Kdo má v zásobě předměty potřeby (§ 1 zákona ze dne 17. října 1919, č. 568 Sb. z. a n.), nebo kdo pro jiné je uschovává, je povinen do lhůty úředně stanovené oznámiti je podle množství a druhu politickému úřadu, jestliže jej k tomu vyzve vyzvání, přímo jemu svědčícím. Kdo má v uschování zásoby, náležející někomu jinému, je kromě toho povinen udati, pro koho je uschovává.

Politický úřad může zásoby kdykoli prohlédnouti, a nebyly-li oznámeny nebo byly-li oznámeny nesprávně, zjistiti je na útraty strany. Při tom budiž šetřeno ustanovení druhé věty § 8 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n.

Zemským politickým úřadům přísluší právo všeobecnými vyhláškami pro svůj správní obvod nebo pro jednotlivé jeho části naříditi soupisy zásob předmětů potřeby, a to buď pro jednotlivý případ anebo pro určitá pravidelně se opětující období.

Při tom lze soupisy zásob ve vyhlášce obmeziti na jednotlivé podniky a osoby, u nichž lze předpokládati větší zásoby.

K takovému obmezení mohou býti ve vyhlášce zmocněny také politické okresní úřady.

Ministerstvo, které hospodaří určitými předměty potřeby, může zásoby těchto předmětů kdykoli požadovati od toho, kdo je má u sebe - zásoby v soukromých domácnostech však jen tehdy, jsou-li nepoměrně veliké - a může mu uložiti, aby je dodal. Předměty potřeby, kterými stát nehospodaří, může takto požadovati ministerstvo zásobování, jde-li o předměty, jež spadají do jeho příslušnosti, v ostatních pak případech ministerstvo obchodu.

V neodkladných případech může požadování to provésti zemský politický úřad a ze zmocnění jeho nebo příslušného ministerstva politický úřad okresní.

Ministerstva železnic a pošt a telegrafů mají v témž rozsahu právo požadovati předměty, sloužící stavební a provozní potřebě jejich podniků; jsou však povinna napřed vyslechnouti ministerstvo, kterému jinak toto požadovací právo náleží.

Úřady, nařizující požadování, mohou zároveň stanoviti ceny požadovaného zboží pro další prodej. Také mohou před svým rozhodnutím učiniti opatření, aby bylo zboží zabezpečeno.

Od požadování může příslušné ministerstvo zase upustiti.

Náhradu za požadované zboží určí úřad, jenž o zboží požádal, a to do osmi dnů po jeho odebrání. O výši této náhrady jest uvědomiti toho, kdo měl zboží u sebe v době, kdy bylo odebráno, i jeho vlastníka, je-li znám a není-li to spojeno s průtahem.

Tyto osoby mohou proti stanovení náhrady podati námitky a žádati o její zvýšení.

Námitky nutno vznésti do osmi dnů po doručení výměru o výši náhrady, a to u úřadu, který o zboží požádal. Při tom udej žadatel, po které stránce a proč pokládá se za poškozena a jakého zvýšení náhrady požaduje.

Ministerstvo, k požádání příslušné, může námitkám samo vyhověti. Neučiní-li toho, buďtež námitky předloženy do osmi dnů ministerstvu spravedlnosti; při tom je úřad doloží, pokud to povaha věci připouští, vzorkem zboží, jež bylo zabráno, a udá zároveň, na jakém podkladě vypočetl stanovenou náhradu a co je pravdy na údajích, jimiž žadatel odůvodňuje požadavek vyšší náhrady.

Ministerstvo spravedlnosti zavede o námitkách smírné řízení. K tomu konci ustanoví rok k jednání a povolá k němu některého soudce z povolání z řad soudců v Praze a okolí, pak zástupce požadujícího úřadu a žadatele. Žadatel může se dáti zastupovati jinou svéprávnou osobou, která má potřebné odborné znalosti a bydlí v Praze nebo na takovém místě, aby se do dvaceti čtyř hodin mohla do Prahy dostaviti.

Tohoto svého zástupce pojmenuje žadatel již ve svých námitkách. Sezná-li ministerstvo spravedlnosti, pokud třeba, po stručném vyšetření, že tento zástupce nemá předepsaných vlastností, ustanoví jej žadateli samo z řad soudců laiků obchodního soudu v Praze.

Smírné jednání je neveřejné a řídí je soudce z povolání. Ministerstvo spravedlnosti ustanoví je nejdéle do osmi dnů po dojití námitek. Odročeno může býti nejvýše do osm dnů, a to jen je-li toho nezbytně třeba, aby byl zjednán spolehlivý základ pro posouzení věci.

Kdyby se ke smírnému jednání nedostavil ani žadatel, podavší námitky, ani jeho zmocněnec, mající potřebné vlastnosti, odročí soudce smírné jednání nejdéle na tři dny a povolá k němu jako zástupce žadatelova některého soudce laika obchodního soudu v Praze.

Nedohodnou-li se strany při smírném jednání, podá soudce, jednání řídící, ministerstvu spravedlnosti zprávu se svým dobrým zdáním, a to rozhodne s konečnou platností, má-li se přiznaná náhrada zvýšiti a do jaké výše.

Je-li pro zboží stanovena nejvyšší nebo směrná cena, nesmí ji náhrada převyšovati.

Při vyměření náhrady nebudiž přihlíženo k výrobním a nákupním nákladům, které vznikly tím, že bylo jednáno proti předpisům čelícím válečné lichvě (zvláště obchodem řetězovým nebo nákupem za přemrštěné ceny) nebo že nebylo dbáno jiných úředních nařízení, jež byla vydána na prospěch spotřebitelů.

Při určení náhrady budiž obvyklý zisk toho, od něhož zboží bylo požadováno, zpravidla snížen alespoň o polovinu.

Budou-li námitky zamítnuty, nahradí náklady smírného jednání do 14 dnů ten, kdo je podal. Nález o tom vydaný je soudně vykonatelný. Bylo-li námitkách význačnou měrou vyhověno, jest stát povinen nahraditi žadateli nebo jeho zástupci skutečné náklady cesty a pobytu.

Řízení podle předchozích paragrafů nemá odkládacího účinku na povinnost dodati zboží.

Úřadem stanovená náhrada (§ 5) buď vyplacena do třiceti dnů ode dne převzetí zboží. Byla-li k námitkám zvýšena, vyplatí se dodatek do čtrnácti dnů.

Aby bylo opatřeny předměty potřeby, může ministerstvo, příslušné k jejich požadování:

Ministerstva železnic a pošt a telegrafů mají tato práva, pokud jde o opatření předmětů, uvedených ve třetím odstavci § 4, a za šetření postupu, tam stanoveného.

Ministerstvo, příslušné podle prvního odstavce § 4, může zmocniti zemské neb okresní úřady politické, nebo jim uložiti, aby vydaly nařízení uvedeného druhu.

Ministr sociální péče může naříditi osobám zaměstnaných při výrobě předmětů potřeby, aby nezrušovaly služební poměr, a může zapověděti zaměstnavatelům, aby je ze služebního poměru nepropouštěli.

Proti výměru o přiznané náhradě jsou přípustny námitky, o nichž platí ustanovení §§ 5-7.

Mimo území dříve uherské smí nakupovati potraviny a pícniny k dalšímu prodeji a obchodovati jimi jedině ten, kdo kromě živnostenského oprávnění dostal k tomu zvláštní povolení od politického okresního úřadu v době po 15. dubnu 1917; na území dříve uherském smí tak počínajíc dnem 1. listopadu 1920 činiti jen ten, kdo obdržel takové povolení po dni účinnosti i tohoto nařízení. Zmíněný úřad uděluje povolení podle volného uvážení, může je uděliti také s podmínkami neb obmezením, anebo je může zcela odepříti. Zemský politický úřad může povolení kdykoliv odvolati.

Ministerstvo, uvedené v prvním odstavci § 4, může naříditi o předmětech potřeby, jež má právo požadovati, že také nákup jejich i obchod jimi smí se díti jen na zvláštní povolení.

Tato ustanovení neplatí:

V době mezi účinností tohoto nařízení a dnem 1. listopadu 1920 je politický zemský úřad oprávněn zakázati v mezích těchto předpisů obchod předměty potřeby takovým osobám nebo podnikům, které jednaly proti úředním nařízením nebo nevyhověly úředním příkazům, aneb jejichž obchodování budí jinak pochybnosti, zejména podezření řetězového obchodu.

Kdo po živnostensku nebo na trhu nabízí nebo prodává potraviny, je povinen ve své obchodní místnosti zákazníkům přístupné, na svém prodejním stánku nebo trhovišti označiti na místě zřetelně viditelném a písmem dobře čitelným cenu jednotlivých potravin, hledíc k jejich jakosti i množství.

Politický okresní úřad může také o jiných předmětech potřeby naříditi, aby ceny byly zřejmě vyznačeny na zboží samém anebo jiným vhodným způsobem.

Na předmětech potřeby, vyložených ve výkladech, buďtež ceny vždy zřejmě vyznačeny.

Zemský politický úřad může naříditi, aby vedle cen byly zřejmě vyznačeny také jiné okolnosti, důležité pro určení ceny zboží.

Prodává-li se zboží na váhu, jsou prodavači povinni dovoliti bezplatné užití svých vah, aby si kupci převážili prodané jim věci.

Politický úřad potrestá toho, kdo jedná proti některému z těchto předpisů, peněžitou pokutou do pěti tisíc korun nebo vězením do tří měsíců. Tresty tyto mohou býti uloženy také najednou.

Zemský politický úřad a z jeho zmocnění okresní politický úřad může k zabezpečení zásobování obyvatelstva měniti nebo doplňovati tržní řády, vyjma trží poplatkové sazby.

Obec tržního místa je povinna, přihlédajíc k nejvyšším snad platným cenám nebo cenám směrným, zpravidla ještě před zahájením trhu stanoviti svými orgány prodejní ceny potravin, přípustné pro dobu trhu, jak pro obchod ve velkém, tak pro obchod v malém, uvésti je na tržišti ve známost a postarati se o jejich zachování přiměřeným opatřením a je-li třeba i okamžitým odstraněním z trhu.

Ministerstvo, uvedené v 1. odstavci § 4, může pro předměty potřeby, jež může požadovati, stanoviti nejvyšší nebo směrné ceny nebo může politické úřady zmocniti, aby stanovily nejvyšší nebo směrné ceny.

Nejvyšší ceny, stanovené ministerstvem, buďte vyhlášeny ve Sbírce zákonů a nařízení.

Každý je povinen i mimo případy § 1 dozorčím orgánům, ustanoveným příslušným úřadem a řádně legitimovaným, dáti vysvětlení o zásobách, o zaplacení, o žádaných nebo nabízených cenách, jakož i všech okolnostech, důležitých pro jich ustanovení.

Těmto dozorčím orgánům buď dovolen přístup do obchodních a provozovacích místností a zásobáren a nahlédnutí do obchodních záznamů veškerých podniků. Do soukromých bytů a jich vedlejších místností smějí dozorčí orgány vstoupiti jen, když se vykáží zvláštním rozkazem příslušného úřadu. Při tom budiž šetřeno ustanovení druhé věty § 8 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n.

Kdo těmto dozorčím orgánům odepře svolení vstoupiti do jeho provozovacích místností, zásobáren nebo jiných místností, nahlédnouti do jeho obchodních záznamů neb odepře uděliti vysvětlení nebo dá vysvětlení nesprávná, bude potrestán politickým úřadem peněžitou pokutou do dvaceti tisíc korun nebo vězením do tří měsíců. Tresty tyto mohou býti uloženy i najednou.

Když se trest ukládá, vyjmouc čin trestný podle § 17, lze v nálezu vysloviti, že předměty potřeby, k nimž se trestný čin vztahuje, bez rozdílu, náležejí-li pachateli, či nikoliv, nebo výtěžek za ně propadají ve prospěch státu.

V týchž případech může propadnutí to vysloviti politický úřad také tehdy, nelze-li zjistiti nebo potrestati vinníka.

Bezpečnostní úřady a úřady, jimž náleží vyřknouti propadnutí, mohou k jeho zabezpečení naříditi, aby předměty potřeby nebo jejich výtěžek byly zajištěny, a mohou dáti prodati zajištěné předměty, hrozí-li jim nebezpečí zkázy nebo zhoršení, nebo vznikají-li jich uschováním veliké náklady.

Nemohou-li býti dopadeny předměty potřeby nebo jejich výtěžek, lze uloženou peněžitou pokutu zvýšiti, hledíc k jejich hodnotě nebo jejich výtěžku tak, aby uložená pokuta nepřevýšila dvacet tisíc korun. Bylo-li již uznáno na propadnutí a nelze-li je provésti, vyřkne úřad toto zvýšení pokuty ve zvláštním výměru, proti němuž lze podati stížnost do osmi dnů.

Trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytnou pokutu nesmí činiti více než rok.

Propadlých předmětů potřeby užije stát k zásobení obyvatelstva. Týká-li se trestný čin oděvních předmětů, buďtež pokuty i výtěžky zaslány fondu pro zlevnění oděvních potřeb ve prospěch nejméně majetných obyvatel, zřízenému nařízením vlády ze dne 22. července 1919, č. 413 Sb. z. a n. Jinak připadají pokuty a výtěžky státu.

Vedle trestu, uloženého pro překročení jiného předpisu tohoto nařízení než § 17, lze uznati také na ztrátu živnostenského oprávnění na vždy nebo na určitý čas, u živnosti reální na zákaz neprovozovati ji po určitou dobu.

Jde-li o zemědělce, může úřad politický naříditi dozor nad jeho hospodařením nejdéle na tři léta.

Náklady spojené s dozorem hradí se z podniku, daného pod dozor.

Pokud se v nařízení tomto mluví o okresní správě politické, vyrozumívá se tím na Slovensku a na území Podkarpatské Rusi administrativní vrchnost první stolice. Tam pak, kde se mluví o zemské politické správě, rozumí se tím na Slovensku Zemský hospodářský úřad pro Slovensko v Bratislavě, a pokud jde o území Podkarpatské Rusi, Zemský hospodářský úřad pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě.

Na místo trestu vězení dlužno rozuměti, pokud jde o Slovensko a Podkarpatskou Rus, trest uzamčení.