Až do konce roku 1921 mohou býti do soudcovské služby přijaty a jmenovány soudci pomocnými osoby, které v době před vyhlášením tohoto zákona vykonaly zkoušku notářskou.

Samostatnými soudci (§ 2 zákona o organisaci soudní) mohou však býti osoby takové ustanoveny teprve, když vykonají doplňovací zkoušku soudcovskou; podrobná ustanovení o této zkoušce budou vydána nařízením․

Doplňovací zkoušku soudcovskou vykonati jest do dvou let od nastoupení služby u soudu.

K návrhu presidenta vrchního zemského soudu může ministr spravedlnosti vykonání doplňovací zkoušky soudcovské (§ 1) prominouti, lze-li podle výsledků dosavadní činnosti kandidáta notářství, převzatého do soudní služby, souditi, že má potřebné vědomosti a praxi k vykonávání samostatného úřadu soudcovského.

Nevykoná-li převzatý kandidát zkoušku doplňovací do dvou let anebo ve lhůtě, presidentem vrchního zemského soudu z důležitých důvodů prodloužené, a nebyla-li mu dodatečná zkouška prominuta (§ 2), jest vyloučen z časového postupu platového dotud, pokud zkoušku s úspěchem nevykoná.

Do přípravné služby soudcovské (§§ 4 a 5 zákona o organisaci soudní) započítává se nejvýše jeden rok z doby, po kterou soudcovští čekatelé byli zaměstnáni v kanceláři advokáta anebo notáře jako kandidáti advokacie nebo notářství.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provésti jej náleží ministru spravedlnosti.