výdajem poukázaným včetně do 31. prosince 1924. Po tomto dni jen tehdy, byl-li platební rozkaz dodán k předpisu příslušné účtárně nejdéle do 5. ledna 1925, a provádí-li se výdaj pokladnou, byl-li této dodán nejpozději do 10. ledna 1925.

Poukazy, v r. 1924 datované a došlé účtárně neb pokladně po uplynutí těchto lhůt, jest vrátiti jako neplatné.

Případný souhlas ministerstva financí neb Nejvyššího účetního kontrolního úřadu dle čl. II. neb III. fin. zákona dlužno si vyžádati před koncem roku 1924.

Ustanovení §§ 2, 3, 4, 7 a 1. odst. §u 8 tohoto nařízení platí obdobně též pro rozpočet státních investic.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provede je ministr financí v dohodě se všemi ministry.