Rakouská vláda béře na vědomí, že v republice Československé byly vydány následující zákony, jež mají za účel upraviti otázku sídel a hospodářských vedení československých výrobních a dopravních podniků způsobem, jenž odpovídá změněným státoprávním poměrům, a to:

Československá vláda prohlašuje, že zákona ze dne 11. prosince 1919, čís. 12 Sb. z. a n. ex 1920, bude užíváno jen, pokud podniky v něm jmenované v území Československé republiky provozují výrobu nebo dopravu. Jakákoliv výrobní nebo dopravní činnost v území republiky Rakouské jest z použití tohoto zákona zásadně vyloučena. S obou stran se však uznává, že vedlejší závody výrobních a dopravních podniků, jež nacházejí se v republice Československé (na př. zemědělské pachty cukrovarů a pod.), nebudou československé vládě bez újmy ustanovení čl.

V případech, kde dle povahy věci ukáže se vhodným rozděliti společnost, jež provozuje v obou státních územích výrobu či dopravu, na dvě nebo více společností, budou jakékoliv transakce uznané potřebnými a účelnými k provedení rozluky oběma státy v každém směru podporovány a nebude jim bráněno žádnými vládními opatřeními, zejména ne opatřeními finančně-právního rázu. Při této příležitosti budou jmění i úložky (reservy) společenské rozděleny mezi nové dílčí společnosti.

Případné rozklady proti postupu jedné ze smluvních vlád, jenž dle mínění druhé vlády neodpovídá zásadám této úmluvy, budou s největším urychlením vzájemně sdělovány, aby byly cestou dohody vyřizovány. Takovými rozklady nebude zdržováno provedení přeložení sídla, resp. rozdělení podniku.

Československá vláda se zavazuje, že vydávajíc vyzvání k přenesení sídla ve smyslu čl. I. a II., o to se postará, aby byl ihned vyrozuměn rakouský soud povolaný dle dosavadního sídla podniku k vedení obchodního rejstříku, jakož i příslušný rakouský berní úřad. V případech, kde vyzvání k přenesení sídla již bylo vydáno, nebo kde povinnost k přenesení sídla nastala bez zvláštního vyzvání (zákon ze dne 15. července 1919, čís. 417 Sb. z. a n.), budou jmenované úřady vyrozuměny dodatečně.

Zamýšlené přeložení sídla poznamená se v obchodním rejstříku. Před výmazem v rakouském rejstříku obchodním provede se výzva věřitelů. O vyzývacím řízení platí jinak, pokud se to hodí, ustanovení § § 55 a 56 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. z., o společnostech s obmezeným ručením, s tou změnou, že se věřitelům poskytne k ohlášce lhůta jednoho měsíce a že může odpadnouti přímé vyrozumění známých věřitelů.

Vyzývací řízení může odpadnouti, jestliže buďto státní úřad vnitra a vyučování prohlásí za přípustný výmaz bez takového řízení nebo jestliže podnik zřídí na místě dosavadního rakouského hlavního závodu závod pobočný, vymůže pro tento závod připuštění k provozování obchodů, pokud jest toho zapotřebí, a prohlásí, že věnuje jmění, dosud rakouskému podniku věnované, provozu pobočného závodu.

Za těchto podmínek bude, jakmile se zjistí, že sídlo bylo skutečně přeneseno, výmaz v rakouském obchodním rejstříku proveden.

Československá vláda béře na vědomí, že rakouská vláda označí jako československý majetek válečné půjčky, ohlášené při kontrole majetku v republice Rakouské podniky, jež přenášejí ve smyslu této úmluvy sídlo do republiky Československé. Pokud by snad část těchto válečných půjček byla bývala v republice Rakouské již opatřena kontrolními značkami, bude s podnikem, o který jde, nakládáno podle této úmluvy jen tenkráte, jestliže předloží rakouské správě státního dluhu titry stejného druhu a nominale, jako byly půjčky kontrolní značkou již opatřené, za tím účelem, aby kontrolní značka byla odvolána a titry označeny jako majetek československý.

U společností, jež se budou děliti dle čl. III., rozdělí se válečné půjčky v poměru, ve kterém se rozdělí dle čl. III. společenské jmění a úložky (reservy).

Berní otázky, vzniklé přeložením sídla a rozdělením podniků výrobních a dopravních, upravují se takto:

Přeložení sídla nebo rozdělení podniku provede se zásadně na podkladě bilančních cen knihovních.

Rakouská vláda uvolní podnikům, které ve smyslu této úmluvy přeloží své sídlo, zlaté mince a cizozemské cenné papíry, zabrané dle rakouského zákona ze dne 4. července 1919, č. 353 st. z.

Ustanovení této úmluvy platí obdobně pro podniky, jež v republice Rakouské provozují výrobu nebo dopravu, avšak své sídlo a hospodářské vedení mají v Československé republice.

Všechny ostatní otázky, jež se vyskytnou při přenášení sídel a dělení podniků, vyhrazují se zvláštním úmluvám.

Obě vlády se zavazují uzavříti úmluvy za účelem zamezení dvojitého zdanění, zejména při dávce z majetku a výdělkové dani dle druhé hlavy zákona o osobních daních, dále úmluvu o poskytování právní pomoci ve věcech dávkových.

Tato úmluva bude schválena oběma vládami a nabude účinnosti v den výměny not o tomto schválení.