Zubní lékařství, jehož součástí jest umělá náhrada zubův a chrupu, jest odvětvím vědy a umění lékařského. Vykonávati odborně zubní lékařství a sním spojenou umělou náhradu zubův a chrupu mohou jenom lékaři, to jest doktoři veškerého lékařství, kteří jsou oprávněni vykonávati lékařskou praxi v Československé republice a kteří mimo to nabyli k tomu zvláštní způsobilosti na státním ústavu pro zubní lékařství, a tím práva na titul zubního lékaře. Ústav ten zřídí ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ve srozumění s ministerstvem školství a národní osvěty.

Lékaři, vykonávající zubní lékařství, jsou oprávněni míti síly pomocné. K výkonům lékařským mohou býti přibráni pouze lékaři.

Živnost zubní techniky mohou vykonávati, a to doživotně, jenom ti zubní technikové, kteří do vydání tohoto zákona nabyli příslušného živnostenského oprávnění, a to jen v rozsahu, jak platnými ustanoveními v jednotlivých součástech Československého státu stanoveno․

Oprávnění ku provozování zubní techniky mohou po vyhlášení tohoto zákona nabýti pouze osoby, které v den vyhlášení zákona plně vyhovují podmínkám, jež jsou podle ustanovení do té doby platných v jednotlivých částech Československého státu stanoveny pro nabytí koncese neb oprávnění ku provozování zubní techniky. Mezi ty, kterým se má dostati této výhody, buďtež pojaty - splní-li ostatní předepsané podmínky - i osoby, které v den vyhlášení tohoto zákona mají odbytu 3letou učební dobu a mají výuční vysvědčení. Pro udílení těchto koncesí a pro nabytí těchto oprávnění jsou směrodatna ustanovení, platná v době vyhlášení zákona v jednotlivých součástech československého státu. Které předpisy mají platiti pro Hlučínsko, stanoví se nařízením.

Koncesovaní neb oprávnění zubní technikové, kteří do roka po vyhlášení tohoto zákona (§ 2, odst. 1.), po případě do roka po udělení koncese, nebo po nabytí oprávnění (§ 2, odst. 2.), vykonají zvláštní praktickou zkouškou před komisí za tím účelem jmenovanou, mohou výjimečně doživotně vykonávati svou živnost v rozsahu stanoveném v § 4.

Ustanovení toto platí také pro zubní techniky, kteří nevykonali zkoušku ve smyslu nařízení bývalého uherského ministerstva vnitra, čís. 112.026 z roku 1911, které opravňovalo zkoušené zubní techniky ku provozování zubní techniky v rozšířeném rozsahu v nařízení tomto vytčeném.

Koncesovaní nebo oprávnění zubní technikové, kteří v den vyhlášení zákona jsou nejméně dvacet let činni v zubní technice, mohou býti od vykonání zkoušky osvobozeni po slyšení příslušného společenstva (gremia), živnostenským úřadem II. instance v dohodě s úřadem, který obstarává veřejnou správu zdravotní ve II. instanci.

Pravidla o praktické zkoušce a složení zkušební komise určí ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy nařízením v dohodě s ministerstvem obchodu.

Zubní technikové, kteří vykonali s úspěchem praktickou zkoušku (§ 3, odst. 1. a těm.), jakož i kteří od této zkoušky byli osvobozeni (§ 3, odst. 3.), mohou mimo oprávnění v § 2, odst. 1., zmíněná vykonávati veškery výkony na zubech a chrupu, jaké jsou nutny k tomu, aby mohli provésti umělou náhradu zubův a chrupu. Jako průkaz pro toto oprávnění bude jim zkušební komisí vydáno vysvědčení.

Zubní technikové, kteří s úspěchem vykonali praktickou zkoušku podle § 3, odst. 1. a 2., nebo podle nařízení bývalého uherského ministerstva vnitra, čís. 112.026 z roku 1911, anebo, kteří od zkoušky byli osvobozeni (§ 3, odst. 3.), smějí užívati označení "zkušený zubní technik".

Zubní technikové ostatní smějí užívati jedině označení "zubní technik".

Všechny ostatní tituly a označení jsou zakázány.

Oprávnění lékařův a ranhojičů, kteří v době vyhlášení zákona již vykonávají zubní lékařství a umělou náhradu zubův a chrupu, jest tímto zákonem nedotčeno.

Až do doby, kdy bude po prvé skončen výcvik lékařů v státním ústavě pro zubní lékařství (§ 1), může ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy po slyšení příslušné lékařské komory a příslušné lékařské fakulty povolovati jednotlivým lékařům (doktorům veškerého lékařství) přiměřeně kvalifikovaným, aby vykonávali odbornou praxi zubního lékaře.

Přestupky tohoto zákona, pokud nejsou trestny podle ustanovení živnostenského řádu a pokud nepodléhají trestu přísnějšímu, trestají úřady, které obstarávají zdravotní službu v I. stolici, pokutou od 100 Kč do 1000 Kč neb vězením (na území kdysi uherském uzamčením) v trvání od 10 dnů do 3 měsíců. Při opakování může býti vysloven hned trest vězení neb ztráta koncese (oprávnění).

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Všechna dosavadní ustanovení, vydaná dřívějšími vládami v součástech nynějšího státu československého, jimiž byla upravena živnost zubní techniky, se zrušují, pokud jejich platnost se dočasně nezachovává tímto zákonem.

Provedením tohoto zákona se pověřuje ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a ministr obchodu, průmyslu a živností ve srozumění s ministrem školství a národní osvěty.