Nepovinným předmětům, na škole zavedeným, učí se toliko děti, jejichž rodiče (nebo jich zástupci) na počátku školního roku prohlásí, že si přejí, aby se jejich děti učily některému takovému předmětu.

Vstoupiti z takového vyučování smí dítě po vůli rodičů (nebo jich zástupců) zpravidla jen na konci školního roku; konference učitelská může však z důvodů hodných zřetele povolovati také vystoupení v dřívějším čase. Vyučování předmětům nepovinným budiž zaváděno zásadě toliko tehda, přihlásilo-li se pro ně aspoň 20 dětí a může-li býti udíleno učiteli, formálně způsobilými pro příslušný předmět a stupeň školy, nebo takovými, kteří absolvovali s úspěchem kurs pro příslušný předmět; výjimky povolují z důvodů zvláštního pozoru hodných orgány, uvedené v § 1, odst. 2., a v § 2, odst. 3., zákona.

Školním lékařům, kteří jsou stálými zdravotními orgány školními, náležejí při zdravotní péče o žactvo a při jeho tělesné výchově tyto povinnosti:

Instrukci o úpravě služby lékařské na školách obecných a občanských vydá ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dorozumění s ministrem školství a národní osvěty.

Veškeren náklad, spojený s výkonem služby školního lékaře, přísluší uhrazovati činitelům, kteří školního lékaře ustanovili.

Státní dozor nad vyučováním náboženství vykonávají především školní inspektoři, obvodní, župní a ministerští (§ 34 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n., jímž se upravuje správa školství), v přechodné době okresní a zemští inspektoři, na Slovensku a při školách, spravovaných přímo ministerstvem školství a národní osvěty, příslušní státní inspektoři školní. Státní dozor týká se zejména toho, šetří-li učitelé náboženství zákonů a předpisů, vydaných v jejich mezích (§ 3, odst. 3., zákona).

Správcům (ředitelům) škol přísluší právo a povinnost, aby obcovali podle potřeby také vyučování náboženskému a dbali v mezích své působnosti jako bezprostřední představení školy, aby se i při něm šetřilo platných předpisů, zejména pak předpisů, týkajících se školního pořádku a školní kázně.

Žádnému státnímu orgánu dozorčímu ani správci (řediteli) školy však nepřísluší vykonávati vliv na obsah a metodu náboženského vyučování.

Za náboženská cvičení a úkony pokládati jest veškeré bohoslužebné úkony a pobožnosti všech vyznání náboženských, které se konají mimo hodiny, přikázané náboženskému vyučování schváleným rozvrhem hodin; ustanovuje je příslušný úřad církevní v mezích platných předpisů školních. Mládež školní nemůže býti ani přímo ani nepřímo nucena, aniž přímo nebo nepřímo odvracována od účasti při náboženských úkonech ve škole veřejné nebo soukromé kteréhokoli druhu, s výhradou práv, plynoucích z moci otcovské nebo poručenské. O potřebný dozor nad žactvem při náboženských úkonech stará se příslušný učitel náboženství.

Co úřady církevní ustanoví o náboženském vyučování a o náboženských úkonech, oznámí orgánům, jmenovaným v § 3, odst. 4., zákona. Při školách, spravovaných přímo ministerstvem školství a národní osvěty, jsou v této věci příslušni inspektoři, pověření dozorem nad těmito školami ministerstvem školství a národní osvěty. Ustanovení církevních úřadů oznamují správci školy jmenované orgány, jemu nadřízené, načež správce školy zařídí vše, čeho je dále potřebí, a postará se o to, aby žactvo i učitel náboženství byli náležitě a včas zpraveni.

Odporují-li ustanovení úřadů církevních v něčem obecnému řádu školnímu, jímž rozuměti je soubor všech platných předpisů o organizaci vyučování, o vyučovacím čase, o školní docházce a o školní kázni, orgány, v předchozím odstavci jmenované, neoznámí je správci školy, ale zpraví do 3 dnů ode dne, kdy došlo oznámení úřadů církevních, tyto úřady, z kterých důvodů odmítají je správci školy oznámiti.

Ohlášky nároku na osvobození dětí některého vyznání náboženského podle 2. věty odst. 5. §u 3 zákona podávati je jednotlivě za každého žáka orgánům tamže jmenovaným, a to před zápisem do školy na počátku každého školního roku. Záporné vyřízení ohlášky budiž doručeno straně i správci školy vždy písemně s odůvodněním. Ohlášky nároku na osvobození dětí od náboženského vyučování nebo protokoly je zastupující mají povahu pouhého oznámení ve věcech veřejných a jsou kolku prosty (saz. pol. 50/44 g popl. zák. a pol. 14 g uher. poplatkových pravidel).

Právo žádati o osvobození dítěte od vyučování náboženství přísluší zpravidla oběma rodičům společně po jejich vzájemné dohodě. U dětí nemanželských náleží právo toto matce, u dětí jednostranně osiřelých tomu z rodičů, který žije, u oboustranných sirotků, nebo jsou-li rodiče dítěte neznámí, zákonnému zástupci dítěte. U dětí adoptovaných vykonává za trvání poměru adopčního právo to otec (matka) adoptivní, a bylo-li dítě adoptováno v souhlase obou manželů, přísluší právo to adoptivním rodičům společně po jejich vzájemné dohodě.

Všemu učitelstvu je zakázáno, aby vykonávalo ve službě jakýmkoli způsobem vliv na svobodné rozhodování rodičů nebo jich zástupců buď ve prospěch náboženského vyučování a náboženských cvičení nebo proti nim. Ustanovení toto platí i tehdy, nezná-li strana příslušných předpisů nebo žádá-li o jich výklad; v takovém případě budiž příslušné poučení omezeno jen na to, že se strana seznámí s předpisy o věci platnými.

Vyučuje-li se náboženství některého vyznání po třídách, budiž náboženství zpravidla (§ 9, odst. 4.) položeno v rozvrhu hodin každé třídy na hodiny krajní, t. j. první a poslední každého půldne vyučovacího, nesmí však býti položeno na půldny nebo dny, které jsou v týdnu obvykle prázdné.

Vyučuje-li se náboženství ve zvláštních odděleních (§ 5, odst. 4., a § 6, odst. 3., zákona), budiž povšechně dbáno rovněž zásad, uvedených v předchozím odstavci. Při školách, kde by však nebylo vůbec možno položiti všechny hodiny náboženských oddělení na hodiny krajní, připouští se zcela výjimečně položiti některé náboženské hodiny na dny a půldny v týdnu jinak prázdné.

Na školách, kde náboženství vyučují členové duchovní správy, buďte náboženské hodiny do rozvrhu hodin vloženy, pokud lze, v dohodě s učitelem náboženství, šetříc ustanovení, uvedených v předchozích dvou odstavcích. Případné spory rozhodují úřady školní.

Pokud zájmy vyučovací vůbecpřipouštějí, budiž dbáno toho, aby učitel náboženství byl, pokud lze, souvisle zaměstnán a aby se zbytečně nerozmnožoval náklad na cestné podle čl. IV. a VI. zákona ze dne 13. července 1922, č. 251 Sb. z. a n., jímž se mění některé zákony o služebních poměrech učitelstva veřejných škol obecných a občanských.

Povolovati nové třídy zatímní podle § 5, odst. 2., a § 6, odst. 2., zákona přísluší župním radám školním a v přechodné době zemským radám školním, při státních školách na Slovensku a při školách, spravovaných přímo ministerstvem školství a národní osvěty podle § 2 zákona č. 292/1920 Sb. z. a n., tomuto ministerstvu. Při veřejných nestátních školách na Slovensku zřizuje zatímní třídy vydržovatel školy, který však vyžádati si musí předchozího souhlasu ministerstva školství a národní osvěty, kdykoli by šlo o povolení státní podpory pro nové místo učitelské podle § 12, odst. 6., zák. čl. XXVII/1907, o právních poměrech nestátních obecných škol a požitcích obecních a církevních učitelů obecných škol.

Nová zatímní třída, nutná při škole podle § 5, odst. 2., a § 6, odst. 2., zákona, zřizuje se zpravidla jako zatímní pobočka při třídě, která je přeplněna, výjimkou jako třída postupná.

Ministr školství a národní osvěty ustanoví, které změny v zařadění dítek do postupných tříd na obecných školách jsou přípustné podle § 5, odst. 2., zákona.

Školní inspektoři jsou povinni, aby při žádostech o zřízení nových zatímních tříd zjišťovali a potvrzovali, že výkaz o počtu dětí v přeplněné třídě je podle § 5, odst. 1. a 5., § 6, odst. 1. a 4., a § 11, odst. 1., zákona správný a že nelze přeplnění třídy odpomoci přípustným přeřaděním dítek.

Zatímní třídy povolují se vždy výslovně toliko na čas potřeby, to jest dokud trvají podmínky, které činí jich otevření podle § 5, odst. 2., nebo § 6, odst. 2., zákona nutným, zpravidla na dobu do konce běžného roku školního. Školní inspektor může počátkem nejbližšího roku školního zatímně povoliti ponechání (znovuzřízení, znovuotevření) zatímní pobočky (postupné třídy) při některé škole, je-li to odůvodněno počtem žactva, který rozhodoval původně o jejím zřízení podle § 5, odst. 2. a 5., a § 6, odst. 2. a 4., zákona, je však povinen vyžádati si ihned dodatečného schválení úřadu, jmenovaného v 1. odst. tohoto paragrafu. Zřizování zatímních tříd budiž všemi příslušnými úřady vyřizováno jako věc velmi pilná, aby se přeplnění tříd omezilo v zájmu práce školní na dobu nezbytně nutnou.

Při zřizování zatímních tříd dbáti jest ustanovení, vyslovených v § 5, odst. 5., § 6., odst. 4., a § 11, odst. 1., zákona.

Na třídy, zřízené zatímně, provolávati jest především učitele, již definitivně ustanovené, kteří se stali na svých místech nadpočetnými, a jsouce dočasně bez zaměstnání, požívají dovolené; jinak povolávati jest učitele (odborné učitele) zatímní a v čas potřeby i výpomocné, přihlížejíc, pokud lze, k ustanovení § 10, odst. 5., zákona.

Zatímní třídu proměniti jest v definitivní jen tehdy, trvala-li nepřetržitě při téže třídě po tři školní roky, t. j. byla-li obnovována po tři školní roky, po sobě bezprostředně následující, podle § 11, odst. 5., tohoto nařízení.

Jakmile zatímní třída při obecné škole byla proměněna v definitivní, budiž vysloveno, bude-li nová definitivní třída definitivní třídou postupnou nebo pobočnou. Při tom platí zásada, že se definitivní pobočky zřizují zpravidla teprve tehdy, má-li škola postupné třídy pro každý věkový stupeň (ročník). Této zásady nelze však užívati, kdyby proměnou zatímní pobočky v definitivní třídu postupnou a novým rozdělením ročníků byla v běžném nebo příštím roce školním přeplněna některá jiná třída a kdyby se tím objevila opět nutnost, zříditi novou zatímní pobočku při této škole.

Při nových definitivních třídách zřizují se zároveň nová definitivní místa učitelská.

Zvláštní oddělení školní zřizovati jest za podmínek, daných v § 5, odst. 4., a v § 6, odst. 3., zákona zvláště pro vyučování náboženství, pak ručním pracím a tělocviku na smíšených školách a předmětů nepovinným.

V žádném takovém oddělení nesmí býti více žáků než 60. Při tom však dbáti jest podle možnosti toho, aby pro vyučování náboženství, ručním pracím a tělocviku a mimo to i pro vyučování v odděleních, v nichž se spojí žáci několika stupňů věku, nebylo v oddělení zpravidla více než 40 dětí, aby v témž oddělení nebyli, pokud lze, spojováni žáci, kteří stářím, tělesnou způsobilostí, schopnostmi a předběžným vzděláním příliš od sebe se liší, aby žactvo ze tříd téhož ročníku nebylo přidělováno oddělením různého stupně a aby se při spojení žactva v oddělení bral nejpečlivější zřetel k velikosti školní místnosti, v níž se má oddělení vyučovati. Jestliže by však provedení těchto zásad znamenalo vzrůst nákladu školního, buďtež dříve vyslechnuti vydržovatelé školy.

Obstarávají-li vyučování ve zvláštních odděleních školních přespolní učitelé, upravovati jest rozvrh hodin v těchto odděleních, pokud to zájmy vyučovací vůbec připouštějí, tak, aby učitel byl souvisle zaměstnán a aby se zbytečně nerozmnožil náklad na cestné podle čl. IV. a VI. zákona č. 251/1922 Sb. z. a n.

Povolovati odklad při proměně zatímní třídy v definitivní, jsou-li splněny zákonné podmínky, se nepřipouští; rovněž nelze připustiti proměnu zatímní třídy v definitivní bez splnění zákonných podmínek.

Povolovati otevření zatímních tříd při menším počtu žactva, než ustanovuje zákon, je přípustno toliko se souhlasem vydržovatelů škol z podstatných důvodů, zejména jen tam, kde místnosti školní nejsou tak prostorné, aby bez zdravotních závad pojaly největší počet žáků, ustanovený zákonem. Takové zatímní třídy mohou býti proměněny v definitivní jen se souhlasem vydržovatelů školy, jinak toliko tehda, zvětší-li se počet žáků v kmenové třídě a v pobočce dohromady po tři léta na počet, který by činil ze zákona nutným otevření pobočky.

Rozhodovati o zrušování tříd při veřejných školách obecných a občanských v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přísluší (podle § 9 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., o školách národních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích) předsedovi zemské školní rady; při školách, spravovaných ministerstvem školství a národní osvěty podle § 2, odst. 1., bod 3., zákona č. 292/1920 Sb. z. a n., a na Slovensku při školách státních a obecních rozhoduje o zrušování tříd ministerstvo školství a národní osvěty. Na ostatních veřejných školách na Slovensku a na soukromých školách vůbec může třídy rušiti vydržovatel školy.

Zásadně smí se zrušiti třída školní vůbec jen tehdy, není-li po zákonu nutná. Za nutné třídy škol obecných (ľudových) jest hledíc k § 5, odst. 1. a 2., § 6, odst. 1. a 2., a § 7, odst. 2., zákona pokládati:

Pro školy občanské platí rovněž ustanovení odst. 2. s obměnou, že podle platných předpisů o organisaci těchto škol pokládati jest při každé občanské škole v Čechách, na Moravě a ve Slezsku tři postupné třídy a na Slovensku čtyři postupné třídy za nutné.

Zřizování občanských škol podle pohlaví žactva smíšených budiž dovolováno především jen v takových obcích, kde nejsou podmínky pro zřízení samostatné občanské školy chlapecké a dívčí.

Zásady, vyslovené v § 2, odst. 2., zákona č. 189/1919 Sb. z. a n., podle níž se má smíšená škola občanská rozděliti na školu chlapeckou a dívčí, měla-li po tři roky školní aspoň 300 žáků a žákyň, budiž v dohodě s vydržovateli škol dbáno při všech veřejných i soukromých školách občanských.

Podle § 10, odst. 2. - 4., zákona platí pro vypisování konkursů tyto zásady:

Byla-li v konkurse vyslovena při určitém místě přednost pro některé pohlaví, může býti místo obsazeno uchazečem pohlaví druhého,

Za nezpůsobilé pokládati jest uchazeče:

Nepřihlásí-li se způsobilý uchazeč příslušného pohlaví, budiž místo obsazeno způsobilým uchazečem pohlaví druhého a nebudiž tedy jen proto vypisován konkurs nový.

Zavedení početného poměru obou pohlaví v učitelských sborech podle zásad vyslovených v § 10, odst. 2. - 4., zákona provede se v přechodné době postupně podle toho, jak se budou místa na škole uprazdňovati nebo nově zřizovati. Při rozepisování konkursů na volná místa budiž dávána přednost onomu pohlaví, které není na škole dosud náležitou měrou zastoupeno, až do té doby, než se dosáhne početného poměru obou pohlaví, předepsaného pro školu podle § 10, odst. 2. - 4., zákona.

Zákonité osmileté povinnosti školní lze vyhověti:

Povinnosti choditi do školy zproštěny jsou po lékařském dobrém zdání zcela, na čas nebo trvale, tolik děti s těžkým neduhem duševním nebo tělesným, který znemožňuje vyučování nebo docházku do školy. Povinnost osmileté docházky do školy se tímto zproštěním neprodlužuje.

Choditi do občanské školy jsou povinny děti, které vyhovujíce podmínkám, platným pro přijetí do této školy, mají trvalé bydliště v školní obci, v níž je veřejná občanská škola jejich jazyka. Povinnost tato týká se chlapců v školních obcích s občanskými školami chlapeckými, dívek v školních obcích s občanskými školami dívčími a chlapců i dívek v školních obcích s občanskými školami smíšenými. Výjimky mohou povolovati orgány státní školské správy, uvedené v § 21, na žádost rodičů nebo jich zástupců z důvodů zvláštního pozoru hodných. Dětem, které mají trvalé bydliště sice mimo obec, v níž je veřejná občanská škola jejich jazyka, avšak v okruhu o poloměru 4 km od budovy školní občanské školy a vyhovují obecně podmínkám pro přijetí do této školy, nelze přijetí odepříti (§ 3 zákona č. 189/1919 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 295/1920 Sb. z. a n.). Děti ty však nejsou povinny choditi do občanské školy. Přijetí do občanské školy nemůže býti odmítnuto dětem, které vyhovují obecně podmínkám pro přijetí do ní, ani v tom případě, že bydlí mimo okruh o poloměru 4 km od školní budovy občanské školy, jestli nejvyšší přípustný počet žáků v dotyčné třídě není vyčerpán přihláškami dětí, obývajících v tomto okruhu.

O tom, má-li býti do školy přijato dítě ve věku školou ještě nepovinném (§ 11, odst. 1., zákona), rozhoduje podle lékařského dobrého zdání v Čechách, na Moravě a ve Slezsku místní školní rada; na Slovensku na státních školách kuratorium školy, a kde není ustaveno, správce školy, na nestátních veřejných školách školská stolice; při školách, spravovaných přímo ministerstvem školství a národní osvěty podle § 2, odst. 1., bod 3., zákona č. 292/1920 Sb. z. a n., místní výbor školní, a kde není zřízen, správce školy.

Orgány státní školské správy, jimž přísluší rozhodovati podle § 1, § 4, odst. 1., bod c, a § 19, odst. 3., tohoto nařízení, jsou v Čechách, na Moravě a ve Slezsku okresní školní výbory a pro školy, spravované přímo ministerstvem školství a národní osvěty podle § 2, odst. 1., bod 3., zákona čís. 292/1920 Sb. z. a n., jejich státní inspektoři školní; na Slovensku státní inspektoři školní.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedením jeho pověřuje se ministr školství a národní osvěty.