Přirážka k dani z vodní síly, snížená v §u 1 vládního nařízení ze dne 21․ listopadu 1923, č. 228 Sb. z. a n., na částku 2 haléřů za 1 koňskou sílu (k. s. eff.) a hodinu, snižuje se dále na 1 haléř za 1 koňskou sílu (k. s. eff.) a hodinu.

Ustanovení § 23 vl. nař. č. 142/1922 Sb. z. a n. se doplňuje těmito dalšími odstavci:

Novým vodním dílům, zřízeným a uvedeným do provozu po 1. lednu 1926, přiznává se úplné osvobození od daně z vodní síly pro první patnáctiletí bez předchozího přezkoušení jejich výnosnosti podle § 9 zák. č. 338/1921 Sb. z. a n.; stejně přiznává se bez předchozího přezkoušení výnosnosti pro první patnáctiletí další osvobození od daně z vodní síly pro vodní díla, zřízená a uvedená do provozu v době od 1. ledna 1919 do 31. prosince 1925, byla-li za příslušná roční období včetně roku 1925 nevýnosnost jejich prokázána.

Zmíněná osvobození přiznají se však pouze tehdy, neodpisoval-li podnikatel kapitál investovaný do vodního díla takovými částkami, jimiž by tento kapitál umořil v době kratší 30 let. Příslušný průkaz o tom je podnikatel povinen podati na požádání finančních úřadů I. stolice.

Výnosností podle § 9 zák. č. 338/1921 Sb. z. a n. rozumí se podnikatelský zisk 3,5 % z kapitálu investovaného.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1926. Provedením jeho pověřuje se ministr financí v dohodě s ministry veřejných prací a zemědělství.