§ 17 nařízení správce zemské správy politické ze dne 28. srpna 1919, čís. 102 z. a n. z., pozbývá v nynějším znění platnosti a zní:
Pro mlýny parní nebo mlýny s umělým pohonem stanoví se plat za mletí bez ohledu na druh obilí částkou 4,50 K, za čištění polních plodin částkou K -,70 za jeden metrický cent obilí.
Pro mlýny vodní a pro mlýny s pohonem kombinovaným, u kterých jest rovnováha obou používaných hnacích sil (vodní a umělé) stanoví se plat za mletí bez ohledu na druh obilí částkou 10 K, za šrotování bez ohledu na druh obilí částkou 10 K, za šrotování bez ohledu na druh obilí částkou 3,80 K a za čištění polních plodin částkou K -,60 za jeden metrický cent obilí.
Procento rozprašku nesmí převyšovati při semílání pšenice a žita 3 % a při semílání ječmene 3 1/2 %, při šrotování 2 %. Dosáhne-li mlynář při semílání nebo šrotování většího výtěžku výrobků, než který vyplývá po odečtení přípustného rozprašku, musí i tento přebytek vydati pěstiteli obilí.
Mlynáři i jeho personálu jest přísně zakázáno bráti ať již v jakékoliv formě nějaké odměny mimo shora uvedené sazby melného, které se musí platiti jen v penězích.
Zásadně jest nepřípustno přenechávati mlynáři nebo jeho personálu určité procento obilí dodaného do mlýna k semletí neb šrotování resp. čištění (t. zv. měřičné).
