Dávkou z majetku jsou povinny:

Jmění v cizině ležící nepodléhá dávce z majetku jen tenkráte, je-li v cizině dávce stejného druhu podrobeno a jestliže cizí státy co do stejného jmění, v tuzemsku se nalézajícího, podle zásad vzájemnosti postupují. Průkaz o těch okolnostech podá strana.

V témže rozsahu povinni jsou dávkou z majetku státní zřízenci Československé republiky, kteří v cizině mají své bydliště.

Za tuzemsko pokládá se veškeré území patřící pod svrchovanost republiky Československé.

Pro posouzení otázky, které předměty majetkové považovati jest za ležící v tuzemsku, jest u věcí hmotných rozhodna okolnost, kde skutečně jsou, u práv pak, kde předmět práva jest; jde-li o právo nevázané na věc hmotnou, rozhodno jest bydliště, pobyt či sídlo toho, kdo plněním jest povinen.

Privilegia a patenty, které v tuzemsku byly uděleny, a pohledávky, které na nemovitostech v tuzemsku jsou zajištěny, pokládají se za movité věci, nalézající se v tuzemsku.

U peněz kovových a papírových, obchodních mincí, bankovek, akcií, dílčích dlužních úpisů, zástavních listův a podobných cenných papírů, dále u kuksů, cenných papírů na doručitele (směnky, poukázky atd.) rozhodno je místo, kde jsou uloženy, nebo, nelze-li o uložení mluviti, kde se nalézají.

Tytéž zásady platí obdobně i tenkráte, má-li se zjistiti, ve kterém cizozemském státě se nalézají majetkové předměty, uvedené v odstavci 2. až 4.

Dávkou zásadně povinné jmění, pokud nepřesahuje 10.000 Kč, nepodléhá dávce z majetku, avšak, přesahuje-li tuto hranici, podléhá dávce z majetku celé.

Výjimečně vyměří se dávka z majetku pouze z částky přesahující 10.000 Kč, jde-li o živitele, vyjma otce, kteří vydržují nezaopatřené příslušníky své rodiny, dále o nezaopatřené sirotky bez rodičů neb o osoby k výdělku nezpůsobilé nebo méně způsobilé, konečně o osoby, které převážně odkázány jsou na pevné příjmy služební, odpočinkové, zaopatřovací, nebo důchody z movitého jmění kapitálového, pokud ve všech těchto případech nepřesahuje celkový příjem 8000 Kč a jmění dávkou povinné 100.000 Kč.

Další výhody pro tuto skupinu osob ustanovuje § 55, posl. odst.

Příjmem, uvedeným v odst. 2., rozumí jsem příjem roku 1919, který pro tyto účely podle zákona o osobních daních zvláště se zjistí.

Na osoby, které podle ustanovení § 2 nepodléhají dávce z majetku z celého jmění, užíti možno odst. 1. a 2. jenom tenkráte, prokáží-li, že veškeré jejich jmění (nebo příjem) včetně jmění podle tohoto zákona (nebo příjmu podle zák. o os. daních), dávce z majetku (nebo dani z příjmu) nepodléhajícího, nepřesahuje hranice v odst. 2. uvedené.

Pro osobní a věcnou povinnost k dávce, jakož i výši dávkou povinného jmění rozhodný jest stav a hodnota dne 1. března 1919.

To platí též o srážkách odpočítatelných.

O okolnostech, které zakládají osobní a věcnou povinnost k dávce a které se opírají o mírové smlouvy, má se za to, že tu byly již dne 1. března 1919.

Ke jmění podle stavu a hodnoty dne 1. března 1919 zjištěnému připočtou se však peníze nebo jiné jmění dávce z majetku zásadně podrobené podle hodnoty jeho v čas převodu po 1. srpnu 1914, jehož užito bylo k darování nebo jinakému věnování, ať bezúplatnému, ať bez přiměřené úplaty, ať jednáním zastírajícím tento způsob nabytí, pokud hodnota jednotlivě přesahuje 1000 Kč; částky pod 1000 Kč se připočtou jen tehdy, dá-li se z okolností souditi na úmysl uniknouti dávce z majetku.

Ustanovení předchozího odstavce neplatí u poplatníka, jehož jmění podle ustanovení § 2, čís. 1., odst. 2., a čís. 2., dávce z majetku jen částečně jest podrobeno, dokáže-li, že majetek, o jehož připočtení jde, náležel v době, kdy byl věnován, ke jmění podle tohoto ustanovení dávce nepodrobenému.

Ministr financí je zmocněn, aby vyloučil dary k účelům dobročinným a všeužitečným v sumách přes 1000 Kč ze jmění dávce podrobeného, byly-li učiněny nejdéle do 1. září 1920.

Majetek, který se podle ustanovení odst. 4. započítá do majetku původního majitele dávce podrobeného, vyloučí se z majetku nabyvatelova.

Při uložení dávky z majetku připočítá se:

Jmění, které se nalézá ve spoluvlastnictví nebo náleží souhrnu společníků společností výdělečné, přičítá se podílníkům podle poměru jejich podílů, a nelze-li jich zjistiti, stejným dílem.

Pozůstalostní jmění pokládá se až do odevzdání pozůstalosti za celek.

Jinak dávce z majetku podléhá vlastník, po případě držitel.

Přednosta domácnosti může od příslušníka domácnosti žádati náhradu částky z celé dávky poměrně na jeho připočtený majetek připadající. V případném sporu rozhoduje příslušný řádný soud.

Jsou-li 1. března 1919 práva nebo závazky sporny, a spor zahájen, rozhoduje skutečný stav v tento den: případné opravení předpisu dávky z majetku jest po konečném pravoplatném rozhodnutí na průkaz vyhrazeno.

Předmětem dávky z majetku jest veškeré jmění bez rozdílu, zda-li jest movité nebo nemovité, zdali poskytuje výtěžek čili nic, pokud zákon výslovně jinak nestanoví.

Jměním ve smyslu odst. 1. jest soubor předmětů a práv majetkových po srážce závazků, pokud záleží v penězích anebo mají hodnotu v penězích ocenitelnou.

Ke jmění dávkou povinnému náleží:

Ke jmění dávkou povinnému nenáleží:

Pro ocenění součástek jmění jest rozhodnou obecná (prodejní) cena, pokud zákon jinak nestanoví.

Součástkami jmění jsou hospodářské jednotky, t. j. věci nebo práva, která z hospodářských ohledů buď sama pro sebe trvají nebo s jinými věcmi nebo právy k sobě náležejí.

Hospodářsky samostatné věci nebo práva oceňují se jednotlivě, věci a práva, které jsou dohromady hospodářskou jednotkou, oceňují se jako celek.

Předměty nebo práva majetková, které co do výše jsou pochybny, ocení se podle pravděpodobné hodnoty; je-li vůbec trvání takových předmětů nebo práv pochybno, platí ustanovení § 38, čís. 6., odst. 2.

Zvláštní ustanovení o jednotlivých součástkách majetkových a o jejich ocenění.

Majetek zemědělský a lesní zahrnuje veškerou půdu s příslušenstvím (vyjímajíc plochy od daně pozemkové osvobozené podle § 2, čís. 3. a 4., zák. ze dne 24. května 1869, čís. 88 ř. z.), s pozemky spojená práva a oprávnění, kapitál základní a provozovací, který věnován jest provozování hospodářství zemědělského a lesního, včetně vedlejších podniků ve smyslu § 2, čís. 3., zák. o os. daních.

Co do ocenění platí ustanovení § 0, vyjímajíc případy, ve kterých majetku bylo v době po 1. srpnu 1914 ve volném obchodu nabyto; tu platí cena nabývací, je-li cena obecná (prodejní) nižší.

Cenou nabývací rozumí se cena kupní, zvýšená o ostatní útraty nabývací; k ní se připočte ještě hodnota skutečného zlepšení (investicemi a pod.), pokud ještě trvá, a odpočte se zhoršení mezitím vzniklé.

Vláda se zmocňuje, aby určila u pozemků věnovaných trvale zemědělské výrobě jako pomůcky ke zjištění prodejní ceny z doby předválečné násobky čistého katastrálního výnosu a výsledky statistického šetření ústavu pro zemědělskou správovědu a taxaci při zemědělském odboru české vysoké školy technické v Praze o cenách pozemků. Cela podle stavu a hodnoty dne 1. března 1919 zjistí se průměrnou přirážkou 75 % k ceně předválečné. Při usedlostech do 10 ha výměry, věnovaných trvale a výlučně výrobě zemědělské, může býti stanovena cena budov a inventáře přiměřenou přirážkou k ceně pozemkové. Odhadní komisi jest však vyhrazeno právo od takto vyšetřených hodnot se uchýliti, ospravedlňují-li okolnosti ocenění vyšší nebo nižší.

Pomůckou pro zjištění prodejní ceny lesního majetku jest cena výnosová; jinak platí táž výhrada jako v poslední větě předchozího odstavce.

Pozemkový stavební a pozemky, které svou polohou určeny jsou k brzkému zastavení, ocení se podle ustanovení § 10.

Majetek podle zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 Sb. z. a n., zabraný ocení se rovněž podle ustanovení předcházejících odstavců; bude-li tento majetek převzat do 10 let za cenu nižší, odepíše se poměrná část dávky. Podrobnosti budou upraveny zákonem.

Nemovitosti spadající pod ustanovení zákona ze dne 27. května 1919, čís. 319 Sb. z. a n., o zajištění půdy drobným pachtýřům, vyloučí se ze jmění původních majitelů a započítávají se do jmění nabyvatelů, jakoby bylo vlastnictví přešlo již přede dnem 1. března 1919; náhrada podle § 8 cit. zák. náleží však do jmění původních majitelů.

U nemovitostí, které budou vyvlastněny podle zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 20 Sb. z. a n. z r. 1920, opraví se předpis dávky podle náhrady poskytnuté za nemovitost.

Majetek domovní zahrnuje stavební plochu, budovy na ní, včetně budov vedlejších, k budovám náležející dvory, s budovami spojená práva a oprávnění, jakož i příslušenství.

Ustanovení § 11, odst. 2. a 3., platí tu obdobně.

Pomůckou pro zjištění obecné (prodejní) ceny jest u budov obytných, nalézajících se v místech, která podle § 1, lit. a) zákona ze dne 9. února 1882, čís. 17 ř. z., podléhají zcela dani činžovní, zdanitelný čistý výnos podle § 6 cit. zák., u ostatních budov obytných užitková hodnota ve smyslu § 164, odst. 1., zák. o os. daních, a to podle stavu let činžovních 1913/1914, případně roku 1913, srazí-li se z takto zjištěného výnosu (užitkové hodnoty) na základě tohoto výnosu (užitkové hodnoty) předepsaná neb vypočtená plná státní daň s vedlejšími závazky.

Obecná (prodejní) cena stanoví se průměrně 25násobným výnosem (užitkovou hodnotou) zjištěným podle předchozího odstavce. Cena podle stavu a hodnoty dne 1. března 1919 zjistí se průměrně přirážkou 60 % k cení první. K oběma cenám zjištěným podle předchozího odstavce připočte se hodnota berní výhody nebo berního osvobození v rozhodné době. Odhadní komisi jest však vyhrazeno právo od obou takto vyšetřených hodnot se odchýliti, ospravedlňují-li okolnosti ocenění vyšší nebo nižší.

Vláda se zmocňuje, aby podle potřeby stanovila pro budovy obytné nebo budovy sloužící k jiným účelům, než k obývání (na př. výrobě zemědělské, průmyslové a pod), jiné pomůcky oceňovací; jinak platí táž výhrada jako v poslední větě předcházejícího odstavce.

Náleží-li budova jinému, než vlastníku místa, na němž stojí, připočte se každému přiměřená část úhrnné hodnoty budovy a pozemku.

Jmění výdělečné zahrnuje veškeré majetkové předměty a práva, včetně t. zv. vlastnictví hor a nafty, které slouží provozování podniku výdělečného nebo zaměstnání k zisku směřujícího, jež nespadají pod ustanovení § 11.

Za obecnou hodnotu pokládá se ona cena prodejní, které lze za předpokladu dalšího provozování podniku ve volném obchodu za celý podnik dosíci; nehledíc k výhradě této, platí při oceňování částí jmění výdělečného, spadajících pod ustanovení §§ 11, 12, 14 až 17, ustanovení těchto paragrafů, při oceňování částí jmění výdělečného jiného druhu cena prodejní.

Cena tržní nebo bursovní pokládá se za cenu prodejní.

Výjimky platí v těchto případech:

Jmění jinaké zahrnuje veškeré předměty majetkové a práva majetková, která nenáležejí ke jmění ve smyslu §§ 11 až 13, tedy zejména veškeré majetkové předměty a veškerá majetková práva, z nichž plyne příjem zmíněný v § 124 nebo § 169 zák. o os. daních, jakož i dosud nesplatné nároky z pojištění na život neb úraz osoby (§ 17, odst. 2.), znějící na kapitál neb důchod s výjimkou uvedenou v § 9, odst. 2., čís. 3.

Za pojištění kapitálové pokládá se ve smyslu předchozího odstavce každé pojištění, při němž dojde k výplatě určité částky peněžní podle znění pojišťovací smlouvy.

Ku předmětům majetkovým v odst. 1. zmíněným počítati jest jmenovitě též:

Cizozemské druhy peněz, tuzemské mince kurantní a obchodní, devisy, šeky, poukázky a kupony na cizí měnu, dále nemincované a nezpracované drahé kovy ocení se podle odhadních hodnot v příl. A nařízení ze dne 23. dubna 1919, čís. 217 Sb. z. a n., na burse znamenané a neznamenané cenné papíry pak podle odhadních hodnot v příl. B téhož nařízení, jež se vládou doplní a opraví tím způsobem, že se k mimořádným změnám cen pouze přechodné povahy nebude přihlížeti, a že se ceny určí průměrem z delší doby před 1. březnem 1919. Cenné papíry, které v příl. B nejsou uvedeny, ocení se kursem přiměřeným odhadnímu kursu podobných hodnot. Cenné papíry, znějící na měnu rakousko-uherskou, splatné ve měně některého ze států sukcesních, mimo papíry vydané bývalým státem rakouským neb uherským, ocení se průměrným kursem koruny československé v r. 1919. Ocenění válečných půjček bude upraveno zvláštním zákonem.

Tuzemské mince drobné, bankovky, státovky a pokladniční poukázky, počítají se podle ceny nominální.

Pro ocenění kuksů, podílů na společnostech s r. o., na společenstvech a pod. rozhodna je s výhradou následujícího odstavce prodejní hodnota kuks nebo podílů, po případě zjistí se hodnota kuks nebo podílů podle celkového jmění společnosti, těžařstva, společenstva a pod.

Podíly na hospodářských a výdělkových společenstvech a záložnách ocení se jmenovitou hodnotou, pokud tato nepřesahuje 50 Kč.

Pohledávky na cizí měnu a pohledávky, které zněly původně na měnu rakousko-uherskou, jsou však splatny ve měně některého ze států sukcesních, ocení se podle odhadních hodnot v příl. A nařízení ze dne 23. dubna 1919, č. 217 Sb. z. a n., a předpis dávky se opraví podle kursu koncem roku 1922, případně podle kursu dřívějšího plnění. Strana jest však pod následky trestního stíhání pro zatajení dávky povinna, zapravení pohledávky na cizí měně i kurs skutečného plnění oznámiti berní správě ve svém přiznání nebo při pozdějším placení do 30 dnů po zaplacení. Ostatní pohledávky kapitálové ocení se podle částek, na které znějí, leda že by zvláštní okolnosti odůvodňovaly ocenění podle vyšší či nižší hodnoty, nežli je nominální, nebo že pohledávka zní na jiný předmět než peníze; v tomto posledním případě ocení se hodnota pohledávky podle hodnoty předmětu.

Nezúročitelné, avšak doložkou času obmezené pohledávky započítají se podle obnosu, který uložen byv až do dne splatnosti na 4 %, rovná se kapitálu splatnému. K pohledávkám očividně nedobytným nebude se vůbec přihlížeti.

Předměty v § 14, lit. a) a b), uvedené ocení se, a to v případě lit. a) cenou nabývací, je-li obecná (prodejní) cena nižší, v případě lit. b) pak cenou obecnou (prodejní); jinak platí podle okolností případu ustanovení § 11, odst. 3., obdobně.

Ke zjištění kapitálové hodnoty požitků nebo plnění ve smyslu § 124, odst. 2., čís. 5. a 6., zák. o os. daních, pokud dávce z majetku podléhají (§ 14), je třeba nejdříve zjistit obecnou hodnotu požitků nebo plnění jednoho roku, a to předchozího, a pokud požitky nebo plnění ještě netrvaly jeden rok, podle přibližné sumy běžného roku. V pochybnostech o době trvání požitků nebo plnění dlužno míti za to, že trvají na dobu neurčitou. Požitky jmění kapitálového činí 4 %, pokud není nic jiného zjištěno.

U požitků nebo plnění, obmezených na určitou dobu, zjistí se kapitálová hodnota podle stavu v den rozhodný podle připojené tabulky (příloha), je-li však trvání požitků nebo plnění ještě mimo to podmíněno žitím jedné nebo více osob, pak nesmí kapitálová hodnota, podle odst. 4. a 5. vypočítaná, býti překročena.

Při požitcích nebo plněních na věcné časy béře se za kapitálovou hodnotu 25násobná, u plnění nebo požitků na neurčitou dobu, pokud není třeba použíti ustanovení odst. 4. a 5., 12 1/2násobná jednoroční částka.

Hodnota požitků nebo plnění, obmezených na dobu života osob, určuje se podle stáří osoby, jejíž úmrtím právo zaniká, i béře se při stáří jejím:

Závisí-li doba požitků nebo plnění na životě více než jedné osoby tím způsobem, že při úmrtí osoby, která nejdříve zemře, požitky nebo plnění zanikají, rozhoduje pro výpočet hodnoty kapitálové podle odst. 4. věk osoby nejstarší; trvají-li požitky nebo plnění až do smrti osoby, která naposled zemře, rozhodný je pro výpočet věk osoby nejmladší.

Hodnotou dosud nesplatných nároků z pojištění jest hodnota zjištěná při soupisu pojistek, provedeném na základě zák. ze dne 25. února 1919, čís. 84 Sb. z. a n., a nař. vlády ze dne 10. dubna 1919, čís. 184 Sb. z. a n.

Hodnota pojištění úrazových, sjednaných na podkladě vrácení prémií, jest dána součtem čistých prémií, zapravených před rozhodným dnem.

Pojišťovací ústavy jsou povinny pojištěncům a berním správám částky uvedené v odst. 1. a 2. správně vypočítati a sděliti.

Aby se zjistilo jmění dávkou povinné, srazí se od hrubého jmění dluhy a břemena; čisté jmění jest pak základem vyměřovacím.

Pro ocenění dluhů a břemen platí zásady jako pro oceňování věcí a práv.

Jako dluh lze odpočítati také před 1. březnem 1919 splatné, toho dne však posud nezapravené lhůty daní přímých (vojenské taxy) s příslušenstvím, dále jednu šestinu válečné daně na vyšší zisky (příjmy) roku 1919 podle zákona ze dne 30. ledna 1920, čís. 79 Sb. z. a n.

Nebyla-li poplatníkovi daň za některý z roků 1914 až 1919 posud předepsána, nebo lze-li na základě dodatečného přiznání (prohlášení) nebo jiných okolností očekávati vyměření daně vyšší, mohou na dobu před 1. březnem 1919 připadající lhůty daně posud nevyměřené podle vlastního výpočtu poplatníkova býti od majetku dávce podrobeného odečteny, jestliže poplatník nejdéle do dne, kdy podal přiznání k dávce, daně zapraví a zaplacení toto prokáže.

Dodatečný předpis daní neb oprava jejich předpisu má za následek přiměřenou opravu předepsané dávky.

Stejně lze odpočítati i před 1. březnem 1919 splatné, avšak nezapravené percentuální převodní a dědické poplatky. Vznikl-li nárok státu na takové poplatky před 1. březnem 1919, nebyly-li však poplatky do té doby vyměřeny, jest k nim rovněž hleděti.

Došlo-li k jich vyměření nebo konečné úpravě teprve po uložení dávky z majetku, jest tuto přiměřeně upraviti. Nárok na případné odpočítávání při vyšetření čistého majetku dávce podrobeného jest však uplatniti již v přiznání.

Srážeti se nesmí:

Jde-li pouze o jmění v § 2, čís. 2., uvedené, sraziti lze jen ony dluhy a břemena, která s tímto jměním jsou hospodářsky souvislosti.

O tom, trvá-li hospodářská souvislost mezi závazky a jměním, nerozhoduje samo o sobě, byl-li závazek do veřejných knih vložen; naopak je taková souvislost zejména tenkráte dána, jestliže závazek byl založen anebo převzat k nabytí nebo zlepšení nebo využitkování majetku nebo k účelu výdělečnému.

Dluhy a břemena, jejichž hospodářská souvislost s tou neb onou částí jmění není prokazatelna, odpočísti možno pouze v poměru hodnoty celkového jmění ke jmění povinnému dávku, takže sraziti možno jen onu částku, kteráž poměrně vypadá na jmění poslednější.

Práva a závazky, kteréž jsou vázány na podmínku odkládací, zůstávají při oceňování jmění mimo počet, tedy se ani nepřipočítávají ani neodpočítávají.

Práva a závazky, jejichž další trvání je vázáno na podmínku rozvazovací, pokládají se za bezpodmínečné, při čemž podle okolností platí ustanovení, týkající se počítání kapitálové hodnoty na dobu neurčitou (§ 16).

Práva a závazky, které jsou vázány doložkou času, podléhají týmž ustanovením podle toho, jde-li o doložení času počínající nebo končící.

Z přírůstku na majetku vybéře se vedle dávky z majetku dávka z přírůstku.

Přírůstek na majetku záleží v rozdílu mezi jměním počátečným (§ 23) a jměním konečným (§ 26).

Pokud se v zákoně tomto jinak nestanoví, platí pro přírůstek na majetku obdobně táž ustanovení jako pro majetek.

Ze zjištěného přírůstku vyloučí se částka 10.000 Kč, pouze zbytek podléhá dávce z přírůstku.

Při srovnávání (§ 20) dlužno vždy srovnati celé jmění konečné s celým jměním počátečným.

Podléhá-li však přírůstek na majetku jen částečně dávce (§ 2, čís. 1., odst. 2., a čís. 2.), lze srovnávati jmění počátečné jen potud, pokud se skládá ze součástek odpovídajících jmění konečnému.

Jsou-li v případě § 7, odst. 1., čís. 1., tohoto zákona poměry domácnosti dne 1. března 1919 jiné, než 1. ledna 1914 nebo v čas pozdější (§ 25), sloučí a rozloučí se jmění jednotlivých osob, které podle stavu 1. ledna 1914 nebo v čas pozdější (§ 25) v úvahu přicházejí, tak, aby jmění počátečné skládalo se ze jmění týchž osob jako jmění konečné.

Ke zjištění přírůstku na majetku neodpočítá se ani u dávajícího, ani se nepřipočítá u přijímajícího kapitálová hodnota vyživovacích příspěvku mezi rodiči a dětmi nebo mezi manžely (§ 157, odst. 5., zák. o os. daních), ani tenkráte, mají-li tyto požitky povahu a majetkového.

Jmění počátečné jest jmění, které se zjistí podle ustanovení odd. I., lit. A. tohoto zákona, avšak podle stavu a hodnoty dne 1. ledna 1914 nebo v čas pozdější (§ 25), při čemž nerozhoduje, poskytovalo-li toto jmění příjem podléhající dani z příjmu čili nic; § 13. čís. IV., o započtení 70 %, neplatí při zjištění počátečního jmění výdělečného.

Ustanovení § 3 platí pro zjištění jmění počátečného obdobně.

Hodnota pojištění životních, znějících na kapitál a trvajících 1. ledna 1914 nebo v čas pozdější (§ 25), na něž byly do 1. března 1919 zapravovány toliko pravidelné splátky prémiové, ocení se ve jmění počátečném jednou šestinou níže než ve jmění konečném. V ostatních případech, jakož i u pojištění, uvedených v § 17, odst. 2., jest pro počátečné jmění rozhodný způsob oceňovací uvedený v odst. 2. téhož paragrafu.

Kapitálová hodnota požitků a plnění podle § 16, odst. 4., pokud obmezeny jsou na žití osob, jakož i kapitálová hodnota pojištění na život znějících na důchod, počítá se, pokud pojištění nebo právo na požitky nebo povinnost k plnění trvala 1. ledna 1914 nebo v čas pozdější (§ 25), do jmění počátečného stejnou sumou jako do jmění konečného.

Je-li hodnota jmění počátečného menší než 5000 Kč, nebo je-li počátečné jmění pasivní, započítá se za účelem vyšetření přírůstku na majetku částkou 5000 Kč; ustanovení toto neplatí však pro osoby uvedené v § 2, čís. 1., odst. 2., a čís. 2., které nepodléhají dávce z majetku veškerým přírůstkem na svém jmění.

Sloužil-li k vyměření daně z příjmu pro rok 1914 výpočet podle hospodářského (bilančního) roku, který s kalendářním rokem není totožný, rozhoduje stav a hodnota jmění koncem tohoto roku hospodářského (bilančního) předpokládajíc, že si toho poplatník přeje, a že zjištění stavu a hodnoty jmění stalo se tehdy podle pravidel účetnických.

Přestěhuje-li se osoba dne 1. ledna 1914 v cizině bydlivší později do tuzemska, nebo po tomto dni zde nabude majetku zásadně dávce podrobeného, rozhoduje pro srovnání se jměním konečným stav a hodnota v onen den pozdější, kdy nastaly tyto okolnosti.

Zvětší-li se rozsah jmění zásadně dávce podrobeného tím, že osoba, která v tuzemsku již majetek dne 1. ledna 1914 měla, později sem se přestěhovala, nebo majetku ve smyslu odst. 1. nabyla, platí táž zásada jak v odst. 1., avšak jen co do majetku, jenž takto přibyl.

Jměním konečným jest, hledíc k ustanovením §§ 27 a 28 tohoto zákona, jmění zjištěné podle ustanovení odd. I., lit. A., tohoto zákona dne 1. března 1919.

Od konečného jmění se odpočte:

Ke jmění konečnému se připočtou hodnoty, jež, patříce do jmění dávkou zásadně povinného, uloženy byly po 1. srpnu 1914 v cizině, pokud ještě v den rozhodný v majetku strany jsou.

Ustanovení tohoto paragrafu neplatí u poplatníka, jehož jmění podle ustanovení § 2, čís. 1., odst. 2., a čís. 2., dávce z majetku jen částečně jest podrobeno, dokáže-li, že majetek, o jehož připočtení jde, náležel v době jeho uložení ke jmění podle tohoto ustanovení dávce nepodrobenému.

Východiskem pro vyšetření jmění počátečného (§ 23) a jeho hodnoty je přiznání poplatníkovo k dani z příjmu (rentové), tedy prameny příjmu (důchodu), jak byly vzaty za základ při vyměření daně z příjmu (rentové) na rok 1914, nebo rok pozdější (§§ 227 a 145 zák. o os. daních), pokud v tomto případě nenastaly okolnosti v § 25 zmíněné již dříve.

Každé jiné jmění podle tohoto zákona dávce z majetku zásadně podrobené, jakož i vyšší hodnoty jmění uvedeného v odst. 1. započítají se do počátečního jmění jen tenkráte, prokáže-li poplatník hodnověrně, že tu v rozhodný čas jmění bylo, nebo že mělo vyšší hodnotu.

Bylo-li jmění i hodnota hodnověrně prokázána, jest odhadní komise povinna k údajům strany přihlížeti, jestliže se strana výslovně vzdá odporu proti přiměřené opravě předpisu dotčené daně přímé z důvodu promlčení neb amnestie (čl. II. novely zák. o os. daních).

Není-li však průkaz v tom či onom směru dostatečný, jest odhadní komise - hledíc k ustanovení § 23, posl. odst., - oprávněna s patřičným zřetelem k dosavadním výsledkům šetření a vlastní znalosti podle volného uvážení provésti vyšetření jmění počátečního.

Jsou-li ve jmění zahrnuty akcie nebo jinaké podíly na podnicích společností a jiných osob právnických, podrobených dávce z majetku podle oddílu II. tohoto zákona, zkrátí se k žádosti dávka z majetku vyměřená podle § 30, sl. 1. a 2., o kvotu, vypadající poměrně na tuto část jmění, při čemž platí tato pravidla:

Ustanovení tohoto paragrafu neplatí o podílech na podnicích výdělkových a hospodářských společenstev a záložen uvedených v § 15, odst. 4., dále o akciích nebo jiných podíle právnických osob cizozemských, jež v tuzemsku nemají žádné provozovny, pokud takové osoby nebyly ve vlastním státě dávce z majetku ve smyslu § 42, čís. 1. a 2., posl. odst., podrobeny.

Pokud u akcií nebo podílů právnických osob cizozemských podkladem výpočtu podle odst. 1. může býti kapitál podrobený v tuzemsku poplatníku podle § 5 zákona ze dne 18. září 1892, čís. 171 ř. z., a § 120 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. z., určí ministerstvo financí.

Jsou-li v zaopatření přednosty domácnosti mimo manželku příslušníci domácnosti, sníží se dávka podle § 30:

V případech, kde jmění dávku povinné nepřesahuje 200.000 Kč, jest odhadní komise podle volného uvážení oprávněna přihlížeti ke zvláštním poměrům, které berní způsobilost poplatníkovu ve smyslu § 174, odst. 2., zák. o os. daních vážně ohrožují, pokud již na ně nebyl vzat zřetel podle odst. 1., v ten způsob, že dávka může býti snížena až o 15 %; usnesení takové vyžaduje však přítomnosti dvou třetin členů komise.

Důvody, které komsi k takovému rozhodnutí přiměly, třeba v rozhodnutí podrobně uvésti.

Dávka se vyměří a předepíše tam, kde by bylo na berní rok 1919 podle § 176 zák. o os. daních předepsati a vyměřiti daň z příjmu.

Provésti ukládací řízení o dávce přísluší týmž orgánům správy finanční, které zřízeny jsou pro ukládací řízení u daně z příjmu, tudíž vedle berních správ komisím odhadním a odvolacím podle ustanovení §§ 177 až včetně 193, odst. 1., 194 až včetně 198 zák. o os. daních s tou úchylkou, že ministr financí je zmocněn i bez dobrého zdání dotčeného zemského výboru (zemské správní komise či výboru), komise odhadní v témže politickém okresu k uložení dávky spojiti v jednu.

Nedosáhne-li se při hlasování o výši určité číslice absolutní většiny hlasů, platí, jestliže při opětném hlasování nedojde k žádnému výsledku, průměr z odhadu jednotlivých členů komise jakožto číslice od komise usnesená.

Ustanovení, týkající se ukládání daně z příjmu, platí obdobně i pro ukládání dávky, pokud se v tomto zákonu jinak neustanovuje.

Každý přednosta domácnosti (§ 7, čís. 1.) jest povinen ze sebe a členy své domácnosti ve lhůtě, která od zemského finančního úřadu veřejně bude vyhlášena a činiti musí nejméně dva měsíce, bez dalšího zvláštního vyzvání podati u příslušné berní správy buď písemně nebo protokolárně přiznání na ustanoveném formuláři:

Za nesvéprávné osoby podá přiznání zástupce zákonný neb úředně zřízený, za neodevzdané pozůstalosti osoby, které k zastupování jich jsou povolány; byla-li však pozůstalost odevzdána po 1. březnu 1919, podá přiznání osoba, jíž byla svěřena správa pozůstalosti, po případě právní nástupci.

Přiznání budiž doloženo ubezpečením, že sepsáno je podle nejlepšího vědomí a svědomí, a že skutkové údaje a úplnost přiznání mohou býti podavatelem dotvrzeny soudní přísahou.

K účelům uložení dávky, zejména urychleného zřízení seznamů osob pravděpodobně dávkou povinných, majetkových předmětů dávce podrobených, dále podání přiznání a pod. zavádí se občanská pracovní povinnost pro úřady veřejné, ústavy peněžní a soukromé osoby fysické a právnické, jimž pro tyto případy přiznávají se práva a ukládají se povinnosti osob úředník. Ministr financí se zmocňuje, aby pro přípravné práce spojené se ukládáním dávky ustanovil výjimky ze zákona ze dne 25. ledna 1914, čís. 15 ř. z.

V přiznání dlužno uvésti veškeré jmění podléhající dávce, odděleně podle jednotlivých druhových součástek s udáním veškerých, pro ocenění rozhodných poměrů, okolností a skutečností, jakož i s udáním hodnoty.

K přiznání dlužno připojiti ověřené opisy stanům soupisových, podaných o jednotlivých skupinách majetkových ve smyslu zákona ze dne 25. února 1919, čís. 84 Sb. z. a n., a zákona ze dne 27. června 1919, čís. 369 Sb. z. a n., a udati, u kterého úřadu byly k soupisu předloženy. Opisy jsou osvobozeny od poplatků.

Rovněž v přiznání uplatniti jest nárok na výhody podle tohoto zákona vyhrazené s uvedením všech rozhodných okolností; uplatňovati nároky tyto po uložení dávky není přípustno.

Podrobnější ustanovení o tom, jak se má přiznání sestaviti, budou vydána nařízením.

Pokud hodnoty majetkové nelze přesně vypočísti, nýbrž jen odhadnouti, stačí, jestliže podavatel přiznání na místě číselných udání uvede v přiznání všechny skutkové okolnosti neb naznačí pomůcky, jichž k odhadu hodnoty je třeba.

V přiznání budiž též uvedeno jmění nepodléhající dávce, je-li třeba, s uvedením důvodů; dále uvedeny buďtež majetky podle § 10, posl. odst., pochybné, a budiž udáno, proč jsou pochybny a je-li prozatímní vyloučení z vyměřovacího základu (§ 38, č. 6., odst. 2.) na místě.

Poplatník jest dále povinen se vyjádřiti, zdali dávku zaplatiti hodlá v penězích nebo jinou částí svého majetku (§ 55, odst. 1., č. 5. a 6.); v tomto případě jest pak podrobně označiti, popsati a oceniti ony hodnoty, které na účet dávky hodlá odvésti.

Ustanovení §§ 205, 206, odst. 1. a 2., §§ 207 až včetně 216, zák. o os. daních platí obdobně i při ukládání dávky s těmito odchylkami a doplňky:

Promeškání (§ 205, odst. 4., zák. o os. daních) lze jen tehdy, a to nejpozději v odvolání omluviti, dokáže-li strana, že ji živelní příhodu nebo jinakou nepředvídatelnou nebo neodvratnou událostí zabráněno bylo včas přiznání podati.

Je-li pochybno, zdali majetky dávce zásadně podrobené v den rozhodný tu vůbec byly (§ 37, odst. 6.), může komise na žádost strany takové majetky prozatím z vyměřovacího základu vyloučiti. Poplatník jest však povinen pod následky trestního stíhání pro zatajení dávky učiniti příslušné berní správě do 30 dnů od dne, kdy pochybnosti jeho přestaly, náležité oznámení a sděliti s ní všechny potřebné údaje nebo prokázati nejdéle do 31. prosince 1922, proč údajů těchto posud učiniti nemohl.

Komise je oprávněna poplatníku uložiti útraty šetření, jsou-li tu podmínky § 213 zák. o os. daních, nebo ukázala-li se jeho udání v podstatných směrech vědomě nesprávnými, v obou případech však jenom tenkráte, jestliže hodnota podle výsledků šetření odhadní komisí stanovená přesahuje hodnotu poplatníkem udávanou o více nežli jednu třetinu.

Peníz, kterým odhadní komise útraty šetření podle volného uvážení upraví, nesmí přesahovati půl procenta zjištěného rozdílu hodnoty, leda že by skutečné výlohy byly větší.

Výši dávky oznámí straně berní správa platebním rozkazem, jehož vzorec se ustanoví nařízením.

O zřízení výtahu lze platebních rozkazů, jakož i možnosti nahlížeti do nich platí obdobně ustanovení § 217, odst. 3., zák. o os. daních.

Ministr financí se zmocňuje, aby podle potřeby dal dávku vyměřiti berní správou podle stavu a hodnoty majetku, jak byly v přiznání (§ 36) uvedeny, prozatímním platebním rozkazem s výhradou, že předpis bude v řádném ukládacím řízení podle platných ustanovení přezkoušen; prozatímní předpis dávky nemá pro další postup jiných právních následků, než že se částka prozatímně vyměřená započte do částky vyměřené konečným platebním rozkazem, nebo případný přeplatek se vrátí.

Proti prozatímnímu vyměření jest rekurs přípustný jen co do výpočtu a předpisu dávky; o rekursu rozhodne zemský finanční úřad.

Ustanovení §§ 218 až včetně 155 zák. o os. daních platí obdobně i při ukládání dávky s tou změnou, že

Ustanovení § 38, č. 5., tohoto zákona platí také pro řízení odvolací.

Ustanovení § 238 zák. o os. daních platí obdobně.

Dávkou z majetku jsou povinny:

K čís. 1. a 2.: Tuzemské subjekty podléhají dávce co do veškerého majetku, cizozemské pak co do majetku v tuzemsku.

Jmění tuzemských právních subjektů v cizině ležící nepodléhá dávce z majetku jen tenkráte, je-li podrobeno v cizině dávce stejného druhu a jestliže cizí státy postupují co do stejného, v tuzemsku ležícího majetku subjektů cizozemských podle zásad vzájemnosti. Průkaz o těchto okolnostech podá strana.

Veřejné obchodní a komanditní společnosti, jakož i neodevzdané pozůstalosti, nepovažují se v tomto případu za osobu právnickou (§ 2, č. 3.).

Od dávky z majetku jsou osvobozeny:

Předmětem dávky z majetku jest čisté jmění společnosti a ostatních osob právnických, zjištěné a oceněné podle zásad odd. I, A.

Čisté jmění tvoří:

Vláda se zmocňuje, aby podrobné předpisy o výpočtu čistého jmění vydala nařízením, přihlížejíc k vládnímu nařízení o sestavení likvidační bilance ze dne 23. dubna 1919, čís. 217 Sb. z. a n., pokud jeho ustanovení nejsou v odporu s tímto zákonem.

U hospodářských a výdělkových společenstev a u záložen uvedených v § 15, odst. 4., se splacené závodní podíly do čistého jmění nevčítají.

Jsou-li v aktivech akcie nebo podíly jiné společnosti (osoby právnické), podrobené dávce z majetku, zkrátí se k žádosti dávka z majetku o kvotu, vypadající poměrně na tuto část jejího jmění. Jinak platí co do podrobného provedení obdobně ustanovení § 31, vyjímajíc odst. I., čís. 2.

Dávka z majetku činí z čistého jmění (§ 44), a to:

Dávkou zásadně povinné jmění, pokud nepřesahuje 20.000 Kč, nepodléhá dávce z majetku, avšak přesahuje-li tuto hranici, podléhá dávce z majetku celé.

U podniků uvedených v § 84, lit. b), d) až f), zák. o os. daních, jakož i u společenstev výdělkových a hospodářských a záložen, požívajících výhod podle § 85 zák. o os. daních předepíší a vyberu se z vyměřené dávky z majetku dvě třetiny, pokud podniky ty nepožívají již osvobození od této dávky vůbec (§ 43).

Dávka z majetku předepíše se u subjektů tuzemských v sídle společnosti nebo právnické osoby, případně v sídle správy jmění, u cizozemských subjektů v sídle representace, správy jmění nebo v sídle odpovědného zástupce (§ 49).

Vyměřením dávky z majetku jest pověřena berní správa příslušná pro vyměření výdělkové daně podle II. hlavy zák. o os. daních; u společností s obmezeným ručením má se v této příčině za to, že podléhají vesměs (§ 42, čís. 2.) této dani; u ostatních právních subjektů jest příslušna berní správa, v jejímž obvodu jest sídlo právního subjektu nebo jeho správa jmění nebo jmění samotné.

Cizozemské právní subjekty, jichž jmění jest v obvodech různých berních správ, a které nezřídily v tuzemsku representace, jsou povinny ustanoviti odpovědného zástupce, jehož bydliště se pokládá za tuzemské sídlo cizozemského právního subjektu.

Společnosti a ostatní osoby právnické podléhající zásadně dávce z majetku povinny jsou bez dalšího zvláštního vyzvání ve lhůtě, která bude zemským finančním úřadem veřejně vyhlášena a činiti musí nejméně dva měsíce, podati u příslušné berní správy (§ 49) přiznání na úředním formuláři, jenž bude zahrnovati aktiva, pasiva a čisté jmění.

Stranám jest však dovoleno v přiznání opraviti údaje, v likvidační bilanci sestavené podle vl. nař. ze dne 23. dubna 1919, č. 217 Sb. z. a n., obsažené; úchylky dlužno zvláště a přesně odůvodniti.

Ustanovení o vyměřování výdělkové daně podle II. hlavy zák. o os. daních (§§ 110 až 112) platí obdobně i pro ukládání dávky z majetku; stanoviti útraty šetření (§ 38, odst. 2. a 3.) náleží příslušné berní správě, o rekursu rozhodne zemský finanční úřad.

Ustanovení §§ 113 a 114 zák. o os. daních platí obdobně i při ukládání dávky z majetku.

Obdobná platnost ustanovení odd. I., lit. A.

Pokud se v oddílu tomto nic jiného nestanoví, platí obdobně ustanovení oddílu I., lit. A, o dávce z majetku osob přirozených.

Placením dávky povinny jsou osoby v § 7 uvedené, případně jejich právní nástupci; pokud se jmění dávkou povinné nalézá ve spoluvlastnictví nebo spoludržbě dvou nebo více osob samostatně dávkou povinných, je každá z nich povinna k zaplacení dávky na její jmění poměrně vypadající.

Totéž platí obdobně podle okolností i u společností a ostatních osob právnických.

Dávka zapraví se:

Částka 15 % dávky, nejméně však 500 Kč, nebo činí-li dávka méně než 500 Kč, celá dávka zapraví se hotově nebo vkladními listy nebo převody ve smyslu odst. 1. během 30 dnů po doručení platebního rozkazu; zbytek zapraví se v 6 pololetních lhůtách, z nich první jest splatna 4 měsíce po doručení platebního rozkazu.

Počátečná splátka 15%ní a prvá z dalších pololetních splátek započítá se částkou o 5 % vyšší, byla-li zapravena hotově (odst. 1., č. 1.).

Správou a zpeněžením hodnot podle odst. 1., čís. 5., převzatých, jakož i sprostředkováním hypotekárního úvěru k účelu zaplacení dávky pověřují se zvláště zřízená oddělení k tomu určených zemských úvěrních ústavů; ústavy takové vybaveny buďtež cestou nařizovací všemi potřebnými právy a oprávněními; za úvěry ústavy z tohoto titulu poskytnuté ručí ústavům stát; ústavy poskytnuté hypotekární zápůjčky do výše dávky na nemovitosti připadající požívají týchž výhod jako dávka sama (§ 62, odst. 1.); ústavy vydané a vládním komisařem potvrzené výkazy o nedoplatcích úroků a anuit tvoří exekuční tituly.

Pro placení podle odst. 1., čís. 5. a 6., budou o způsobu nabídky a jejím přijetí a o hodnotě, v jaké se nabízený majetek přijme, jakož i o zúčtování vydána podrobnější ustanovení prováděcím nařízením; při placení tohoto druhu platí, pokud to povaha věci připouští, s výhradou ustanovení uvedeného v odst. 2., věta prvá, předchozí předpisy obdobně.

Dobrovolné splátky na dávku před její splatností, a to i před doručením platebního rozkazu, jsou přípustny; plátci nahradí se ze splacené částky 6%ní úrok za dobu ode dne platby do dne splatnosti, kterýžto úrok jest oprávněn ministr financí podle stavu peněžního trhu zvýšiti až na 10 %. Ustanovení odst. 3. zůstává tím nedotčeno.

Ministerstvo financí neb úřad jím ustanovený se zmocňuje, aby prodloužil platební lhůty nejdéle do 5 let ode dne splatnosti první lhůty, prokáže-li strana, že zaplacením dávky ve lhůtách odst. 2. by byl její hospodářský stav vážně ohrožen.

Jmění fideikomisního a lenního (§ 7, čís. 2.) lze užíti a jmění toto lze zavaditi k účelu zaplacení dávky, a to tak, aby jmění toto neslo poměrnou část dávky; ustanovení toto platí, pokud toho vyžaduje povaha věci, obdobně v případech § 19.

V případech § 5, odst. 2., předepíší a vyberou se z vyměřené dávky pouze dvě třetiny.

U dávky již předepsané může, pokud zákon jinak neustanovuje, povolen býti odpis, dokáže-li strana, že následkem neštěstí neb jiných mimořádných neodvratných události jmění dávce podrobené v době od 1. března 1919 do konce roku 1923 zmenšilo se nejméně o jednu třetinu, a že její hospodářský stav jest vážně ohrožen; v tomto případě odepíše se částka dávky zmenšení odpovídající.

O žádosti, kterou podati dlužno u příslušné berní správy nejdéle během 3 měsíců po dni, kdy okolnosti odpis odůvodňují nastaly, rozhodne zemský finanční úřad a o případném rekursu ministerstvo financí.

Nastaly-li okolnosti v odst. 1. uvedené v době tam zmíněné, avšak před doručením platebního rozkazu, jest stranám volno domáhati se odpisu po doručení platebního rozkazu ve lhůtě odvolací.

Ustanovení § 4 zákona ze dne 25. února 1919, čís. 88 Sb. z. a n., o valutové půjčce, zůstává v platnosti.

Ustanovení hlavy V. zák. o os. daních a cís. nař. ze dne 16. března 1917, čís. 124 ř. z., čl. III., § 1 až 6, používati dlužno obdobně i pro obor dávky, jmenovitě též vzhledem k povinnosti podati přiznání, pak oznámení podle § 15, odst. 5., a § 38, č. 6., s těmito úchylkami.

Správných údajů, učiněných při přiznáních k dávce nesmí býti užito k trestnímu stíhání dosavadních nesprávných nebo neúplných udání, učiněných při soupisech, jakož i při vyměřování daní přímých, vojenské taxy a poplatků, jestliže poplatník nejdéle zároveň s přiznáním k dávce opravil dotčení přiznání, resp. udání, pokud tak neučinil již dříve ve lhůtách stanovených nařízeními o soupisu jednotlivých druhů jmění.

Amnestie však pozbývá platnosti pro poplatníka, který v nejbližších 3 letech po vyměření dávky dopustí se zkrácení, nebo zatajení, neb ohrožení některé daně přímé nebo přestupku důchodkového podle § 84, čís. 2. a 3., zákona poplatkového a z důvodu toho bude podle ustanovení daňových nebo poplatkových potrestán.

Za týchž předpokladů, jako v odst. 1. uvedeno, odpadá i vyměření dostatečné přímé daně a poplatků za dobu před 1. lednem 1914.

Ustanovení zákona ze dne 17. února 1920, č. 134 Sb. z. a n., o zajištění dávky z majetku, platí obdobně i pro zajištění dávky z přírůstku a zůstávají v platnosti mimo § 3, odst. 2. až 4., které se tímto zrušují: na místo takto zrušených ustanovení nastupují ustanovení tohoto zákona o výpočtu čistého jmění. Zajištění může se státi jen do obnosu dávky podle sazeb § 30.

Na základě cit. zákona vydané zajišťovací příkazy a všechna jiná učiněná opatření zůstávají v platnosti, finanční správa může však žádati případně zvýšení jistoty, neodpovídá-li tato majetku vyšetřenému podle tohoto zákona a připadající dávce.

Zastavení podniku nebo převedení jeho na jinou fysickou nebo právnickou osobu, jakož i jinaké změny v poměrech fysických a právnických osob nemají, pokud nastaly po 1. březnu 1919, vlivu na osobní povinnost k dávce.

Za dávku a za tresty peněžité ručí:

Dále odpadá ručení, dokáže-li se, že převodem ve smyslu odstavce předchozího bylo učiněno zadost zákonné povinnosti, anebo že se jedná o obvyklé dary příležitostné.

Dávka požívá na nemovitostech do částky poměrně na ně vypadající, avšak nejvýše do 30 % zjištěné čisté hodnoty nemovitosti, zákonného práva zástavního, jemuž přísluší přednost před všemi na nemovitosti váznoucími právy a pohledávkami ze soukromoprávných neb zákonných titulů.

Toto právo promlčuje se ve 3 letech ode dne, kdy poslední lhůta dávky se stala splatnou.

Promlčení přetrhuje se každým úkonem, kterým se zahájí podle zákona soudní vymáhání dávky z nemovitosti; ode dne tohoto zahájení počíná lhůta tří let plynouti znova.

Při soupisu zadržené a dosud neuvolněné bankovky a vklady u peněžních ústavů, dále zadržené kvoty pokladničních poukázek a žirových účtů, jakož i zadržené výplaty ze smluv pojišťovacích ručí za dávku, jež se jimi uhradí v rámci § 55, pokud strana neprokáže, že dávka byla jinakým způsobem zapravena neb zajištěna. O výkonu tohoto práva, jenž nevyžaduje dalšího řízení, budiž strana vyrozuměna.

Přednostního zákonného práva zástavního požívá dávka i na případné pohledávce z nedoplatku kupní ceny, byla-li nemovitost převedena v době od 1. března 1919 do dne účinnosti tohoto zákona; věřitel nemůže žádati plnění a dlužník není povinen plniti, pokud není prokázáno, že dávka bývalého majitele je zapravena neb jinak zajištěna, platí-li dlužník bez takového průkazu, ručí za dávku bývalého majitele do výše vyplacené pohledávky.

Všeobecná ustanovení hlavy VI. zák. o os. daních (§§ 262, 263, 264, odst. 1. a 3., a §§ 265, 267 až 284, 286) platí obdobně i pro dávku s těmito odchylkami a doplňky:

Svědkem (znalcem) nesmí býti výpověď ode přena z důvodu uvedených v § 321. odst. 1, čís. 1., 2. a 5., zák. ze dne 1. srpna 1895, čís. 113 ř. z., advokáti a notáři nesmí však výpověď odepříti o okolnostech, které jim jako rádcům neb zástupcům v berních záležitostech jsou známy. Svědek (znalec), ani osoby uvedené v § 321. odst 1., civilního řádu soudního, nemohou býti stíhány trestně, disciplinárně neb důchodkově, vyjde-li z výpovědi svědecké (znalecké) na jevo, že buď on sám, neb osoby v § 321, odst. 1., c. ř. s., jmenované se dopustily nějakého trestního činu.

Přibrání znalců k prohlídkám jest přípustno. Majitel závodní místnosti, nemovitosti, bytu atd. má právo prohlídky osobně nebo svým zástupcem se zúčastniti; orgán prohlídku provádějící musí se vykázati úředním rozkazem.

Výměra úroků z prodlení v čl. I. zákona ze dne 23. ledna 1892, čís. 26 ř. z., stanovená zvyšuje se pro dávku na 10 %.

Ministr financí může za účelem vyvarování se dvojího zdanění nebo zachování vzájemně stejného postupu nebo provádění práva odvetného, jakož i v jiných případech, pokud se jedná o cizince, učiniti opatření, odchylující se od ustanovení tohoto zákona.

Opatření všeobecného rázu buďtež uveřejněna ve Sbírce zákonů a nařízení.

Dávka netvoří ani při jejím, ani při vyměření jakékoliv daně přímé odpočítatelnou položku. Vznikl-li nárok státu na poplatky dědické po 1. březnu 1919, třeba před uložením dávky, tvoří dávka tato při stanovení základu pro vyměření poplatků dědických odčítatelnou položku.

Dávka není základem přirážek svazků samosprávných ani jiných příspěvků a náleží výhradně státu.

Za rok správní, v němž podle § 1 a § 2, odst. 3., zákona ze dne 18. března 1878, čís. 31 ř. z., platební povinnost co do dávky vznikla, pokládán budiž rok 1920.

Podle § 3 cit. zák. jest splatnost poslední lhůty (§ 55) rozhodnou.

Ministr financí se zmocňuje, aby ve srozumění s ministrem pro sjednocení zákonodárství a organisace správní, pokud jde o Podkarpatskou Rus ve srozumění se chefem civilní správy Podkarpatské Rusi, v tomto zákoně citované zákony, přihlížeje k poměrům na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, a zachovávaje zásady jednotného provedení zákona, prováděcím nařízením v platnost uvedl, doplnil, upravil a vůbec vše potřebné zařídil.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem prohlášení, provedením jeho pověřuje se ministr financí a ministr školství a národní osvěty.