Státní obilní ústav zaplatí zemědělci za 1 q dodaného obilí tyto základní ceny:

Pro souržici a směsku platí jakožto cena přejímací cena nejlacinější plodiny v ní obsažené.

Kromě těchto základních cen platí Státní obilní ústav zvláštní příplatek za rychlou dodávku, jenž činí za pšenici, žito, ječmen, oves, kukuřici, proso a pohanku:

Pro výše položené okresy, kde žeň později nastává, prodlouží se platnost tohoto příplatku o 1 měsíc. Okresy ty určí ministerstvo pro zásobování lidu.

Příplatek ten (§ 1, odst. 1., bod 1.-6.) vyplácí se za obilí, které v uvedených lhůtách skutečně bylo dodáno, nebo jako pohotové k dodávce ohlášeno a okresním (župním) obilním úřadem zjištěno.

Dojde-li k nucené odebírce cestou rekvisiční, budiž se shora uvedené základní ceny sraženo 30 %․ Příplatek rychlostní a kontingentní odpadá pak vůbec.

Nucená odebírka (dle potřeby i nucený výmlat) nastane, nedostál-li zemědělec svým zaviněním ve lhůtách stanovených politickou zemskou správou (hospodářským úřadem) své povinnosti dodávkové. Nucenou odebírku (nucený výmlat) zařidiž okresní (župní) obilní úřad.

Za dodané luštěniny zaplatí Státní obilní ústav zemědělci tyto ceny:

za hrách 250 K za 1 q,

za čočku 300 K za 1 q,

za fasole 200 K za 1 q,

za boby 100 K za 1 q,

za pelušku všeho druhu 100 K za 1 q,

za vikev a vlčí bob 100 K za 1 q,

Kromě této základní ceny zaplatí Státní obilní ústav za luštěniny (vyjímaje vikev a vlčí bob) dodané skutečně do 31. prosince 1920 rychlostní příplatek a to: za 1 q hrachu, čočky, fazolí a pelušky 100 K; za 1 q bobu 60 K.

Za dodané olejnaté plodiny zaplatí Státní obilní ústav tyto ceny:

řepka a řepice 300 K za 1 q

hořčice 250 K za 1 q,

mák 450 K za 1 q,

lněné semínko 400 K za 1 q,

ohnice 100 K za 1 q,

a to jednotně, bez ohledu na dobu dodání.

Dodá-li zemědělec plný kontingent obilnin jemu předepsaný, vyplatí Státní obilní ústav za každý 1 q nad kontingent dodaný příplatek nadkontingentní, jeho výše bude zvláště určena.

Předepsaný kontingent chlebovin, totiž pšenice (špaldy), žita a souržice lze vzájemně nahraditi, při čemž 1 q žita (souržice) počítá se za 1 q pšenice (špaldy). Na kontingent těchto chlebovin lze započítat i dodaný ječmen, avšak s tou úchylkou, že 125 kg ječmene počítá se za 100 kg chlebovin (pšenice nebo žita).

Byla-li odvedena na kontingent směska, jejíž některá součástka jest obilí, počítá se na kontingent tohoto obilí, jež ve směsce je obsaženo, ale jen tím procentem, kterým toto obilí ve směsce zastoupeno jest.

Zevrubnější ustanovení o výpočtu, zda kontingent je splněn, vydá Zemská správa politická (Zemský hospodářský úřad).

Pro osivo platí ceny přejímací a příplatek, stanovené v §§ 1, 3 a 4; k nim přistoupí případná přirážka stanovená zvláštním nařízením o osivu. Při osivu uznaném, jakož i při osivu neuznaném, pokud řádný vzorek jeho jako pohotového zboží došel před 1. březnem 1921 k rozboru na příslušnou semenářskou stanici, vyplatí se přirážka uvedená v § 1 dle doby přihlášky, i když toto osivo bylo dodáno po 31. lednu 1921.

Za plnou přejímací cenu se převezme obilí (pšenice nebo špalda, žito, souržice, ječmen a oves), které jest zdravé, čisté a suché a neobsahuje-li dle váhy více než 3 % přimísenin (znečištění, jež nepochází z obilí samého).

Při plodinách, jež nevyhovují co do jakosti těmto podmínkám, budiž učiněna přiměřená srážka z přejímací ceny. Je-li přimíseno do obilí přirozeným způsobem zrní jiného obilí, nebudiž činěna žádná srážka, nepřevyšuje-li množství tohoto cizího zrní 3 %. Převyšuje-li však toto cizí, přirozeným způsobem přimísené zrní tuto mez, budiž učiněna z přejímací ceny přiměřená srážka, která však nesmí převyšovati 15 % přejímací ceny.

Při ostatních, v § 1 uvedených druzích obilí, jakož i při luštěninách a plodinách olejnatých budiž učiněna přiměřená srážka z přejímací ceny, nevyhovuje-li jejich jakost požadavkům v obchodě obvyklým.

Nedocílí-li se dohody ve příčině výše srážky, rozhoduje ve sporech mezi pěstiteli plodin a obilním ústavem, pokud se týče jeho zmocněncem, když zboží nalézá se v zemi, ve které jest plodinová bursa, rozhodčí soud této bursy, jinak rozhodčí soud obchodní a živnostenské komory, v jejímž obvodu se zboží nalézá.

Při sporech o výši srážky mezi přejímacími orgány, ustanovenými obilním ústavem a mlýnem, nebo jiným přejimatelem zboží rozhoduje znalecká komise plodinové bursy onoho správního obvodu, v jehož obvodu bylo zboží odvedeno. Nestává-li v dotyčném správním obvodu takové znalecké komise, rozhoduje znalecká komise plodinové bursy v Praze.

Spory mezi mlýnem, jiným přejimatelem neb komisionářem na straně jedné a Státním obilním ústavem na straně druhé rozhoduje zvláštní rozhodčí soud, zřízený v sídle obilního ústavu. Pro soud tento jmenuje každá sporná strana jednoho rozhodčího (jímž nesmí býti advokát z povolání), a ministerstvo pro zásobování lidu určí stálého předsedu. Jednací řád tohoto rozhodčího soudu bude vydán zvláštním předpisem.

Z rozhodnutí znalecké komise nebo soudu rozhodčího v předcházejícím odstavci uvedeného není opravných prostředků.

Přejímací ceny jsou splatny, jakmile se plodiny skutečně dodají do nakládací stanice, do podniku je zpracujícího, po případě skladiště obilním ústavem, případně jeho zmocněncem určeného. V přejímací ceně jsou zahrnuty výlohy nakládací a dopravné až do nejbližší železniční stanice neb přístaviště, zpracujícího podniku nebo skladiště.

Dodávka budiž prokázána duplikátem nákladního listu, neb potvrzením dopravního podniku, podniku zpracujícího neb skladiště.

Přejímací ceny obilí, luštěnin a olejnatých plodin cizozemského původu, které převezme Státní obilní ústav, stanoví se vzájemnou dohodou. Nedocílí-li se této dohody, stanoví cenu tu okresní soud, v jehož obvodu se zásoby ty nalézají, v nesporném řízení. Řízení to nemá odkládacího účinku na převzetí zboží ústavem.

Přestupky tohoto nařízení trestají se dle §§ 16 až 18 nařízení vlády republiky Československé ze dne 11. června 1920, č. 390 Sb. z. a n., o úpravě obchodu obilím, luštěninami, olejnatými plodinami a výrobky z nich.

Nařízení toto nabývá platnosti dnem vyhlášení. Provedením jeho pověřuje se ministr pro zásobování lidu. Tím okamžikem zrušuje se nařízení vlády republiky Československé ze dne 20. července 1919, č. 434 Sb. z. a n., o přejímacích cenách obilím ze sklizně r. 1919, nařízení vlády republiky Československé ze dne 13. února 1920, č. 98 Sb. z. a n., o kontingentní odměně, a nařízení vlády republiky Československé ze dne 14. dubna 1920, č. 237 Sb. z. a n., o příplatcích k cenám obilnin sklizně 1919, dále nařízení vlády republiky Československé ze dne 29. října 1919, č. 576 Sb. z. a n., a ze 27. února 1920, č. 129 Sb. z. a n., o lněném semínku, konečně všecka nařízení, jež jsou v rozporu s tímto nařízením.