Celní území ve smyslu § 1 zákona ze dne 20. února 1919, č. 97 Sb. z. a n., tvoří až do definitivního stanovení hranic československého státu území jsoucí v dosahu moci československé vlády.

Dle § 2 zákona podléhá všecko zboží, dopravené do tohoto území po 7․ březnu 1919, bez ohledu na svůj původ, tudíž i zboží z ostatních států, vzniklých na území bývalé říše rakousko-uherské, clu dle ustanovení autonomní sazby, pokud není výslovně prohlášeno v této sazbě za cla prvé a pokud smlouvy s cizími státy jinak neustanovují.

Pro zboží, jež před účinností zákona bylo k přechodnému účelu (k opravě, dočasnému použití a pod.) vyvezeno z území československého státu do některého jiného státu, vzniklého na území bývalého Rakouska-Uherska, anebo které po dovozu do některého tohoto státu nevyšlo z úředního uschování nebo dosahu, může býti povoleno osvobození od cla nebo vrácení zapravených již celních poplatků.

Předpisy o odbavování vrácených obalů a schránek platí též o obalech a schránkách, jež byly vyvezeny po 1. listopadu 1918 z území československého státu do některého ze států, vzniklých na území bývalého Rakousko-Uherska.

Úlevy v malém pohraničním styku obyvatelstva, pokud se během času vytvořily a byly na základě § 2 nařízení vlády republiky Československé ze dne 12. května 1919, č. 379 Sb. z. a n., uznány, zůstávají až do konečné úpravy v platnosti. Povolení změny jejich, jakož i povolování nových úlev vyhrazeno jest ministerstvu financí v dohodě s příslušnými ministerstvy.

Všeobecná celní sazba, zmíněná v článku I. tohoto nařízení, pozměňuje se na základě zmocnění §§ 3 a 4 zákona takto:

K vážnému vybírá se příplatek 500%ní.

Celní dávky ve smyslu § 3 prováděcího předpisu ze dne 13. února 1906, č. 22 ř. z., k zákonu o celní sazbě ze dne 13. února 1906, č. 20 ř. z., platí se v československých korunách bez valutního příplatku.

Ve všech případech, v nichž dle zákona o celní sazbě ze dne 13. února 1906, č. 20 ř. z., nebo prováděcího předpisu k němu jest výše celní sazby neb celního poplatku měřítkem pro způsob celního odbavování (dle ohledacího nálezu, podle hrubé váhy, dle ústní prohlášky, co do oprávnění celních úřadů atd.), nutno vzíti za základ číslici celní sazby nebo obnos základního celního poplatku bez příplatku.

Cizozemská platidla se k zapravení celních poplatků, dávek a vážného nepřijímají.

Celní poplatky jakož i celní jistoty složené přede dnem platnosti tohoto nařízení cizozemskými platidly dle přejímacích kursů ve smyslu nařízení ze dne 12. května 1919, č. 379 Sb. z. a n., budou v případě restituce vráceny dle těchto (přejímacích) kursů, pokud si strana nevyhradila vrácení jistoty v měně, v níž ji složila.

Oddíl A návodu k celní sazbě (příloha k nařízení z 12. května 1919, č. 379 Sb. z. a n.) se zrušuje a nahražuje tímto zněním:

Nařízení toto nabývá účinnosti dne 10. května 1920; provedením jeho pověřuje se ministr financí v dohodě s ministrem obchodu a ministrem zemědělství.