Je-li hodnota, kterou započítán byl majetek zabraný dle zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 Sb. z. a n., do základu pro uložení dávky z majetku a přírůstku na majetku dle ustanovení zákona o dávce ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n. (pro Slovensko a Podkarpatskou Rus ve znění vlád. nař. ze dne 25. června 1920, čís. 424 Sb. z. a n.) vyšší než cena přejímací dle zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 329 Sb. z. a n., a byl-li majetek takový převzat úplně nebo částečně do 10 let, odepíše se poměrná část dávky, předepsané osobě dávkou povinné.

Nárok na odpis dávky podle odst. 1. Přísluší i dědicům osoby dávkou povinné, třebas zemřela před převzetím dotčeného majetku státem. Přešel-li majetek státem převzatý ještě převzetím s osoby dávkou povinné na osobu jinou za úplatu, má osoba dávkou povinná nárok na odpis dávky jen potud, pokud i tato úplata jest nižší než hodnota, jakou převzatý majetek náleží do vyměřovacího základu dávky.

Zhoršil-li se stav převzatého majetku ode dne 1. března 1919 do dne převzetí tak, že zhoršení to mělo vliv i na stanovení ceny přejímací, připočte se, má-li se zjistit nárok na odpis dávky podle odst. 1., tento úbytek hodnoty k ceně přejímací.

Naproti tomu jest od ceny přejímací odečísti hodnotu, jakou při vyměření ceny přejímací byly podle § 43 náhradového zákona započteny investice provedené po 24. dubnu 1919.

Ku zjištění částky, která se má odepsati, opraví se předpis dávky z celého majetku dávce podrobeného se zřetelem k nižší ceně přejímací; rozdíl se odepíše.

Desítiletá lhůta počíná dnem 8. května 1920.

Dnem převzetí rozumí se den knihovní poznámky zamýšleného převzetí dotčených nemovitostí podle § 2 náhradového zákona, předcházející vkladu práva vlastnického pro stát podle § 26 náhradového zákona, nebo pro nabyvatele jmenované v § 28 téhož zákona.

Žádost za odpis dle §u 1 podati jest pod ztrátou nároku na odpis u berní správy (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi u fin. ředitelství), která dávku předepsala, nejdéle během 3 měsíců ode dne počínajíc, kdy přejímací cena (§§ 44 až 46 zákona náhradového) byla pravoplatně určena; o odvolání do vyřízení žádosti berní správou (fin. ředitelstvím) rozhodne zemský finanční úřad s platností konečnou.

Dojde-li na uložení dávky v době, kdy bude přejímací cena pravoplatně již určena a úřadu, jenž dávku předepíše, stranou vykázána, jest vzíti za přejímací cenu zřetel již při vyměření dávky; případnou stížnost uplatniti jest v odvolání proti platebnímu příkazu o dávce (§ 40 zákona o dávce).

K částečné úhradě ztrát, které vzniknou odpisem dávky dle tohoto zákona, přispěje Státní pozemkový úřad pro účely uvedené v § 1, odst. 1., zák. o dávce z každého majetku do 8. května 1930 převzatého (§ 3) penízem, rovnajícím se 15 % ceny přejímací, nepočítajíc v to náhradu poskytnutou za investice od 24. dubna 1919 provedené.

Z příspěvku jest vyloučen majetek převzatý před působností tohoto zákona, pokud ceny přídělové byly již stanoveny.

Příspěvky tyto (§ 5) jsou splatny u státní pokladny hotově a najednou prvého dne pololetí (1. ledna neb 1. července), jež následuje po dni, kdy cena přejímací pravoplatně byla určena.

Splacení jejich zajistí se zápisem do náhradové knihy podle obdoby § 60 náhradového zákona.

Příspěvky v § 5 uvedené náleží do výtěžku dávky a platí pro ně obdobně veškerá ustanovení § 1 zákona o dávce.

Chce-li strana zapraviti dávku majetkem zabraným (§ 55, odst. 1., čís. 6., a odst. 5., zákona o dávce), platí tyto předpisy:

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedením jeho pověřuje se ministr financí.