Platnost zákona č. 268/1923 Sb. z. a n. se prodlužuje s těmito změnami:

V §u 1, odst. 1., č. 1., věta druhá bude zníti:

Které dodávky a výkony se pokládají za tuzemské a co jest rozuměti tuzemskem podle tohoto zákona, ustanoví nařízení.

V §u 1, odst. 1., č. 2., věta první se doplní slovy:

dále v případech, kdy daň jest paušalována (§ 19, odst. 8.).

§ 4, č. 7., bude zníti:

dodávky vody, výkony vah a výkony jatečné (hlídání, krmení a porážení dobytka), prováděné státem a veřejnoprávními svazky v jejich vlastních podnicích, dále dodávky plynu a elektrického proudu pro veřejné osvětlení. Rovněž nejsou dani podrobeny vzájemné dodávky stejného množství elektrického proudu, provedené v daňovém období mezi elektrárnami, jejichž vedení spolusouvisí; dodávky elektrického proudu toto množství převyšující dani však podléhají;

§ 4, č. 10., bude zníti:

dodávky a výkony mezi spolusouvisícími tuzemskými závody téhož podniku a mezi spolusouvisícími tuzemskými závody a podniky téhož majetníka (§§ 1 a 6) mimo případy, kdy daň jest paušalována, neustanoví-li vyhláška o paušalování něco jiného. Pojem spolusouvisících tuzemských závodů téhož podniku a spolusouvisících tuzemských závodů a podniků téhož majetníka ustanoví nařízení;

§ 4, č. 12., bude zníti:

dodávky léčiv, léčebných pomůcek (včetně pomůcek therapeutických), léčebných vod a podávání léčebných lázní, dále výkony lékařů a porodních asistentek, hradí-li úplaty za tyto dodávky nebo výkony nositelé veřejnoprávního sociálního pojištění podle příslušných právních ustanovení․ Stejné osvobození platí i pro náhradní nositele sociálního pojištění (zaopatření) podle čl. III. zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., kterým se mění zákony o úrazovém pojištění dělníků, pokud se týče podle vlád. nařízení ze dne 23. září 1919, č. 516 Sb. z. a n., o zřízení Zemské úřadovny pro dělnické pojištění na Slovensku v Bratislavě a rozšíření působnosti zákonů o dělnickém pojištění na Slovensko, a podle §u 5 písm. a) a §u 6, písm. a), zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, pokud se týče podle §u 22 zákona ze dne 15. října 1925, č. 221 Sb. z. a n., o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců, jakož i pro osoby, opatřené vysvědčením chudinským. Rovněž nejsou dani podrobeny dodávky a výkony veřejných léčebných a ošetřovacích ústavů na všeobecných třídách. Tato osvobození však neplatí, jde-li o dodávky předmětů, u nichž jest daň paušalována (§ 19, odst. 8.). Ministr financí se zmocňuje, aby tato osvobození rozšířil i na jiná podobná zařízení, která snad později zákonem budou uvedena v život.

§ 4, č. 14., a), bude zníti:

v případech hodných zřetele poskytl zvláštní úlevy a osvobození pro vývozní nebo dovozní podniky;

V §u 4, č. 15., se vsune za slova „společný nákup“ slovo „strojů“.

§ 4, č. 16., bude zníti:

dodávky a výkony domáckých pracovníků, prováděné jimi samými nebo členy jejich rodiny, kteří žijí s nimi ve společné domácnosti, záležející ve zpracování hmot, které obdrží od podnikatelů, jimž odvádějí hotový výrobek a zbytky zpracovaných hmot a od nichž obdrží za svou práci jen smluvenou mzdu od kusu;

V §u 4, č. 17., věta první bude zníti:

dodávky a výkony pro stát nebo pro takové státní podniky, které nenáležejí k podnikům spravovaným podle zásad obchodního hospodaření, provádějí-li je podnikatelé, jimž byly dodávky nebo výkony ty zadány přímo nebo prostřednictvím družstev nebo společenstev, vyjímajíc případy, kdy daň jest paušalována.

§ 4, č. 18., bude zníti:

dodávky vývozcům, kteří mají bydliště nebo sídlo v tuzemsku, nepřevádí-li dodavatel na vývozce fysickou držbu, nýbrž vyvážejí-li se předměty dodávky na účet vývozcův v nezměněném stavu do ciziny, dále pak výkony, prováděné v tuzemsku prokázaně pro cizinu. Podmínky těchto osvobození ustanoví nařízení;

K §u 4 připojí se jako č. 20 toto ustanovení:

převody souborů věcí a práv, uvedených v §u 2, při splynutí (fusi) nebo při přeměně právního útvaru podniků veřejně účtujících, společností s ručením obmezeným a společností komanditních, jakož i při přeměně pravovárečných měšťanstev ve společnosti akciové.

§ 5, č. 1., doplní se touto větou:

Cizinci, kteří v tuzemsku udržují provozovnu (pobočku, kancelář nebo sklad), jsou povinni platiti daň také tehdy, když zdanitelná dodávka nebo výkon se v jejich provozovně toliko zprostředkuje.

§ 5, č. 2., doplní se takto:

, jakož i osoby, které jménem a na účet takového cizince uzavírají v tuzemsku dodávky zboží, nalézajícího se v době uzavření dodávky v cizině.

V §u 9, odst. 1., věty čtvrtá a pátá budou zníti:

Povolí-li se z úplaty srážka, jest vyměřovacím základem cena skutečně placená. Při dovozu se vyměřuj daň z úplaty, a kde té není, z obecné ceny dováženého zboží; k úplatě nebo k ceně se připočítá clo, výlohy dopravní ke hranici a dávky, vybírané z dováženého zboží. Co jest rozuměti cenou obecnou, ustanoví nařízení.

K §u 9, odst. 2. připojí se jako další tato věta:

Zasilatelé a majetníci skladišť mohou si vyloučiti z úplaty za svůj výkon clo, daně a dávky, které státu zaplatili při celním odbavení, účtují-li je komitentovi zvláště.

V §u 9, odst. 6., na konci věty první se vsune za slova „cena obecná“ „(odst. 1.)“.

V §u 9, odst. 6., věta druhá se zruší a věta třetí bude zníti:

Nebyla-li při dovozu úplata nebo cena dováženého předmětu udána nebo byla-li udána, zdá-li se však celnímu úřadu podstatně nepřiměřená, jest rozhodna pro vyměření daně cena obecná, zjištěná odhadem (§ 17, odst. 8.).

V §u 12 věta pátá bude zníti:

Budou-li po uzavření dodávek, ale před jejich provedením určité předměty podrobeny dani z obratu při dovozu, nebo bude-li u určitých předmětů daň paušalována nebo paušál zvýšen, jest poplatník, nechce-li daňový rozdíl nebo daň nésti ze svého, oprávněn cenu o daňový rozdíl nebo daň zvýšiti a jest v tomto případě povinen zvýšení to účtovati zvláště.

V §u 17, odst. 7., se mezi větu první a druhou vsune tato nová věta:

Rovněž není zmíněný poplatník povinen platiti daň z povolených slev a z účtovaných částek, které se úpadkem nebo vyrovnáním staly nedobytnými.

V §u 17, odst. 8., ve větě první se nahradí slova „do místa celního odbavení“ slovy „ke hranici“ a k témuž odstavci připojí se jako poslední tato věta:

Cenou podle tohoto odstavce rozumí se cena obecná (§ 9, odst. 1.).

K §u 18 připojí se jako druhý tento odstavec:

Ustanovení odst. 1. platí obdobně i pro případy, kdy poplatník platí daň z účtovaných cen (§ 17, odst. 7.).

V §u 21, odst. 2., se v první větě vsunou za slova „této daně“ slova „nebo úroků z ní“.

V §u 22, odst. 1., věta druhá bude zníti:

Tento nárok nelze však uplatniti u předmětu, kterého tuzemský podnikatel (vývozce) upotřebil k zpracování na jiný předmět nebo jako součásti ke zhotovení jiného předmětu nebo jako obalu, nebo kterého již použil v tuzemsku.

V §u 26, odst. 2., první a druhá věta budou zníti:

Je-li pro přepychovou povahu předmětu nebo výkonu směrodatnou cena, sluší touto cenou rozuměti smluvenou cenu předmětu nebo výkonu, a není-li takové, cenu obecnou podle §u 9 a to v obou vdech bez daně přepychové. Při dovozu se k ceně smluvené nebo obecné připočítá ještě clo, výlohy dopravní ke hranici a dávky, vybírané z dováženého zboží.

§ 31, odst. 1., bude zníti:

(1) Dodávky přepychových předmětů, prováděné nepodnikateli, podléhají kromě případů, uvedených v §u 27, č. 11., a §u 28, č. 4., v každém případě 10%ní přepychové dani, nehledíc na výši úplaty.

V §u 38 se mezi odst. 1. a 2. vsune tento nový odstavec:

V případech, kde se daň vybírá podle §u 19, odst. 8., paušálně, může vyhláškou o paušalování nárok na vrácení daně podle odst. 1. býti vyloučen nebo omezen.

Odstavec (3) §u 38, který se nyní stává odstavcem (4), bude zníti takto: Žádost za vrácení daně podle odst. 1. a 3. nutno podati nejpozději do 1 roku po nabytí předmětu; podrobnosti vrácení ustanoví nařízení.

§ 40 bude zníti:

Prozradí-li státní zřízenci a osoby, které z úředního příkazu působily při vyměřování daně, neoprávněně zařízení a poměry podniku, zejména prozradí-li obsah přiznání nebo řízení o něm, dopouštějí se přestupku, za který uloží soud, není-li tu těžší trestný čin, trest na penězích do 10.000 Kč, nebo vězení (uzamčení) do tří měsíců. Stíhání trestní koná se jen na soukromou žalobu podnikatelovu. Pokus tohoto přestupku není trestný.

§ 41 bude zníti:

Přestupky daňové.

(1) Přestupku zkrácení daně se dopouští, kdo v daňovém přiznání nebo v odpovědi na dotaz nebo dekret nebo při celním odbavení, ve stížnosti, v žádosti za osvobození od daně, za snížení nebo vrácení daně nebo poskytnutí jinaké daňové výhody, vědomě a v úmyslu daň zkrátiti učiní nesprávná udání nebo zamlčí určité okolnosti, čímž může zmařiti předepsání daně, způsobiti vyměření daně nižší částkou, než kterou by podle zákona měl platiti, nebo získati osvobození od daně, snížení nebo vrácení daně nebo dosáhnouti jinaké výhody, která jemu po zákonu nepřísluší. Nezáleží na tom, byl-li daňový přestupek dokonán, či jde-li jen o pokus. Pokusu přestupku zkrácení daně dopouští se také, kdo vědomě a v úmyslu daň zkrátiti nesprávně vede předepsaný daňový záznam nebo obchodní knihy nebo vydává účty o tuzemských dodávkách tak, jako by šlo o dodávky z ciziny do tuzemska.

(2) Přestupku zatajení daně se dopouští, kdo vědomě a v úmyslu daň zkrátiti:

(3) Spoluviny přestupku o zkrácení nebo zatajení daně se dopouští, kdo vědomě a úmyslně vede nesprávně obchodní knihy nebo nařízené daňové záznamy proto, aby napomáhal zkrátiti daň, kterou má platiti, kdo jest s ním v obchodním spojení.

(4) Přestupku ohrožení daně se dopouští, kdo se bez zlého úmyslu z hrubé nedbalosti dopustí činů nebo opominutí, uvedených v odst. 1. - 3.

(5) Přestupku zkrácení, zatajení nebo hrožení daně se dopouští i zmocněnec, jenž se dopustí při zastupování činů neb opominutí, uvedených v odst. 1. - 4.

(6) Přestupku zkrácení nebo zatajení daně se dopouští také, kdo jako znalec nebo osoba přezvědná před finančními orgány učiní vědomě nesprávná udání v úmyslu, aby zmařil vyměření daně nebo způsobil vyměření daně nižší.

V §u 42, odst. 11. se nahrazuje slovo „osobní“ slovem „přímé“.

V §u 43, odst. 2. se škrtnou slova „bez předchozí pohrůžky“.

V §u 44, odst. 1., č. 3., bude zníti:

jestliže pachatel odčiní přestupek dříve, než úřední orgán při daňové kontrole (§ 16) závadu shledal a ve všech jiných případech dříve, než mu byla dodána obsílka nebo vyrozumění o zavedením trestním řízení, a v obojím případě zaplatí, byla-li daň zkrácena, zatajena nebo ohrožena, příslušnou částku u berního úřadu;

§ 47 bude zníti:

Poměr k zákonům o přímých daních.

Nestanoví-li zákon nic jiného, platí obdobně ustanovení o přímých daních.

§ 49 bude zníti:

(1) Tento zákon nabude účinnosti dnem 1. ledna 1927. Jde-li však o daň za dobu před 1. lednem 1927 nebo o trestné činy před tímto dnem spáchané, nutno použíti ustanovení zákona, který v rozhodné době (odst. 3.) platil.

(2) Všechna osvobození a úlevy, udělené podle §u 4 zák. č. 268/1923 Sb. z. a n., pokud osvobození ta nenastala po zákonu samém a s výjimkou osvobození podle §u 4, č. 19., pozbývají platnosti dnem 31. prosince 1926.

(3) Doba provedení dodávky nebo výkonu rozhoduje o tom, vztahuje-li se na dodávku nebo výkon ustanovení tohoto zákona či zákonů ze dne 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n., ze dne 29. ledna 1920, č. 70 Sb. z. a n., ze dne 12. srpna 1921, č. 321 Sb. z. a n., nebo zák. č. 268/1923 Sb. z. a n.

(4) Budou-li po uzavření dodávek nebo výkonů, ale před jejich provedením určité předměty nebo výkony prohlášeny nově za přepychové nebo budou-li určité předměty podrobeny dani z obratu při dovozu nebo, bude-li u určitých předmětů daňový paušál zaveden nebo zvýšen, jest dodavatel, nebo kdo výkon provádí, oprávněn daňový rozdíl nebo daň, nechce-li je nésti ze svého, zvláště účtovati a cenu o to zvýšiti.

(5) Bude-li po uzavření dodávek nebo výkonů, ale před jejich provedením daň z obratu nebo daň přepychová snížena nebo, budou-li určité předměty nebo výkony prohlášeny za nepřepychové nebo, budou-li určité předměty sproštěny daně z obratu při dovozu nebo, bude-li u určitých předmětů daňový paušál zrušen nebo snížen, jest příjemce dodávky nebo výkonu oprávněn žádati na svém dodavateli nebo na tom, kdo výkon provádí, poměrnou srážku daňovou z úplaty za dodávku nebo výkon. Jestliže dodavatel, nebo kdo výkon provádí, daň již státu odvedl, má příjemce právo žádati na státu, aby mu daňový rozdíl nebo daň vrátil. Podrobnosti ustanoví nařízení.

(6) Změna úplaty, vzniklá podle odst. 4. nebo 5., nemůže býti důvodem zrušení smlouvy, nebylo-li ve smlouvě ustanoveno jinak.

(7) Podnikatelé, kteří nejsou výrobci, a mají ještě toho dne, kdy nabude účinnosti nařízení, který se mění seznam přepychových předmětů, na skladě zboží, zdaňované dříve v drobném prodeji, podle změněného seznamu zdaňované však u výrobce nebo při dovozu, musí toto zboží zdaniti přepychovou daní tak, jako by bylo podle změněného seznamu ještě zdaňováno v drobném prodeji; výrobci však musí dnem, kdy nabude účinnosti nařízení, který se mění zmíněný seznam, odvésti z celé své tržby za přepychové předměty daň 12%ní.

(8) Zásoby předmětů, které mají na skladě podnikatele v době, kdy předměty toho druhu nařízením byly prohlášeny za přepychové, zdaňují se 10%ní přepychovou daní až v drobném prodeji; jestliže však jde o předměty, zdaňované u výrobce, který tyto předměty sám vyrobil nebo z ciziny dovezl, zdaňují se při dodávce 12%ní přepychovou daní již u zmíněného výrobce. Proto musí všichni podnikatelé o této zásobě předmětů poříditi do 14 dnů po dni, kdy nařízení nabylo účinnosti, inventuru, a to podle stavu z tohoto dne; výsledek inventury zapíší jako první položku do předepsaného zásobníku a oznámí v téže lhůtě příslušnému finančnímu úřadu I. stolice.

(9) Zásoby předmětů, které podle seznamu přepychových předmětů nejsou přepychovým zbožím, které jsou však zcela nebo převážně zhotoveny z hmot, prohlášených nařízením za přepychové zboží, a které jsou na začátku účinnosti tohoto nařízení na skladě, zdaňují se 10%ní přepychovou daní až v drobném prodeji. Také stran těchto předmětů jsou podnikatelé povinni poříditi inventuru, výsledek její zapsati do zásobníku a oznámiti příslušnému finančnímu úřadu I. stolice ve lhůtě, stanovené v odst. 8.

(10) Zákon tento pozbývá platnosti dnem 31. prosince 1929.

Ministru financí se ukládá, aby tento zákon provedl ve shodě s ministry spravedlnosti, obchodu, vnitra, zemědělství a zásobování lidu.