Pozemky dosud nezastavěné nebo zastavěné, avšak k účelům obývacím nezužitkované, mohou po dobu nynější nouze o byty býti vyvlastněny pro stavbu obytných domů nebo pro stavbu budov určených pro veřejnou potřebu (zejména pro stavbu ústavů léčebných, pro hospodaření a zahrady jejich) a pro komunikace k tomu nutné.

Za stejných podmínek vyvlastniti lze také pozemky, na nichž jsou obytné domy nebo jiné stavby, kterýchž příslušný úřad zakázal užívati nebo jež nařídil zbourati.

Strany, které z těchto důvodů bytu pozbudou, mají přednostní nárok na byt v domech dle tohoto zákona veřejnými korporacemi vybudovaných, nebo v těch starých budovách, jež se uvolní vystěhováním vojenských a občanských úřadů. Vyvlastnění nepostihuje práv, spojených s pozemkem nebo jiným předmětem, o jejichž vyvlastnění jde, pokud práva ta tvoří samostatný hospodářský předmět. Práva tato mohou býti spojena s některým knihovním tělesem nebo mohou pro ně býti zřízeny zvláštní knihovní vložky.

Jako staveniště jest použíti nejprve pozemků státních. Stát je povinen pozemky k zastavění způsobilé prodati za náhradu obecné jejich hodnoty, a vláda se zmocňuje zaříditi vše, čeho ke prodeji potřebí. O návrhu a podmínkách zcizení rozhoduje příslušné ministerstvo, které je povinno rozhodnouti do 14 dnů ode dne podání žádosti.

Vyvlastňovati jest především půdu neúrodnou, ale ku zastavění způsobilou, než se sáhne k půdě úrodné, kterou jest zabírati v tomto pořadí:

Vyvlastňovací řízení provede na návrh zájemníka neprodleně okresní politický úřad, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi slúžnovský úřad (magistrát), v jejich správním obvodu jest vyvlastňovaný předmět, když zájemník prokáže, že dobrovolný výkup se nezdařil.

V návrhu budiž přesně označen předmět vyvlastnění a účel zamýšlené stavby a budiž připojen její situační plánek.

Úřad požádá knihovní soud, aby poznamenal v knihách zahájení vyvlastňovacího řízení.

Tato poznámka jest účinna proti každému, kdo později dobude knihovního zápisu k vyvlastňované nemovitosti.

Řízením se zjistí především, jsou-li tu podmínky §§ 1 a 3.

K tomu konci úřad vykoná do osmi dnů na místě šetření, k němuž buďtež pozváni všichni zájemci, zvláště také památkový úřad, jde-li o předměty historické nebo umělecké ceny; k jeho posudku budiž dle možnosti přihlíženo, jde-li o vyvlastnění k účelům obytným. Nedohodnou-li se strany, vydá úřad vyvlastňovací nález, vyslechna soudní stavební znalce, znalé místních poměrů a ceny půdy. V něm určí zároveň podle výsledku provedeného řízení náhradu za vyvlastňovaný předmět; nemůže-li o náhradě ihned rozhodnouti, rozhodne jen o vyvlastnění, určí výši prozatímní jistoty (§ 7) a vykoná další šetření o náhradě zvlášť.

V nálezu budiž označena stavba, k jejímuž provedení byl vydán vyvlastňovací nález, a určena přiměřená lhůta, do které vyvlastňovatel musí započíti se stavbou, pro kterou se pozemek vyvlastňuje. Lhůta ta nesmí býti delší tří měsíců.

Z nálezu lze se odvolati do 14 dnů po doručení k politickému zemskému úřadu, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi k župnímu úřadu; odvolání jest podati u úřadu, který vynesl nález. Další opravný prostředek jest vyloučen.

Majiteli vyvlastněného pozemku k účelu stavebnímu přísluší jako náhrada obecná jeho hodnota.

Při určení náhrady nebuď hleděno k těm poměrům, o nichž je patrno, že byly způsobeny v úmyslu, aby jich bylo použito jako důvodu žádosti ze zvýšení náhrady. Taktéž nebuď hleděno k ceně mimořádné obliby způsobené nahodilými vlastnostmi a k hodnotě, které nabude snad vyvlastněný předmět provedením zamýšleného podniku.

Při určení náhrady budiž dbáno újmy v hodnotě zbývajícího pozemku, který zůstal nevyvlastněn.

Náhradu lze dáti také v pozemcích stejné hodnoty; kde se tak státi může z půdy zabrané, staniž se tak, pokud vyvlastněný nemá půdy přes 15 ha. Náklady vyvlastňovacího řízení nese vyvlastňovatel.

Nevykáže-li vlastník, že osoby, kterým plynou práva z knihovních zápisů, souhlasí, aby jemu náhrada byla přímo vyplacena, složí ji vyvlastňovatel u knihovního soudu. Soud rozvrhne složenou náhradu v nesporném řízení podle zásad exekučního řádu. Průkaz uvedený v prvé větě jest podati listinou, na níž podpis oprávněného je ověřen soudně nebo notářsky, nebo nějakou listinou veřejnou.

Jakmile vyvlastňovací nález nabude právní moci a náhrada bude zaplacena nebo náhrada nebo prozatímní jistota (§ 5) u knihovního soudu složena, odevzdá úřad vyvlastňovaný pozemek v držení vyvlastňovateli.

Vyvlastnitel nebo jeho nástupce právní je povinen provésti dílo, k jehož zřízení byl vydán vyvlastňovací nález, v přiměřené lhůtě stanovené úřadem vyvlastňovacím.

Pozemky, podle tohoto zákona získané, lze zciziti jen se svolením zemského politického úřadu, nebo jde-li o pozemek, pro který byla udělena podpora podle tohoto zákona, se svolením ministerstva sociální péče, odmítne-li původní vlastník převzít sám za stejnou cenu pozemek vyvlastněný zpět. Do knih veřejných vložiti jest k návrhu vyvlastnitelovu právo získané vyvlastněním a zároveň s tímto vkladem poznamenati jest z úřední povinnosti omezení práva vyvlastnitelova a povinnosti, vyslovené v odstavci 1. a 2. tohoto paragrafu.

Z moci úřední budiž zajištěna na vyvlastněném pozemku obnosem třiceti procent nabývací ceny dávka z majetku na vyvlastněný pozemek připadající a vyvlastnitel má právo si stejný obnos až do výmazu z ceny zadržeti. Dávka, stanovená zákonem ze dne 6. února 1920, č. 117 Sb. z. a n., v čl. I., § 1, pod č. 11., se zrušuje se zpětnou působností od 1. ledna 1920.

Nebude-li ve lhůtě dle § 8 dané provedena stavba, pro niž vyvlastnění se stalo, může býti vyvlastňovací nález na žádost vyvlastňovaného zrušen úřadem, který vydal nález. V tom případě zůstává vyvlastněnému vyhrazeno uplatniti náhradu škody pořadem práva. Z důvodů vyšší moci může úřad, který vydal vyvlastňovací nález, původní lhůtu přiměřeně prodloužiti.

Zákon ze dne 17. prosince 1919, č. 20 Sb. z. a n. z roku 1920, se zrušuje.

Pro upravení pracovního a služebního poměru v živnostech stavebních, jakož i v podnicích vyrábějících a dopravujících stavební hmoty zřizují se rozhodčí soudy (§ 16).

Rozhodčí soud svolá ministerstvo sociální péče, kdykoliv uzná toho potřebu, jakož i k žádosti zájmové organisace zaměstnavatelů nebo zaměstnanců, které jsou povinny předkládati rozhodčímu soudu všechny spory vznikající z poměru pracovního nebo služebního.

Ministerstvo sociální péče jmenuje v dohodě s ministerstvem spravedlnosti předsedu soudce z povolání a vyzve zúčastněné organisace zaměstnavatelů a zaměstnanců, aby jmenovaly do něho přísedící tak, aby v soudě zasedali tři zaměstnavatelé a tři zaměstnanci.

Na řízení rozhodčího soudu jest užíti obdobně ustanovení (§ 3, odst. 2. a 3., § 4, odst. 1., §§ 5, 6, 8, 9, 10, odst. 2., § 11, 12 a 13) zákona ze dne 5. prosince 1919, č. 655 Sb. z. a n.

Rozhodčí soud jest povolán, aby vykládal smlouvy kolektivní, aby rozhodoval spory, které vznikly ze smlouvy pracovní, a aby stanovil podmínky pracovní, zejména mzdové, pokud se tak nestalo kolektivní smlouvou. Ve všech těchto případech jest vzíti za podklad nálezu průměrný výkon v dotyčném oboru z r. 1914, kde lze stanoviti mzdu nebo služné v poměru k výkonu pracovnímu.

Nález vydaný rozhodčím soudem vztahuje se na dobu jednoho roku. Ustanovení kolektivní smlouvy sjednané v této době, jež odporují nálezu, nabývají účinnosti teprve, byla-li schválena rozhodčím soudem.

Zaměstnavatelé i zaměstnanci, jakož i organisace jejich nesmějí vyhlásiti výluku nebo stávku, dokud rozhodčí soud nevydal nálezu.

Pro stanovení cen stavebních hmot a úplaty za dopravu jich v živnostech a podnicích v § 12 uvedených, jakož i pro stanovení jednotlivých cen stavebních rozpočtů zřizují se pro jednotlivé obory cenové soudy, a to: v Praze pro obvod Čech, v Brně pro obvod Moravy a Slezska, v Bratislavě pro obvod Slovenska a v Užhorodě pro obvod Podkarpatské Rusi.

Cenový soud svolá ve 14 dnech po vyhlášení tohoto zákona přednosta nebo jím ustanovený úředník oddělení pro stavební ruch při zemském politickém úřadu, jenž mu předsedá, a povolá do něho po jednom zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců dotyčného odboru, po jednom odborníkovi ze řad bývalých zaměstnavatelů a zaměstnanců toho odboru, po jednom zástupci svazu zaměstnavatelů stavebních, stavebních družstev obecně prospěšných a odborové dělnické ústředny.

Tyto organisace jsou povinny jmenovati zástupce ve lhůtě předsedou stanovené a předseda cenového soudu jest těmito návrhy vázán. Do cenového soudu vysílá za přísedícího svého úředníka revisní odbor při ministerstvu financí.

Způsob řízení u cenového soudu bude upraven nařízením.

Cenový soud stanoví ceny na dobu jednoho roku; jest však povinen v prvním týdnu každého kalendářního čtvrtletí ceny znovu prozkoumati a je po případě snížiti. Ke změně výrobního nákladu, vzniklé změnou kolektivní smlouvy pracovní, může při tom cenový soud přihlížeti pouze v případě, že změna taková byla schválena rozhodčím soudem.

Cenový soud není však oprávněn ceny zvýšiti.

Snížil-li cenový soud ceny a úplaty v § 18 uvedené, stanoví zároveň dobu, od kdy toto snížení nabývá účinnosti.

Vláda se zmocňuje, aby opatřila pro podporu stavebního ruchu kapitál do 1 miliardy Kč losovou výpůjčkou.

Výnosu této výpůjčky smí býti použito:

Dlužný kapitál bude umořen ve 25 letech tím způsobem, že bude každoročně počínajíc 1. únorem 1922 vylosována část losů tahy umořovacími dle umořovacího plánu. Doručitelům takto tažených losů bude vyplacena jmenovitá hodnota losů a úroková prémie 2 % této hodnoty za každý rok počínajíc rokem 1922 až do roku tahu, rok tento v to počítaje.

Kromě tahů umořovacích budou se konati zvláštní tahy výherní, jichž se účastní i losy vylosované v tazích umořovacích.

Na losy tažené ve zvláštních tazích výherních připadne výhra dle herního plánu; tyto losy obdrží, nebyly-li taženy v posavadních tazích umořovacích, výhru po srážce jmenovité hodnoty a účastní se dalších tahů umořovacích. Byly-li losy tažené ve zvláštních tazích výherních již také taženy v tazích umořovacích, bude při výplatě výhry sražena jmenovitá hodnota vyplacená již při umořovacím tahu.

Souhrnný roční obnos výher se stanoví 16 miliony Kč.

Výhry a jmenovité hodnoty s prémiemi budou splatny 3 měsíce po tahu.

Tato výpůjčka jest osvobozena od daně důchodové (rentové).

Způsob emise losů, umořovací a herní plán budou stanoveny nařízením. Dozor nad používáním a uložením peněz z losové půjčky vykonává komise pro kontrolu dávky z majetku.

Vláda se zmocňuje, aby z výnosu losové státní výpůjčky povolené dle hlavy čtvrté tohoto zákona přikázala na rok 1921 částku až do 150.000.000 Kč na postavení obytných budov pro státní zaměstnance.

O tento obnos zvyšují se výdaje státních investic pro rok 1921, stanovené článkem VIII. finančního zákona ze dne 17. prosince 1920, čís. 682 Sb. z. a n.

Stavby domů s malými byty zahájené kýmkoli v roce 1921 mohou býti podporovány státem podle zákona z 23. května 1919, č. 281 Sb. z. a n., pokud se v této hlavě jinak neustanovuje.

Stejným způsobem jako novostavby mohou býti podporovány také přístavby a nástavby obytných domů.

Na podporu podle § 30 povoluje se na rok 1921 částka 80.000.000 Kč. Částku, kterou jest podle § 2 zákona ze dne 23. května 1919, čís. 281 Sb. z. a n., zařaditi do rozpočtu budoucích let, jest přiměřeně zvýšiti.

Na stavby domů s malými byty a na přístavby a nástavby domů zahájené v roce 1921, které budou dokončeny do konce roku 1922, může býti udělena státem podpora:

Záruka státu v § 32 pod č. 1. uvedená budiž v pozemkové knize poznamenána při zápůjčce poskytnuté a činí, pokud není jinak ustanoveno, při

domech v jednom bytě 60 %

" o dvou bytech 62 %

" o třech bytech 64 %

" o čtyřech bytech 67 %

" o pěti bytech 70 %

" o šesti bytech 73 %

" o sedmi bytech 76 %

" o osmi a více bytech 80 %

stavebního nákladů řádně zjištěného.

Většina bytů musí se skládati aspoň z pokoje a kuchyně s obytnou plochou nejméně 35 m 2 pod vlastním závěrem.

Vlastní prostředky, kterými musí stavebník přispěti k úhradě skutečného stavebního nákladu, musí činit aspoň polovici částky nákladu, za kterou dle 1. odstavce nelze převzít záruky.

Záruka může býti převzata také za stavební úvěr až do výše 90 % státem zaručených a předcházejících nezaručených zápůjček.

Při výmazu pohledávky zaručené jest z moci úřední vymazati poznámku podle odst. 1. zapsanou.

Nařízením může býti tato záruka zvýšena, jde-li o stavby prováděné stavebními sdruženími obecně prospěšnými, obcemi, okresy a župami, aneb o stavby, při nichž obytná plocha činí více než 60 procent plochy zastavěné.

Nařízením určí se také, jak úsporně stavby mají býti prováděny, a co bude tvořiti základ výpočtu stavebního nákladu při jednotlivých typech (stavby městské, venkovské, horské apod.).

Příspěvek státu v § 32 pod č. 2. uvedený zapíše se na list statkové podstaty jako reální právo a tvoří s nemovitostí ve vložce té zapsanou předmět zástavního práva pro hypotékární dluhy na nemovitosti vložené. Jsou-li na nemovitosti vložena zástavní práva za pohledávky státem zaručené po rozumu § 32, č. 3., vyplácí se tento státní příspěvek do pokladny věřitele knihovního; jinak je potřebí postupu na zástavního věřitele.

Zápůjčky státem zaručené dle § 32, č. 1. a 3., požívají jistoty sirotčí.

Za účelem poskytování zápůjček státem zaručených mohou sestoupiti se peněžní a pojišťovací ústavy ve zvláštní společnosti s ručením obmezeným, dáti ze svého jmění nebo ze jmění svěřeného této společnosti ve formě vázaných vkladů prostředky potřebné k výhradnému plnění těchto úkolů. U těchto společností uloží stát mírně zúročitelný vklad podle výnosu výpůjčky losové povolené dle hlavy čtvrté tohoto zákona ve výši úměrné k tomu, kolik ústavy samy ve jmění společnosti na vázaných vkladech uložily.

Společnosti tyto mají právo přijímati vázané vklady úsporné od nečlenů; ministr financí se zmocňuje, aby z částky na podporu stavební v § 31 určené povolil úrokové prémie dle délky vázanosti vkladů těchto.

Podrobná ustanovení o těchto společnostech s ručením obmezeným a způsobu prémiování vkladů budou upravena nařízením.

Společnosti dle předchozího paragrafu zřízené, jestliže skutečně činnost jejich se omezuje pouze na poskytování zápůjček, požívají osvobození od daně výdělkové podle II. hlavy zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z. (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi od daně zárobkové podniků veřejně účtujících) a od daně důchodové vybírané na základě přiznání dle hlavy III. cit. zákona (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi od daně úrokové a rentové dle zákonného čl. XXII. z r. 1875).

Úroky ze vkladů úsporných placené nebo k dobru připsané zmíněnými společnostmi jsou osvobozeny jak od daně důchodové (úrokové a rentové), tak od 4 %ního poplatku (§ 7, zák. z 29. února 1864, č. 20 ř. z., a cís. nař. z 28. srpna 1916, č. 281 ř. z.).

Listiny dlužní a záruční o úvěrech a zápůjčkách povolených dle ustanovení tohoto zákona, dále výmazné kvitance o úplném nebo částečném zaplacení těchto zápůjček jsou osvobozeny od poplatků stupnicových a vkladních. Převádí-li stavební sdružení obecně prospěšné vystavěné budovy na svoje členy, neb obec na čekatele, jest tento převod osvobozen od poplatku převodního. Totéž osvobození přísluší oprávněnému podnikateli staveb pro první prodej v době pěti let od dokončení staveb.

Na směnky a poplatky v řízení sporném se osvobození nevztahuje.

Ustanovení zákona ze dne 30. března 1920, čís. 209 Sb. z. a n., o přechodných daňových výhodách pro stavby, rozšiřují se také na stavby, které budou stavebně ukončeny nejdéle do konce roku 1922 s tou odchylkou, že stavbám domů s malými byty, které se započnou v roce 1921 a stavebně dokončí nejdéle do konce roku 1922, přísluší úplné osvobození od domovní daně třídní a činžovní na dobu 50 let; sazby daňové, jichž užití jest pro dobu plné daně, zůstávají v těchto případech nezměněny. Jinak zůstávají platné předpisy, zejména pokud jde o výhody z důvodu stavby, nadále v platnosti.

Zákon ze dne 30. března 1920, čís. 219 Sb. z. a n., o podpoře soukromého stavebního podnikání, se zrušuje.

Tomu, kdo započne v roku 1921 stavbu provisorních budov obytných s malými byty, jichž trvání jest obmezeno nejvýše na dvacet let od doručeného povolení stavebního (§ 47), může býti povoleno od státu 40 % stavebního nákladu; dokončí-li stavbu nejpozději do 1. listopadu 1921, zvýší se podpora státu na 60 % stavebního nákladu. Do stavebního nákladu započítávají se jen taková vydání, jichž provisorní ráz staveb vyžaduje. Vláda se zmocňuje, aby stejnou podporu 60 % udělila velkým městským obcím na provisorní stavby a úpravy budov zahájené v roce 1919 a 1920.

V knihách pozemkových vyznačí se doba, na kterou jest provisorní stavba povolena, a vloží se právo obce žádati po uplynutí této doby odklizení provisorní budovy.

Úlevy poplatkové a daňové uvedené v §§ 38 a 39 tohoto zákona platí obdobně i pro tyto stavby.

Po dobu účinnosti tohoto zákona omezuje se působnost státní regulační komise pro Velkou Prahu zřízené dle zákona ze dne 5. února 1920, čís. 88 Sb. z. a n., v tom, že a pokud měla právo zasahovati do povolení stavebního, vydávaného obcemi, takže netřeba jí předkládati stavební plány před udělením povolení stavebního.

Na touž dobu pozbývají účinnosti předpisy všech stavebních řádů, dosud na území republiky platných, pokud jsou nahrazeny ustanoveními tohoto zákona o úlevách tuto daných.

Celý § 106, pak 2. odst. § 25 stavebního řádu pro Slezsko ze dne 2. června 1883, č. 26 z. z., se zrušují. Rovněž se zrušují odst. 7. § 102 téhož slezského stavebního řádu, jímž se ustanovuje, že řízení a rozhodování o stavbách nad propůjčenými důlními měrami ve Slezsku přísluší jakožto stavebnímu úřadu okresnímu politickému úřadu místo obce; stavebním úřadem pro řízení a rozhodování o stavbách nad propůjčenými důlními měrami jest i ve Slezsku obec.

Kdo nechce užíti úlev tohoto zákona, jest povinen provésti stavbu dle předpisů platných řádů stavebních.

Veřejná prostranství, polohovými plány navržená, může obec zastavěti, ale toliko budovami provisorními a jen na dobu nejdéle 20 let (hlava sedmá). Zastavěti možno provisorními budovami také pozemky, ležící v čarách regulačních, avšak rovněž jen na dobu nejdéle 20 let. Lhůta tato počíná dnem po doručení stavebního povolení. Stavebník jest povinen za sebe a své právní nástupce ve vlastnictví budov těch dáti písemné prohlášení (revers), že stavbu odstraní, a obec má právo po uplynutí lhůty, v prohlášení tom obsažené, odstranění naříditi.

Na pozemcích, jež do polohových plánů pojaty nebyly, a v obcích, které neopatřily si plánů polohových, lze stavěti jen, když pro stavby takto vznikající dosíci se dá v souvislosti se zastavěnými čtvrtěmi snadné neb aspoň nikoli nákladné komunikace, třeba jen prozatímní, a když udržovací náklady nebudou požadovány od obce.

Povolení na rozdělení míst stavebních (uhaslá povolení parcelační), jichž platnost pominula jen proto, že včas se stavbou vůbec v dané lhůtě započato nebylo, oživnou, jestliže na nich se započne se stavbou do 1. září 1921.

Žádosti za povolení stavební buďtež stavebními úřady vyřizovány nejdéle do 14 dnů.

Pokud tento zákon mluví o obcích a stavebních úřadech obecních, platí ustanovení jeho i o městech se zvláštními statuty a městech municipálních. Stížnosti při stavbách podle tohoto zákona povolovaných jest podati nejdéle v osmi dnech po doručení rozhodnutí první instance u ní k zemskému úřadu politickému, který svými stavebními orgány (§ 60) jest povinen rozhodnouti ve 14 dnech po předložení stížnosti instancí prvou.

Kdyby obec žádost o stavební povolení ve lhůtě odst. 1. nevyřídila, nebo stížnost u ní podanou ve 14 dnech nepředložila, jest tím dáno povolení ke stavbě, se kterou lze započíti.

V obou případech ručí obec za škody vzešlé sousedům a stěžovateli.

Do tří dnů po doručení povolení stavebního je stavební úřad prvé stolice povinen vytýčiti stavební čáru nebo vydati žadateli potřebné pomůcky k jejímu vytýčení, dotýká-li se novostavba čar uličních nebo silnice. Jinak tak učiniti může stavebník sám s přibráním oprávněného geometra.

Za konstruktivní provedení, bezpečnou obyvatelnost a zdravotní nezávadnost ručí před úřady stavební živnostník, zodpovědný dle dnešních platných předpisů.

Stabilita stavebního projektu předloženého k úřednímu schválení za účelem povolení stavby budiž doložena řádnými výpočty dle předpisů o přípustném zatížení konstrukcí stavebních a dovoleném namáhání hmot.

Každý dům budiž stavebním celkem pro sebe opatřen vlastními zdmi hraničními.

Volba stavebních hmot ponechána volnému uvážení stavebníka, jenom není dovoleno krytí slámou při souvislých stavbách.

Domy obytné mohou býti o pěti patrech; světlou výšku lze snížiti v nich pro místnosti obytné a pracovní na 2 m 60 cm, v podkroví až na 2 m 40 cm.

V podkrovních bytech dovoluje se zatížení podlahy pouze 150 kg na 1 m 2 a lze užíti vazných trámů jako stropnic, při čemž budiž účelně a vhodně bráněno vzniku požáru a jeho šíření.

Klosety přípustno zřizovati v koupelnách, jsou-li tyto z předsíně přístupny a přímo větrány.

Tam, kde není soustavné kanalisace, dovolena jest dočasně soustava žumpová. Pro stavby provisorní připouští se soustava žumpová tam, kde není možné připojení na soustavnou kanalisaci.

V domcích rodinných netřeba zřizovati schodiště i chodby ohnivzdorně a uzavřeně. Jich šířky i výšky mohou uchylovati se od předpisů dosavadních stavebních řádů.

Zřizování chodníků a dvorů dlážděných jest na žádost stavebníka odročiti na dobu pozdější.

Pro stavby živnostenské a průmyslové zůstanou v platnosti nynější předpisy stavebních řádů.

Stavby podle ustanovení tohoto zákona prováděné podřizují se evidenci, ústřednímu dozoru a rozhodování ministerstva veřejných prací a ministerstva sociální péče.

Vláda se zmocňuje, aby službu obou ministerstev pro účely tohoto zákona místně sloučila a kompetenci vhodně upravila.

Při zemských politických správách v Praze, Brně (pro Moravu a Slezsko), dále při úpravě ministra s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě (pro Slovensko) a při civilní správě v Podkarpatské Rusi v Užhorodě (pro Podkarpatskou Rus) zřizují se zvláštní oddělení pro stavební ruch, jimž bude rozhodovati o stavbách, stížnostech a stavebních záležitostech dle tohoto zákona vůbec prováděných a posuzovaných jako konečné a výlučné instanci odvolací. Jde-li o porušení tohoto zákona neb ohrožený veřejný neb státní zájem, jest přístupna mimořádná stížnost na ministerstvo veřejných prací.

Těmto orgánům náleží, aby vhodnou organisací práce, výroby stavebních hmot a jiných stavebních potřeb, jakož i organisací stavebního podnikání napomáhaly k rychlé, účelné a hospodárné výstavbě obytných a jiných ve veřejném zájmu nutných budov.

Orgány tyto mohou od majitelů uschovatelů nebo výrobců stavebních hmot a jiných k provedení stavby nutných potřeb tyto předměty kdykoli požadovati, když je zřejmo, že jsou zadržovány z ohledů spekulačních, a mohou před svým rozhodnutím učinit opatření, aby předměty byly zabezpečeny.

Aby opatřiti mohly stavební hmoty a jiné k provedení stavby nutné potřeby, mají též právo, kdykoli prohlížeti všechny podniky, které vyrábějí, dodávají nebo dopravují stavební hmoty nebo jiné k provedení stavby nutné potřeby, šetříce ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n.

Přednosty oddělení pro stavební ruch v Praze, Brně, Bratislavě a Užhorodě jmenuje vláda v prvé řadě z úředníků zemských výborů a zemských správních komisí. Ostatní personál přiděluje zemský politický úřad.

V první instanci budou i nadále činnými dosavadní obecní (stavební) úřady s tím rozdílem, že stížnosti říditi jest přímo na zemský politický úřad.

Rozhodnutí, jež orgány stavební v druhé instanci učiní, jest vydávati stranám jménem zemského politického úřadu, který jest povinen rozhodnouti do 14 dnů.

Působnost zemského politického úřadu podle §§ 8, 50, 63, 64 a 65 tohoto zákona vykonává na Slovensku úřad ministra s plnou mocí pro správu Slovenska, v Podkarpatské Rusi šéf civilní správy.

Osobní a věcný náklad spojený s prováděním tohoto zákona hradí se z úvěru podle § 24.

Nařízením budou stanoveny podrobné podmínky státní podpory podle §§ 32, 33 a 41 tohoto zákona, zejména jakým náležitostem musí vyhovovati žadatel o státní podporu a zaručená zápůjčka, a dále podrobná ustanovení o povinnostech majitele domu, na kterém zápůjčka ta vázne, ustanovení o řízení o žádostech za státní podporu a jiné.

Nařízením budiž ustanoveno, jaká část nákladu musí býti uhrazena výnosem domu, a učiněno opatření, aby majitel domu byl zavázán úpravou nájemného přispívati k úhradě nákladu, krytého státní podporou.

Obce a společné bytové úřady, které podle §§ 1 a 33 zákona ze dne 30. října 1919, č. 592 Sb., o zabírání bytů obcemi, byly do 31. prosince 1920 zmocněny, aby provedly opatření podle citovaného zákona, mohou v provádění těchto opatření pokračovati do 30. června 1921.

Na domy podle tohoto zákona vystavěné nevztahuje se zmocnění obcí a společných bytových úřadů k zabírání bytů a místností.

Ustanovení hlavy prvé a sedmé pozbývají účinnosti dnem 31. prosince 1921; ustanovení hlavy druhé, třetí a osmé dnem 31. prosince 1922.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Vládě se ukládá, aby tento zákon provedla.