Smluvní státy tvoří Jednotu na ochranu autorských práv k literárním a uměleckým dílům.

Výraz "literární a umělecká díla" zahrnuje všechny tvorby oboru literárního, vědeckého nebo uměleckého, nehledě k tomu, jakým způsobem anebo v jaké formě byly reprodukovány, jako: knihy, brožury a jiná slovesná díla; dramatická nebo dramaticko-hudební díla, choreografická a pantomimická díla, pokud jest děj pro jeviště písmeně nebo jiným způsobem upraven; díla hudební s textem nebo bez něho; díla kreslířská, malířská, stavitelská, sochařská; rytecká a kamenotiskařská; illustrace, zeměpisné mapy; zeměpisné, místopisné, architektonické nebo vědecké plány, náčrty a plastická zobrazení.

Stejnou ochranu jako původní díla mají, bez újmy autorského práva k původnímu dílu, překlady, úpravy (adaptace), hudební úpravy (arrangements) a jiné změněné reprodukce díla literárního nebo uměleckého, jakož i sbírky různých děl.

Smluvní státy jsou povinny zajistiti ochranu děl výše zmíněných.

Dílům průmyslově použitého umění poskytne se ochrana, pokud to připouští vnitřní zákonodárství toho kterého státu.

Tato úmluva platí o fotografických dílech a o dílech zhotovených pochodem obdobným při fotografování. Smluvní státy jsou povinny zajistiti jich ochranu.

Autoři příslušní do některého ze států Jednoty mají jak pro neuveřejněná, tak i pro díla v některém státě Jednoty poprvé uveřejněná ve všech smluvních státech kromě státu, kde dílo vzniklo, táž práva, která příslušné zákony již poskytují nebo poskytnou autorům domácím, jakož i práva v této úmluvě zvláště stanovená.

Požívání a vykonávání těchto práv nejsou vázána žádnou formalitou; toto požívání a toto vykonávání práv jsou neodvislá od stávající ochrany v zemi, kde dílo vzniklo. Proto vedle ustanovení této úmluvy řídí se rozsah ochrany, jakož i právní pomůcky příslušející autoru k hájení jeho práv výhradně zákony státu, ve kterém se za ochranu žádá.

Za stát původu díla se považuje: pro díla neuveřejněná domovský stát autorův; pro díla uveřejněná stát, ve kterém byla ponejprv uveřejněna, a pro díla uveřejněná současně v několika státech Jednoty onen stát, jehož zákonodárství poskytuje nejkratší ochrannou dobu. Pokud jde o díla uveřejněná současně ve státě k Jednotě nepřistoupivším a ve státě Jednoty, považuje se tento poslední výhradně za stát původu.

Uveřejněnými díly jest ve smyslu této úmluvy rozuměti díla vydaná. Uvedení na scénu díla dramatického nebo dramaticko-hudebního, provedení díla hudebního, vystavení díla uměleckého a zbudování díla stavitelského nepokládá se za uveřejnění.

Příslušníci některého ze států Jednoty, kteří svá díla po prvé uveřejňují v některém jiném státě Jednoty, požívají v tomto státě týchž práv jako autoři domácí.

Autoři, kteří nejsou příslušníky některého ze států Jednoty a kteří svá díla po prvé v některém z těchto států uveřejní, mají v tomto státě táž práva jako domácí autoři a v ostatních státech Jednoty práva, která poskytuje tato úmluva.

Touto úmluvou poskytnutá ochrana trvá po život autorův a padesát let po jeho smrti.

V případě, že by však tato doba nebyla jednotně přijata všemi státy Jednoty, bude upravena zákony toho státu, ve kterém se za ochranu žádá; nemůže však býti delší než doba stanovená ve státu, kde dílo vzniklo. Smluvní státy jsou proto jen tou měrou povinny použíti ustanovení předchozího odstavce, jakou se to dá srovnati s jejich vnitřním zákonodárstvím.

Pokud jde o díla fotografická a díla zhotovená pochodem obdobným fotografování, o díla posmrtná, o anonymní nebo pseudonymní, řídí se doba ochranná zákonem toho státu, kde se žádá za ochranu, aniž může tato doba býti delší než doba stanovená ve státu, kde dílo povstalo.

Autoři děl neuveřejněných, příslušní do některého ze státu Jednoty, a autoři děl po prvé uveřejněných v některém z těchto států požívají v ostatních zemích Jednoty po celou dobu trvání práva k původnímu dílu výhradního práva svá díla překládati nebo překlad povoliti.

Feuilletonové romány, novely a všechna jiná díla z oboru literatury, vědy neb umění, nechť jest jich předmět jakýkoli, uveřejněná v novinách nebo v periodických časopisech některého státu Jednoty, nesmějí bez autorova zmocnění býti v ostatních státech otištěna.

Kromě feuilletonových románů a novel může každý novinový článek býti otištěn jinými novinami, nebylo-li jeho otištění výslovně zakázáno. Pramen však musí býti udán; sankce na porušení tohoto závazku stanoví zákonodárství státu, ve kterém se žádá za ochranu.

Ochranu této úmluvy neplatí pro denní zprávy nebo pro různé zprávy rázu běžných tiskových zpráv.

Pokud se týče oprávnění pojmouti výňatky z literárních a uměleckých děl do vydání, jež jsou určena pro vyučování nebo jsou vědeckého rázu, nebo do chrestomatií, bude rozhodujícím zákonodárství státu Jednoty a zvláštní úpravy mezi nimi již učiněné nebo jež budoucně učiněny budou.

Ustanovení této úmluvy platí o veřejném provozování dramatických nebo dramatickohudebních děl a o veřejném provozování hudebních děl, ať tato díla byla uveřejněna nebo nikoli.

Autoři dramatických nebo dramatickohudebních děl jsou chráněni po dobu svého práva k původnímu dílu oproti veřejnému, jimi nepovolenému provozování překladu svých děl.

Autoři požívají ochrany tohoto článku, aniž jsou povinni, uveřejňujíce svá díla, zakazovati jich veřejné provozování.

K nedovoleným reprodukcím, o nichž platí tato úmluva, náleží zejména neoprávněná, nepřímá přisvojení si literárního neb uměleckého díla, jako přizpůsobení hudební úpravy, přepracování románu, novely nebo básně v divadelní kus i naopak, a pod., pokud jsou toliko reprodukcí tohoto díla v téže nebo jiné formě, s nepodstatnými změnami, dodatky nebo výpustkami, aniž by jevily ráz nového původního díla.

Autorům hudebních děl přísluší výhradní právo dovoliti:

Výhrady a podmínky o použití tohoto článku mohou býti stanoveny vnitřním zákonodárstvím každého státu, o nějž jde; účinnost takových výhrad a podmínek jest však přesně omezena na stát, který je určil.

Ustanovení prvního odstavce nemá zpětné působnosti a nemá proto ve státě Jednoty platnosti pro ona díla, která byla v tomto státě dovoleným způsobem přenesena na mechanické nástroje dříve, než tato úmluva nabyla působnosti.

Přizpůsobení učiněná podle odst. 2. a 3. tohoto článku a dovezená bez svolení zúčastněných stran do státu, ve kterém nebyla povolena, mohou tam býti zabavena.

Autorům děl literárních, vědeckých neb uměleckých náleží výlučné právo povoliti reprodukci a veřejné provozování vlastních děl kinematografií.

Stejnou ochranu jako literární a umělecká díla mají kinematografické výrobky, pokud původce uspořádáním výpravy nebo spojením líčených událostí dal dílu ráz osobitého původního díla.

Bez újmy autorských práv k původnímu dílu chrání se kinematografická reprodukce díla literárního, vědeckého nebo uměleckého jako původní dílo.

Předchozí ustanovení platí o reprodukci nebo výrobě dosažené jakýmkoli jiným pochodem obdobným kinematografií.

Aby autoři děl chráněných touto úmluvou byli za takové považováni, než se dokáže opak, a jim proto bylo dovoleno soudně stíhání padělatelů v jednotlivých státech Jednoty, stačí, aby jejich jméno bylo obvyklým způsobem vyznačeno na díle.

U anonymních nebo pseudonymních děl jest oprávněn nakladatel, jeho jméno udáno na díle, bdíti nad právy příslušejícími autorovi. Tento považuje se bez dalšího důkazu za právního nástupce anonymního neb pseudonymního autora.

Každé napodobené dílo může býti zabaveno příslušnými úřady oněch státu Jednoty, ve kterých původní dílo má právo na zákonnou ochranu.

V těchto státech může se zabavení týkati také reprodukcí, které pocházejí ze státu, ve kterém dílo nemá ochrany nebo jí pozbylo.

Zabavení se provede podle vnitřního zákonodárství toho kterého státu.

Ustanovení této úmluvy nedotýkají se nikterak práva příslušejícího vládě každého ze států Jednoty, aby zákonodárnými opatřeními a vnitřním opatřením policejním dovolovala, střežila, zakazovala rozšiřování, provozování, vystavování jakéhokoliv díla nebo výroby, vůči nimž by příslušnému úřadu bylo toto právo vykonávati.

Tato úmluva platí o všech dílech, která nestala se ještě ve státě, kde povstala, uplynutím ochranné doby obecným majetkem v době, kdy nabyla úmluva účinnosti.

Stalo-li se však dílo uplynutím ochranné doby jemu před tím přiznané ve smluvním státě, ve kterém se žádá za ochranu obecným majetkem, nenabývá tam podle této úmluvy znova ochrany.

Této zásady použije se podle ustanovení zvláštních úmluv, které byly nebo budou k tomu účelu mezi státy Jednoty učiněny. Není-li takových úmluv, upraví ty které státy, každý, pokud se jeho týče, způsob, jakým se jich použije.

Předchozí ustanovení platí obdobně, přistoupí-li některý stát k Jednotě a prodlouží-li se ochranná doba podle článku 7.

Ustanovení této úmluvy nevylučují, aby žádáno bylo použití dalekosáhlejších ustanovení, která by byla vydána zákonodárstvím některého státu Jednoty ve prospěch cizinců vůbec.

Vlády států Jednoty vyhrazují si právo učiniti vzájemné zvláštní úpravy, pokud by tyto úpravy poskytovaly autorům širších práv, než se jim poskytují Jednotou, nebo pokud by obsahovaly jiná ustanovení, která neodporují této úmluvě. Ustanovení dosavadních úprav, která se shodují s uvedenými podmínkami, zůstávají v platnosti.

Mezinárodní úřad zřízený pod jménem "Úřad mezinárodní Jednoty na ochranu děl literárních a uměleckých" potrvá dále.

Tento úřad jest pod vysokou ochranou vlády švýcarského spříseženstva, která upravuje jeho organisaci a dohlíží na jeho činnost.

Jednací řeč Úřadu jest francouzština.

Mezinárodní Úřad sbírá zprávy všeho druhu, které se týkají ochrany autorského práva k jich literárním a uměleckým dílům; srovnává a uveřejňuje je. Koná šetření, jež mají společný prospěch a zájem pro Jednotu a vydává na základě dokladů, které mu dodávají různé správy, periodický časopis ve francouzském jazyku o otázkách týkajících se předmětu Jednoty. Vlády států Jednoty si vyhrazují se všestranným souhlasem zmocniti Úřad, aby uveřejňoval vydání v jednom nebo několika jiných jazycích, bude-li toho podle zkušenosti zapotřebí.

Mezinárodní Úřad buď vždy pohotově pro svazové členy, aby jim podal zvláštní zprávy o otázkách ochrany literárních a uměleckých děl, jichž snad potřebují.

Ředitel mezinárodního Úřadu podává o svém vedení roční zprávu, která se sděluje všem členům Jednoty.

Náklady na Úřad mezinárodní Jednoty hradí společné státy smluvní. Až do nového rozhodnutí nesmějí býti větší než 60.000 franků ročně. Tato částka může, je-li toho třeba, býti zvýšena prostým rozhodnutím některé z konferencí, o nichž jedná článek 24.

Aby určen byl příspěvek každého státu k těmto celkovým nákladům, roztřiďují se smluvní státy a státy, jež později k Jednotě přistoupí, na 6 tříd, z nichž každá přispívá poměrně k určitému počtu jednotek, totiž:

Tato úmluva může býti předkládána revisím, aby v ní provedeny byly opravy, jež jsou způsobilé zdokonaliti soustavu Jednoty.

Tohoto druhu otázky, jakož i takové, které v jiných směrech se dotýkají rozvoje Jednoty, budou projednávány v konferencích, které konány budou po řadě v jednotlivých státech Jednoty za účasti delegátů řečených států. Vláda státu, ve kterém má se konference konati, připraví za spoluúčinkování mezinárodního Úřadu práce k této konferenci. Ředitel Úřadu účastní se sezení konferencí a béře účast na jednání bez poradního hlasu.

Každá změna této úmluvy vyžaduje, má-li býti pro Jednotu platnou, jednomyslného souhlasu smluvních států.

Státům, které nenáležejí k Jednotě a které zaručují zákonnou ochranu práv, o nichž jedná tato úmluva, bude na jejich žádost dovoleno přistoupiti.

Přístup oznámí se písemně vládě švýcarského spříseženstva a tato oznámí jej všem ostatním.

Přístupem rozumí se ipso facto souhlas se všemi podmínkami a účastenství na všech výhodách stanovených touto úmluvou. Může však obsahovati označení ustanovení úmluvy z 9. září 1886 nebo dodatečné akty ze 4. května 1896, které by tyto státy považovaly za nutné dáti alespoň prozatím na místo odpovídajících ustanovení této úmluvy.

Smluvní státy mají kdykoli právo přistoupiti k této úmluvě za své kolonie nebo zahraniční državy.

Za tím účelem mohou podati buď všeobecné prohlášení, podle něhož všechny jejich kolonie nebo državy jsou zahrnuty v přístupu, nebo zvláště vyjmenovati ty, které jsou zahrnuty, nebo se na to obmeziti označiti ony, které mají báti vyloučeny.

Toto prohlášení oznámí se písemně vládě švýcarského spříseženstva a touto všem ostatním.

Tato úmluva nastupuje ve stycích mezi smluvními státy na místo úmluvy bernské z 9. září 1886 včetně dodatkového článku a závěrečného protokolu z téhož dne, jakož i dodatkové akty a vysvětlující deklarace ze 4. května 1896. Tyto naznačené úmluvy zůstanou v platnosti ve stycích s těmi státy, které by tuto úmluvu neschválily.

Státy, podepsavší tuto úmluvu, mohou prohlásiti vyměňujíce si ratifikační listiny, že si přejí zůstati vázány v tom neb onom bodu ustanoveními úmluv, které již dříve podepsaly.

Tato úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny v Berlíně nejpozději 1. července 1910 vyměněny.

Každá smluvní strana odevzdá k výměně ratifikačních listin jedinou listinu, která spolu s listinami ostatních států bude uložena v archivech vlády švýcarské. Každá strana obdrží za to exemplář protokolu o výměně ratifikačních listin, podepsaný zúčastněnými zmocněnci.

Tato úmluva nabude působnosti tři měsíce po výměně ratifikačních listin a zůstane v platnosti po neobmezený čas a až do uplynutí jednoho roku ode dne výpovědi.

Výpověď říditi jest na vládu švýcarskou. Výpověď bude míti účinek jen pro ten stát, který ji dá, kdežto úmluva zůstane dále v platnosti pro ostatní státy Jednoty.

Státy, které zavedou do svého zákonodárství ochrannou dobu padesáti let podle článku 7., odstavec 1., této úmluvy, uvědomí o tom vládu švýcarského spříseženstva písemným prohlášením, jež bude ihned od ní sděleno všem ostatním státům Jednoty.

Totéž platí o státech, které se zřeknou výhrad jimi podle článku 25, 26 a 27 učiněných.

Čemuž na svědomí dotyční zmocněnci podepsali tuto úmluvu a připojili své pečeti.

Dáno v Berlíně dne 13. listopadu roku tisícího devítistého osmého v jediném exempláři, který bude uložen v archivech vlády švýcarského spříseženstva a jehož ověřené opisy budou vydány diplomatickou cestou smluvním státům.