Všechny spory mezi Československem a Rakouskem, ať jsou jakékoliv povahy, při nichž by Strany byly na vzájemném sporu o nějakém právním nároku a které nemohly býti přátelsky rozřešeny obyčejnou cestou diplomatickou, budou předloženy k nálezu buď Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti, nebo rozhodčímu soudu, jak je dále stanoveno․

Spory, pro jejichž rozřešení je předepsáno zvláštní řízení jinými úmluvami platnými mezi Vysokými smluvními stranami, budou vyřízeny podle ustanovení těchto úmluv.

Než dojde k řízení před Stálým dvorem mezinárodní spravedlnosti nebo jakémukoliv řízení rozhodčímu, může spor společnou dohodou obou stran býti předložen k narovnání Stálé mezinárodní komisi, zvané "Stálou komisí smírčí", zřízené shodně s touto smlouvou.

Jedná-li se o spor, jehož předmět podle vnitřního právního řádu jedné ze stran náleží do pravomoci domácích soudů, počítaje v to i správní úřady konající soudnictví, nebude spor podroben řízení předepsanému touto smlouvou, dokud by příslušný domácí úřad soudní ve věci nerozhodl v přiměřené lhůtě s konečnou platností.

Stálá smírčí komise zmíněná v článku 2. bude se skládati ze tří členů, kteří budou určeni takto: vláda Československá a vláda Rakouská budou jmenovati každá za sebe po jednom členu ze svých příslušníků a určí společnou dohodou předsedu komise z příslušníků třetích mocností:

Členové jsou jmenováni na tři roky; jejich mandát jest obnovitelný. Zůstávají v úřadě až jsou nahrazeni, a v každém případě, až skončí své práce zahájené již v době, kdy vypršel jejich mandát.

Místa, která by se uprázdnila úmrtím, demisí nebo z jakýchkoliv jiných důvodů, budou obsazena v nejkratší lhůtě podle pravidel předepsaných pro jmenování.

Stálá smírčí komise bude zřízena do šesti měsíců po tom, co vstoupá v platnost smlouva. Kdyby předseda komise nebyl jmenován ve zmíněné lhůtě nebo, v případě znovuobsazení, v době tří měsíců ode dne, kdy se místo uprázdnilo, bude president spolkové rady Švýcarské, pokud by nebylo jiné dohody, požádán, aby vykonal potřebné jmenování.

Stálé smírčí komise lze se dovolati žádostí, kterou podají předsedovi obě strany jednající ve společné dohodě, nebo kterou, není-li takovéto dohody, podá jedna nebo druhá strana.

Žádost bude obsahovati, mimo stručný výklad o předmětu sporu, výzvu řízenou komisi, aby učinila všechna opatření, která by mohla vésti k narovnání.

Vychází-li žádost pouze od jedné strany, musí ji tato strana oznámiti bez průtahu straně druhé.

Do čtrnácti dnů ode dne, kdy vláda Československá nebo vláda Rakouská vznesla spor na Stálou smírčí komisi, může každá ze stran, pro rozbor tohoto sporu, člena vyslaného ze svých příslušníků nahraditi osobou, která má zvláštní způsobilost ve věci, o kterou jde.

Strana, která by použila tohoto práva, oznámí to bez průtahu straně druhé; tato může v takovém případě učiniti totéž do čtrnácti dnů ode dne, kdy jí došlo oznámení.

Úkolem Stálé smírčí komise bude, aby vyjasnila sporné otázky, sebrala za tím účelem všechny potřebné zprávy cestou šetření nebo jinou a aby usilovala o narovnání stran. Komise, prozkoumavši věc, může navrhnouti stranám úpravu, která by se jí zdála vhodnou, a může jim určiti lhůtu, aby se vyjádřily.

Na konci svých prací učiní komise zápis konstatující, podle případu, buď že strany se dohodly a je-li toho třeba, podmínky dohody, nebo že strany nemohly býti narovnány.

Práce komise musí, pokud se strany nedohodnou jinak, býti skončeny do šesti měsíců ode dne, kdy spor byl na komisi vznesen.

Pokud nebude zvláštních ustanovení opačného obsahu, upraví si Stálá smírčí komise sama způsob řízení, které v každém případě musí býti sporné. Při šetření bude komise, pokud jednohlasně nerozhodne jinak, se říditi ustanoveními titulu III. (Mezinárodní komise vyšetřovací) haagské úmluvy z 18. října 1907 o pokojném urovnávání mezinárodních sporů.

Stálá smírčí komise sejde se, nebude-li mezi stranami jiné dohody, na místě, které určí její předseda.

Práce Stálé smírčí komise jsou veřejné pouze tehdy, když komise tak rozhodne v souhlasu se stranami.

Strany budou míti při Stálé smírčí komisi své zástupce, kteří budou sloužiti za prostředníky mezi nimi a komisí; mimo to mohou si strany přibrati poradce a znalce jimi za tím účelem jmenované a žádati za slyšení každé osoby, jejíž svědectví se jim bude zdáti užitečným. Komise bude se své strany míti možnost vyžádati si ústní výklady od zástupců,

poradců a znalců obou stran, jakož i od každé osoby, při které by pokládala za užitečné ji předvolati se souhlasem její vlády.

Pokud není v této smlouvě opačného ustanovení, rozhoduje Stálá smírčí komise většinou hlasů. Každý člen má právo na jeden hlas. V případě rovnosti hlasů hlas předsedy rozhoduje.

Komise může učiniti rozhodnutí o podstatě sporu jen tehdy, když všichni členové byli řádně svoláni a když jsou přítomni předseda a nejméně jeden člen.

Vláda Československá a Rakouská se zavazují, že usnadní Stálé smírčí komisi její práce a obzvláště, že jí dodají v největší míře všechny dokumenty a potřebné zprávy, jakož i že použijí všech prostředků, které jsou jim po ruce, aby jí umožnily na svém území a podle svého právního řádu předvolávati a slyšeti svědky a znalce a prováděti šetření na místě

samém.

Po dobu prací Stálé smírčí komise obdrží každý ze členů náhradu, jejíž výše bude stanovena společnou dohodou mezi vládami Československou a Rakouskou.

Každá vláda ponese své vlastní náklady a stejný díl společných nákladů komise.

Nedojde-li před Stálou smírčí komisí k narovnání, bude spor v dohodě předložen Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti za podmínek a podle pravidel o řízení stanovených jeho statutem.

Nedojde-li mezi stranami k dohodě, bude jedna neb druhá strana, když jeden měsíc před tím byla na to upozornila, míti volnost vznésti žádostí spor přímo na Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti.

Ustanovení tohoto článku nikterak neomezují volnost stran předložiti spor v dohodě rozhodčímu soudu za podmínek a podle pravidel o řízení stanovených haagskou úmluvou z 18. října 1907 o pokojném urovnávání mezinárodních sporů.

Všechny otázky, v nichž by vláda Československá a vláda Rakouská byly rozdvojeny, aniž by je mohly přátelsky rozřešiti obyčejnou cestou diplomatickou, a jejichž vyřízení by nemohlo býti vymoženo nálezem, jak je předepsáno v článku 1. této smlouvy, a pro které by již jinými úmluvami platnými mezi stranami nebyl předepsán nějaký způsob vyřízení, budou předloženy Stálé smírčí komisi, která bude pověřena navrhnouti stranám přijatelné řešení a v každém případě podati zprávu.

Řízení ustanovené články 6. až 15. této smlouvy platí i zde.

Jestli by do měsíce ode dne, kdy Stálá smírčí komise skončila své práce, obě strany se nedohodly, obě strany se vynasnaží, aby dospěly k dohodě, že vznesou otázku na Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti k rozhodnutí ve smyslu 2. odstavce článku 38. Statutu řečeného soudního dvoru.

Všeobecná ustanovení

Vlády Československá a Rakouská se zavazují navzájem, že se zdrží, pokud trvá řízení zahájené podle ustanovení této smlouvy, všech opatření, která by mohla míti nepříznivý vliv buď na provedení rozhodnutí Stálého dvoru mezinárodní spravedlnosti nebo na úpravu navrženou Stálou smírčí komisí, a vůbec, že nepodniknou ničeho, ať by to bylo cokoliv, což by mohlo přiostřiti nebo rozšířiti spor.

Ve všech případech a obzvláště když otázka, o níž jsou strany ve sporu, je důsledkem skutků, které byly již vykonány, nebo mají právě býti vykonány, Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti rozhoduje podle článku 41. svého statutu, určí v nejkratší možné lhůtě, jaká prozatímní opatření mají býti učiněna. Vysoké smluvní strany se zavazují, že se podrobí prozatímním opatřením takto označeným.

Všechny spory ve příčině výkladu této smlouvy budou předloženy Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti.

Tato smlouva bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny v Praze, pokud možno nejdříve.

Smlouva je uzavřena na dobu desíti let počítajíc ode dne výměny ratifikačních listin. Nebude-li vypovězena nejméně jeden rok před vypršením této lhůty, zůstane v platnosti na další období desíti let a tak dále.

Čemuž na svědomí plnomocníci tuto smlouvu podepsali.

Dáno ve Vídni, dne 5. března 1926.