Na základě § 17 zákona ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, se nařizuje:

K § 1.

Velkým majetkem pozemkovým jest rozuměti soubory nemovitostí s právy, která jsou spojena s jejich držením, jestliže výměra, náležející v území Československé republiky vlastnicky jediné osobě nebo týmž spoluvlastníkům, je větší než 150 ha půdy zemědělské (rolí, luk, zahrad, vinic, chmelnic) nebo 250 ha půdy vůbec.

Do tohoto majetku počítají se také zemědělské a lesní průmyslové podniky, jestliže jejich vlastníkům nebo týmž spoluvlastníkům náleží vlastnicky v území republiky Československé více než 150 ha půdy zemědělské nebo 250 ha půdy vůbec, pokud nejsou vyloučeny ze záboru podle § 3, odst. 1., lit. a), zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n.

O tom, které objekty nejsou částí velkého pozemkového majetku, jsouce ze záboru vyloučeny z důvodu, že jsou vně i hospodářsky samostatné a že neslouží hospodaření na zabraných nemovitostech, rozhoduje Státní pozemkový úřad podle §§ 7 a 11 zákona ze dne 11. června 1919, č. 330 Sb. z. a n., k žádosti vlastníků takových objektů.

Bývalými zaměstnanci dlužno rozuměti všechny zaměstnance na velkém majetku pozemkovém, jestliže před 6. květnem 1921

a) počali požívati zaopatřovacích požitků z důvodu trvalého služebního poměru na velkém majetku pozemkovém, ať pod jménem pensí, provisí nebo darů z milost a pod. bez rozdílu osoby poskytující zaopatřovací požitky (poslední zaměstnavatel jejich, nynější vlastník pozemkového majetku, osoba třetí, jež povinnost zaopatřovacích platů na se vzala, pojišťovna, Všeobecný pensijní ústav, Spolek úředníků velkostatkářských ve Vídni, náhradní zařízení pensijní a pod.) nebo

b) nabyli nároků na vyplácení pense nebo provise, majíce podle zákona (na př. podle § 9 zákona ze dne 5. února 1920, č. 81 Sb. z. a n.) nárok na vyplácení pense nebo provise, nebo před tímto dnem vstoupili do neaktivního poměru, majíce ze smlouvy nebo podle zvyklostí nárok na vyplácení pense nebo provise, opět bez rozdílu, kdo jest osobou povinnou takovými platy, aneb před tímto dnem dokonali 40letou, pokud se týče 35letou službu ve smyslu § 3 tohoto nařízení.

Zaopatřovacími požitky dlužno rozuměti nejen starobní zaopatřovací požitky, nýbrž také požitky, poskytované z důvodu invalidity. Za zaopatřovací požitky dlužno považovati dary z milosti tehdy, jestliže byly před 6. květnem pravidelně poskytovány bývalým zaměstnancům nebo jejich pozůstalým, z důvodu trvalého služebního poměru na velkém pozemkovém majetku, nikoli tedy jednou z vždy udělené dary nebo odbytné.

Trvalým služebním poměrem nerozumí se služební poměr, nesouvisející bezprostředně se zemědělskou, lesní neb průmyslovou výrobou, dále služební poměr na zkoušku uzavřený a námezdní poměr sezonního dělnictva.

O tom, zda je tu nárok na vyplácení pense nebo provise podle § 1, rozhodují soudy podle § 15.

K § 2․

Tento zákon se nevztahuje v oblasti práva uherského na zaměstnance na majetku urbariálních obcí a kuriálních komposesorátů, jsou-li tito zaopatřeni pensijně podle předpisů platných pro zaměstnance veřejné.

K § 3.

Nárok zaměstnanců na zaopatřovací požitky prováděným zákonem upravené vztahuje se nazpět na dobu od 1. ledna 1920. Úhrn požitků podle přílohy zákona přísluší bývalým zaměstnancům za celou dobu jejich neaktivního poměru, nejdříve však od 1. ledna 1920, jestliže vstoupili do neaktivního poměru po 40leté službě na velkém pozemkovém majetku nebo také po 35leté službě v případech, ve kterých podle zákona, smlouvy nebo zvyklosti nabývá se nároků na plné zaopatřovací požitky již po 35leté službě.

Do služební doby započítá se státním příslušníkům Československé republiky doba ztrávená ve službě na zemědělských nebo lesních podnicích v cizině, pokud jich zaměstnavatelé v té době měli velký pozemkový majetek v území Československé republiky a jestliže zaměstnanci jejich vstoupili do neaktivního poměru před 6. květnem 1921 ze služebního poměru na velkém pozemkovém majetku, ležícím v území Československé republiky nebo vstoupili do neaktivního poměru ze služby ústřední správy majetku, konané v cizině na území bývalé říše rakousko-uherské zaměstnavatelům, kterým náleží vlastnicky velký pozemkový majetek, ležící v území republiky Československé.

V případech, ve kterých zaměstnavatel zavázal se zaměstnanci započítati do pense nebo provise delší služební dobu než skutečně u něho vykonanou, zůstává nárok zaměstnanců na započtení delší služební doby nedotčen.

K § 4.

Služebními lety dlužno rozuměti dobu ztrávenou ve službě na velkém pozemkovém majetku nebo dobu započítanou osobou na tomto majetku hospodařící zaměstnanci do pense nebo provise.

K § 6.

Vdovy po zaměstnancích, jmenovaných v § 1, mají nárok na polovinu zaopatřovacích požitků manželových se zpětnou platností od 1. ledna 1920,

a) jestliže vstoupily ve sňatek se zaměstnancem ještě dříve, než tento přestoupil do neaktivního poměru, nebo

b) jestliže vstoupily ve sňatek se zaměstnancem ještě před 1. lednem 1920, avšak již v době, kdy zaměstnanec požíval zaopatřovacích nároků nebo nabyl nároků na ně z důvodu trvalého služebního poměru na velkém pozemkovém majetku, a jestliže ovdověly teprve po 1. lednu 1920.

Nemají tudíž nároku na zaopatřovací požitky ani vdovy po zaměstnancích, jež vstoupily 1. ledna 1920 nebo později ve sňatek se zaměstnancem, požívajícím již zaopatřovacích požitků nebo majícím nárok na ně, ani vdovy po takovém zaměstnanci, jestliže ovdověly před 1. lednem 1920.

K § 7.

Ve všech případech, ve kterých přísluší nebo příslušel by vdově nárok na zaopatřovací požitky podle § 6, mají nárok sirotci po zaměstnancích na vychovávací příspěvek podle § 7.

K § 8.

Ustanovení § 8 vztahuje se pouze na zaopatřovací požitky smluvené nebo vyplácené z důvodu služebního poměru na velkém pozemkovém majetku. Nezáleží opět na tom, kdo tyto požitky vyplácí nebo jest povinen vypláceti.

K § 9.

Poslední výměrou dlužno rozuměti výměru daně z příjmu (důchodkové) na berní rok 1920 (platební rozkaz, nebo na Slovensku a v Podkarpatské Rusi odůvodněný výrok odhadní komise na rok 1920). Tato výměra jest rozhodnou po celou dobu, po kterou trvají zaopatřovací nároky zaměstnanců, vdov a sirotků podle tohoto zákona. Straně, která se domáhá změny v úpravě zaopatřovacích požitků z důvodu, že příjem podle poslední výměry se podstatně změnil (totiž tak, aby změna v příjmu měla vliv na úpravu zaopatřovacích požitků), přísluší břemeno průkazní.

Nebyl-li vydán platební rozkaz na rok 1920, jsou úřady daň vyměřující povinny podati osobě podle prováděného zákona oprávněné potvrzení o tom, že daň z příjmu na rok 1920 nebyla vyměřena.

Osoba uplatňující nárok podle prováděného zákona jest povinna předložiti osobě platy podle téhož zákona povinné platební rozkaz (odůvodněný výrok) o dani z příjmu na berní rok 1920. Jestliže daň z příjmu na berní rok 1920 nebyla vyměřena, jest povinna předložiti jednak potvrzení úřadu daň vyměřujícího o této okolnosti, jednak vysvědčení obecního úřadu svého řádného bydliště o svých majetkových a příjmových poměrech. Totéž vysvědčení budiž předloženo v případech, v nichž vedle vlastního příjmu poplatníkova byl zdaněn též příjem členů rodiny.

V případech, ve kterých příjem zaměstnancův podléhající dani z příjmu na berní rok 1920 činil, nečítajíc v to příjem členů rodiny, více než 15.000 Kč, dlužno částku převyšující příjem 15.000 Kč odečísti od úhrnu zaopatřovacích požitků příslušejícího osobě oprávněné podle §§ 4 až 7 a přílohy k zákonu.

Příklady:

K § 10.

K příloze zákona (k tabulce zaopatřovacích požitků) vydávají se na konci tohoto nařízení zvláštní vysvětlivky.

Platy, k nimž povinen jest zaměstnavatel (zaměstnavatelé) podle § 11, splatny jsou, pokud jde o dobu od 1. ledna 1920 do 30. dubna 1921, dnem 6. května 1921, další pak platy, počínaje dnem 1. května 1921, v měsíčních ku předu splatných lhůtách, a to tak, že první měsíční lhůta za měsíc květen 1921 splatna jest dne 6. května 1921, další pak měsíční lhůty vždy prvního dne toho kterého měsíce.

Poslední skutečně vykonávanou službou rozumí se poslední služba zaměstnancova (bývalého zaměstnance) na velkém pozemkovém majetku. Tato služba jest jediné rozhodnou pro posouzení, do které skupiny v tabulce zaopatřovacích požitků bývalý zaměstnanec má býti zařazen. Zařazení toto platí pak pro výpočet zaopatřovacích požitků se zřetelem na celou dobu služební ztrávenou na velkém pozemkovém majetku.

Osoba oprávněná jest povinna předložiti osobě platem povinné k její žádosti řádnou kvitanci potvrzenou obecním nebo farním úřadem bydliště osoby oprávněné o svém životě, po případě vdovství. Platy konány buďtež k rukoum osoby oprávněné nebo jejího zákonného zástupce poštou podle adresy na kvitanci označené.

K § 11.

Osoby oprávněné podle prováděného zákona jsou povinny oznámiti zaměstnavateli, u něhož vstoupily do neaktivního poměru, bez ohledu, zda od něho požívají nějakých zaopatřovacích požitků, či od osoby jiné, že uplatňují své nároky podle tohoto zákona, za jakou služební dobu a v jaké výše kategorií přílohy zákona, a zároveň připojiti doklady podle předpisu k § 9, odst. 3., tohoto nařízení. V témže oznámení budiž uvedeno, od koho a v jaké roční výši požívá osoba oprávněná zaopatřovacích požitků podle zákona pensijního (§ 13 prováděného zákona).

Jestliže osoba oprávněná požívá zaopatřovacích požitků od několika zaměstnavatelů z důvodu služebního poměru na velkém pozemkovém majetku, jest povinna oznámiti všem zaměstnavatelům jména a přesné adresy všech osob poskytujících jí takové platy, jakož i výši ročních platů, po případě připojiti k oznámení potvrzení těchto osob o výši poskytovaných ročních zaopatřovacích požitků.

V každém oznámení budiž sdělen celkový nárok osoby oprávněné podle tohoto zákona se zřetelem na ustanovení §§ 4 až 7 a přílohu zákona.

Příklad 1:

Nadlesní N. N. sloužil u velkostatkáře A 20 roků, u B 8 roků a u C 10 roků.

t. j. požitky skupiny 10. per 12.000 Kč po odečtení 1.000 Kč, o něž převyšuje příjem zdaněný na rok 1920 minimum 15.000 Kč.

Příklad 2:

Nadlesní N. N. sloužil před lety u velkostatkáře A, pak u B a přestoupiv do služeb velkostatkáře C, nabyl u tohoto dle § 1, lit b), nároku na vyplácení pense.

Po 35leté službě přísluší nadlesnímu podle skupiny 10. tabulky úhrnem ročně 12.000 Kč, takže má býti placeno pensistovi více o 9.000 Kč

od velkostatkářů A, B, C. Tito rozdělí se o tuto povinnost: A a B podle poměru jimi dosavad konaných platů, C pak podle poměru celého doplatku.

Podle toho zjistí se doplatek jednotlivých zaměstnavatelů úměrou:

a) zaměstnavatele A:

b) zaměstnavatele B:

c) zaměstnavatele C:

takže platí celkem na zaopatřovacích platech:

tj. požitky skupiny 10.

K § 13.

Závazky podle §§ 11 a 12 nezmenšují se o drahotní přídavky poskytované nositelem pensijního pojištění buď dobrovolně nebo na základě zákona nebo nařízení.

K § 15.

Za pozemkový majetek rozhodující o příslušnosti soudu jest považovati v případech, ve kterých zaměstnanec posledně konal službu v ústřední správě velkého pozemkového majetku umístěné mimo území Československé republiky, avšak přece v cizině, jež dříve byla částí říše rakousko-uherské, majetek pozemkový ležící na území Československé republiky a náležející vlastnicky poslednímu zaměstnavateli.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provedením jeho pověřují se všichni ministři.