a) Byla-li cizozemská společnost v §u 10 označená připuštěna k provozování obchodů v tuzemsku, stávají se hypotekární neb jiné pohledávky tuzemské, na jejichž podkladě společnost ta vydala zástavní listy neb bankovní dlužní úpisy, zúročitelnými a splatnými ve měně československé, tak jakoby v této měně již původně byly poskytnuty; dlužno tedy úroky a splátky dospělé k splatnosti po odluce měny československé od měny rakousko-uherské splatiti ve měně československé. Ustanovení to netýče se však pohledávek již zaplacených, ani závazků státu československého.
Aby nastal účinek připuštění cizozemské společnosti v předchozím odstavci stanovený, dlužno připuštění cizozemské společnosti k obchodování v tuzemsku vyhlásiti se všemi účinky právními s ním dle tohoto nařízení spojenými v úředním listě republiky Československé a mimo to ve dvou jiných denících v Praze vycházejících. Vyhlášku obstará státní správa na útraty společnosti.
b) Připuštěná cizozemská společnost, která vydala na podkladě tuzemských pohledávek zástavní listy neb bankovní dlužní úpisy, jest povinna ode dne, kdy přestala možnost v republice Československé vyrovnávati závazky v neokolkovaných bankovkách Rakousko-uherské banky, své dílčí dlužní úpisy v tuzemsku obíhající zúročiti a splatiti ve měně československé a je do 6 měsíců ode dne připuštění k obchodování v tuzemsku zaměniti za nové titry znějící na měnu československou.
c) Povinnost ke zúrokování a splacení tuzemských hypotekárních neb jiných pohledávek, na jejichž podkladě připuštěná cizozemská společnost vydala zástavní listy neb bankovní dlužní úpisy, vzniká v rozsahu v odst. a) tohoto paragrafu vytčeném také tehdy, jestliže cizozemská společnost pohledávky tyto se svolením ministerstva financí postoupila některé tuzemské společnosti akciové, a společnost tato současně převzala závazky ze zástavních listů neb bankovních dlužních úpisů na podkladě takových pohledávek vydaných a v tuzemsku obíhajících a se pravoplatně zavázala povinnosti tyto ode dne, kdy přestala možnost v republice Československé vyrovnávati závazky v neokolkovaných bankovkách Rakousko-uherské banky, splniti ve měně československé, a v tuzemsku obíhající titry cizozemské společnosti do 6 měsíců ode dne, kdy bylo dáno svolení ministerstva financí k postupu a převzetí pohledávek, za své titry, znějící na měnu československou, zaměniti.
Povolení ministerstva financí k postupu tuzemských pohledávek cizozemské společnosti na tuzemskou akciovou společnost ve smyslu ustanovení předchozího odstavce budiž na útraty společnosti vyhlášeno i s právními účinky s postupem tím dle tohoto nařízení spojenými v listech v odst. a) naznačených.
d) Úhrnná jmenovitá hodnota jednotlivých druhů dílčích dlužních úpisů (zást. listů), jež dle odst. b) dlužno vydati v měně československé, nesmí přesahovati úhrnné výše příslušných tuzemských pohledávek, na jejichž podkladě cizozemský emisní ústav vydal stejnorodé dílčí dlužní úpisy.
Přesahuje-li úhrnná jmenovitá hodnota jednotlivých druhů dílčích dlužních úpisů v tuzemsku obíhajících úhrnnou výši příslušných tuzemských pohledávek, jest cizozemský emisní ústav povinen část jednotlivých druhů dílčích dlužních úpisů, která není kryta příslušnými tuzemskými pohledávkami, splacením ve měně československé ihned z oběhu vzíti, neb se svolením ministerstva financí učiniti jiné opatření, kterým by zajištěno bylo zúročení a splacení ve měně československé také oné části jednotlivých druhů dílčích dlužních úpisů, která není kryta příslušnými tuzemskými pohledávkami.
e) Ustanovení odstavce d) platí obdobně též pro případ, kdy tuzemské pohledávky cizozemské společnosti a její závazky z cenných papírů na podkladě pohledávek těch vydaných převzaty byly tuzemskou společností akciovou (odst. c).
f) Za titry v tuzemsku obíhající dlužno v pochybnosti považovati titry náležející vlastnickým právem tuzemským osobám právnickým a pak titry patřící týmž právem osobám fysickým, které v den vyhlášení tohoto nařízení měly v tuzemsku své trvalé bydliště. Průkaz vlastnictví možno podati zejména dokladem, že byl cenný papír přihlášen k soupisu podle nařízení vlády ze dne 12. března 1919, č. 126 Sb. z. a n.