Příslušníci každé ze Smluvních Stran budou požívati na území druhé strany týchž práv jako vlastní příslušníci, pokud jde o zákonnou a soudní ochranu jich osob a majetku.

Budou míti svobodný a volný přístup k soudům a poručenským úřadům druhého státu za stejných podmínek a v téže formě jako vlastní státní příslušníci.

Všeobecné jazykové předpisy o řízení před soudy platné na území každého ze smluvních států nejsou touto úmluvou nikterak dotčeny.

Příslušné soudy nebo úřady nebudou oprávněny požadovati od příslušníků druhé Smluvní Strany, kteří tam bydlí, jakoukoli jistotu či složení k soudu ani zálohu na soudní útraty z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že nemají v tuzemsku bydliště nebo sídla.

Příslušníci jedné z obou Smluvních Stran, mají-li bydliště mimo území druhé Smluvní Strany, budou účasti téhož práva, jsou však povinni, vznášejíce žalobu, označiti osobu, která tam bydlí a bude oprávněna přijímati jich jménem všechny spisy týkající se sporu.

Byly-li osoby osvobozené podle čl. 2 této úmluvy nebo podle zákonů platných ve státě, kde žaloba byla podána, od placení jistoty nebo složení k soudu, odsouzeny soudem jedné ze Smluvních Stran k náhradě útrat sporu, budou tato rozhodnutí vykonána bezplatně podle místních zákonů příslušnými úřady druhého smluvního státu na žádost, kterou jest vznésti v cestě diplomatické. Rozhodnutí o útratách budou vykonatelna, budou-li opatřena příslušným úřadem dožadujícího státu doložkou, že nabyla moci práva a jsou-li sepsána nebo opatřena překladem podle čl. 9 této úmluvy.

Předchozího slyšení stran netřeba, vyhrazuje se však odsouzené straně právo stížnosti, připouštějí-li ji zákony státu, kde jest exekuci provésti.

Totéž platí o soudních rozhodnutích, kterými byla později stanovena výše nákladů sporu.

Příslušníkům jedné Smluvní Strany přiznává se na území druhé právo chudých podle týchž předpisů, jež tam platí pro vlastní státní příslušníky․

Bylo-li sporné straně povoleno soudy neb úřady jedné ze Smluvních Stran právo chudých, bude ho požívati též ve všech procesních jednáních a jiných soudních úkonech před soudy druhého smluvního státu, pokud se týkají téže věci.

Úřad příslušný k vydání nebo potvrzení vysvědčení nemajetnosti může si opatřiti u úřadu druhé Smluvní Strany informace o majetkových poměrech žadatelových.

Úřad, který rozhoduje o žádosti za udělení práva chudých, jest oprávněn, aby v mezích své úřední působnosti zkoumal předložené vysvědčení a informace.

Smluvní státy se zavazují, že si budou poskytovati právní pomoc v záležitostech občanských, včetně řízení pozůstalostního, poručenského (opatrovnického) a v záležitostech obchodních. Poskytování právní pomoci se vztahuje na:

Žádosti za doručení spisů nebo poskytnutí právní pomoci budou předávány ministerstvem spravedlnosti státu dožadujícího přímo ministerstvu spravedlnosti státu dožádaného.

Je-li dožádaný úřad nepříslušným, vyrozumí ministerstvo spravedlnosti dožádaného státu ministerstvo spravedlnosti druhého státu o tom, kterému příslušnému úřadu bylo dožádání předáno.

Žádost za doručení a za právní pomoc jest sepsati v řeči státní, oficielní dožadujícího státu a opatřiti ji překladem v jazyku státním, oficielním dožádaného státu. Překlad bude pořízen nebo ověřen přísežným neb úředně oprávněným tlumočníkem dožadujícího státu.

Dožádaný úřad může k žádosti dožadujícího úřadu opatřiti překlad na jeho účet.

Žádost za právní pomoc nebo doručení spisů netřeba ověřovati, musí však býti opatřeny úřední pečetí odesílajícího úřadu.

V dožádání jest udati předmět žádosti, a pokud třeba, věc krátce vylíčiti, strany pak označiti podle jména, povolání, místa pravidelného bydliště, případně sídla nebo pobytu a role procesní.

V žádostech o doručení jest udati adresu příjemcovu, druh spisu, který má býti doručen a po případě způsob, jakým má býti doručení provedeno.

Žádosti za právní pomoc neb o doručení budou vyřízeny způsobem předepsaným zákony dožádaného státu.

Nicméně bude lze vyříditi je také zvláštní formou, bylo-li o to výslovně žádáno úřadem dožadujícím a neodporuje-li to zákonům státu dožádaného.

Listiny a jich přílohy, jimiž se dožádání vyřizuje, netřeba opatřiti překladem v řeči státu dožadujícího.

Soudní úřad, jemuž dojde dožádání o právní pomoc, použije při vyřízení týchž donucovacích opatření, jako při vyřízení dožádání úřadu vlastního státu nebo dožádání učiněného k tomuto cíli zúčastněnou stranou. Od donucovacích opatření k tomu účelu, aby sporné strany osobně se dostavily, bude lze upustiti tam, kde zákon jich nepředpisuje.

Přeje-li si toho dožadující úřad, bude zpraven, kdy a kde bude provedeno žádané opatření, aby zúčastněné strany mohly býti přítomny.

Vyřízení dožádání o právní pomoc lze odepříti pouze, není-li prokázána jeho autentičnost, nebo nenáleží-li žádané opatření v dožádaném státě k úkolům soudní pravomoci nebo pokládá-li je stát, kde mělo býti provedeno, za způsobilé, aby ohrozilo jeho výsostní právo nebo jeho bezpečnost.

V takovém případě dožádaný úřad podá bez průtahu zprávu ministerstvu spravedlnosti svého státu o důvodech, ze kterých byl výkon dožádání odmítnut. Toto ministerstvo pak zpraví ministerstvo spravedlnosti dožadujícího státu a vrátí mu zároveň dožádání.

Doručení, o němž je řeč v čl. 14, lze odepříti pouze tehdy, pokládá-li je stát, na jehož území má býti provedeno, za způsobilé, aby ohrozilo jeho výsostní právo nebo jeho bezpečnost.

V tom případě platí rovněž předpis článku 13.

Doručení bude prokázati buď potvrzením příjemcovým, které jest opatřiti datem a ověřiti, nebo osvědčením úřadu dožádaného státu o tom, že, jak, kdy a kde bylo provedeno.

Byl-li spis, který měl býti doručen, zaslán ve dvou vyhotoveních, jest potvrzení o příjmu nebo osvědčení buď napsati na jednom z nich nebo k němu připojiti.

Za provedení doručení a za vyřízení dožádání o právní pomoc nebudou požadovány nijaké poplatky, ani náhrada jakýchkoli výloh. Výjimku činí poplatky, které dožádaný stát vyplatil svědkům a znalcům, jakož i výlohy, které vznikly dožádáním o použití zvláštní formy řízení. Výlohy tyto budou nahrazeny neodkladně dožadujícím státem bez ohledu, zda jich náhradu lze obdržeti od zúčastněné strany či nikoli. Ustanovení poslední věty jest použíti i v případech zmíněných v odst. 2. čl. 4.

Právní pomoc nesmí býti dožádaným úřadem odepřena proto, že dožadující úřad nesložil přiměřenou zálohu na výlohy, jež podle prvého odstavce tohoto článku musí býti nahrazeny, leda že by pro tatáž úřední jednání mohla býti požadována záloha také na vlastních příslušnících.

Poplatky poštovní hradí úřad dožadující.

Dožádaný úřad sdělí při vyřízení dožadujícímu úřadu výši výloh, které provedením dožádání vznikly a jež třeba podle prvého odstavce tohoto článku hraditi. Náhrada výloh bude zaslána dožadujícím úřadem úřadu dožádanému prostřednictvím ministerstva spravedlnosti obou států.

Rozhodovati o platnosti manželství, o rozluce nebo rozvodu od stolu a lože jsou příslušny výhradně úřady té Smluvní Strany, jejímiž příslušníky jsou manželé. Jsou-li manželé různého státního občanství, jsou výlučně příslušny úřady Smluvního Státu, v němž měli manželé naposled společné bydliště.

Změní-li manželé státní příslušnost, tu okolnost, která nastala před touto změnou, může býti důvodem rozluky nebo rozvodu jen potud, pokud odůvodňovala rozluku nebo rozvod též podle práva před tím pro ně platného.

Pravoplatné nálezy úřadů jmenovaných v odstavci prvém budou uznány na území druhé Strany.

Za vydání prozatímních opatření, jako určení povinnosti alimentační, povolení odděleného bydliště, nebo nařízení o přijetí do společné domácnosti, může každý z manželů, který má bydliště na území druhého Smluvního Státu, žádati též u příslušného úřadu tohoto státu, byť by pro samu žalobu na rozluku nebo rozvod byl příslušen úřad jeho státu.

Tato prozatímní opatření zůstanou v platnosti, pokud jich nezmění příslušné úřady státu, jehož občany manželé jsou.

Spory o manželský původ dítěte a o uznání nemanželského otcovství k dítěti náležejí před soudy nebo úřady onoho ze Smluvních Států, jehož příslušníkem je osoba, proti které žaloba čelí.

Pravoplatné nálezy těchto soudů neb úřadů budou uznány na území druhé Smluvní Strany.

Rozhodnutí o legitimaci nemanželského dítěte anebo potvrditi smlouvu o osvojení přísluší úřadům té Smluvní Strany, jejímž příslušníkem jest osoba legitimující nebo osvojitel.

Vyžadují-li však zákony státu, jemuž náleží osoba legitimovaná nebo osvojenec, co do souhlasu a potřebného oprávnění jiných náležitostí než jsou vyžadovány podle zákonů státu, jehož úřady jsou příslušny podle odstavce prvého, bude zachovati i náležitosti předepsané zákony státu osoby legitimované neb osvojence.

Pravoplatné nálezy úřadů provedených v odstavci prvém tohoto článku budou uznány na území druhé Smluvní Strany.

Úřadům každé ze Smluvních Stran přísluší poručenská (opatrovnická) péče o osobu a veškeré jmění vlastních příslušníků.

Nastane-li potřeba zahájiti poručenství (opatrovnictví) nad příslušníkem jednoho Smluvního Státu, který se zdržuje na území druhé strany nebo tam má jmění, učiní o tom úřad této strany neprodleně sdělení příslušnému úřadu poručencovu (opatrovancovu) a omezí se toliko na bezodkladná opatření na ochranu osoby a jmění.

Příslušný úřad státu, jehož občanem je poručenec (opatrovanec), může tato opatření zrušiti. Může však též, je-li to v zájmu této osoby, vyslechna ji a jejího zákonného zástupce, přenésti celé poručenství (opatrovnictví) nebo jednotlivá opatření poručenská (opatrovnická) ať již ohledně osoby, ať ohledně jmění, na úřady druhé Smluvní Strany s jich souhlasem a podle platných předpisů.

Úřady tyto řídí se pak při svém rozhodování zákony své země. Jejich rozhodnutí, jakmile se stanou pravoplatnými, budou uznána na území druhého státu. O otázkách osobního stavu jim však rozhodovati nepřísluší.

Příslušníci každého ze Smluvních Států mohou o veškerém jmění, které mají na území druhé Smluvní Strany, volně pořizovati na případ smrti závětí, vzájemnou závětí mezi manžely, dovětkem, smlouvou dědickou, darováním na případ smrti, nebo jinak stejně jako občané této Smluvní strany.

Forma posledního pořízení nebo jeho odvolání řídí se podle práva, kde bylo učiněno.

Každá ze Smluvních Stran se zavazuje, že bude co do nabývání majetku ať movitého, ať nemovitého z důvodu převodu na případ smrti s příslušníky druhé Strany nakládati stejně jako s vlastními státními občany.

Za právní důvody nabývání majetku podle tohoto ustanovení budou pokládány: závěť, vzájemná závěť, dovětek, smlouva dědická, zákonná posloupnost, právo na povinný díl a odúmrť ve prospěch státu.

Předpisy platné na území té Smluvní Strany, kde jest pozůstalostní jmění, jimiž omezuje se právo volně pořizovati na případ smrti buď o veškerém jmění nebo o jeho části nebo o určitých věcech ze zvláštních důvodů hledíc k osobě pořizovatele nebo z důvodů veřejných, jsou ustanovením tohoto odstavce nedotčeny.

Stejně nejsou dotčeny touto úmluvou i zvláštní zákonné předpisy, které na území Smluvních Stran jsou případně v platnosti (tak např. o pozemkové reformě a svěřenství atd.).

Projednávati nemovitou pozůstalost a rozhodnouti o všech sporných otázkách toho se týkajících náleží výlučně soudům neb úřadům té Smluvní Strany, na jejímž území nemovitá pozůstalost jest.

O tom, co dlužno pokládati za nemovitý majetek, rozhodují předpisy státu, kde jest tento majetek.

Projednati movitou pozůstalost náleží soudům nebo úřadům toho Smluvního Státu, jehož příslušníkem byl zůstavitel v době úmrtí. Jim se rovněž zůstavuje rozhodovati o sporných otázkách, které se vztahují na řízení pozůstalostní o movitém jmění zůstavitele.

Smluvní Strany se zavazují, že si vydají navzájem k účelům uvedeným v odstavci prvém tohoto článku movité jmění pozůstalostní po příslušníku druhé Smluvní Strany, pokud jest na jich území.

Co jest pokládati za movité jmění, řídí se podle práva strany, na jejímž území movitá pozůstalost jest.

Příslušnému soudu nebo úřadu Smluvní Strany, na jehož území jest movitá pozůstalost, náleží:

Zejména jest povinen zříditi řádný inventář veškerého pozůstalostního jmění a podle okolností případu je buď zabezpečiti nebo naříditi jeho uložení na bezpečném místě nebo ustanoviti spolehlivou a důvěryhodnou osobu správcem pozůstalosti.

Opatření uvedená v odstavcích 1. a 2. provede soud nebo úřad podle předpisů platných o tom ve vlastním státě.

Je-li v místě, kde jest movité pozůstalostní jmění, konsulární úřad druhé Smluvní Strany, lze učiniti opatření, uvedená v odstavci 1. pod lit. b) pouze tehdy, byl-li konsulární úřad o tom vyrozuměn za účelem účasti nejméně 24 hodiny předem anebo je-li nebezpečí v prodlení. Konsulární úřad může v mezích své pravomoci zúčastniti se všech opatření, která budou učiněna místním soudem nebo úřadem státu, kde movité pozůstalostní jmění jest. Zejména může žádati, aby opatření stala se ve formě zvláštní, neodporuje-li tato zákonům platným ve státě, kde jest příslušný soud nebo úřad.

Ve všech ostatních případech bude konsulární úřad neprodleně zpraven o všem, co bylo zařízeno k zabezpečení a správě pozůstalostního jmění. Opatření tato mohou býti na jeho přání změněna nebo zrušena, leč by z toho vznikla újma příslušníkům státu, kde pozůstalostní jmění jest.

Jsou-li na projednání pozůstalosti zúčastněni jako dědici nebo odkazovníci státní občané toho Smluvního Státu, kde jest pozůstalostní jmění, nebo osoby, které se na tomto území zdržují, jest příslušný soud nebo úřad oprávněn zadržeti k žádosti těchto osob buď celé pozůstalostní jmění nebo postačující jeho část do té doby, dokud o jich dědickém neb odkazovnickém nároku nebude pravoplatně rozhodnuto příslušným pozůstalostním soudem nebo úřadem státu, jemuž zůstavitel přísluší.

Stejná opatření mohou býti učiněna i na žádost věřitelů, kteří jsou buď příslušníky Smluvního Státu, na jehož území jest movité pozůstalostní jmění, nebo se tam zdržují, pokud jejich nároky budou ohlášeny u příslušného soudu k vymáhání ve lhůtě stanovené v dalším článku.

O nárocích těchto věřitelů rozhodnou výlučně soudy státu, na jehož území jest movité pozůstalostní jmění.

Movitá pozůstalost bude předána nejbližšímu konsulárnímu úřadu státu zůstavitelova.

Ustanovením této úmluvy nejsou však nikterak dotčeny předpisy o zápovědi vývozu jednotlivých předmětů.

Výše uvedená ustanovení o vydání movitých pozůstalostí příslušným soudům neb úřadům domovského státu zůstavitelova nebudou dotčena případnými dohodami mezi finančními správami obou Smluvních Stran o zamezení dvojího zdanění movitých pozůstalostí.

Pokud dohoda zmíněná v odstavci prvním tohoto článku nebude sjednána, vyhrazuje si každá ze Smluvních Stran, že dříve než movitou pozůstalost vydá úřadům druhé Smluvní strany, vybere poplatky a jiné veřejné dávky, které podle jejich zákonů na ní váznou.

Listiny sepsané, vydané neb ověřené soudem (poručenským úřadem) neb některým ústředním nebo jiným jemu na roveň postaveným úřadem správním, jsou-li opatřeny úřední pečetí, nepotřebují, má-li jich býti použito před úřady druhé strany, dalšího ověření.

Listiny vyhotovené neb ověřené veřejnými notáři, má-li jich býti použito podle odstavce prvého tohoto článku, jest soudně ověřiti.

Za soudní listiny je považovati též vyhotovení podepsaná soudní kanceláří, pokud její podpis postačuje podle zákonů jejího státu.

Seznam ústředních úřadů, jež podle odstavce prvého přicházejí v úvahu, bude této smlouvě připojen. Smluvní Strany si navzájem sdělí případné pozdější změny, jež by v seznamu nastaly.

Ministerstva spravedlnosti obou Smluvních Stran dodají si navzájem na požádání informace o právu platném na území svých států, po případě o rozhodování svých soudů o určitých právních otázkách.

V žádosti bude přesně vylíčiti, o kterých právních předpisech má býti informace dána, nebo jichž znění má býti osvědčeno, nebo jaké právní otázky se rozhodování soudů týče.

Byl-li uvalen konkurs na jmění příslušníka druhého Smluvního Státu, jest o tom bez průtahů zpraviti příslušný soud jeho vlasti, pokud je znám, a úřad konsulární, nebo, není-li ho, jiný úřad zastupitelský.

Tyto úřady ze své strany podají soudu, který vyhlásil konkurs, co nejdříve zprávu, pokud obdrží o tom úřední vědomost, zda úpadce má na území jich státu jmění movité či nemovité.

Lze-li za to míti, že na území druhého státu jsou konkursní věřitelé, je zaslati soudu po případě konsulárnímu nebo jinému zastupitelskému úřadu vedle výše zmíněné zprávy také vyhotovení vyhlášky konkursu k uveřejnění v časopisech tam pro to určených.

Bylo-li na území jednoho Smluvního Státu zahájeno příslušným soudem konkursní řízení a má-li úpadce na území druhého Smluvního Státu movité jmění, aniž by tam měl své bydliště (sídlo), bude toto jmění na dožádání onoho soudu příslušnými úřady zajištěno a sepsáno.

Ode dne, kdy toto dožádání dojde příslušného úřadu druhé Smluvní Strany, nelze tu na movitém jmění úpadcově nabývati ani vlastnických, ani zástavních, ani retenčních práv.

O vyloučení a odloučení předmětů z movité konkursní podstaty rozhodují soudy Smluvního Státu, na jehož území jest movité jmění. Zbývající movité jmění bude pak vydáno příslušnému soudu druhé Smluvní Strany.

rozsudky, platební příkazy (rozkazy), usnesení a jiná rozhodnutí jakýchkoli civilních soudů včetně soudů obchodních, pokud jsou opatřeny doložkou ověřovací a potvrzením, že nepodléhají žádnému dalšímu opravnému prostředku s účinkem odkladným. Totéž platí o rozsudcích trestních, o soukromoprávních nárocích poškozených osob a o útratách trestního řízení.

Smíry, uzavřené o takových nárocích před soudy výše uvedenými, jsou-li ověřeny a opatřeny doložkou soudu o tom, že jsou vykonatelny.

Rozsudky a rozhodnutí rozhodců nebo rozhodčích soudů, pokud podle zákona nebo podle písemné smlouvy, v zákonné formě mezi zúčastněnými zřízené, jest rozhodce nebo rozhodčí soud povolán, aby rozhodl. Tyto rozsudky, rozhodnutí nebo smíry bude opatřiti doložkou soudu I. stolice, v jehož obvodu vydali rozhodce nebo rozhodčí soud rozsudek nebo rozhodnutí, nebo v jehož obvodu byl učiněn smír, že nepodléhají dalšímu opravnému prostředku s účinkem odkladným, a doložkou, potvrzující správnost jich vyhotovení.

Žádost o povolení a výkon exekuce budiž podána vymáhající stranou u soudu, kde exekuční titul vznikl. Pokud jde o exekuční tituly, vzniklé v řízení před rozhodci nebo rozhodčími soudy, budou podána u soudu I. stolice, o němž jest řeč v čl. 44, lit. c).

Tyto soudy opatří žádost za povolení a výkon exekuce doložkami po rozumu čl. 44 a postoupí ji bez odkladu i s ostatními přílohami prostřednictvím ministerstva spravedlnosti příslušnému soudu.

Straně je nicméně zůstaveno, aby požádala o povolení a výkon exekuce přímo u příslušného soudu druhého Smluvního státu.

Soud příslušný k povolení exekuce prozkoumá na základě došlých spisů, jsou-li tu všechny podmínky, aby exekuce byla povolena. Toto zkoumání, jež jest skončiti nejpozději do čtrnácti dnů ode dne, kdy spisy k soudu došly, se omezí na zjištění těchto záležitostí:

Soud, který exekuci povoluje nebo vykonává, není oprávněn, aby exekuční titul věcně zkoumal.