151/1920 Sb. znění účinné od 27. 7. 1922

změněno	s účinností od	poznámka
nařízením č. 202/1922 Sb.	27.7.1922

151

Nařízení vlády republiky Československé

ze dne 4. března 1920,

jímž se provádí zákon ze dne 24. července 1919,

č. 462 Sb. z. a n., o propůjčování míst legionářům.

I.

Služba ztrávená v československých legiích,

její trvání a započtení (k § 1 zákona). (čl. 1-4)

Čl. 1.

Služba ztrávená v československých legiích počítá se všem legionářům bez rozdílu, ku které kategorii státních zaměstnanců náležejí, trojnásobně do služební doby dle § 37 služební pragmatiky, rozhodné pro určení služebního pořadí v příslušné hodnostní třídě, jmenováním nabyté, dále do postupu do vyšších stupňů platových i do postupu časového; konečně pro dosažení starobních přídavků a pro odůvodnění nároků na pensi, jakož i pro vyměření požitků pensijních.

Čl. 2.

Služba v legiích počíná, je-li tu písemná přihláška, kterou se kdo dobrovolně zavázal ihned a bezpodmínečně se zbraní v ruce bojovati za osvobození československého národa, datem této přihlášky; přihlášku nahražuje písemné potvrzení orgánů ku přijímání přihlášek oprávněného, že se legionář řádně u něho přihlásil.

Orgány tyto byly:

Československá Národní Rada v Paříži a její odbočky a kanceláře v Rusku, Italii, Americe a Anglii a jim podléhající dobrovolnické organisace. Datum pravoplatné přihlášky nebo ji nahražujícího potvrzení přijímajícího orgánu budiž ověřeno výpisem z úředních záznamů nebo archivních listin příslušné legie. Kde nelze zjistiti den přihlášky, nebo nebyla-li tato vůbec podána, počítá se služba v legiích ode dne skutečného nastoupení služby. Služba v legiích končí:

a)	dnem 31. prosince 1919 u těch, kteří tohoto dne byli v činné službě vojenské s výjimkou legionářů v té době ještě v Rusku meškajících;
b)	dnem řádného propuštění z legie, nebo dnem přeložení do neaktivity legionáře, stalo-li se před 31. prosincem 1919;
c)	dnem návratu na území Československé republiky u těch legionářů, kterým z vojensko-služebních důvodů bylo nebo bude možno vrátiti se z Ruska teprve po 31. prosinci 1919, pokud tento návrat nebyl oddálen jejich zaviněním, nebo přidělením v nějakém služebním postavení, nevyplývajícím přímo z jich poměru legionářského. V případech, kde služba legionářská byla přerušena udělením trvalé nebo delší dočasné dovolené, zajetím atd., rozhoduje ministerstvo Národní obrany (kancelář Československých legií), zdaž a kolik možno započísti z této doby do služby legionářské.

Čl. 3.

Služební doba započítá se podle počtu kalendářních měsíců, při čemž neúplný měsíc jest počítati za celý․ Trojnásobné započtení legionářské služby nutno považovati za maximum a platí v plné míře pouze pro ty legionáře, kteří před svým vstupem do československých legií ještě nebyli ve státní neb jiné veřejné službě a nemají tudíž nároků na základě jiných zákonných předpisů na započtení, po případě zvýšené započtení své služby vojenské. Pro legionáře,

kteří v takových službách byli již před svou službou legionářskou a kterým se doba trvání jich vojenské povinnosti počítala do skutečné služby, připočítává se služba v legiích pouze dvakráte k celkové době služební.

a)	Pro ty legionáře, kteří byli již před svým vstupem do legií ve státní službě, nebo kteří do dne vyhlášení zákona byli do ní přijati, vstupují v platnost výhody podle tohoto zákona co do doby do 31. srpna 1919 v legiích ztrávené dnem vyhlášení tohoto zákona, t. j. dnem 7. srpna 1919. Doba legionářská po 31. srpnu 1919 započitatelná dle tohoto zákona vpočítá se dnem skončení jejich legionářské služby dle postupových předpisů té doby pro státní zaměstnance platných. Legionářům, kteří mají nárok na připočtení válečných půlletí podle zákona ze dne 23. července 1919, čís. 457 Sb. z. a n., odečte se pro postup do vyšších požitků z trojnásobku služby v legiích, spadající do téhož kalendářního roku, za který jim bylo připočteno válečné půlletí, jedna polovina z každého započitatelného měsíce, takže služba legionářská pro týž válečný rok se jim započítává pouze dva a půlkrát, t. j. ke skutečné službě se připočte pouze jeden a půlkrát. Obdobně legionářům, kteří mají nárok na připočtení válečného roku pro vyměření požitků pensijních podle nařízení ministerstva zeměbrany ze dne 10. prosince 1915, čís. 362 ř. z., započte se v témže kalendářním roce jejich služba v legiích pouze dvakrát (tedy připočte se pouze jednou).
b)	Pro ty legionáře, kteří byli přijati do služby státní mezi 7. a 31. srpnem 1919, započítá se s účinností dnem nastoupení služby legionářská doba dle postupových předpisů v té době platných pro státní službu. Pro legionáře, kteří byli nebo budou přijati od 1. září 1919, započítá se s účinností dnem nastoupení služby veškerá legionářská doba dle zákona ze dne 7. října 1919, čís. 541 Sb. z. a n., a dle norem na základě tohoto zákona vydaných.
c)	Čekatelům na místa úřednická (zatímním a suplujícím profesorům) přiznávají se výhody dle tohoto zákona toliko pro zvýšení adjuta, odpovídající vyšším platovým stupňům téže hodnostní třídy, dle které adjutum jim přísluší. Ostatním provisorním zaměstnancům přísluší po dobu provisoria požitky dle příslušných platových norem, zvýšené o částku, odpovídající započítatelné době legionářské. Po jmenování definitivními započítá se jim celková doba legionářská dle článku 1.
d)	Legionáři, jichž časový postup dle započitatelné doby legionářské nemohl by dnem 7. srpna 1919 nebo pozdějším dnem skončení jejich legionářské služby nastati v plné míře z toho důvodu, že není splněna podmínka složení odborné zkoušky ve smyslu § 51, odst. 3., služební pragmatiky, postoupí, vykonají-li zkoušku do lhůty příslušným centrálním úřadem jim povolené, se zpětnou účinností ode dne 7. srpna 1919, resp. ode dne skončení jejich legionářské služby, a budou zařaděni se započítáním legionářské doby tak, jako kdyby zkoušku tu byli složili v předepsané lhůtě.
e)	Výhody dle tohoto zákona poskytují se na přihlášku, doloženou příslušným potvrzením ministerstva Národní obrany (kanceláře Československých legií) bez uhražování případných statutárních příspěvků. Doplatky z tohoto zákona za dobu před 7. srpnem 1919, resp. přede dnem ukončení legionářské služby, se neposkytují.

Čl. 4.

Ohledně zaměstnanců v jiných veřejných službách budiž postupováno obdobně podle zásad uvedených v článku 1. až 3. jmenovitě se zřetelem ku připočteným válečným letům a k jich případným novým úpravám platovým a postupovým.

II.

Přiznání charakteru legionáře (k § 2). (čl. 5-6)

Čl. 5.

Službě ve zbrani je na roveň postavena služba politická, propagační, služba v závodech na obranu, učitelská a pod., která výslovným ustanovením kompetentních úřadů zahraničního hnutí (t. j. Československou Národní Radou v Paříži a jejími odbočkami a kancelářemi v Rusku, Italii, Americe a Anglii) za takovou byla prohlášena, ale jen tehdy, přihlásil-li se dotyčný ke službě ve zbrani ve smyslu článku 2. tohoto nařízení.

Čl. 6.

Potvrzení o tom, kdo je legionářem, vydává ministerstvo Národní obrany (kancelář Československých legií) na žádost, kterou legionáři dosud aktivně sloužící podají služební cestou svého velitelství, legionáři do neaktivity přeložení nebo demobilisovaní přímo.

V žádosti dlužno uvésti:

a)	U žadatelů, kteří byli zařazeni do určité legionářské formace, datum přihlášky a orgán k přijímání přihlášek oprávněný, kterému se přihlásili; dále datum nastoupení služby v legiích, případně datum legionářské přísahy.
b)	U žadatelů, kteří nepodali zvláštní přihlášky před svým vstupem do legií, datum tohoto vstupu resp. přísahy.
c)	U žadatelů, kteří nesloužili přímo ve vojsku, nýbrž konali službu (politickou, propagační, válečné úkony a pod.), která výslovným ustanovením kompetentních úřadů zahraničního hnutí byla na roveň postavena službě ve zbrani, datum přihlášky jejich ke službě ve zbrani a datum ustanovení k dotyčné službě jakož i orgán, který je k ní ustanovil.
d)	U žadatelů, kteří se dovolávají toho, že sice podali přihlášku do československé armády zahraniční včas, t. j. před 28. říjnem 1918, že však byli teprve po této době zařazeni, komu se přihlásili a z jakého důvodu byli zařazeni teprve po této době.
e)	U žadatelů, kteří se dovolávají své služby v některé spojenecké armádě, kdy vstoupili a do které spojenecké armády, kdy, jak dlouho a u které jednotky konali službu a jakou, kdy byli propuštěni a jak, kdy a komu se hlásili do československé armády zahraniční, proč nebyli resp. nemohli býti do ní zařazeni a nepodali-li přihlášku, proč se nehlásili do československé armády.
f)	U žadatelů, kteří dovolávají se své služby v československých legiích, tuto však před 28. říjnem 1918 opustili, dlužno hodnověrně prokázati, že byli řádným způsobem propuštěni, po případě, že jen nepřekonatelné překážky jim zabránily, aby ve službě až do uvedeného termínu setrvali. Ku všem okolnostem, které žadatel ve své žádosti uvádí, lze přihlížeti jen, pokud jsou pro ně písemné doklady. Svědectví přípustna jsou jen výjimečně.

Kromě toho musí každý žadatel pro případ, že bude uznán za legionáře, udati potřebná data pro evidenci.

Přiznání práva legionářského a vymezení trvání služby v legiích provede ministerstvo Národní obrany (kancelář Československých legií - Evidenční úřad) na základě originálních dokladů z archivu a z evidenční kanceláře příslušné legie. Ve sporných případech rozhodne ministerstvo Národní obrany (kancelář Československých legií) po zvláštním řízení. V kladném případě vyhotoví Evidenční úřad Československých legií žadateli "Potvrzení" podle vzoru A, podepsané přednostou Evidenčního úřadu a opatřené úředním razítkem tohoto úřadu.

Potvrzení to obdrží běžné číslo a zapíše se do seznamu, vedeného Evidenčním úřadem. Originální listina pak doručí se uznanému legionáři služební cestou jeho velitelství, slouží-li aktivně, jinak prostřednictvím obecního úřadu jeho bydliště. Při vydávání "Potvrzení" musí se legionář vlastnoručně na něm podepsati.

III.

Místa služební, jež jsou legionářům vyhražena,

nebo na která jim přísluší přednostní nárok k § § 4 a 5). (čl. 7)

Čl. 7.

1.	Místa služební, jež jsou podle § 4 zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. z. a n., vyhrazena legionářům, buďtež obsazována uchazeči-legionáři do stanovené výše 50 % volných míst.
2.	Úřednická místa manipulační a kancelářská, na něž mají legionáři právo přednostní podle § 5 zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. z. a n., buďtež propůjčována v prvé řadě legionářům až do výše 75 % volných míst; zbývajících 25 % těchto míst budiž udělováno především uchazečům z řad býv. poddůstojníků (certifikatistů), jichž práva a výhody pro nabytí nároků na propůjčení služebních míst podle zákonů o certifikatistech byly zachovány zákonem ze dne 13. května 1919, č. 250 Sb. z. a n., a nařízením vlády republiky Československé 18. září 1919, č. 594 Sb. z. a n., a není-li jich, rovněž především legionářům.
3.	Legionářům, ucházejícím se o místa úřednická kategorie E, na něž mají právo přednostní, přísluší na základě jejich úřednického průkazu (t. j. průkazu opatřeného příslušnou doložkou o kvalifikaci úřednické, vyhotoveného ministerstvem národní obrany [kanceláří čs. legií]), v mezích předchozího odstavce přednostní právo před uchazeči-nelegionáři, aniž by musili prokazovati, že co do předběžného vzdělání, předepsaného pro skupinu E, vyhovují podmínkám § 52 E zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z. (služební pragmatiky).
4.	Stejné přednostní právo přísluší legionářům s úřednickým průkazem, ucházejícím se o úřednická místa kategorie D, na něž mají právo přednostní, vyhovují-li podmínkám § 10 nařízení vlády republiky Československé ze dne 30. prosince 1920, č. 12 Sb. z. a n. z r. 1921; ustanovení § 2 nařízení vlády republiky Československé ze dne 4. března 1920, č. 157 Sb. z. a n., zůstává nedotčeno.
5.	Úplně způsobilým pro úřednická místa manipulační a kancelářská ve smyslu § 5 zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. z. a n., jsou uchazeči-legionáři, vykazující kromě všeobecných a pro to které místo stanovených zvláštních podmínek kvalifikace podle odst. 3. a 4.
6.	Legionáři, kteří jsou ustanoveni na smlouvu bez rozdílu, ať byl smluvní poměr založen individuelní smlouvou nebo na základě všeobecné úpravy, buďtež, pokud vyhovují předepsaným podmínkám, přejímáni na uvolněná místa úřednické skupiny E a D § 52 služeb. pragmatiky. Rovněž buďtež legionáři, ustanovení na úřednických místech skupiny E § 52 služeb. pragmatiky, přejímáni na uvolněná místa skupiny D § 52 služeb. pragmatiky, vyhovují-li podmínkám uvedeným v odst. 4. tohoto článku. Služební doba dosavadní budiž jim v novém služebním poměru započtena tak, jako by v něm byli hned při nastoupení služby.
7.	Legionářům budiž dávána přednost při přijímání k četnictvu

IV.

Průkaz podle §u 7 zákona (k § 7). (čl. 8-11)

Čl. 8.

Průkaz, opravňující uznaného legionáře k žádostem za místa, vyhražená v §u 4 a dávající mu přednostní právo při obsazování míst uvedených v §u 5, odstavec 2., vydává rovněž ministerstvo Národní obrany (kancelář Československých legií) na žádost, podanou služebně legionáři aktivně sloužícími a přímo legionáři přeloženými do neaktivity. Tento průkaz předpokládá uznanou příslušnost žadatele k legiím a proto se může vydati jen po předložení již vyhotoveného "Potvrzení" ve smyslu §u 2 zákona, nebo současně s ním. Ministerstvo Národní obrany (kancelář Československých legií - Evidenční úřad) opatří za tím účelem rub "Potvrzení" o příslušnosti k legiím doložkou dle vzoru B.

Čl. 9.

Chce-li legionář dosíci potvrzení, že jest způsobilým pro místa úřednická, musí ve své žádosti výslovně uvésti, že žádá za průkaz opravňující ho k ucházení se též o místa úřednická, žádost tuto pak doložiti svými vysvědčeními školními i vysvědčením o praktickém působení (v kancelářích a pod.) v předvojenském občanském životě, nebo potvrzením od svého vojenského velitelství, jestliže u něho byl zaměstnán a osvědčil se jakožto síla kancelářská. Jeho údaje a doklady prozkoumá ministerstvo Národní obrany (kancelář Československých legií) a přizná-li mu nárok na místa úřednická, doplní Evidenční úřad svrchu uvedenou doložku průkazní dodatkem ve vzoru B uvedeným. Není-li možno přiznati mu nárok na místa úřednická, vyhovuje-li však ostatním požadavkům, vyhotoví mu Evidenční úřad jenom jednoduchý "Průkaz" a zároveň oznámí mu kancelář Československých legií, proč mu nebyl nárok na místa úřednická přiznán.

Čl. 10.

Každý "Průkaz" budiž podepsán přednostou Evidenčního úřadu kanceláře Československých legií, opatřen úředním razítkem tohoto oddělení ministerstva Národní obrany, a při vydávání vlastnoručně podepsán majetníkem.

Čl. 11.

Ministerstvo Národní obrany (kancelář Československých legií - Evidenční úřad) poznamená ve svém seznamu vydaných "Potvrzení", komu byl současně nebo dodatečně vyhotoven "Průkaz" pro nárok na místa sluhovská a pod. a komu přiznáno nad to právo na místa úřednická. Vydané průkazy vede Evidenční úřad v stálé patrnosti.

V.

Žádosti legionářů o místa (k §u 8). (čl. 12)

Čl. 12.

Žádosti legionářů za propůjčení některého určitého uprázdněného místa ve státní neb jiné veřejné službě, nebo za zaznamenání na ono místo, není-li dosud uvolněno, nebo konečně za místo určité kategorie ve státní neb jiné veřejné službě bez ohledu na to, kde je uvolněno, či se uvolní, buďtež podávány z pravidla prostřednictvím ministerstva

Národní obrany (kanceláře Československých legií - Umísťovacího referátu). Žádosti podávají legionáři ještě sloužící ve vojsku služební cestou svého velitelství, legionáři přeložení do neaktivity přímo Umísťovacímu referátu "Průkazy" dle §u 7 zákona musí býti k těmto žádostem přiloženy.

Vyžaduje-li služba, o kterou se legionář uchází, nějakých zvláštních vlastností či schopností, musí je uchazeč prokázati příslušnými doklady.

Jestliže od vydání "Průkazu" uplynulo 6 měsíců, musí býti žádosti legionářů dosud sloužících ve vojsku opatřeny dobrozdáním jejich nadřízeného velitelství, žadatelé přeložení do neaktivity pak musí přiložiti nové vysvědčení zachovalosti.

Přímo k úřadům, ústavům nebo závodům místa obsazujícím mohou býti podávány žádosti jen v tom případě, že lhůta konkursní jest příliš krátká a mohla by býti promeškána zasláním žádosti prostřednictvím ministerstva Národní obrany (kanceláře Československých legií - Umísťovacího referátu). Žadatel jest však povinen uvědomiti o tom Umísťovací referát. Rovněž úřad, ústav nebo závod místo zadávající nechť o takových žadatelích podá zprávu ministerstvu Národní obrany (kanceláři Československých legií - Umísťovacímu referátu), který poskytne i případné informace o žadateli.

VI.

Vyhlašování uprázdněných míst (k §u 9). (čl. 13-14)

Čl. 13.

Úřad, ústav nebo závod, který dle §u 9, odstavce 1., tohoto zákona jest povinen oznámiti ministerstvu Národní obrany (kanceláři Československých legií), že je rozepsáno nějaké legionářům vyhražené místo služební, nebo místo úřednické, na které mají legionáři přednostní právo, nechť zároveň připomene, jsou-li u něho již zaznamenáni na ono místo oprávnění uchazeči-legionáři a kteří. Ministerstvo Národní obrany (kancelář Československých legií) podle okolností vyhlásí tato místa v časopise "Československý legionář" s udáním lhůty konkursní, která zásadně nebudiž kratší čtyř neděl ode dne vyhlášení. Kratší lhůtu, ne však pod 14 dní, musí úřady, ústavy nebo závody místo zadávající vždy náležitě odůvodniti. Povinné veřejné vyhlášení míst děje se Úředním listem republiky Československé.

Čl. 14.

Místo, na které jsou zaznamenáni legionáři, nemusí se již vypisovati. I taková místa buďtež však úřadem, ústavem nebo závodem oznamována ministerstvu Národní obrany (kanceláři Československých legií) k případnému doplnění návrhu na jich obsazení ještě jinými uchazeči.

VII.

Jmenování legionářů a nastoupení místa

k §u 12). (čl. 15-17)

Čl. 15.

Jmenovací dekret budiž zaslán legionáři dosud ve vojsku sloužícímu prostřednictvím ministerstva Národní obrany (kanceláře Československých legií - Umísťovacího referátu), který zařídí jeho nastoupení udělené služby podle platných předpisů. Legionáři do neaktivity přeloženému budiž zaslán dekret přímo, jeho opis pak ministerstvu Národní obrany (kanceláři Československých legií - Umísťovacímu referátu).

Čl. 16.

Nenastoupí-li legionář udělené místo do 14 dnů po doručení ustanovovacího dekretu bez udání náležitých důvodů, nebo vzdá-li se obdrženého místa, budiž to úřadem, ústavem atd. oznámeno ministerstvu Národní obrany (kanceláři Československých legií - Umísťovacímu referátu) k podání nového návrhu na obsazení.

Čl. 17.

Zjistí-li se dodatečně, že některý nelegionář vydával se za legionáře a na základě toho byl jmenován do státní neb jiné veřejné služby, budiž okamžitě místa zbaven a místo obsazeno legionářem.

VIII.

Právo stížnostní (k §u 13 a 14). (čl. 18)

Čl. 18.

Stížnost proti obsazení některého místa legionářům vyhraženého, nebo na něž mají legionáři přednostní právo, nelegionářem, podává legionář při obsazení tohoto místa proti zákonu pominutý, prostřednictvím ministerstva Národní obrany (kanceláře Československých legií) k tomu ministerstvu, jemuž podléhá úřad, ústav nebo závod, který místo obsadil. Trestní pravomoc v případech druhého odstavce §u 14 zákona přísluší politickým úřadům I. instance.

IX.

Vzdání se a ztráta výhod legionářských

k §u 15). (čl. 19-21)

Čl. 19.

Legionář majetník "Průkazu", který se ze své vůle vzdá úplně nebo z části výhod poskytovaných mu tímto zákonem, zašle svoje "Potvrzení" s "Průkazem" ministerstvu Národní obrany (kanceláři Československých legií) s vyjádřením, že se vzdává buď jen nároku na místa dle §u 7 nebo vůbec práv legionářských. V prvém případě ministerstvo Národní obrany (kancelář Československých legií) uvede v neplatnost jen "Průkaz", poznamená to v rejstříku "Potvrzení" Evidenčním úřadem vedeném, a "Potvrzení" legionáři vrátí. V druhém případě uvede se v neplatnost celá listina.

Čl. 20.

V případě odsouzení legionáře pro trestní čin, který má za následek ztrátu výhody dle §u 7 zákona, jest opis pravoplatného rozsudku zaslati ministerstvu Národní obrany (kanceláři Československých legií), která provede zrušení platnosti "Průkazu".

Čl. 21.

Obdobně budiž provedena a v seznamu Evidenčního úřadu poznamenána i neplatnost "Průkazu" po úmrtí legionářově.

X.

Ztráta a vydání nového "Potvrzení" a "Průkazu". (čl. 22)

Čl. 22.

Ztratí-li své "Potvrzení" a "Průkaz" legionář dosud ve vojsku sloužící, oznámí to neprodleně svému velitelství, legionář přeložený do neaktivity přímo ministerstvu Národní obrany (kanceláři Československých legií). Ministerstvo Národní obrany oznámí jiným centrálním úřadům ztrátu dotyčné listiny.

Vydání nového "Potvrzení" a "Průkazu" povoluje ministerstvo Národní obrany (kancelář Československých legií) dle výsledku vykonaného vyšetřování; nová listina má text původní, ale nové číslo běžné dle pořadí evidenčního rejstříku.

XI.

Platnost nařízení (k §u 18). (čl. 23)

Čl. 23.

Nařízení toto nabývá platnosti dnem vyhlášení. Provésti nařízení toto přísluší ministru Národní obrany v dohodě s ostatními ústředními úřady.

Tusar v. r.

Sonntág v. r.

Prášek v. r.

Habrman v. r.

Dr. Winter v. r.

Klofáč v. r.

Houdek v. r.

Dr. Franke v. r.

Dr. Veselý v. r.

Dr. Beneš v. r.

Staněk v. r.

Dr. Heidler v. r.

Příloha č.1

Vzor A

k čl. 6 nařízení ze dne 4. března 1920, č. 151 Sb. z. a n.)

Ministerstvo Národní obrany, kancelář Československých legií - Evidenční list

--------------------------------------------------------------------------------

Č. ....... Kolku proto podle § 16 zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. z. a n.

Potvrzení,

že (jméno a příjmení) .........................................................

voj. hodnost a poslední voj. těleso ...........................................

narozený dne ............. v ........... okres .............. země ............

příslušný do ............. okres .................. země ......................

je ve smyslu § 2 zák. ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. z. a n., a článku 5 vládního nařízení ze dne 4. března 1920, č. 151 Sb. z. a n.,

legionářem.

Do československé armády legionářské přihlásil se * dne .................

Do ................... armády spojenecké vstoupil *

Z čs. legionářského vojska byl řádně propuštěn *

Do neaktivity byl přeložen, demobilizován *

Na území Československé republiky z Ruska se vrátil * dne .................(pouze pro ty, kteří se vrátili po 31. prosinci 1919 Ruska)

Je dosud ve vojenské činné službě.

Jeho služba legionářská počítá se mu do dne ..............., takže celkem obnáší ........ roků ......... měsíců (kalendářních).

Toto potvrzení je dokladem pro nabytí všech práv, vyhrazených legionářům zákonem ze dne 23. května 1919, č. 282 Sb. z. a n., a ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. z. a n.

V Praze dne .................................

Vlastnoruční podpis majetníka: Podpis přednosty evidenčního úřadu:

L. S.

............................ .................................

Nehodící se budiž škrtnuto.

Příloha č.2

Vzor B

k čl. 8 nařízení ze dne 4. března 1920, č. 151 Sb. z. a n.)

Ministerstvo Národní obrany, kancelář Československých legií - Evidenční úřad