Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

230/1920 Sb. znění účinné od 17. 4. 1920 do 31. 12. 2023

230

 

Zákon

ze dne 7. dubna 1920,

jímž se vydávají zvláštní ustanovení pro civilní státní zaměstnance, kteří válkou byli zdrženi ve výkonu nebo nastoupení civilní služby státní.

 

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

(§ 1)

§ 1.

(1)

Státními zaměstnanci uvedenými v článcích II. až IV. a v §§ 14 a 16 článku VI. tohoto zákona rozuměti jest zaměstnance podléhající zákonu ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z. (služeb, pragmatice).

Článek II.

Ustanovení pro státní zaměstnance a čekatele, kteří pro válku přerušili službu civilní nebo nemohli ji nastoupiti. (§ 2-7)

§ 2.

(1)

Jsou-li povyšování dodatečně úředníci, kteří jen z toho důvodu nebyli povýšeni, že konali válečnou vojenskou službu, byli zajati, neb zavlečeni, byli pohřešováni, neb válkou zbaveni styku s úřadem, aneb jímž jinakou příčinou, válkou způsobenou byl zabráněno, aby konali svoji civilní službu, může povýšení býti provedeno zpětnou účinností od onoho dne, jenž by byl býval jim stanoven jako den povýšení, kdyby nebylo bývalo uvedených okolností. Tímto dnem řídí se služební pořadí.

(2)

Těchto ustanovení jest užíti obdobně na jmenování čekatelův úředníky a soudci.

§ 3.

(1)

Úředníkům, kteří byli některou z okolností uvedených v § 2, odst. 1., zdražení ve výkonu vyšší odborné zkoušky a byli jen z tohoto důvodu přeskočení úředníky, kteří byli v pořadí za nimi, může výhoda § 2 býti přiznána, vykonají-li s úspěchem vyšší odbornou zkouškou nejdéle do roka po zániku překážky, případně do roka po té, kdy splněny byly podmínky stanovené pro připuštění ke zkoušce (přípravný kurs atd.).

(2)

Příslušný ústřední úřad může výjimečně povoliti prodloužení této lhůty, je-li delší průtah výkonu zkoušky z vážných příčin omluvitelný.

(3)

Tato ustanovení platí obdobně též pro odbornou zkoušku čekatelů; lhůta pro vykonání zkoušky soudcovské prodlužuje se však na dva roky po zániku překážky.

(4)

Výjimečně může výhoda § 2 býti přiznána také oněm úředníkům, kteří nemohli včas vykonati vyšší odbornou zkoušku jen proto, že následkem války byli v civilní službě plně využiti.

§ 4.

(1)

Zemřel-li úředník po onom dni, jenž by mu byl býval ustanoven za dne povýšení, kdyby nebyly nastaly okolnosti v § 2 uvedené, mohou přiznány býti jeho pozůstalým zaopatřovací požitky tou výměrou, jež by jim příslušela, kdyby bylo povýšení nastalo ještě před jeho smrtí.

(2)

Toto ustanovení platí obdobně pro čekatele.

§ 5.

Zvláštní den povyšovací neb jmenovací se zpětnou účinností může také býti ustanoven, byl-li úředník (čekatel), u kterého nastala překážka ve smyslu § 2, povýšen (jmenován) ještě před účinností tohoto zákona.

§ 6.

Ustanovení §§ 2 až 5 platí obdobně pro jmenování sluhů neb osob na roveň jim postavených a podúředníků.

§ 7.

(1)

Čekatelům úřednickým a státním zaměstnancům, kteří, byvše v civilní státní službě ustanoveni nebo do ní přijati, pro překážky v § 2 uvedené nemohli nastoupiti službu, může doba, po kterou trvala tato překážka, býti započtena pro postup do vyšších platů, jakož i do služební doby zejména do doby rozhodné podle § 37 služ. pragmatiky pro určení služebního pořadí.

(2)

U čekatelů nastává započtení, když byli jmenován úředníky (soudci).

Článek III.

Ustanovení pro státní zaměstnance, kteří nemohli pro vojenskou službu válečnou žádati o přijetí do státní služby civilní nebo do ní býti přijati, ač měli vyžadovanou kvalifikaci. (§ 8-9)

§ 8.

(1)

Státním zaměstnancům skupiny A-C služ. prag., kteří nabyvše ustanovené kvalifikace, nemohli se pro výkon válečné služby vojenské ucházeti o přijetí do praxe u státních civilních úřadův anebo z téhož důvodu nebyli do praxe této přijati, může se včítati, když byli jmenováni úředníky (soudci), vojenská služba v § 14 vytčená pro postup do vyšších požitků, jestliže: 1. se o přijetí ucházeli nejdéle do měsíce po přeložení do neaktivního stavu, nebo bezprostředně přejdou ze služby vojenské do služby civilní a 2. praxi úřední do účinnosti zákona nastoupili nebo do šesti měsíců po svém přeložení do neaktivního stavu nastoupí.

(2)

Nezaviněné zmeškání lhůt v odstavci 1. uvedených může ve zvlášť pozoruhodných případech příslušný ústřední úřad prominouti v dohodě s ministerstvem financí.

§ 9.

Ostatním státním zaměstnancům, může býti za obdobných podmínek (§ 8) započtena válečná služba vojenská v rozsahu v § 14 uvedeném, nejvýše však ve výměře 4 let pro postup do vyšších platů.

Článek IV.

Ustanovení pro státní zaměstnance, kteří válečnou službou vojenskou zdrželi ve studiích. (§ 10-11)

§ 10.

(1)

Státním zaměstnancům skupiny A-C služební pragm., kteří výkonem válečné vojenské služby byli déle než rok zdrženi ve svých studiích stanovených pro skupinu, k níž náležejí, mohou, když byli jmenováni úředníky (soudci), zkráceny býti postupové lhůty čl. III. § 1, čl. VI. a VII. § 9 zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., v každé z prvních dvou tříd časového postupu o dva roky až do úhrnné výměry 4 roků nebo kratší v měsících čítané vojenské služby vytčené v § 14.

(2)

Doba získaná válečnou maturitou nebo jinou poskytnutou výhodou budiž od včítatelné vojenské doby odečtena.

§ 11.

(1)

Včítání toto nastává jen u těch zaměstnanců, kteří do účinnosti tohoto zákona praxi již nastoupili nebo nastoupí ji, vykonajíce předepsaná studia bez zaviněného průtahu.

(2)

O tom, jak dalece průtah studií a nastoupení jest zaviněn, rozhodne příslušný ústřední úřad případně v dohodě s ministerstvem školství a národní osvěty.

Článek V.

Ustanovení pro státní osoby učitelské. (§ 12-13)

§ 12.

Ustanovení tohoto zákona vztahují se obdobně na státní osoby učitelské, podléhající služební pragmatice učitelské ze dne 28. července 1917, č. 318 ř. z., a na vysokoškolské asistenty a konstruktéry ustanovené podle § 1 min. nař. ze dne 1. ledna 1897, č. 9 ř. z.

§ 13.

Při započítávání doby z odborné praxe profesorům a učitelům odborných průmyslových, obchodních a zemědělských škol do postupu mže příslušný ministr v mezích tímto zákonem stanovených přihlížeti též k vojenské službě v § 14 vytčené.

Článek VI.

Ustanovení všeobecná. (§ 14-22)

§ 14.

(1)

Válečnou vojenskou službou rozumí se služba vojenská za války až do 28. října 1918 konaná nebo v zajetí ztrávená, dále služba souvisle s ní před vypuknutím války nastoupená; po 28. říjnu 1918 pak jen služba konaná v československém vojsku.

(2)

Od této skutečné služby odečísti jest v případech článků III. a IV. službu presenční v průběhu jejím vykonanou, u domobranců pak presenční službu nekonavších, dobu, která presenční službě normální odpovídá, v obou případech nejvýše dva roky. Doba takto odečtená připočte se dodatečně potud, pokud zaměstnanec později by konal presenční službu vojenskou do postupu nezapočtenou.

(3)

Za každé dva měsíce započítatelné válečné služby vojenské (odst. 1. a 2.) konané v letech 1914-1918 od nabytí stanovené kvalifikace, připočítá se vždy další jeden měsíc pro postup do vyšších požitků, až do úhrnné výměry 18 měsíců.

§ 15.

Včítání buď zásadně přiznáno jen v tom rozsahu, aby tím nebyly nabyty služební požitky vyšší než stejně dlouhou normální, do časového postupu započítatelnou civilní službou téhož odvětví.

§ 16.

(1)

Z výhod tohoto zákona mohou býti vyloučeni zejména ti zaměstnanci, kteří se k vojenské službě bývalého státu rakousko-uherského dobrovolně přihlásili anebo ji vykonávali v zápolí v takovém vojenském postavení, že z důvodů hospodářských ohledů nezasluhují, a konečně ti, kteří byvše přijati nebo ustanoveni setrvávají ve službě vojenské z vlastní vůle a ve lhůtě dekretem neb zákonem (§ 7 služ. pragm.) stanovené službu nenastoupí.

(2)

Včítání vojenské služby a zkrácení postupových lhůt podle tohoto zákona je vyloučeno u oněch státních zaměstnanců, kteří až do jeho účinnosti do civilní státní služby byli přijati, pokud již s ohledem na jejich službu válečnou byli do vyšší hodnostní třídy jmenováni, nebo pokud jim při jejich ustanovení z téhož důvodu započtena byl určitá období pro zařadění nebo postup do vyšších požitků (§ 50, odst. 3., § 51, posl. odst., služební pragmatiky ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z.).

(3)

Doba započítatelná podle zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. z a n., nemůže býti vzata v úvahu pro přiznání výhod podle článků III. a IV. tohoto zákona.

§ 17.

Tímto zákonem nemění se ustanovení o započtení vojenské a válečné služby do výslužby.

§ 18.

Vyšší požitky plynoucí z výhod tohoto zákona se za dobu přede dnem účinnosti tohoto zákona nevyplácejí.

§ 19.

Zásad, na nichž je vybudován tento zákon, budiž obdobně použito i pro ostatní zaměstnance ve státních úřadech, podnicích a fondech státem spravovaných.

§ 20.

Zákon tento jest účinným pro zaměstnance systému uherského, pokud podrobeni budou ustanovením zákona z 25. ledna 1914, č. 15 ř. z. (služ. pragm.), po případě ustanovením platných pro ostatní státní zaměstnance v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

§ 21.

(1)

Výhody podle tohoto zákona přiznávají se jen k žádosti. Nařízení určí, do které doby nutno žádosti pod ztrátou nároku podati.

(2)

Jest na žadateli, aby prokázal rozhodné okolnosti.

§ 22.

Tento zákon, jehož provedením pověřují se veškerá ministerstva, nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

T. G. Masaryk v. r.

 

Tusar v. r.

 

Habrman v. r.

 

Hampl v. r.

 

Švehla v. r.,

jako ministr vnitra a v zastoupení nepřítomných ministrů pošt a telegrafů a zemědělství.

 

Dr. Heidler v. r.,

jako ministr obchodu a v zastoupení nepřítomného ministra železnic.

 

Sonntág v. r.,

jako ministr financí a správce ministerstva pro zásobování lidu.

 

Dr. Winter v. r.,

jako ministr sociální péče a v zastoupení nepřítomného ministra spravedlnosti.

 

Dr. Beneš v. r.,

jako ministr zahraničních věcí a v zastoupení nepřítomného ministra národní obrany.

 

Dr. Hodža v. r.,

jako ministr pro sjednocení zákonodárství a organisaci správy a v zastoupení nepřítomného ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.